Říjen 2016

V Červené - kapitola 7. - část II.

15. října 2016 v 12:42 | Elloii |  V Červené
"Myslel jsem, že bych se šel před večeří osprchovat," propocený Potter se náhle objevil ve dveřích do laboratoře a Severus byl nadšený, že viděl důkaz, že Potterovi magické zdroje nebyli po tom všem nevyčerpatelné. "Chtěl by ses přidat?"

"Takže to znamená, že se mohu konečně pohybovat po domě?" tázal se Severus, věnoval Potterovi nevýrazný pohled.

"Jistě. Rozdělil jsem ochrany na jednotlivé místnosti, takže by to už neměl být problém. Také jsem připojil krb v obývacím pokoji k letaxové síti," odpověděl jednoduše Potter a otočil se k odchodu. "Nechám dveře otevřené, kdyby sis to rozmyslel. Dej vědět Dobbymu, pokud máš nějaké požadavky k večeři."

Se Severusem to nijak nepohnulo, protože přesně věděl, jak tuhle hru hrát. Sirius Black všechny přesvědčil, že byl osamělý, tak zoufale osamělý a Severus mu uvěřil. Když se mu naservíroval před nos, nádherný, sebestředný Nebelvír, stačilo by to k tomu, aby jen natáhl ruku a vzal si malý kousek (a zapomněl na všechny posměšky a žerty), že neexistovalo riziko (katastrofa) a Sirius Black by byl jeho. Sirius Black, James Potter, Harry Potter, jaký je v tom rozdíl? Pro Severuse žádný - jeho zahnutý nos, mastné vlasy, asociální smolař - pro něj byli všichni nedosažitelní a smích Pottera Juniora bude znít úplně stejně jako smích jeho otce, když vystoupil zpoza opony a byl zesměšňován, že se kdy odvážil doufat, že by o něj Sirius Black mohl mít opravdu zájem.

Takže místo toho, aby navštívil Pottera ve sprše, se přemístil před brány Bradavic, svižným tempem došel ke svým komnatám a pak zavolal několik domácích skřítků, aby přesunuli jeho věci do nového domu a to s velmi přísnými kritérii, aby se nepřibližovali k jeho lektvarům. Jeho soukromá laboratoř, přiléhající k jeho pokojům, rozhodně nebyla tak přepychová jako ta nová, ale byla známá, svatyně, útočiště, známá jako oblíbený kousek oblečení, spolehlivá, konstantní. Znal všechny její drobné nerovnosti, škrábance a spálená místa, skvrny a nedokonalosti. Již více než dvě desetiletí byla jeho domovem, měl by se jí vzdát zrovna teď? Mohl se vždy vrátit do školního roku, nastěhovat se zpět jako učitel aspoň na čtvrtletí a předstírat, že jeho snubní prsten neexistuje. Ale nikdy sám sebe neviděl jako učitele, nikdy si pro sebe takovou budoucnost nepředstavoval, a teď, když je Temný Pán mrtev a všechny své závazky splnil, co ho drželo zpět od plnění svých snů? Určitě ne Potter.

Pečlivě všechno zabalil, uložil na lahvičky tlumící kouzlo a ujistil se, že jsou oddělené a čisté. Jeho poznámky se začali postupně přesouvat, krabice po krabici do nového domova, buď pomocí letaxové sítě nebo pomocí skřítků, to záleželo na obsahu. Byl to zdlouhavý proces, ale to nevadilo. Bylo na tom něco uklidňujícího, to balení a vybalování, když hledal pro všechno nové umístění a dával věci k sobě, jako by pro sebe tvořil nové místo a dával si svůj život zpět do pořádku. Potterova večeře bude muset počkat.

***

Jeho laboratoř se dala do pořádku, a tak Severus vstoupil do jídelny, napůl očekával Pottera rozzuřeného s pusou plnou stížností a obviněními. Ale Potter klidně seděl na jedné ze židlí, listy papíru rozložené kolem sebe, hluboce zamyšlený a jeho magie kolem něj opět proplouvala.

"Ach, Severusi, jsem rád, že ses rozhodl ke mně připojit," vzhlédl Potter s úsměvem, a jeho práce zmizela mávnutím ruky. "Chceš něco k jídlu?"

