Září 2016

V Červené - kapitola 5.

28. září 2016 v 12:46 | Elloii |  V Červené
Kapitola 5.

Krok V.

"The sum which two married people owe to one another defies calculation. It is an infinite debt, which can only be discharged through all eternity."
"Částka, kterou si dva vdaní lidé dluží navzájem, nelze spočítat. Je to nekonečný dluh, který může být smazán pouze věčností."

- Johann Wolfgang von Goethe -


Velká síň nevypadala o nic víc slavnostněji, než normálně, ve skutečnosti vzhledem k nedostatku studentů se zdála prázdná a bez života. Potter ale vypadal jinak. Lehkost s jakou stál, zář jeho úsměvu, když mluvil se svými přáteli, neformální elegance, to vše zmátlo Mistra Lektvarů, když vzcházel do síně. Raději obrátil svou pozornost k ostatním lidem v místnosti. Grangerová a nejmladší Weasleův kluk zapáleně konverzovali s jeho budoucím manželem, jejich prsty propletené v odporné ukázce jejich intimity. Minerva upjatě seděla na svém normálním místě, její hlava se otočila směrem ke třem mladým lidem, ale její myšlenky byli zřejmě jinde. A konečně, kouzelník starší než Severus, s úhledně zastřiženou šedou bradkou a kulatými brýlemi na svém tupém nose, zadumaně zkoumal tlustou knihu.

"Máte ty papíry?" pozdravil ho Potter a poslal Weasleymu rychlý úsměv, když mu ryšavec povzbudivě zmáčkl rameno.

Severus položil různé svitky pergamenu a papíry na stůl Havraspáru a všichni se shromáždili kolem.

"Dobře," řekl Potter, pak se obrátil ke staršímu kouzelníkovi. "Říkal jste, že potřebujete použít nějaké kouzlo?"

"Ke kontrole, že žádná ze zúčastněných stran nebyla přinucena podepsat, ano," vysvětlil kouzelník a Severus si odfrkl. "Vždy si můžete vybrat Azkaban, jestli toto uspořádání není podle vašich představ, pane Snape."

"Jsem 'profesor'," odsekl Severus. "A nemohu se vyhnout výrokům svých výhrad, jak bych měl žít svůj život. Myslím, že na rozdíl od některých lidí, můžu myslet na sebe."

"Tak to jsem slyšel," odpověděl druhý muž a Severus nyní věděl, kde Potter získal svůj nový přístup. "S dokumenty se zdá vše v pořádku. Můžeme pokračovat?"

"Prosím." Potter přikývl a po tiché domluvě, se Potter postavil vedle staršího muže, Weasley se postavil hned vedle něj, zatímco Grangerová ho stále držela za ruku.

Minerva se trochu strnule usmála na Severuse, na malý moment to vypadalo, jako kdyby chtěla něco říct, možná nabídku několika rad nebo útěchu, ale asi připomenula, že Severus nikdy nepřijmul žádnou malou moudrost od nikoho kromě Brumbála - a i od něj zdráhavě. Místo toho se tedy postavila naproti Weasleymu, nechávajíc dostatek prostoru Severusovi, který by se měl postavit naproti Potterovi.

Postavil se na své místo neochotně, když starší muž, jehož jméno stále nevěděl, začal mluvit. "Sešli jsme se tu dnes, abychom spojili Harryho Jamese Pottera a Severuse Tobiase Snapea." Jeho hlas byl bez znatelného skloňování či přízvuku, ne příliš hlasitý, ale způsoboval Severusovi zvonění v uších, jako kdyby stále trpěl kocovinou. Možná, že ji měl. "Jsem povinen se zeptat, zda je zde někdo, kdo ví o jakékoliv zákonné nebo magické překážce, která by nemohla povolit toto manželství." Bylo ticho. Severus chtěl propuknout v hysterický smích a málem promeškal připomenutí, že sliby, které si dají, jsou slavností a závazné, že manželství je posvátný svazek mezi dvěma lidmi, dobrovolně přijatým a věčným. Chtěl se začít smát znovu.

"Jsi, Harry Jamesi Pottere, v souladu se zákonem a magicky si bereš Severuse Tobiase Snapea?"

"Jsem." V Potterově hlase nebylo žádné zaváhání, dokonce ani náznak nejistoty.

"A jsi, Severusi Tobiasi Snape, v souladu se zákonem a magicky si bereš Harryho Jamese Pottera?"

Severus si odkašlal a cítil uklidňující tíhu své hůlku v ruce. "Jsem."

"Prosím, otočte se obličeji k sobě a vezměte se za ruce," pokračoval.

Najednou se Severus ocitl tváří v tvář se svým skoro manželem, a ačkoliv později nemohl říct, jestli to bylo Potterova iniciativa nebo jeho, Potterovi štíhlé, chladné prsty se obtočili kolem jeho, stiskli je, ale nemačkali.

"Opakujte po mě," pokračoval kouzelník k Potterovi. "Já, Harry James Potter-"

"Já, Harry James Potter-" Potter se díval přímo na něj, tmavě zelené oči se provrtávali do jeho, sítnice trochu rozšířené díky tlumenému světlu svíček, které osvětlovalo síň.

"-si beru tebe Severusi Tobiasi Snapee-"

"-si beru tebe Severusi Tobiasi Snapee-" Jeho hlas byl měkký a jistý, již to nebylo chlapecké pištění, jako když přišel poprvé do Bradavic, ale tmavší a těžší zbarvení hlasu mladšího muže, který viděl příliš mnoho.

"-za svého manžela."

"-za svého manžela." Potterovi prsty na vteřinu zpevnili, možná ho varoval, že teď je na řadě on, a Severus dokonce ucítil Potterovi mozoly získané v průběhu let famfrpálové praxe a smrtelné životní mise.

Jeho vlastní prohlášení a výměna jednoduchých stříbrných a černě titanových svatebních prstenů, bylo rozmazané. Podíval se na Pottera nebo se vyhnul jeho pohledu? Byl jeho hlas čistý, jasný? Přidal ještě nějaké kyselé komentáře? Zaváhal? Zatřásla se mu ruka, když snubní prsten sklouzl na Potterův prst? To nedokázal říct.

"Tímto vás prohlašuji za manžele." Realita situace se s těmito posledními slovy vrátila zpátky. Už skončili, nebo ne? Severus se donutil udělat pohyb na souhlas, a odteď již byl ženatý s Harrym zatraceným Potterem. "Můžete se políbit." A pak to tu bylo.

"Raději ne." Ta slova vypustil z úst dřív, než si je promyslel, možná nebyl až tak proti tomu, políbit Pottera, jak by chtěl.

"Dobře, stále máme ještě podepsat registr." Potter rychle přebral situaci. "Máte ty papíry?"

Poslední slova byla určena staršímu kouzelníkovi, který k Severusově znechucení, použil kouzlo s nějakým druhem mihotavého růžového světla. Položil pergameny na stůl, podal Potterovi brk a dychtivě sledoval, jak se na spodní hraně pergamenu podepsal. Poté byl brk předán Severusovi, který rovněž potvrdil své jméno v registru, následován Ronaldem Weasleym a Minervou McGonagallovou. A nakonec, brk se vrátil zpět k šedovlasému kouzelníkovi, který podepsal kousek pergamenu květnatým podpisem, poklepal na něj hůlkou a zmizel dřív, než si mohl Severus přečíst jeho jméno.

"Odesláno do místnosti záznamů," vysvětloval, a také odčaroval zbytek papírů, pravděpodobně je poslal do nějaké kanceláře nebo oddělení, kde byli potřeba. "Moje práce je zde hotová."

Potter sklonil hlavu, natáhl ke staršímu kouzelníkovi ruku a vděčně ji stiskl. "Děkuji vám."

Severus se domníval, že zaznamenal zjemnění kouzelníkových tmavě modrých očí. "Kdykoliv, dítě. Budu vás kontaktovat, kdyby byla nějaká nová informace o tom, o čem jsme mluvili předtím, a budu sledovat situaci."

Potter přikývl. "Vážně nechcete zůstat na kousek dortu? Dobby ho dělal, takže bude určitě vynikající."

"Ach, ne, víš, jak to je," řekl kouzelník, uhlazoval si hábit a poklepal si klobouk. "Sbohem."

"Nashle," odpověděl Potter a díval se za ním, dokud nezmizel za obrovskými dvojitými dveřmi, a pak se otočil ke zbytku z nich. "Mohu vás všechny pozvat na dort?"

"Děláš si srandu, já umírám hlady!" vykřikl Weasley, praštil Pottera do zad a s očekáváním sebou plesknul na židli, čímž dal signál pro domácí skřítky, že mu mají poslat ne jen jeden, ale čtyři kousky dortu, každý s dvěma cukrovými figurkami. Každý jeden ze sladkých Severusů se mračil a nenápadně trucoval. Jeden z nich dokonce kopl mírnější figurku Pottera. Severus přemýšlel, jak příjemné by bylo ukousnout hlavu jednomu z těch malých Potterů - ale jen tu, jinak by musel jít pravděpodobně zvracet.

Malý Potter, uražen, začal pochodovat po stole a zanechával za sebou malé čokoládové stopy na nedotčeném bílém ubruse.

"Úžasné," vydechla Grangerová, natáhla k malé figurce Pottera ruku, nechala ho na ni vylézt, a pak si ho přisunula do úrovně očí. "Není úžasné, čeho všeho je skřítčí magie schopná? Bylo by téměř nemožné dosáhnout takového výsledku s našimi kouzly."

"To mohu dosvědčit," zasmál se Weasley. "Pamatuješ si, jak se pro nás snažila Miona uvařit? Merline, to byla katastrofa!"

"No, příště můžeš vařit a já budu sedět na gauči a dělat neužitečné připomínky," odsekla Grangerová.

"Lidi, už jsme tuhle diskuzi měli, pamatujete?" zasáhl Potter a povytáhl židli Minervě, aby se mohla posadit, než obešel stůl a učinil to samé pro dívku. "Dobby byl strašně uražený, že jste ho nenechali pomoct, a my mu slíbili, že může vařit teď, když jsme všichni pohromadě. Prosím, poslužte si dortem. Můžu s vámi mluvit, prosím?" otočil se na Severuse.

"Jistě, Pottere," ušklíbl se, zkřížil ruce na prsou a ucítil neznámý kus kovu na svém prstě.

"Dvě věci. První, bez obav mě oslovujte Pottere, ale nemám ve zvyku používat příjmení s lidmi, se kterými spím, takže vás začnu oslovovat křestním jménem. Máte čas do dnešní noci vstřebat ten nápad," řekl Potter - nebo technicky Potter-Snape. "Za druhé, podle naší dohody, je mi teď dovoleno na vás vložit svou ochranu a chci to udělat dřív, než se dostane ven, že jsme se vzali. Právě teď, abych byl přesný."

Potterova hůlka byla v jeho ruce dřív, než Severus mohl zamrkat. Chtěl ho urazit, chtěl říct Potterovi, co si o něm myslí, ale jeho část bylo ohromená a další část musela přiznat, že Potter pravděpodobně ani nevěděl, jak vyndat hůlku pomaleji, a asi se to ani nikdy neučil.

"Nepotřebuji vaši ochranu," poukázal Severus.

"A přesto byste byl blázen, kdybyste ji odmítl," odpověděl Potter jednoduše. "Nezpochybňuji vaši schopnost se chránit."

Severus si byl vědom, že bylo velmi málo věcí, které mohl Potterovi říct k jeho návrhu, a odmítnout Potterovu ochranu z nešťastné pýchy se zdálo jako hloupost, a to s ohledem na to, kolik nepřátel získali svým spojením. Ale byla tu pořád velká propast mezi tím, co Severus věděl, a co byl ochoten akceptovat. A jakkoliv hloupé se to zdálo, Severus nebyl ochoten akceptovat Potterovu ochranu.

"Uvědomujete si, že to není dobrovolné," řekl Potter. "Je to součást naší dohody."

"Tak na co čekáte?" vytlačil Severus. "Nebudu vám dávat své svolení."

"Dobře tedy," odpověděl Potter, a pozvedl hůlku.

I přesto, co Severus sám sobě říkal, byl příliš ohromen složitostí a silou Potterových kouzel. Nebyli obyčejné. Severus cítil magii, jakoby ho vzala za nohy, obtočila ho jako kokon, prostupujíc jeho kůži a zanechávajíc brnění.

"Hotovo," prohlásil Potter, sklonil hůlku a nechal ji zmizet ve svém rukávu. "Jak se cítíte?"

"To není vaše starost," Severus se rozzlobeně protáhl kolem Pottera, tvrdě do něj narazil ramenem, i když si myslel, že sotva půl hodiny po té, co se s Potterem oženil, by měl být více pokorný.

"Jen se ptám, protože Ron cítil závratě, potom, co jsem provedl kouzlo, musel jsem ho přizpůsobit," vysvětlil Potter, následoval ho zpět ke stolu, kde seděli ostatní. "Takže mi řekněte, pokud na něj budete mít nějakou negativní reakci."

Ignoroval Pottera. Grangerová živě mluvila s Minervou o zlepšování kouzelnický vztahů mezi mudly a kouzelníky, o opravě poničené školy, o otázkách OVCÍ z přeměňování Grangerové ze sedmého ročníku. Weasley měl svou tvář zacpanou čokoládovým dortem.

"Dort je podle tvých představ?" zeptal se Potter sarkasticky, padl na židli vedle Weasleyho a hravě mu strčil do ramene. "Je dobře, že jsme se vrátili tak rychle, jinak by tu pro nás žádný nezbyl."

"Obviňuješ mě, a já si myslím, že jsem si vzal na sebe dost velké riziko, když ochutnávám jídlo, jestli není otrávené," Weasley vytřeštil oči v předstírané bolesti. Severus se kousl do jazyka, protože Minerviny tenké rty mu naznačili, že jakýkoli komentář k Weasleyho schopnosti poznat jakýkoli lektvar, by byl urážlivý nebo ošklivý, a on by to neocenil.

Potter se zasmál, než se k němu náhle otočil. "Dal byste si dort? Nebo byste mi rád ukousnul hlavu?" Pokynul k malému cukrovému Potterovi, který seděl se skříženýma nohama na ubruse, a pomalu si slízával prsty.

Severus se ušklíbl, vzteklý, že je tak průhledný, a Potter se zazubil jako obvykle, předtím než si přisunul vlastní talíř a nandal si kus čokoládového dortu. "Mohu vám nabídnout další kousek, profesore?" zeptal se, a podal talíř Severusovi.

"Ano, rád, ale myslím, že bych teď raději ořechový dort," Minerva - nebyla předtím na jeho straně? - natáhla k Potterovi talíř a ten jí ukrojil velkorysý kousek trojitě vrstveného dortu. "Musím říct, že domácí skřítci dnes sami sebe opravdu předčili."

Méně než o pět minut později, Potter, Weasley, Grangerová a Minerva byli zapojeni v živém rozhovoru a slušně si povídali, jedli dort, pili kávu a čaj, usmívali se jeden na druhého, dokud Severus nezauvažoval, kdy si konečně všimnou, že je odměňoval nepřátelským mlčením.

"Kdo byl ten muž?" zeptal se náhle a vyčítavě zíral na Pottera.

"Přítel," odpověděl Potter bez zaváhání, což si vyžádalo Severusovu plnou pozornost, i když Potter zjevně neměl v úmyslu spolupracovat.

"Zapomeňte na to, chlape," promluvil Weasley a Severus se zaměřil na známou adresu. " Harry nechce nikomu z nás říct, jaká je jeho práce nebo s kým pracuje."

"To, protože nemůžu," řekl Potter klidně, poslední kousek dortu na vidličce mu zmizel za rty.

"Jo, jo, já vím, kámo," Weasley energicky mával svými dlouhými končetinami kolem. "Jenom říkám, že je nejlepší se neptat."

"Alespoň si zasloužím ujištění, že byl ten muž v takové pozici, aby nás mohl oddat," trval na svém Severus. " Jen proto, že je to přítel velkého Harryho Pottera neznamená, že to obstojí před dnešním soudem."

"Samozřejmě, že ano," řekl Potter jednoduše. "Rád byste pro kontrolu zkontaktoval Ministerstvo? I když věřím tomu, že nám pošlou náš oddací list hned, jak bude naše manželství naplněno."

Minerva se zakuckala svého zeleného čaje a rozkašlala se, její šlachovité ruce jí vláli na prsou. Severus zkřížil ruce na hrudi a snažil se zabít Potter pohledem, zatím co sladká chuť cukrového Pottera stále přetrvávala v jeho ústech, kazící mu zuby.

"Tak proč ztrácíme čas u dortu, když je podle vás Lucius Malfoy krok od soudu s nárokem a má ve svých rukou nárok na životní dluh?" zasyčel Severus, naklonil se přes stůl proti Potterovi a ignoroval Weasleyho jako rajče rudý obličej, Grangerovou nervózně si odkašlávajíc a Minervu v rozpacích utírající se kapesníkem.

"Manželství musí být naplněno během jeho prvního měsíce, aby bylo platné," vysvětloval Potter. "Konzumace nějakého dortu nedá Malfoyovi dostatek půdy k napadení našeho manželství. A očekávám brzy sovu o výsledku Malfoyova slyšení."

Severus zaryl nehty do dlaně, aby zastavil příval vzteku, když chtěl narušit Potterovi bledé tváře za ten klidný, informativní tón. Byli teď ženatí a nikdo se zdravým rozumem by teď neblafoval, pokud skutečně čekali, dokud jejich naplnění nedokončí jejich svazek. Severus to věděl. Napadlo ho, jestli si Potter nesprávně nevyložil jeho komentář jako nedočkavost, jestliže lidé v síni si mysleli, že se nemůže dočkat, až se pod ním bude Potter svíjet. Napadlo ho také, jestli bude alespoň zrnko pravdy v jejich předpokladu. Salazar jim pomoc, ale od doby, kdy byl donucen zvážit možnost mít sex s Potterem, mu tato skutečnost plula v popředí mysli. Co to z něj dělalo? Muže ochotného udělat v takové situaci pro sebe to nejlepší, nebo nadrženého starého úchyla bažícího po svém bývalém studentovi?

Naléhavý skřek Potterovi sovy přerušil jeho myšlenky a byl za to neskonale vděčný, dokud si Potter bezstarostně nepřevzal dopis, který dostal. Byl to verdikt, doslovně, protože písař soudního slyšení vše zaznamenal a tvrzení Luciuse Malfoye byla uznána.

Za hrdinský čin jeho zesnulé manželky, Narcissy Malfoyové dříve Blackové, která zachránila život Harryho Pottera, dluží pan Harry Potter lordu Malfoyovi životní dluh, který může být zaplacen kdykoliv a jakkoliv. Pod oficiálním prohlášením, někdo naškrábal tři slova. Dobrá práce, dítě.
Severus se domníval, že byly napsány stejným kouzelníkem, který je oddával, ale nebyl si jistý. Takže Potter také jednou myslel na sebe? Udělal výzkum, shromáždil informace a rozhodl se udělat co? Severus, si ve svém zhodnocování situace, vždy představil Brumbálovi podobný charakter, který tahá za nitky na pozadí. Ale zpráva vypadala jinak a nesedělo to s jeho nápadem o Potterovi.

"Dopisy některých mých přátel," vysvětloval Potter, když zahlédl Severusův pohled na hromadu dopisů, které přivazoval k noze sovy. "Nechci, aby se dozvěděli o našem manželství z novin. Chtěl byste také nějaké poslat? Můžu říct Hedvice, aby počkala."

"Nenapsal jsem si dopředu žádné dopisy," Severus si pomyslel, že tato odpověď byla méně patetická, než kdyby přiznal, že neměl koho informovat o změně jeho rodinného stavu.

Potter přikývl, otočil se zpět ke své sově a pohladil ji jemnými prsty, než mu vyskočila na paži. Pták ho klovnul, měkce a mateřsky, něžně do zápěstí a pak roztáhl svá majestátní bílá křídla a vzlétl.

Trapné ticho, které následovalo, narušilo Severusovi nervy jako Korodující dryák, doutnající malým plamenem, předtím než by se přidal kořen drakoníku, jeden z nejvíce žíravých ingrediencí známého původu. Ne, že by to Potter věděl.

"No, musím zpátky do práce," promluvila Minerva. "Škola neběží sama, po tom všem."

"Samozřejmě," vstal Potter a přijal její ruku. "Děkuji vám, za dovolení použít Velkou síň, profesorko."

Minerva mávla rukou, jako kdyby odháněla Potterovu vděčnost, ale vrásky kolem jejich úst nebyli tak výrazné jako obvykle, změkli nostalgií a jistou předpojatostí ke svému chráněnci. Severuse napadlo, jestli nebyl jediný imunní vůči Potterově bezmocnosti, ale chování statečného sirotka podléhali jeden po druhém ve své nevinnosti a nechávalo ho ve světě Potterových fanoušků.