Severus se posadil. "Co jsi dělal?"

"Pracoval," odpověděl Potter a podíval se na něj, jako kdyby se neměl odvažovat ptát na další otázky. "Myslím, že Dobby sám sebe s večeří překonal. Je to jeho první jídlo v novém domě a tak…"

Sotva toto prohlášení dokončil, na stole se objevila opravdová oslava jídla, talíře naplněné plátky masa, uzenin, zeleniny, rýže, nudlí, koláčů. Nebeská vůně se nesla od kouřících pokrmů. Potterův žaludek uznale zakručel a mladý muž neváhal a začal si nandavat jídlo na talíř, malé porce od všeho, nenechal jediný talíř netknutý. Severus opatrně sáhl po pečeném pstruhovi a nandal si několik lžic bramborové kaše, dokončil ji smetanovou omáčkou, která měla intenzivní vůni a chuť po rozmarýnu a citronu.

Potter počkal, dokud Severus nenaplní svůj talíř a nyní se již cpal s nečekanou zdravou chutí k jídlu a s použitím správného stolování. Severus uvažoval, jestli Creevey dával Potterovi lekce etikety, aby Hrdina Kouzelnického Světa nebyl v rozpacích na nějaké charitativní večeři nebo jiných slavnostních příležitostech. Ale přesto Potter cinkal příbory příliš nahlas, trochu omáčky mu steklo přes okraj talíře, umatlal sklenici s dýňovým džusem, protože nepoužil ubrousek. Severus se ušklíbl.

"Máš pro teď všechno potřebné?" přerušil Potter jejich mlčení. "Můžeš dát vše, co ještě potřebuješ Dobbymu."

"Raději si dělám nákupy sám," hrubě odpověděl Severus, porcoval svou rybu se směšnou přesností.

"Jistě, jestli chceš," odpověděl Potter. "Přeměním tvůj prsten v přenášedlo."

"Neregistrované přenášedlo," objasnil Severus.

"Ano, ale ne nelegální." vrátil mu Potter, rozkalil své nepřátelské bojiště na talíři. "Jeho registrace by byla v rozporu s účelem udržení mého pobytu v tajnosti. Měl bys zkusit lasagne, jsou vynikající."

Hromada těstovin na Potterově talíři vypadala velmi vzdálená od slova vynikající, sýrové, s přílišným množstvím omáčky, bez jasného tvaru. Severus si vložil kus ryby do úst a věnoval kousání záměrnou péči. Jedli v tichosti.

Když skončili, Potter trval na sklizení stolu, nahromadil špinavé nádobí a odlevitoval ho do kuchyně, kde už na něj čekal nervózní domácí skřítek. Bylo to jejich dohodnuté uspořádání, jak mu Potter spiklenecky zašeptal. Dobbymu bylo dovoleno hýčkat Pottera lahodnými jídly, prát mu prádlo a načechrávat polštáře a Potter mu mohl pomáhat. Severus se nemusel starat, kromě toho, že postával v jídelně, nejistý, co by měl dělat nebo kam by měl jít.

"Chceš vidět knihovnu?" najednou se Potter zeptal, otíral si ruce do utěrky, která pak zmizela. "Myslím, že tvé knihy už by tam měli být, ale nebyl jsem si jistý, jestli chceš udržet naše knihovny odděleně nebo je spojit dohromady, takže nemám své knihy ještě vybalené."

"Nemyslím si, že bych chtěl použít tvé knihy, Pottere," ušklíbl se Severus, představil si Potterovu sbírku starých školních učebnic a pár mladistvých populárních dobrodružných příběhů.

"Tvá kolekce knih je docela rozsáhlá," připustil Potter. "Ale některé z knih Potterova a Blackova majetku by tě nicméně mohli zajímat."

Severus cítil, jak v jeho hrudi opět stoupá hněv. Tohle ignorantské dítě mělo přístup ke znalostem, které byli jedním ze Severusových nejdivočejším snů, svazky a stohy plné tajemství a vzácných znalostí, jen předaných Potterovi, zatímco Severus strávil kus svého života pracným broděním se přes zbytečné informace v marné snaze objevit dlouho zapomenutý lektvar, dobře skryté kouzlo nebo necensurovaný klíčový moment v kouzelnické historii.

"Všechny jsou katalogizovány, takže se nejdřív můžeš podívat, jestli máš zájem," nabídl Potter nedbale, ukázal na tlustou knihu, která ležela na jednom ze stolků, připravena ukojit Severusovu vrozenou zvědavost, a slibovala, že splní každý jeho sen, buď v abecedním, nebo chronologickém pořadí. "K dispozici máme také dvě pracovny přilehlé ke knihovně, jedna je na začátku a druhá na konci chodby. Kterou budeš chtít?"

Severus už teď věděl, kterou z těch dvou bude chtít. Vybral si tu blíže ke své laboratoři. "Ty první dveře." Řekl a v krku měl sucho.

"Myslel jsem si to. Je to i stejně blíž k laboratoři," přikývl Potter. "Už jsem si začal přestěhovávat věci do té druhé, současně jsem si ji zabezpečil, chápeš, proti vniknutí." Jinými slovy proti Severusovi. "Je to standartní postup," řekl Potter smířlivě a omluvně. "Nic osobního."

"Stejně jako zbytek našeho manželství," odsekl Severus a ucítil díky své poznámce uspokojení hluboko v útrobách.

"Uvědomuji si, že tohle je pro tebe nepříjemné." Řekl Potter klidně. "Ale své důvody jsem ti vysvětlil a jsem odhodlaný vytěžit pro tebe z této situace to nejlepší."

Severus si nebyl jistý, jestli si správně vyložil Potterova slova ukrytá v kontextu "A jsi ochoten udělat totéž?" ale ucítil akutní potřebu začít nadávat stejně jako Minerva den předtím. Byl skutečně ochotný vynaložit úsilí? Snažit se, o co? Tento pseudo-manželský vztah s polovičním dítětem? Dítětem, které bylo za školních časů jeho rivalem? Jakou budoucnost tento druh vztahu má? Tenhle vztah nic nezachrání.

"A to proč, Pottere?" tázal se Severus, cítil pocit únavy a podráždění.

"Ještě jsem se nevzdal štěstí," odpověděl Potter a usmál se. "Ale to by pro dnešek mohl být příliš ambiciózní cíl… Je tu více ložnic, pokud se nechceš dělit o jednu, jen řekni Dobbymu a on ti přesune věci."

Proč ho tento rozhovor z poloviny donutil doufat a z půlky ho vyděsil? Ale evidentně rozhovor skončil, protože Potter měl zřejmě práci, omluvil se a odešel do své pracovny. Severus byl ponechán v gigantické pokladnici znalostí, bezradný, jako postupovat dál. Usadil se, a jal se prostudovat Potterův soupis knih, cítil se radostí bez sebe, že mu nakonec tyto knihu budou k dispozici a zároveň byl rozčílený, že k tomu došel přes Pottera.

Když konečně opustil knihovnu, říkal si, že už zapomněl na otázku, kterou mu Potter položil v knihovně. Ovšem Potter už šel pravděpodobně stejně do postele, a bylo příliš pozdě na to, aby ho odtamtud vyhnal.


Ložnice byla prázdná, jemný vánek nadýchával závěsy před otevřeným oknem a chladil hladké tmavé povlečení. Potterovi věci už byli vybalené, jak Severus zjistil, když hledal vlastní pyžamo, úhledně složené na pravé straně police. Šel do koupelny s hromadou oblečení zastrčenou pod paží, umyl si obličej, vyčistil zuby a převlékl se. Na Pottera už ani nepomyslel.

V Červené - kapitola 7. - část I.

15. října 2016 v 12:41 | Elloii |  V Červené
Kapitola 7.

Krok VII.

"Debt can turn a free, happy person into a bitter human being."
"Dluh může změnit svobodnou, šťastnou osobu do zahořklého lidského stvoření."

-Michael Mihalik-


Vzpomínka na minulou noc byla roztříštěná jako modernistický román, přicházela k němu pomalu. Musela se probojovat mlhou spánku a probuzení bylo o to horší. Ležel pod peřinou nahý, jeho ranní erekce se tiskla do matrace. Uvědomil si, že je sám. Říkal Potter, že odejde? Ne, neříkal. Minulou noc příliš nedošlo na výměnu slov a měkké ranní světlo, které ho lechtalo na tváři, mu sdělilo, že nemohlo být později než po půl deváté. Nikdy by si nemyslel, že bude Potter vstávat tak brzy. Možná si to celé jen představoval, možná byl znovu příliš opilý a měl minulou noc halucinace.