"Oh, a, pane Pottere, Severusi?" otočila se, když byla v půli cesty ke dveřím. "Gratuluji. Doufám, že se oba budete snažit učinit vaše manželství šťastné a zdravé." Severus nebyl překvapený, že poslední část zamířila na něj a tak jí poděkoval za blahopřání s úšklebkem.

"Měli bychom už jít," prohlásila Grangerová, postavila se naproti Potterovi a vtáhla ho do pevného objetí. "Přeji vám oběma všechno štěstí světa, Harry. Dávej pozor, ano? Nechci dostat přes letax žádnou zprávu, že jsi znovu v nebezpečí."

"Uvidím, co půjde dělat." Potter se usmál, poplácal jí po zádech. "Děkuji, že jste tu dnes byli."

"Je to, jak je, kámo," promluvil Weasley, a rovněž ho poplácal po zádech a uštědřil mu mužnou ránu do hrudi. "Stačí říct slovo a my vždycky přijdeme. Díky, že si ze mě udělal svědka, byla to čest."

"Doufám, že ti tu laskavost budu moct brzy oplatit," zamumlal Potter a Weasleyho obličej se vrátil k barvě příliš zralého rajčete. Potter se zasmál. "Uvidíme se brzy."

"Neděle, rodinná večeře," opravil ho Weasley, a vzal Grangerovou za ruku.

Grangerová nabídla Severusovi rychlé, nesrdečné blahopřání a pak najednou ve Velké síni osaměli.

Potter se otočil ke stolu, naskládal použité talíře a sesbíral příbory, ale o vteřinu později skřítci stůl uklidili, takže Potterovi nezbylo nic jiného než se na něj otočit.

Severus nikdy nepovažoval za zajímavé mudlovské vzdělání genetiky, ale příležitostně byl rád, že dostal tyto geny, mohl se dívat dolů ze své impozantní výšky zpod svého orlího nosu, tmavýma očima zavrtávajících se do nevinné oběti.

"Chtěl by ses podívat na nějaký z těch domů, které jsme vybrali, předtím než půjdeme do hotelu?" zeptal se Potter, "Mám klíče."

"Odložení je nevyhnutelné?" ušklíbl se Severus. "Jak velmi nebelvírské."

"Máš pravdu," řekl Potter, ignorujíc Severusův úder. "Brzy bude tma, tak možná není vhodný čas dívat se po domech. Chtěl by ses zastavit ve svém pokoji, než se přenášedlem přeneseme?"

"Přenášedlem přeneseme kam?" požadoval Severus, zkřížil ruce v očekávání Potterovi odpovědi.

"Nevím. Hermiona a Ron vybrali několik hotelů. Přenášedlo je zkombinované s náhodným generovaným kouzlem, kde skončíme, bude rozhodnuto ve chvíli, kdy šáhneme na přenášedlo,"
vysvětlil Potter, aniž by se obtěžoval zopakovat svoji otázku a místo toho hleděl s očekáváním na Severuse.

Severus si nebyl zcela jistý, jak reagovat na Potterova slova a tak jen natáhl ruku a čekal, dokud Potter nevytáhl ze svého hábitu další z mudlovských psacích potřeb a nabídl mu ji. Uzavřel mezi nimi zbývající vzdálenost, hladké plastové pero chladilo jeho konečky prstů.


"Placeno v plné výši," zamumlal Potter a Severus ucítil známé trhnutí za pupíkem, jak se Velká síň rozmazala.

V Červené - kapitola 4.

15. září 2016 v 21:08 | Elloii |  V Červené
Kapitola 4.

Krok IV.

"When a man is in love or in debt, someone else has the advantage."
"Když je člověk zamilován nebo má dluh, někdo jiný získal výhodu."

-Bill Balance-


Potter byl přesný na minutu a jeho inteligentní klepání se rozlehlo Severusovým bytem, který kdysi býval útulný a bezpečný, než se přeměnil do jeho vězení. Položil prázdný šálek do dřezu své malé kuchyně, která se za ty roky zdála nepoužívaná, protože domácí skřítci měli výborný servis, a pak otevřel dveře. Potter se kolem něj opět protáhl, aniž by se vlastně vtlačil a jeho tvář ozdobil neutrální pozdrav, který Severusovi zakroutil střevy.

"Doufám, že jste došel k rozhodnutí," řekl Potter, sednul si dolů na pohovku, jako kdyby dostal povolení už den předtím. "Takže?"

"Znáte mou odpověď," řekl Severus, nechal vyplynout hořkost ve svém hlase, a sedl si do křesla naproti Potterovi, aniž by byl vyzván.

"O to je to horší, mrzí mě, že k tomu došlo," odpověděl Potter, setkal se se Severusem pohledem, jako kdyby byl vždy nejlepší přítel Mistra lektvarů. "Měli bychom začít na předmanželské smlouvě? Rád bych to vše měl hotové do 5 hodin."

"Předtím než Lucius Malfoy vstoupí do soudní síně," objasnil Severus a Potter přikývl.

"Obávám se, že to nebude dlouhé slyšení," souhlasil Potter, vyndal další sadu pergamenů a položil je na Severusův konferenční stolek, který byl donedávna čistý. "Chtěl byste tu mít přítomného právníka?"

"Nemám právníka, Pottere," odsekl Severus. "Sotva jsem měl nějaký čas učinit pro tuto frašku všechny přípravy. My oba víme, že musím souhlasit s Vašimi pravidly tak jako tak. Tak proč to nemít za sebou? Kde chcete můj podpis?"

Potterovo obočí se svraštilo, ale zdálo se, že je spíše naštvaný než uražený. "Rozumím, že rozvod je kouzelnickým světem těžce odsuzován, ale přesto vás uvolním ze svého dluhu, jakmile si Malfoy prosadí svou. Do té doby mám v úmyslu předstírat naše manželství jako reálné, což znamená, že máte slovo v naší smlouvě stejně jako ve zbytku našeho života."

"Nechci právníka," vrátil mu Severus a přitáhl si jeden z pergamenů k sobě. "A vidím, že jste již vypracoval smlouvu."

"Je to předběžný návrh," opravil ho Potter "Žádal jsem na svém právníkovi, aby byla co možná nejférovější, a o některých věcech se ještě musíme rozhodnout - spolu."

"Životní opatření," poznamenal Severus, četl současně ze smlouvy. "Věrnost. Pohlavní styk. Chcete spojit své finance, ale zachovat individuální vztahy osobních věcí?"

"Věřím, že oba máme některé věci, které bychom ne nutně svěřili jiným lidem," vysvětloval Potter jednoduše. "Nebyl jsem si jistý, jak hodláte naložit s některým majetkem. A navrhoval bych, pokud jste citově vázán k Tkalcovské ulici, že bychom koupili dům společně. Neutrální půda, chcete-li."

"Nemyslím, že moje emoce ovlivní rozhodování jako je toto," odsekl Severus, ale když se díval dolů na smlouvu, nemohl si pomoci, aby necítil, že se Potter chová více než velkoryse, ušklíbl se, špatné svědomí, samozřejmě, takový Nebelvírský jev. Potter cítil, že teď, když si prosadil svou a efektivně zničil Severusovi život, ho mohl rozptýlit nějakým pícháním, jako jeho protest svědomí, a uklidnit Severuse svými akty blahosklonné štědrosti, aby mohl sám sobě šťastně namluvit, že ve skutečnosti, dělá Severusovi laskavost.

"Bude pro vás v tomto případě můj návrh přijatelný?" Potter byl imunní vůči kousavému tónu Severuse a zapomněl na podtón jeho slov. "Také vlastním několik nemovitostí, na některých z nich jsem nikdy nebyl, takže mohu nabídnout jednu z nich jako alternativu."

"Myslím, že nejlepší bude, když udržíme naše nemovitosti odděleně," uvedl Severus. "A jak vidím, už jste kontaktoval svého realitního agenta." Vzal nějaké prospekty a ručně psaný dopis adresovaný panu Harrymu Jamesi Potterovi od Melindy Hartwickové, PS. Vaše oddaná fanynka.

"Paní Hartwicková mi zaslala složku s možnými domy," řekl Potter, "Může nám sehnat klíče od kteréhokoli domu, který nás bude zajímat."

"Už jste vyřadil ty, které nebyli podle vašich představ," řekl Severus a jeho vlastním uším to znělo jako obvinění, Potter ale stále udržoval svůj pekelný klid.

"Vyřadil jsem je, ano, ale uvědomil jsem si, že možná nebudeme mít stejnou představu o budoucím domově, a možná nás nebudou v domě zajímat stejné věci," vysvětlil Potter.

"Má některý z nich lektvarovou laboratoř?" požadoval Severus, rozzlobeně listoval složkou.

"Všechny z nich mají laboratoř nebo mohou nabídnout dostatek místa pro její vytvoření." Potter se zdál otázkou trochu překvapený. "Také jsem měl určité požadavky na přidání obran nebo možnosti jejich přidání. Všechny také mají zahradu, a v některých případech skleník, kde můžete pěstovat vlastní bylinky, kdybyste si přál. A jsou spíše na samotě, jelikož si myslím, že si oba ceníme soukromí."

Severus polkl jízlivou poznámku o Potterově schopnosti myšlení, místo toho studoval portfolio domů před sebou. Potter se chopil příležitosti objednat pro sebe nějaký čaj, současně obdržel i malý talíř s miniaturními dortíky, které jedl se značným potěšením. Severus polkl další jízlivý komentář o Potterových stravovacích návycích a roztřídil nemovitosti na dvě hromádky.

"Který z nich zvažujete?" zeptal se Potter, ukázal na hromádky a přitáhl si menším k sobě na Severusovo přikývnutí.

Koutkem oka Severus pozoroval, jak Potter ještě jednou rozdělil portfolia na dvě. Byl znepokojený a rozrušený Potterovým obchodním přístupem, vše probíhalo v klidu, žádné zbytečné přehlídky emocí, žádné záchvaty vzteku, žádné urážení, které by si mumlal pod vousy, jak mu Severus ničí život. A teď na něho Potter hleděl, obočí zvednutá v otázce?

"Neexistuje ve smlouvě žádná zmínka o dětech," řekl Severus první věc, na kterou pomyslel, proklínal zvědavost ve svém hlase.

"A ani nebude," uvedl Potter pevně.

"Jsou tu lektvary…"

"Ne," přerušil ho Potter, ukazujíc víc emocí než doposud. "Nazývejte mě naivním, ale nemyslím si, že děti by měli mít smluvní závazek. Navíc, ani jeden z nás neměl ideální dětství a vím, co se říká v kruzích zla. Nemyslím si, že bych mohl být otcem, kterého si mé dítě zaslouží, přinejmenším, aniž bych měl po svém boku někoho, kdo je angažován do naší rodiny jako já."