Ale necítil kocovinu. A navíc by neměl myslet na Pottera tak jako tak. Bylo to skutečné, to věděl jistě. A hlavně teď potřeboval sprchu.

Přehodil své dlouhé nohy přes okraj postele, nepřítomně si povšimnul, že v pokojích musí být kouzlo udržující podlahu teplou. Sáhl po Potterově županu, který si přivolal minulou noc, přehodil si ho přes své tělo a vzal si hůlku z nočního stolku. Materiál županu byl měkký a nadýchaný, hned se cítil o mnoho lépe, bezpečněji.

Raději tuto myšlenku rychle odsunul stranou, a rychle zamířil ke dveřím s úmyslem je prudce otevřít, aby na sebe případně Potter vylil celou ranní kávu. To by byl dobrý začátek dne. Místo toho se málem svalil zpátky do ložnice při pohledu, který ho přivítal. Potter, oblečený do volných šedých kalhot a bílé košile, oči zavřené, seděl se zkříženýma nohama. Jeho vlasy byli stále ještě vlhké z ranní sprchy. Vznášel se ve vzduchu. Obklopený proudy magie, zlatými runami a jiskřičkami kroužícími kolem něj s tichým hučením.

"Dobré ráno," pozdravil ho Potter žoviálně, pomalu otevřel oči a jeho magie se vrátila zpět do jeho těla. "Spal jsi dobře?"

"Co to děláš?" tázal se Severus, přál si, aby se Potter přestal vznášet.

"Meditaci. Zjistil jsem, že je to velice uklidňující způsob, jak si utřídit emoce, a jak udržet svou magii pod kontrolou," odpověděl rychle Potter. "Chceš si dát před snídaní sprchu?"

Severus kolem něj beze slov prošel, a pevně za sebou zavřel dveře koupelny. Rozhodl se, že teplou vodou spláchne svůj hněv a počínající bolest hlavy. Jak je možné, že mu Velký Designér dal do vínku neustále mastné vlasy a zahnutý nos, a Pottera obdařil takovým směšně obrovským množstvím magie, že si mohl bezstarostně plynout ve vzduchu? Kouzelníkova magie by kolem něj neměla takto proudit, nemělo by to být viditelné, bylo to intimní, soukromé, nikoliv pro cizí oči. Ale pravidla se na Pottera nikdy nevztahovali, a nikdy zřejmě nebudou.

Sprcha odnesla hněv a bylo mu lépe. Dokonce si bez problémů umyl vlasy, oholil se a vyčistil si zuby. Nakonec si přivolal hábit, pečlivě prsty zapnul každý knoflíček a uhladil tmavou látku.

Když se vrátil do obývacího pokoje, Potter už seděl za stolem, usrkával kávu a četl Denního Věštce, jako kdyby to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Vedle něj byla hromada otevřených dopisů, nebylo pochyb o tom, že jsou to reakce od přátel na změnu jeho rodinného stavu. Stále na sobě neměl žádnou obuv, natož náležité kouzelnické oblečení.

"Oh, dobře." Potter krátce vzhlédl. "Snídaně tu bude každou chvíli. Chceš nějakou část z novin?"

"Proč se obtěžovat čtením takových blábolů?" ptal se Severus a neochotně se posadil do křesla vedle Pottera.

"Je tam předpověď počasí," usmál se Potter na vteřinu. "Navíc, musím držet krok s tím, co o mně píšou, abych mohl přijmout protiopatření."

"Myslel jsem, že proto zaměstnáváš pana Creeveyho," ušklíbl se Severus, a pak se zamračil, když se na stole objevila snídaně. Stohy lívanců a toustů, klobásek a sýrů, vajec v různých variantách, dorty a rolky, croissanty a cereálie.

"Věřím mu. Jen sobě věřím trochu víc," vysvětlil Potter otevřeně. "A Colin se ne vždy obtěžuje se všemi detaily. I když je to také část jeho práce."