"Řekl jste, že chcete dělat, jako když je naše manželství skutečné."

"A také budu. Ale my oba víme, že tohle není shoda lásky. Je to manželství z rozumu a pro dítě tu nejsou žádné podmínky," vysvětloval Potter a pak si povzdechl. "V této smlouvě nebude žádná klauzule o dětech. To je konečné. Nějaké další domy? Jinak myslím, že jsme našli naše tři oblíbené."

Severus se ušklíbl a beze slov hodil další portfolio před Pottera. Neměl důvod cítit se opovrhovaný, řekl si, že s ním prostě Potter nechce založit rodinu. Neměl rád děti a jistě neměl rád děti s geny Pottera o to víc. Ale bylo tam to naštvané kroucení kolem pupíku, protože Potter opět předpokládal - předpokládal, že Severus by byl nevhodným rodičem, předpokládal, že jejich předstírané manželství nebude šťastné, předpokládal, že Severus bude jen samolibě přikyvovat a půjde dál, jako by ho to neovlivnilo. Potter krátce pohlédl na informace o nemovitosti a přikývl.

"Zkontaktuji realitní agentku, jakmile to tu doděláme," řekl, vkládal si do kapsy složky a nechal zmizet zbytek. "Uvažoval jste o tom, jaké jméno budete chtít používat po naší svatbě?"

"Nehodlám chodit kolem a nechat se oslovovat 'Pottere'," vyštěkl Severus. "Alespoň ne, pokud mám na výběr."

"Samozřejmě, že máte na výběr," odpověděl Potter prostě, psal si něco na světle zelený kousek papíru s jedním z těch mudlovských per, které nevyžadovaly žádnou jemnost při manipulaci, nevolaly po jemném a přesném manévrování brku nebo pečlivé aplikaci, jen správné množství tlaku, aby se zabránilo inkoustovým skvrnám. Připomínajíc si Potterův rukopis, Severus předpokládal, že pero bylo bezpečnější volbou.

"Omluvte mě, ale musel jsem se přeslechnout," ušklíbl se, zkřížil si štíhlé paže na prsou. "Předpokládám, že si budete chtít vzít mé příjmení."

"Proč ne?" zeptal se Potter nevinně. "I když jsem měl spíše na mysli vzít si obě jména. Nejsem docela připraven, aby část jména Potter…"

"Nelíbí se mi zesměšňování," odpověděl Severus stroze.

"Věřím, že to nikomu," odpověděl Potter nerušeně. "A já se vám nevysmívám. Mluvil jsem o tom s Ronem a Hermionou a s mým PR manažerem, všichni souhlasí, že tohle ukáže všem, že jsem v tomto manželství vážně, a že se nestydím být s vámi spojován."

"Vy máte PR manažera?" Severusův hlas zakolísal mezi opovržlivým a nevěřícným.

"Máte vůbec představu kolik fanouškovských dopisů, žádostí o rozhovory, pozvánek na charitativní akce, dobročinnosti, otevírající obchody a fotografie, dostávám každý den?" zeptal se Potter. "Dostával jsem je i během války, hádám, že většina z nich byla určena jako pasti. Mimochodem, už jen počet sov a letaxových hovorů, které dostávám každý den a nějaké přátelské rady, mě přesvědčili, že potřebuji někoho, kdo mi pomůže vypořádat se s tiskem a veřejností. Pravděpodobně byste měl mluvit i s ním, přijít s tím, co chcete říct všem o našem manželství," Natáhl se pro další pestrobarevný kousek papíru a napsal na něj jméno předtím, než ho podal Severusovi.

"Colin Creevey?" četl jméno s nedůvěřivou hrůzou. "Řekněte mi, že to nemyslíte vážně. A co je sakra tohle?" Vztekle zatřásl rukou, citronově žlutý kousek papíru se tvrdošíjně lepil na prsty.

"To je poznámkový bloček," vysvětloval Potter a ústy udělal znovu ten podivný malý úšklebek, jako kdyby se kousal smíchy. "Je tam na zadní straně pásek lepidla, takže ho můžete nalepit na jakýkoliv povrch chcete."

"Proč by to vůbec kdokoli dělal?" dožadoval se Severus nebezpěčně, vzal tu věc opatrně.

"Můžete si ji nalepit někde, kde na ni snadno uvidíte, a připomene vám něco důležitého, co chcete vidět." Potter odpověděl. "Hermiona je pro mě poprvé sehnala, když jsme studovali na naše OVCE."

"Už jste někdy uvažoval," řekl Severus nízkým tónem a téměř vrněl, "Že pokud si chcete připomenout poznámky, nebo malé Smajlíky nebo cokoliv chcete vidět napsané, protože nemůžete být obtěžován si tyto informace udržet v paměti, přilepené na zrcadle v koupelně nebo na čele, že je tu ještě jedno velmi jednoduché kouzlo, které by i první ročník měl být schopen mistrně zvládnout, že?"

"Je tu také kouzlo, jak skoncovat s lepidlem, ne?" zeptal se Potter, demonstrativně nalepil jeden papírek na složku. "Buďte rád, že jsem nepřinesl ty ve tvaru srdce."

Severus zaťal zuby, Potter se zasmál.

"Proč bych chtěl kontaktovat pana Creeveyho?" dožadoval se Severus, jeho hlas prořízl Potterovo pobavení. "Nemám v úmyslu dělat ze sebe podívanou."

"Což mimochodem oceňuji," odpověděl Potter a mírně sklonil hlavu. "Ale obávám se, že jakákoliv spojení semnou, sebou nevyhnutelně přínáší zájem veřejnosti a otázky, jak naše manželství vzniklo. Na ty můžete odpovědět libovolně - dokonce je odpálkovat, když budete chtít - ale jestli hrajete karty správně, použijete to ke zlepšení vaší image. Colin ví, jak natočit příběh správně, aby byl nejlepší odpovědí pro tisk. To je důvod, proč byste s ním měl mluvit, ale je to vaše volba."

"Jako všechno ostatní," odpověděl Severus kysele a otočil se zpět k návrhu smlouvy, ale koutkem oka mohl vidět, jak si Potter zakryl ústa, aby zachytil povzdech, který mu hrozil uniknout. Nezadržel, ale úšklebek triumfu, který zkroutil jeho rty.

"Vzhledem k tomu, že považujete moji společnost za obtěžující, uvedení klauzule o věrnosti v naší smlouvě se nezdá jako dobrý nápad," nabídl Potter po pauze ticha. "Souhlasíte?" Severusovu náladu povzneslo pomyšlení, že v jeho hlase uslyšel mírné vědomí nejistoty. Bylo to znamení, že se konečně, konečně k němu dostal. Už bylo na čase.

"Řekněte mi, Pottere, co si myslíte, že Lucius Malfoy udělá se svým životním dluhem, jakmile si uvědomí, že již nejste k dispozici pro manželství?"

"Budoucnost je stále na jiné cestě," vysvětlil Potter, opět nezněl, jako nevyzrálý spratek jak ho Severus znal dříve. "Doufám, že požadavek na splnění Vašeho životního dluhu, který byl předpovězen, nebude umožněn, ale je nemožné předpovídat budoucnost, která dosud nebyla uvedena do pohybu."

"Takže stále necháte ostatní dělat si na Vás pomyšlení," posmíval se Severus.

Potter měl tu drzost protočit oči. "Osobně si myslím, že Malfoy vás zkusí zabít. Což mi připomíná." Vytáhl svou hůlku a Severus reagujíc instinktivně, vytasil svou hůlku, vyskočil z křesla a schoval se za ním.

Potter zvedl hlavu, pomalu sklonil hůlku.

"Co to děláte?!" vykřikl Severus, nepohodlně ze svého obranného postoje a tiše diskutoval, zda má Pottera proklít hned teď. Jen z principu.

"Dobře, hádám, že to je dobré," řekl Potter tiše. "Ale neměl jsem v úmyslu vás napadnout, jen přidat své ochranné kouzlo k tomu vašemu."

"Nechci vaši ochranu," vyplivl Severus. "A opovažte se na mě znovu namířit svou hůlku."

"Jak je libo," souhlasil Potter, zastrčil hůlku zpět do kapsy a posadil se zpátky. "Ale kdybyste se nechal zabít, budu ve stejném průšvihu, jako jsem teď, takže pokud budete pokračovat ve čtení, zjistíte, že právo chránit vás je součástí naší manželské smlouvy. Neoddiskutovatelná část. Každopádně, již jsem odpověděl na vaši otázku, zodpovíte tu moji?"

Severus hněvem přimhouřil oči, a začínal mít svůj zamítavý postoj. Severus více než jednou řekl Potterovi, že by měl přestat nosit srdce na dlani a promýšlet věci dříve než se vřítí do nebezpečné situace, nebo vysílat své neopodstatněné názory. Ale nepreferoval tohoto nevyzrálého Pottera, snadno vydrážditelného adolescenta, kterým byl tak dlouho a Severus měl tu čest ho znát. Tento Potter byl lhostejný většině věcí, ale dostal to, co chtěl, stoicky klidný a agresivně pasivní a upřímně, Severus zjistil, že ho to uráží.

Jako kdyby mu nějak četl myšlenky, Potter si povzdechl a podíval se na něj mrzutýma očima. Severus byl zasažen myšlenkou, že kdyby bylo na něm, nikdy by si nevybral manžela, který byl tak pěkný jako Potter. "Je mi to líto. Neměl bych na vás mířit hůlkou, aniž bych vás varoval. Merlin ví, že bych také tak vylítl, kdyby se to stalo. Nemáme moc času, ale neměl by to být důvod pro ukončení všech běžných zdvořilostí. Takže se omlouvám."

Severus opatrně studoval mladého muže, hledal nějaké stopy posměchu, klamu, předtím než pomalu sklonil svou hůlku a vrátil se na místo. "I když nemám pochyb, že zabití mě se pro vás jeví jako rozumný plán, Lucius Malfoy by se nikdy nesnížil k tak nevkusnému řešení."

"Co si myslíte, že udělá?" zeptal se Potter, obočí lehce spojená v soustředění.

"Něco, co nebude vyžadovat, aby si ušpinil svou hůlku," odpověděl Severus po krátké chvíli zaváhání, neměl ve zvyku rozdávat rady, ale byl tu víc než jen jeden důvod, proč se rozhodl splnit svůj životní dluh, a to potřeba udržet Pottera, co nejdále od Malfoyova vlivu. "Pokud do naší manželské smlouvy nedáte klauzuli o věrnosti, Malfoy se bude jistě usilovně snažit, abyste mu porodil dítě. Nebo byste neudělal nic, abyste udržel vaše dítě v bezpečí?"

Potterův obličej ztratil všechnu barvu, takže na okamžik se Severus obával, že pozvrací celý jeho temně zelený koberec. "Potřebuji chvilku." řekl Potter a o chvíli později bouchnul dveřmi Severusova bytu.

Severus si chtěl sám sobě pogratulovat, že konečně dosáhl svého snažení od okamžiku, kdy Potter překročil jeho práh - zbavit se ho - ale zrádná část jeho mysli uvažovala, jestli Potter byl naštvaný kvůli tomu, co mohl Lucius Malfoy plánovat nebo kvůli tomu, že jeho vyhlídky jsou svázány pouze a výhradně se Severusem, a to mu bylo tak odporné. Potter nechtěl klauzuli o věrnosti, to bylo jasné. Možná, že už měl milence, toho, který mu rozuměl a pochopil situaci natolik, aby mohl Potter nadále pokračovat v jejich vztahu i se Severusem v obraze. A pravděpodobně měl Potter v úmyslu zachovat jejich životy pečlivě oddělené, nechat jejich interakce na minimu. Ale pokud by Severus byl jediná možnost?"

Předtím než se Severus stačil rozhodnout, jaký z toho má pocit, Potter se navrátil do jeho bytu a sedl si zpět na pohovku. Uklidněný. Vypočítavý. Chladný.

"Děkuji, že jste mi to řekl," řekl Potter tiše. "Ale to nic nemění. Vyžádal jsem si splnění vašeho životního dluhu v mé současné situaci a slíbil jsem, že vám nechám slovo v našem vyjednávání. Nemohu nadále požadovat víc."

"Takže stále nechcete žádnou klauzuli o věrnosti?" zeptal se Severus nevěřícně a přemýšlel, jestli by měl Pottera upozornit, že je na něj zbytečné plýtvat svým rytířstvím.

"Ne, chci jednu," opravil ho Potter. "Ale nechci požadovat… Nechci požadovat, abyste se vzdal ještě více své svobody."

Potterův hlas byl klidný, ale když sáhl po šálku s čajem, Severus mohl vidět mírné chvění rukou, předtím, než je pevně obalil kolem porcelánového nádobí. Severus se s náhlým směrem jejich konverzace cítil nepříjemně, znenadání to byl on, kdo vyvolával přestřelku.

Takže co se tedy teď dělo? Potter, jak se zdálo, se naučil od Brumbála mnoho, ten vždy věděl, jak vyslovovat své požadavky, aby ostatní přesvědčil, že neexistuje žádný jiný způsob, a jeho láska ke sladkostem. A Potter byl prostě mučedník. Jenže tentokrát to tak nebylo. Severus mohl říct ne klauzuli o věrnosti, a Potter by to přijmul, možná by dokonce vzdal svůj nárok na životní dluh, protože by si uvědomil, jak pošetilé to bylo. Severus by mohl říct ne.

"Nejsem společenského charakteru," Severus vyslovil slova předtím, než si je promyslel. "A požadavek věrnosti stěží zabrání mému životnímu stylu."

"Děkuji," odpověděl Potter s výrazem neskrývané úlevy a vděčnosti, až Severus cítil, že to s ním na chvíli pohnulo.

"Věřím, že již zbývá jen poslední věc k prodiskutování," Severus se rychle vzpamatoval, a zkopíroval zrcadlově smlouvu, se kterou dosud souhlasil.

Potter zamyšleně přikývl, postrčil papíry stranou, roztřídil je a dělal, že je velmi zaneprázdněný.
Severus viděl dost nepřipravenosti studentů, aby poznal, že jde o techniku obcházení hlavního tématu. Nějak Potter ztratil směr a reálnost skutečnosti, až se jevil, ne tak hodnotně, jako na začátku.
Ale pak Potter vzhlédl, rty přeměnil do malého stydlivého pousmání. "Myslím, pokud tedy nemáte ještě něco, na co byste chtěl poukázat, že jsme nedošli v úvahách tak daleko, takže otázku pohlavního styku nechám na vás."

Severus prudce narovnal záda, rozuměl úrovni Potterova posměchu. "Jak se bude blížit náš manželský život, necháte všechny starosti, které nechcete řešit, na mě?"

"Naopak," řekl Potter, a sakra rychle získal svůj klid. "Jen nemám touhu podílet se na znásilnění. Takže vás mohu jen ujistit, že z mé strany by to bylo konsensuální. Co si o tom… Pokud byste raději preferoval jen jednou konzumaci našeho manželství a jinak chtěl udržovat náš vztah na nefyzické úrovni, budu to samozřejmě akceptovat."

"A pokud bych s vámi raději šukal každý den, akceptoval byste to také?" ušklíbl se Severus, vychutnával si hrubý jazyk, i když se jeho mozek teprve snažil jeho slova dohnat.

Potter, krátce uražen jeho výběrem slov, se zdál, že to považuje za zábavné, a pomalu se protáhl, jako kdyby chtěl Severusovi ukázat, co bude moct brzy osahat a vlastnit. Severus zaznamenal zrychlený tep, jeho ústa najednou vyschla, a jeho oblečení se stávalo škrábavějším a těsnějším. Potter, jak bylo řečeno, byl dobře vypadající vzor kouzelnického světa. Štíhlé svaly potažené zlatou kůží, dlouhé nohy v elegantní délce, intenzivní zelené oči se na něj dívali zpod černých řas, rozcuchané černé vlasy zvlněné kolem jeho vysokých lícních kostí a jemně tvarované uši. Studie kontrastů, snad sebevědomí a nepsaná elegance. A Severus zjistil, že se pokoušel vystrašit Pottera a poukázat na pošetilost, ale líbil se mu obrázek, který mu přišel na mysl.

"Věřím, že to je to, co jsem řekl," odpověděl Potter a kývl v potvrzení, a pak zvedl jednu ruku, aby zarazil další Severusův kousavý komentář. "Ano, zamyslel jsem se nad tím, a ano, vím, o čem mluvím a ano, jsem si jistý. Zejména vzhledem k tomu, že přidáme klauzuli věrnosti, nemůže prozkoumání této možnosti ublížit - to je vše, pokud máte zájem. Máte?"

"Pottere, co - "

Ale Potter ho přerušil. "Je to jednoduchá otázka, ne? A pochybuji, že máte starost o mé city…"

"Ano," naléhal Severus, a připravil se na Potterův smích.

"Jsem rád, že to slyším," řekl místo toho Potter. "Chtěl byste stanovit minimální požadavky nebo bych tam jen měl dát něco, jako pravidelný pohlavní styk po vzájemné dohodě?"

"Preferuji fakta," odpověděl Severus ztuhle. "I když, nemůžete si dovolit riskovat neplnění některé části ze smlouvy, nebudu trvat na tom, abychom se dohodli v písemné formě."

"Smluvní závazky týkající se sexu jsou jen zřídka kdy soudně vynucovány," poznamenal Potter s pokrčením ramen. "I v kouzelnickém světě. Ale raději bych Malfoyovi nedával záminku. Možná, že bychom v této diskuzi mohli pokračovat, jakmile zjistíme, zda jsou naše sexuální libosti a nelibosti kompatibilní."

Potter se znovu prohrabal papíry, dokud nevyplnil poslední bod jejich dohody. Pak vytáhl brk a bezeslova jej podal Severusovi.

Po pravdě řečeno, Severus nerad odkládal tuto konkrétní diskuzi, ale ještě méně se mu chtělo začít s ní znovu. To by bylo, jako pobídnout Pottera, aby si z něj dělal legraci. Co, to měl v sobě tak málo sebedůvěry jako milenec, že potřebuje Potterovo potvrzení, že budou mít sex? Patetické. A proč? Nadrženost nikdy nebyl dobrý důvod k ničemu, a už vůbec ne, když už nebyl adolescent.

V každém případě, Potterova pozornost již byla zaměřena na Severuse, který rychle a efektivně vyplnil několik formulářů svým podpisem, a postrčil je zpět k Potterovi, když byl hotov. Brzy jich měl na sobě složenou hromádku, kromě stále ještě nepodepsané manželské smlouvy.

"Už jste s tím skončil?" zeptal se Potter a zatahal za svitek pergamenu pod Severusovou rukou a rychle vložil svůj podpis na tečkovanou čáru. "Je tu nějaký problém? Nebo byste jen chtěl všechno v klidu vstřebat?"

"Kdy se bude… obřad konat?" zeptal se Severus, a současně položil smlouvu na vršek hromádky.

"Ve čtyři hodiny," odpověděl Potter. "Tady v Bradavicích. Už jsem řekl profesorce McGonagallové, že se s ní v té době potřebuji setkat, ale jestli byste raději někoho jiného, jako svého svědka, měl byste ho kontaktovat nyní, samozřejmě s přijetím nezbytných opatření. Dobby během odpoledne přinese kolekci snubních prstenů. Vyberete si, co se vám bude líbit. Také přinese odpovídající šaty, ale nebojte se vzít si něco jiného, když se vám nebudou líbit. Zarezervoval jsem na dnešní noc hotelový pokoj, takže si zabalte, cokoliv budete potřebovat."

"Kdo bude vézt obřad?" požadoval Severus a zastavil nutkání zeptat se Pottera, zda se snad postaral i o květinovou výzdobu.

"Někdo komu věřím," bylo vše, co na to Potter řekl, vstal a uhladil si hábit. "Než odejdu, necháte mě učinit ochranná kouzla?"

"Ne," bylo to dětinské, dokonce pošetilé, ale Severus si vychutnal, že byl schopen předvést v jedné slabice tolik odporu, nicméně, dokázal tím alespoň trochu zmařit Potterovi plány. To byl jeho vzdor.


"Jak si přejete. Prosím, přineste tyto papíry podepsané ve čtyři hodiny. Uvidíme se ve Velké síni." Potom si Potter rychle sbalil své věci a odešel.

V Červené - kapitola 3. - část II.

7. září 2016 v 20:38 | Elloii |  V Červené
Kapitola 3. část II.


"Je tohle vtip?" zeptal se, prosil, aby se nesetkal s Potterovýma očima, protože on už znal odpověď. "Kdy očekáváte moji odpověď?"

Poprvé, vypadal Potter mírně překvapen, jako kdyby možnost, že by si Severus vybral životní trest v Azkabanu místo životní trestu jako jeho manžel, by nikdy nepřekročil jeho mysl. "Můžu vám dát čas do rána. Věřím, že bez ohledu na vaše rozhodnutí, informace o kterých jsme mluvili, neopustí tuto místnost?"