"Takže jsi ho zaměstnal jen kvůli nějaké zavádějící myšlence o přátelství," došel Severus k závěru opovržlivě, a nalil si šálek černého čaje.

"Ve skutečnosti ne. Je docela dobrý v tom, co dělá. Věděl jsi, že jeho otec vlastní reklamní agenturu? A jeho matka je fotografka mudlovského magazínu," vysvětlil Potter a natáhl se pro lívance a jahody. "Každopádně, můj obrázek je lepší než, kdy vůbec byl a nejsem neustále pronásledován novináři. Počítám to jako plus."

Severus se ušklíbl, uvažoval, že jediná možná odpověď by byla neoprávněná urážka osobních záležitostí Colina Creeveyho, a tak raději několikrát do svého čaje vyždímal citrón, jen tolik, aby získal mírně kyselou, ovocnou chuť.

Najednou se Potter intenzivně na Severuse zadíval, neochvějným pohledem. "Ublížil jsem ti včera večer?"

Čaj mu vlítl do špatné dírky, Severus vyprskl a rozkašlal se. Potter se natáhl, aby ho praštil do zad, ale Severus se instinktivně odtáhl a tak Potter nechal svou ruku spadnout do klína, ale jeho oči zůstali upřené na Severuse. Mistr Lektvarů nemohl pochopit, co znamenala Potterova otázka. Myšlenka, že by Potter mohl mít špatné svědomí, byla směšná. Potter, který mu nemohl se svými svaly ublížit. Potter, který se při své výšce cítil pohodlně se Severusem tyčícím se nad ním. Potter, který měl komentovat Severusovo hrubé zacházení vyčítavým pohledem.

"O čem to mluvíš, Pottere?" tázal se Severus, když konečně dostal kašlání pod kontrolu.

"Viděl jsem tvé modřiny," vysvětloval Potter a nejistě ukázal směrem na Severuse, aby to objasnil. "Na rukou, bocích a trupu. Odkopl si ve spánku peřinu. Takže, ublížil jsem ti nebo se ti tak snadno tvoří modřiny?"

"Nic takového," okamžitě protestoval Severus, i když za to sám sobě nadával. "A můj fyzický stav, i když by mohl být, tak není tvůj problém."

"Dovoluji si nesouhlasit." odpověděl Potter a hůlka mu vklouzla do ruky. "Severusi, potřebuji vědět, jestli jsem ti ublížil a pokud mi to neřekneš, zjistím si to sám a nebudu mít výčitky."

"Nemyslíš si, Pottere, že jako Mistr Lektvarů budu mít k dispozici lék na něco tak obyčejného jako jsou modřiny, pokud bych ho potřeboval?" odpověděl Severus opovržlivě, a vytáhl vlastní hůlku.

"Jistě, ale jestli jsem byl příliš drsný, tak to potřebuji vědět dřív, než by se lektvar stal pravidelnou nutností," vysvětlil Potter, zřejmě ho nevyvedlo z míry, že mu na hruď mířila Severusova hůlka.

Severus uvažoval, jestli Potter dělá tuhle scénu, protože tajně doufal, že Severus na něj byl včera v noci příliš krutý a udělá to znova. Mohl by vyskočit, zabořit ruku do Potterových vlasů, hedvábné prameny obtočit kolem prstů, otočit ho a ohnout ho přes opěradlo pohovky, pak svléknout Potterovi kalhoty k nohám, udělat pár oplzlých poznámek o Potterově nedostatku spodního prádla a zabořit se rychle a tvrdě mezi ty perfektně zakulacené půlky. Bolí to, Pottere? Jsem příliš hrubý, Pottere? Potřebuješ lektvar, Pottere?

"Severusi, prosím," Potterův tichý hlas ho vytrhl z jeho fantazií. "Mluv semnou."

"Ujišťuji tě, že kdyby si mi ublížil, dal bych ti to neprodleně vědět," odpověděl konečně Severus, odvrátil vážný pohled, a protože si nebyl jistý, jestli Potter pochopil pointu, dodal. "Nejsem zraněn."