Severus ostře přikývl "Budete mít mé rozhodnutí zítra ráno."

"Vrátím se sem zpět v devět," uzavřel Potter a vstal. Pravděpodobně předpokládal, že Severus řekne ano jeho bláznivému nápadu, že morální povinnost, vázání dluhu, spolehlivost, ochota obětovat se, je silná. Severus by opět zahodil své vlastní štěstí, jen aby Potter nepropadnul zlé machinaci Luciuse zatraceného Malfoye. Samozřejmě.

Severus se nijak neobtěžoval s odpovědí, nic neříkal, dokud konečně, konečně za sebou Potter zavřel dveře a nechal Severuse dusit se ve svých vlastních mučedných myšlenkách. V jeho komnatách byl chaos, pergameny rozházené všude, jeho život znovu rozervaný. Němel ani půl dne na to se rozhodnout, co se zbytkem svého života. Neměl dost času. Neměl dostatek informací. Žádnou volbu.

Pud sebezáchovy byl zakořeněný v jeho samém bytí, vyrytý mezi spirály jeho magie, vtesaný na roztrhaných zbytcích jeho duše. Nemohl si vybrat Azkaban. Mezi mozkomory, odsouzené smrtijedy a pár lidskými strážci by přežil nanejvýš pár týdnů. Nemohl si vybrat Azkaban.

Mohl utéct, ale žil poslední dvě dekády koukáním přes rameno, stále se strachem, že to bude dnes, dnes bude den, kdy bude odhalen. Po všech těch letech, byl konečně volný od svých dvou Pánů, volný od skrývání, krádeží a lhaní, jen aby prodloužil svůj mizerný život o jeden další den. Nevyměnil by to za nic, ani pro Pottera.

Takže Potter si myslel, že nemá jinou možnost než si ho vzít? Dobře, Severus nevěřil Potterovým nejmenovaným zdrojům informací. Byl to možná jen další trik, jak je oba přivést do pasti a Severus ho nehodlal slepě následovat.

Spěchal ke svému stolu, netrpělivě, nebale odstrčil několik knih, několik neoznámkovaných, špatně psaných esejí a denní diář, který mu Albus dal o jejich posledních vánocích, zanedbatelně uznal, že Severus má pro použití takové věci velmi málo schůzek a ještě méně toho, co mohl zapsat. Sklonil svůj brk do čekajícího inkoustu a naškrábal krátký dotaz Ministerstvu kouzel, odbor pro uplatnování kouzelnických zákonů. Kdyby Lucius Malfoy hledal uplatnění práva na životní dluh, potřeboval by datum soudu, a ty byly publikovány veřejně. Povolal domácího skřítka a nařídil mu, aby vzal jeho dopis do sovince a neprodleně ho poslal.

Nebylo zde moc toho, co mohl udělat, mohl se zeptat samotného Luciuse Malfoye, a i když byl ten nápad lákavý - dát Malfoyovi tip a sledovat, jak se Potter hroutí - to by bylo pošetilé. Udělat si z Pottera nepřítele nebyla v těchto dnech moudrá věc. Temný pán to mohl dosvědčit.

Studený odpor bublal v jeho hrudi jako hnis ze špatně se hojící rány, ale nebyl si jistý, zda byl zaměřený na Pottera nebo na Temného Pána. Temný pán, Voldemort - dnes nebylo v módě oslovovat Temného Pána tou dětskou přezdívkou, jako to stále dělal Denní Věštec - ukradl mu roky života, vyslovovali jeho jméno s opovrhováním, odměňovali ho nenávistí, a Potter teď plánoval držet ho zbytek jeho života jako rukojmí.

Ale teď nebyla vhodná doba bědovat nad nespravedlností jeho života. Možná neměl Potterovi informace, ale znal Luciuse Malfoye, a i když Potter předpokládal, že si ho Malfoy Patriarcha chce vzít jen pro prestiž ze sňatku s Harrym Potterem, Severus ho znal lépe. Kdyby Lucius skutečně chtěl užít životní dluh, jako sílu jednoty mezi Potterem a sebou, mohl by za tím být nějaký důvod, zmijozelský důvod, důvody, které by Severus měl být schopen najít, kdyby se po nich díval.

Potterovi poznámky, zdráhavě připustil, byly rozsáhlé a měl neodbytný pocit, že Grangerová v tom měla prsty. Dokonce zaznamenal její rukopis v některých poznámkách, doplňující některé informace, které Potter přehlédl nebo zapomněl. Pak tam byly také části, které byly záměrně zakryté. Důvěrné informace z Potterových tajných zdrojů. Severusovo zamračení se prohloubilo, když narazil na tyto chybějící kusy.

Ale bylo zde dost na to, aby Severus stejně jako Potter došel k nepochopitelnému závěru, že Lucius Malfoy si ho nejen chtěl vzít, ale chtěl brzy plán uskutečnit. Výpovědi svědků popsaly do morbidních detailů, jak Narcissa Malfoyová zachránila Harrymu Potterovi život. Přepisy Malfoyova soudu ho prohlásily za nevinného ve všech obviněních. Svědectví potvrdilo, více než jednou, že Malfoyova žena zemřela při ochraně Pottera. Inspekce sledovala od konce války Malfoye na každém kroku, detailně popisovala jeho výlety ke Gringottovým, na Ministerstvo Kouzel a návštěvy několika členů Starostolce. Účetní náhled ukázal, že Malfoyova rodinná hodnota utrpěla značnou zrátu, ačkoliv stále byl jejich trezor více naplněný než, kdy byl ten Severusův. Byly zde osobní, velmi osobní informace o veškeré zachycené poště, seznam všech kouzel, které Malfoy nedávno použil, pohybující se fotografie, seznam jeho letaxových hovorů, sbírka novinových výstřižků.

Severus četl dál s rostoucím zoufalstvím. Záplava informací byla skličující, celý život Luciuse Malfoye, jeho touhy a motivace, jeho způsoby myšlení, jeho naděje, jeho všechno, si mohl kdokoliv přečíst. Potter to vše dal dohromady. Potter. Nevěstil nic dobrého pro číkoliv budoucnost. Ale nejvíce pro Severuse. Jak mohl ten malý spratek nashromáždit tolik informací během několika dní, týdnů nanejvýš? Informace a znalosti byly silou a Potter ji měl dost už teď, aniž by byl zasvěcen do každého bezvýznamného detailu a temného tajemství libovolné osoby.

To si žádalo jednu otázku: Opravdu chtěl všechnu tu sílu v rukou Luciuse Malfoye? Ne, ne, nechtěl. Lucius možná jednou mohl být jeho přítel, ochránce, patron, ale Severus nikdy nebyl tolik naivní, aby se domníval, že Luciusovi aktivity nebyly chladnou kalkulací. Severus pro něj byl užitečný, jako Mistr Lektvarů, jako špion Brumbála, využit jako způsob, jak dávat pozor na Draca v Bradavicích, nic víc. Lucius, jednoduše řečeno, byl sobecký, neměl jedinou altruistickou kost v těle, a věděl, jak zacházet s mocí.

Potter, na druhé straně a na rozdíl od Brumbálova ujištění, že nikdy nic takového neudělá, se dožadoval svého dluhu. Statečný, obětavě poslušný, nesobecký a na konci smrtící. Ale Potter nikdy nebyl navržen tak, aby převzal kontrolu a použil svou moc pro něco jiného než dobro. Potter nebyl tvořen ambicemi, byl vždycky jen figurkou v Brumbálově propracovaném plánu, jak zachánit svět, pohybující se, když mu bylo řečeno, kapitulujícím, když mu řekl, ať se obětuje. Potter neviděl větší obrázek, nerozumněl hernímu plánu, protože znal jen jeden směr. Vpřed.

Osobní pocity stranou, Potter byl jediná rozumná volba, která mohla zvládnout tolik moci. Mohl by nasáknout veškerou pozorností, kterou dostával teď, cítit se ve svém stavu bezpečně a nikdy by nebyl podezříván, že by mohl mít víc. Ale to by přeskakoval dopředu a on nikdy nevěštil, i když byl opilí.

Za předpokladu, že by Lucius Malfoy vyhrál soudní slyšení - co bude jeho dalším logickým krokem? Bude skutečně požadovat Potterovu ruku nebo se jeho plány rozběhnou v různých směrech, takže Severusovo plnění jeho životního dluhu bude naprosto k ničemu?

Bylo zjevně nevýhodné vzít si Pottera, alespoň pro Severuse, ale pro Malfoye? Manželská smlouva Malfoyovi rodiny byla notoricky strnulá a s Potterem, jako jediným dědicem Potterů a Blacků, byl peněžní zisk sám o sobě docela lákavý. Severus se prolistoval skr množství pegamenů na svém stolku, dokud nedržel v rukou kopii předmanželské smlouvy Luciuse Malfoye a Narcissi Blackové. Ruce se mu začaly třást, i když si zaryl nehty do dlaní. Lucius Malfoy měl kontrolu nad všemi aspekty života jeho ženy, od jídla, které jedla, přes oblečení, které nosila, až po kouzla, která užila, a Severus nemohl vymyslet jediný důvod, aby Lucius neužíval stejnou moc i na Pottera.

Potřeboval se napít. Potřeboval se uklidnit. Tak sebral láhev Old Single Malt Whisky, kterou vyhrál v sázce s Minervou, a nalil ji do nyní již prázdného šálku na čaj, polykal ji s malým oceněním její chuti a pak vstal. Nemyslel racionálně, a nemohl riskovat na základě nepravdivých předpokladů a špatné kalkulace něco, jako tohle. Potřeboval čistou mysl, a proto měl své lektvary. Nic nebylo pro Severuse Snapea více uklidňující, než komplexní rutina sekání, drcení, mletí, měření, zahřívání, chlazení, stabilizování, pozorování a čekání. A zatímco poslouchal vlastní srdeční rytmus, použil jej, aby udržel tempo pohybů své hůlky a pečlivě dohlížel na prskající plameny pod kotlíkem s uklidňujícím lektvarem, jeho myšlenky se staly soustředěnější, méně ovlivněné svou vlastní emocionální náladou a cítil více chladnosti a odměřenosti, která ho udržovala naživu ve zdánlivě bezvýchodných situacích.

Lucius Malfoy, jestli Potterova informace byla správná, měl skutečně naplánováno vzít svůj životní dluh a vymáhat ho, a Severus znal blonďatého kouzelníka dost dlouho na to, aby si uvědomil, že i po válce a značném poklesu jeho reputace, tady byla velmi reálná možnost, že by mohl jít touto cestou.