"Děkuji," odpověděl Potter, zářivě se na něj usmál a pak se otočil ke svým palačinkám a kávě. Severus následoval jeho příkladu, trapnost nastalého ticha byla větší, než trapnost předchozí konverzace. Přál si, aby Potter něco řekl, bezduše žvanil, jak to dělával, když ho dříve pozoroval při snídani ve Velké Síni. Normálně si vychutnával klid, ale toto podivné ticho bylo urážející, jako by ho Potter nepovažoval za dostatečně vhodného partnera k rozhovoru, a ještě horšího manžela.

"Tohle mimochodem přišlo dnes v poště," nabídl mu Potter poté, co dojedl, podal mu svitek a natáhl se přes stůl, aby si nalil další šálek kávy.

Severus si otřel prsty o látkový ubrousek, než svitek přijal a opatrně jej roztáhl. Byl to jejich oddací list, jejich manželství potvrzené ostrými složitými písmeny na špinavě žlutém pergamenu. Jeho oči se zaměřily na poslední řádek, kde vedle vlastního podpisu byl načmáraný i ten Potterův. Pod nimi byli podpisy svědků, Minervin, jak poznal z jejich sporadických korespondencí a školních poznámek. Weasleyho, jelikož byl stejně nečitelný, jako Potterův. A pak tu byl poslední řádek. Beze jména. Jen čtyři čísla. 4952.

"Ani se nepodepsal. Jak to vůbec může být oficiální?" tázal se Severus nesměle a zabodl prst na místo, kde by se měl oddávající podepsat.

"Jsme povinni chránit naši identitu. Vždycky." vysvětlil Potter klidně. "Ministerstvo si je této skutečnosti dobře vědomo a ví, že daná osoba je identifikována jako 4952 a má oprávnění k vykonávání určitých obřadů. Zvláště, když se týká jednoho z nás."

"Ty jsi se ale svým jménem podepsal," obvinil ho Severus a přál si, aby pro jednou Potter nezněl tak rozumně a sebejistě.

"Nevzal sis mé zaměstnání, ale mě," odpověděl Potter, zkřivil rty v pobavení. "Jestli je dále vše v pořádku, byl bych rád, kdyby tento dokument byl schován v našem trezoru u Gringottů."

Severuse zarazilo použité přivlastňovací zájmeno. Potter si již pravděpodobně zařídil jejich společný účet, a bez očekávání převedl své peníze, aniž by o tom Severuse informoval.

"Číslo trezoru je 268," řekl mu Potter. "Tady je tvůj klíč."

Potter se nezmínil, že by Severus musel převézt své peníze do tohoto nového trezoru, ale dopad toho všeho, byl obalen kolem tohoto těžkého mosazného klíče s vytepávaným vzorem.

***

Prohlížení domů s Potterem, jak se později ukázalo, bylo méně namáhavé, než očekával. Potter měl v zásobě jen pár otázek, z nich se většina týkala bezpečnosti, a pak už byl spokojený se vším. Když Severus zamítl první dům kvůli přílišnému množství skrytých rohů, Potter jen přikývl a vytáhl klíč k dalšímu domu. Tam ovšem sklepení, které Severus požadoval pro lektvarovou laboratoř, nebylo tak rozsáhlé, jak si přál. Nyní, třetí dům, i když si to Severus nechtěl přiznat, byl krásný. Leštěné dřevěné podlahy utvářeli pocit vřelého přivítání a stále si drželi nadčasovou eleganci. Stěny v jemných barvách - béžová, světle modrá, terakotová. Velká okna s výhledem do zeleně a balkóny nabízející možnost uniknout, aniž byste museli opustit dům. A lektvarová laboratoř, rozprostírající se po celém suterénu, to bylo vše, co si jen Mistr lektvarů mohl přát.

Byl to dům, který si Severus představoval, jako dítě, když seděl v zatuchlé, zaprášené Tkalcovské ulici a čekal, až se jeho rodiče přestanou hádat. Jako dítě počítal s tím, že si jednou vydělá dost peněz, aby si takový pořídil, ale nepředpokládal, že bude vkládat veškerý svůj příjem do alkoholu, a bude sotva schopen si takový dům dovolit. Chatrný plat učitele a jeho sporadický příjem za prodej lektvarů ho rychle poučil. Utěšoval se myšlenkou, že buď vynalezne revoluční lektvar a za takový vynález získá prestižní ocenění, nebo by jeho vysněný dům mohl zaplatit Řád Merlina. Vynález vlkodlačího lektvaru revoluční byl, ale byl užitečný jen pro omezený počet lidí a to většinou pro méně bohaté procento společnosti. Tudíž sebou nepřineslo velké bohatství, jak si Severus představoval a ani za něj nezískal žádnou cenu. Řád Merlina, dříve sebou nesoucí velkorysé množství galleonů, byl značně zredukován, vzhledem k množství takzvaných hrdinů z poslední války. Severusův vlastní podíl nebo tak ho alespoň informovali, se musel ztratit v poště.