Jak Severus udělal drobnou úpravu v žáru pod kotlíkem, aby se vyhnul přílišného varu lektvaru, připustil, že pro Malfoye pravděpodobně nebyl žádný vychytralejší způsob, než aby využil svého životního dluhu a vzal si Pottera.
Pomalu přidal prášek Chrpy Žluté a pozoroval, jak se mění barva lektvaru na temně modrou, i když konzistence ještě stále nebyla docela v pořádku. Bude ho muset nechat povařit ještě pár minut, než bude moct vmíchat štávu ze tří čerstvých malin. Bylo až příliš snadné nechat své myšlenky v zadní části své hlavy, dokud nedokončil lektvar, pečlivě nenaplnil malé lahvičky a úzkostlivě je neoznačil.

Ale pak s povzdechem opustil svou laboratoř, a zjistil, že jeden s domácích skřítků doručil odpověď Ministerstva a nechal mu ji na stole. Nicméně, když rozbalil malý pergamen, už nehledal stopu, že vše je jen malý omyl, dostal pouze potvrzení. Lucius Malfoy očekával slyšení u Starostolce zítra v pět hodin odpoledne a Severus poznal z Potterova výzkumu některá jména těch, kteří byli předvolání jako svědci.

Bylo to oficiální, stejně jako to dělal dříve, i teď se Severus smířil s osudem. Ochrání Pottera, ochrání Pottera před Luciusem Malfoyem, ochrání kouzelnický svět před Luciusem Malfoyem s mocí Pottera.

V Červené - kapitola 3. - část I.

7. září 2016 v 20:30 | Elloii |  V Červené
Kapitola 3. - část I.

Krok III.

"First our pleasures die - and then our hopes, and then our fears - and when these are dead, the debt is due dust claims dust - and we die too."
"První umírají naše potěšení - a pak naše naděje, a pak náš strach - a když je vše mrtvé, prach je splacen prachu a my umřeme také."

-Percy Bysshe Shelley-


Ve zpětném pohledu, ano, dalo by se očekávat, že věci půjdou rychle z kopce. Ale raději doufal, že předtím bude moct dokončit své rozpracované záležitosti, a hlavně křížovku v Praktický Lektvarech. Sova Harryho zatraceného Pottera se k němu dostala právě ve chvíli, kdy vyplňoval pole slovem SHINGLTON - vynálezce samomíchacího kotlíku, křížem dolů na možnost - typ lektvaru se šesti písmeny na buď LEKTVAR nebo ELIXÍR.

Vážně zvažoval, že bude v příštím tisíciletí odtřelovat sovy, ale měl pro ubohého ptáka soucit. Byl již potrestán tím, že byl Potterovým mazlíčkem. Neochotně ji zbavil tenkého dopisu, který nesla. Sova hlasitě zaskřehotala, donutila Severuse zpětně přehodnotit svůj předpoklad, že sova byla tím, kdo v Potterově přítomnosti trpí. Možná, že to po tom všem bylo vyrovnané. Zdá se, že bez ohledu na to, že ho Potter ruší, naštěstí nevyžadoval odpověd soví poštou.

Samozřejmě, když se mu nakonec podařilo rozluštit Potterovi škrábance, nenapravitelně ubohý rukopis, zdálo se, že Potter očekával osobní odpověd později tohoto večera, konkrétně v sedm, kdy se hodlal ukázat bez pozvání, ne-li bez ohlášení v Severusových komnatách.

Potter naprosto typicky předpokládal, že Severus neměl tento večer žádné jiné plány, a také neměl ani tu slušnost, aby mu alespoň napsal, proč ho žádá, nebo spíš proč nařídil toto setkání. Možností bylo mnoho, ačkoliv Severus myslel hlavně na ty, které byly nepříjemné, nebezpěčné nebo pro něj přímo smrtící. Možná se ministerstvo rozhodlo zrušit jeho amnestii na základě nějaké nové padělané evidence jednoho z jeho kolegů smrtijedů, kterou si vytáhl ze svého zadku, aby si zachránil jiné smutné tělesné části. Možná Řád objevil, že měl Temný Pán ve svém rukávu víc nějakých plánů, které se buď přímo dotýkají Severuse nebo alespoň vyžadují jeho okamžitou pozornost. Možná se Potter nebo jeden z jeho malých kamarádů dostal do dalších potíží a mají v úmyslu do toho Severuse zatáhnout, Potter se rozhodl, že Severus je ta správná osoba.

Ať tak či onak - a skutečně na tom záleží? - jeho den byl zničen, jeho vyrovnanost ztracena. Přemýšlel, že by se znovu opil, že navozená mírumilovnost a zamlženost alkoholem, kde by se jeho myšlenky mohly pohybovat rychlostí tlustočerva a být jen stejně bezvýznamné. Ale pomyšlení na setkání s Harrym Potterem v tomto stavu ho zastavila. Stále měl nějakou zbylou hrdost, pravdepodobně víc než bylo zdrávo.

Místo toho si udělal šálek čaje, pomalu upíjel, zatímco dokončil svou křížovku, a pak šel do své laboratoře usilovně pracovat na doplnění stavů ošetřovny.

***

O jednu dávku kostirostu, krvedoplnujícího lektvaru a uspávacího dryáku později, zaklepání na dveře ohlásilo příchod jeho nezvaného hosta. Severus vložil na kotlík s životabudičem stázové kouzlo a potom, co neochotně opustil laboratoř, ji za sebou bezpečně zamkl. Alespoň měl Potter dostatek zdravého rozumu, aby netestoval Severusovu dobrou vůli mlácením do dveří jako šílenec.

Klika byla pod jeho dlaní studená a on si uvědomil, že jeho dlaně jsou zpocené. Přitáhl si ruku zpět k tělu a nenápadně si ji otřel o oblečení. Ne, že by měl v úmyslu přivítat Pottera potřesením rukou. Pevně si zafixoval zamračení na tváři a konečně otevřel dveře.

"Snape." Potter mírně naklonil hlavu, ale udržoval oční kontakt: k Severusově zděšení se Potter nezdál ani v nejmenším zaskočen jeho nehostiným výrazem. "Můžu dál?"

"Ještě stále jsem pro vás 'profesor'," odsekl Severus, zkřížil si ruce na prsou v obranném postoji.

"Nebyl jsem vaším studentem víc než pět let," odpověděl Potter klidně, nějak se mu podařilo proklouznout kolem Severuse, aniž by se ho dotkl. "Myslím, že se budu držet Snapea."

"Ukážete mi respekt, který si zasloužím!" Severus uzavřel dveře nadměrnou silou, dveřní rám zaprotestoval jeho hrubému zacházení s bolavým zasténáním.

"Můj respekt k vám nikdy nebyl díky vašim učebním schopnostem," odpověděl Potter, zády otočený k Severusovi, to zcela bez ohledu na potenciální hrozbu rozzuřeného Severuse Snapea. Tento postoj Zachránce Kouzelnického Světa byl téměř více urážlivý, než Potterovo odmítnutí oslovovat ho jeho oprávněným titulem. "V každém případě, myslel jsem, že by vás více zajímal důvod, proč jsem tady."

Náhodně pohlédl přes rameno a sednul si dolů, nezván, na Severusovu pohovku, protáhl si štíhlé nohy pod konferenčním stolkem. "Měl byste se pravděpodobně posadit. A rád bych šálek čaje, prosím," Posledních pár slov řekl do místnosti a během okamžiku se před ním objevil podnos s čajem, kompletní i s talířem sušenek, které pravděpodobně díky Potterovým chaotickým stravovacím návykům skončí rozdrobené po celé pohovce a podlaze. Severus se zamračil ještě více: Potter zvedl obočí a kývl směrem ke křeslu naproti němu.

"Jediná věc, která mě zajímá, je vidět vás znovu odcházet." vyštěkl Severus, a ačkoliv to bylo dětinské a nesmyslné, rozhodl se, si sednout na nejvzdálenější židli, kterou si nápaditě přivolal z jídelny. Původně na ni pokládal nějaké pergameny a psací potřeby.

"Chtěl byste, abych tedy přeskočil rovnou k pointě?" zeptal se Potter, stále s tím zatraceným klidem, a Severus uvažoval, kdy ztratil moc nad situací, protože představa, že by Potter mohl dospět, byla jednoduše směšná.

Severus stáhl obočí k sobě, přimhouřil oči a stiskl rty do tenké nesouhlasné linky, a jak doufal, bude zcela jistě jasné, že nebude hrát Potterovu hru nebo jednat s falešným zájmem.

Potter vzal ohleduplně šálek, napil se a jemně ho položil zpět na talířek předtím, než navázal se Severusem oční kontakt. "Dovolávám se jednoho z Vašich životních dluhů. Chci, abyste si mě vzal."

Severusův dech se zadrhl a na zádech ucítil mravenčení studeného potu, a pevný, rychlý tlukot svého srdce proti hrudnímu koši. Chvíli trvalo, než se mu podařilo podívat se na Pottera a jeho drzost, či co to bylo. "Kdokoliv, kdo vás navezl do tohoto skutečně zábavného žertu - nejpravděpodobněji váš malý mazlíček vlk nebo možná jeden z Weasleyovic potomků - samozřejmě je zanedbatelné říci vám, že životní dluhy představují závazné kouzelnické smlouvy nejvyšší úrovně, a že vaše malé prohlášení by právě teď mohlo být neodvratně svázáno navzájem s dluhem. Protože jsem si jistý, že to chcete, asi tolik jako já, navrhuji, abyste to vzal zpět právě teď."

"Obávám se, že to vše vím." Potter sáhl po jedné ze sušenek, ale pak stáhl ruku zpět. "Když budete poslouchat, vysvětlím vám mou situaci a důvod. Jakmile skončím, jste vítán nabídnout mi jiné řešení, v takovém případě budu považovat váš dluh za plně splacen."

Severus ucítil nad tímto prohlášením ostrou úlevu. Tak tohle bylo to, co po něm Potter chtěl, tohle byl jeho způsob, jak ho požádat o radu a z nějakého důvodu předpokládá, že tyto zastrašovací prostředky vynutí lepší výsledky, než kdyby prostě přišel, vybalil to a řekl, co potřebuje. A byl tady samozřejmě i bonus, že se budou moct Severusovi posmívat, že jeho život v podstatě nebyl jeho, dokud byl ještě Potterovým dlužníkem.

Natáhl se pro prázdný šálek, nalil si nějaký čaj a posadil se zpět tak pohodlně, jak jen mu to židle dovolila. "Takže, vy jste se dostal do nějakých potíží, že Pottere? A já mám nespornou čest být toho součástí. Dobře, pojděme si to všechno vyslechnout. Na rozdíl od vás bych velmi ocenil nechat se stáhnout do anonymity a žít zbytek svého života v míru a tichu. A nejlépe, aniž bych vás znovu viděl."

Koutek Potterových úst se trochu zvedl, ale Severus si nebyl jistý, jestli to bylo znamení hněvu, pobavení nebo nervozity. Sotva na tom záleželo, i když by mohl připustit mírný neklid, jelikož nebylo tak jednoduché jako dřív v Potterovi číst.

"Během závěrečné bitvy byla Narcissa Malfoyová zabita kletbou, určenou pro mě. Možná ano nebo možná ne, ji zachytila úmyslně," začal Potter a Severus mohl jeho výrazy analyzovat pečlivěji. "V každém případě, Starostolec hodlá uznat návrh Luciuse Malfoye, dle kterého mi bude tento akt uznán jako životní dluh Narcisse, a dál přejde na Luciuse Malfoye."

"Tleskám vašemu pozitivnímu myšlení," usmál se Severus, klidně zíral do svého čaje a testoval jeho teplotu.

"Mám jisté informace, že Starostolec skutečně uzná Malfoyovi nárok," řekl Potter jednoduše, evidentně neochotně sdílel zdroj svých informací. "Dále jsem se dozvěděl, že Malfoy hodlá použít tento životní dluh, aby mě donutil si ho vzít. Nevím, jestli jeho plán je motivovaný pomstou nebo přáním zachránit si pošramocenou pověst, i když hádám, že trochu od obojího, ale na tom vážně nezáleží."

"Co říkáte je absurdní," ušklíbl se Severus, v duchu obrátil oči v sloup - věřil, že je Potter melodramatický. "Lucius Malfoy stěží unikl polibku mozkomora. Nemá dostatek vlivu na to, aby si vzal Chlapce, Který Přežil, i v naději, že Starostolec by ho odsoudil k tomuto životnímu dluhu. Mohl byste otočit na jinou stranu, což by pro nás obyčejné smrtelníky, mělo následky."

"Přeceňujete mé postavení na ministerstvu," odpověděl Potter bez zaváhání, "Dostal jsem vyrozumění, bez zastírání, hrozbu ze strany ministra osobně, že si nemám dělat nároky na žádnou zvláštní péči ze strany nové vlády, jinak budu brzy klasifikovaný jako bezpečností riziko a budu předveden. Co se týče Malfoye, nepotřebujete dobrou pověst k používání úplatků a vydírání, a Malfoy se v těchto metodách velmi dobře vyzná. Moje informace jsou spolehlivé."

"Samozřejmě, když to říkáte…" Severus nechal svůj hlas vytratit, jak se mu mráz prohnal po zádech. Potter byl mnoho věcí - arogantní, melodramatický, domýšlivý, náchylný k záchvatům vzteku a přesvědčen, že se celý vesmír točí kolem něj - ale byl také dobře informován a měl přístup ke znalostem, záhadám a tajemstvím, které byly na rámec pochopení každého normálního kouzelníka.

"Není mi dovoleno mluvit o tom, jak nebo kde jsem získal tyto informace, Snape," odpověděl Potter Severusovi na nevyslovenou otázku, konečně se natáhl pro sušenku a jak bylo předpovězeno, nechal drobky přes celé Severusovo zelené čalounění. "Můžete buď věřit, nebo ne, ale já hodlám jednat podle toho, co vím o Malfoyových plánech a to zahrnuje ujištění, že nechci být další Malfoyovou trofejí jakýmikoli možnými prostředky."

"Takže si chcete vzít mě, protože mě vnímáte jako to menší ze dvou zel. Jsem polichocen." Severus se vědomě snažil, aby nebylo vidět chvění jeho dlouhých lektvary potřísněných prstů.

"Malfoyova rodina má velmi jasná očekávání pro své nastávající, a Malfoy by byl v právu požadovat, že dodržím každé do jednoho. Předpokládám, že znáte podrobnosti lépe než já, ale viděl jsem dost těchto manželských smluv na to, abych věděl, že mu nemohu dovolit tolik kontroly nad mými financemi, mojí magiií, mým životem." Potterův pohled byl intenzivní a neohrožený. "Uvědomuji si, že to pro vás musí být odporné a pravděpodobně to není fér, když zvážím, jak moc jste se obětoval ke svržení Voldemorta, ale dožaduji se tohoto životního dluhu."

"Proč ne někdo jiný?" dožadoval se Severus, vstal a začal přecházet po místnosti. "Jistě Hrdina Kouzelnického Světa může najít někoho, kdo je hodný si ho vzít."

"Možná, ale také jak dobře víte, životní dluhy nelze přepsat novými smlouvami a vztahy," Potter měl tu drzost vzdychat, jako by byl v tom všem oběť, jako kdyby on nebyl navrhovatelem celé té věci a nevložil se do této situace.

"Další životní dluh tedy," uzavřel Severus, položil si ruce na opěradlo křesla a zíral na Pottera. "Tady je další oběť vašeho hrdinského komplexu."

"Tady je," souhlasil Potter. "Ale vy jste ten jediný, kdo ztratí nejméně a získá co nejvíce."

"Podle koho?" Severus přimhouřil rozlobeně oči. "Vás, vašich malých přátel, nebo je to jiný pohled, který nemůže být sdílen se třídou?"

"Všech třech, ve skutečnosti." odpověděl Potter, sáhl do svého hábitu a vytáhl několik svitků odnikud. "Hermiona navrhla seznam pro a proti pro každého, kdo mi dluží životní dluh. Jak můžete vidět tady," - roztáhl jeden ze svitků a ukázal na něco, donutil Severuse přijít k němu blíž, aby se lépe podíval - "bereme do úvahy stávající vztahy, osobní a magická spojení, sexuální orientaci, plány do budoucna, pověst, finanční situaci a pár dalších aspektů."

"Jak byste mohl mít všechny tyto informace?" Severus zíral nevěřícně dolů na pergamen, tabulkové posouzení svého života, cítíc se ponížen, jako když Potter porušil jeho soukromí poprvé, slíděním v jeho vzpomínkách.

"To, nemohu říct," Potterova ústa znovu škubla a Severus překonával touhu mu vrazit. "Podívejte, Hermiona a Ron mají již splaceny všechny životní dluhy, které mezi námi mohou existovat. Bill Weasley je ve stabilním a šťasném vztahu. Neville Longbottom nehraje za můj tým a je šíleně zamilovaný do Ginny. Dokonce už koupil i prsten. Lenka Láskorádová mi řekla, že něco nebo někdo jiný bude vypadat vedle mě skvěle a jsme přátele dost dlouho na to, abych to bral jako varování."

Severus si odfkrl, rozlobeně poznamenal, že se Potterovi dokonce podařilo zjistit jeho finanční záznamy, jeho měsíční a roční plat, jeho malé dědictví, přesné částky galeonů, srpců a svrčků v Gringottově trezoru. "Takže jen proto, že jsem nezadaný, nezamilovaný, nebo šílený, jste dospěli k názoru, že to bude můj životní dluh? A co kompatibilita, nemůžete si upřímně myslet, že tohle by byla dobrá shoda, Pottere!"

"Ne, pravděpodobně ne," připustil Potter, ale zdál se těžko odraditelný. "Neviděl jste náhodou dnes Denního věštce?"

"Ne," řekl Severus krátce. "Proč, bylo tam další velebení velkého Harryho Pottera?"

"Vy jste na titulní straně," odpověděl Potter k jeho překvapení, hrabal se v množství papírů na malém stolku a předložil Severusovi noviny. "Není to příliš lichotivé. Věřím, že jste zmíněn v jedné větě s Bellatrix Lastrangeovou, Carrowými a Antoninem Dolohovem. Domýšlím si, že mozkomorův polibek by mohl být více lichotivým než Řád Merlina."

"Kam tím přesně míříte?" dožadoval se Severus, jeho oči brázdily přes tištěný text, když čekal na odpověď.

"Jste válečný hrdina, ale většina kouzelníků a čarodějek vidí jako první temné znamení, jednají podle toho, a ptají se později nebo vůbec," vysvětlil Potter, ukázal na další pergamen, na kterém byly výsledky. "Grafy popularity. Máte velmi málo přátel, Snape, na obou stranách. Vaše spojení se mnou bude přesvědčovat hlavní veřejnost, že si zasloužíte Řád Merlina."

"Také to povede ke zvýšení čísel smrtelných hrozeb, které obdržím od bývalých… spolupracovníků," poukázal Severus. "Ale myslím, že to vy víte."

"Věřím, že budete schopen to zvládnout." Potter mu věnoval malé pousmání, samozřejmě, že v tom našel pobavení.

"Další důvod, proč mluvím k vám a ne k Nevillovi…. Plus, vy mi dlužíte dva životní dluhy, opravdu chcete riskovat vznik dalšího?"

Severus stiskl kořen svého velkého nosu, snažil se zastavit bolest hlavy. Potter byl příliš klidný, příliš sebejistý, příliš odhodlaný. Ne, ne, nechtěl to riskovat. Jeden životní dluh byl nepříjemný, dva životní dluhy byly znepokojující, tři životní dluhy… tři životní dluhy se rovnaly trestu smrti. Jeho život by byl psaný Potterovi, jakmile by se rozběhl třetí dluh, žádné ústupky, žádné jednoduchosti, žádná cesta odmítnutí. Bude chránit Pottera a zemře snahou.

Kdyby Potter nepoužíval každé vyhledávací kouzlo ve svém úzkém repertoáru, aby ho našel, nevrhnul se skrz antipřemisťovací bariéru kolem Bradavic a nepožadoval, aby se o něj každý léčitel okamžitě postaral, pak, bez pochyb, by Severus neviděl konec války. Léčitel Coetzee to dosvědčil a lezl Severusovi nervy se svým nekonečným velebením Hrdiny Kouzelnického Světa, zatímco Severus stále přemýšlel, zda by smrt nebyla vhodnější. Mohl zemřít rychle, sice ne bezbolestně, ale nic z tohoto by nepřišlo. Život s dalším životním dluhem vůči Potterovi byla nepříjemná myšlenka, ale nikdy vážně neuvažoval, že se Brumbálův Zlatý Chlapec bude dožadovat svého životního dluhu. Nebyli Nebelvíři příliš ušlechtilí na to, aby využívali svých výhod? Severus si pohrával s myšlenkou, že mu nabídne uvaření nějakého lektvaru, pomůže mu odvrátit dům proti bludným smrtijedům, pošle mu košík s ovocem. Ne tohle. Nikdy tohle.