Byl to dům jeho snů a myšlenka, že si Potter mohl tak snadno dovolil tři, pět, nebo možná i deset domů jako je tento, ho naplnila hořkou záští vůči mladšímu muži. Koupě tohoto domu musela stát hromadu galleonů a Severus si byl jistý, že Potterův účet ani neklesl.

Když Severus se vší arogancí prohlásil, že chce tento dům, Potter ani nemrkl a usmál se, jako by chtěl ukázat, že to Severusovi dopřeje. Severus ucítil v hrudi vzestup hněvu, jako když je lektvar příliš dlouho nad plameny. Tento dům, nikdy pro Severuse nebude domovem, bude Potterův. Koupený Potterovými penězi a jeho kontakty.

Podpis smlouvy byl stejně urážlivě nekomplikovaný. Realitní makléřka byla uctěna a zoufale se snažila vyhovět Velkému Harrymu Potterovi, stěží zaregistrovala Severusovo zdvořilostní podání ruky. Snažila se Potterovi vnutit ještě několik dalších akrů půdy, nebo alespoň nové dřevěné podlahy. Potter laskavě odmítl, samozřejmě, vždy ušlechtilý, nenáročný, nesobecký hrdina. Severusův názor na celou věc nebyl projednán, jeho přítomnost jen stěží uznali. Byl zvědavý nezúčastněný divák, nic víc.

Když Potter trval na tom, aby také podepsal smlouvu, málem se zeptal proč. Nebyl by to rozdíl, ani v jednom směru. V případě rozvodu - myslel na to už Potter? - každému soudci by stačil jen jeden pohled do bankovních výpisů Severuse a Pottera a došel by ke správnému závěru, že Potter k tomuto nákupu přispěl lvím podílem. Jeho podpis vůbec nic nezmění.

Po povinném švihnutí hůlkou a seslání Obliviate na realitní makléřku, která to pravděpodobně věděla předem, se Potter díval na lehce zmatenou ženu. A pak zavolal domácího skřítka a dal do pohybu přesun svého hmotného majetku do nového domova.

"Chtěl bys, abych se zeptal Dobbyho, zda by se našel bradavický skřítek, který by ti pomohl se stěhováním?" chtěl Potter vědět.

"Předpokládám správně, že nemáš žádný zájem o prostor v lektvarové laboratoři?" tázal se Severus, jeho úšklebek dával jasně najevo, co si o "zájmu o prostor" myslí v souvislosti s Potterem a lektvary.

"Je celá tvoje," odpověděl Potter rychle. "I když bych chtěl provést pár ochran, včetně laboratoře ještě předtím, než z domu uděláme náš domov."

"Tvé ochrany mohou narušit jemnou magickou rovnováhu nutnou pro přípravu kvalitních lektvarů," zasyčel Severus nebezpečně, přičemž odstoupil krok od Pottera. "Netoužím, abys kontaminoval mé pracoviště, Pottere."

"Budu se snažit, aby se to nestalo." odpověděl Potter nenuceně.

"O lektvarech nic nevíš," obvinil ho Severus.

"Znám jednu nebo dvě věci o ochranách," poznamenal Potter, zářivě se usmál, jako by čekal, že se Severus připojí k jeho pobavení.

"Je toto snad neoddiskutovatelný bod?" řekl Severus, hořce a zlomyslně.

Potter zaváhal, ale pak pokrčil rameny. "Ne," povzdechl si. "Tvoje laboratoř, tvoje podmínky. Rád bych ovšem dal ochrany na zbytek domu, pokud bys mohl na chvíli zůstat mimo dům."

"A co mám dělat, zatím co budeš předvádět své salonní triky?" vysmíval se Severus, povzbuzený neočekávaným vítězstvím.

"Dobby bude rád, když ti bude moct přinést něco ze sklepení, co by ti pomohlo cítit se zde, jako doma," navrhl Potter, ačkoliv jeho zájem o konverzaci jak se zdálo, již zeslábnul. "Nebo se můžeš podívat okolo domu a přitom sestavit seznam věcí, které budeme muset nakoupit. Počasí je pro procházku krásné."

To, jak se zdálo, byl konec rozhovoru, Potter vytáhl hůlku a začal přecházet po domě. Jak Severus přepokládal, šel hledat ideální místo pro sesílání kouzel. Tolik k jejich líbánkám, pomyslel si Severus sarkasticky. Zároveň uvažoval, že jeho zrádná část se neměla těšit na celodenní lenošení v posteli s nahým Potterem zapasovaným do matrace.

Už cítil, jak na dům padají Potterova kouzla, v širokých kruzích, snadno procházejí zdmi, dveřmi a okny. Jeho laboratoř bude pravděpodobně v tuto chvíli jediné bezpečné místo, ale co by tam dělal, nebyl tam žádný z jeho kotlíků, přísad ani lahviček. Díval se na lesknoucí se ocel protipožárních a ventilačních systémů, na světla na stěnách, a přitom myslel na své nože, minomety, naběračky a lžíce, v pořádku uložené v prostorné skříni, vybavenou mnoha bezpečnostními kouzli. Na skříň s integrovaným stázovým a mrazícím kouzlem. Snil, jak by s tím vším mohl zde tvořit lektvar, i když by mnohem raději slyšel křehké lavičky rozbíjející se o podlahu, nebo slyšet uspokojivé zadunění kotlíku po úderu nohou, které by se odráželo od nepropustných zdí.


Severus nikdy nepopíral, že je malicherný nebo mstivý, nikdy nepopřel, že by v sobě držel zášť a nechal hnisat hněv po velmi dlouhou dobu. Byl hrdý na svou schopnost racionálně myslet za všech okolností, ale to neznamenalo, že by vždy racionálně myslel, a když to situace dovolila, dopřál si neobjektivní předsudky a možná i špatně informovaný duševní záchvat proti všem a všemu, o kom si myslel, že si jeden zaslouží. A Potter byl teď rozhodně vysoko na seznamu.

V Červené - kapitola 6. - část II.

7. října 2016 v 21:05 | Elloii |  V Červené
Kapitola 6. - část II.

Potter se usmál a Severuse napadlo, že mu možná není tak odporný, jak očekával. Měkké kývání štíhlých boků bylo na druhé straně pozitivně povzbuzující, když se konečně Severusovi podařilo setřást své omámení. Ovšem Potter nyní stál přímo před ním.

"Doufám, že znáš kouzlo pro všechny ty knoflíky," zašeptal Potter, naklonil hlavu a pomalu si olízl rty. "Mohu, Severusi?"

Jeho jméno, padající přes ty plné růžové rty, poslalo výboj do jeho celého těla, což si Potter vyložil jako přikývnutí a jemné prsty přejeli přes řadu knoflíků, které drželi hábit zapnutý. Potter se proti němu zakymácel a Severus se přistihl, jak přidržuje mužovu váhu. Potter se zvedl na špičkách, naklonil hlavu vzhůru a přibližoval se svými rty milimetr od Severuse. Chvíli počkal, dával Severusovi šanci se odtáhnout nebo uzavřít tu vzdálenost, ale když Severus neudělal nic, zvedl se ještě těch posledních pár milimetrů výš. Nebyl to polibek, spíš měkký otisk rtů, jemné pohlazení s potenciálem pro mnohem víc. Pokud to Severus povolí.

Ale on váhal. Byla to past, kterou už jednou viděl. Někdo jako Potter - slavný, dobře vypadající, mladý - nikdy by se nezajímal o někoho jako Severus. Potterův zájem, jako všechno ostatní kolem něj, byl jen o jeho touze hrát mučedníka. Nebylo to o Severusovi, ne všechno.

"Kdo teď moc přemýšlí?" zeptal se Potter žertem, prstem cestoval po Severusově ostré čelisti. "Vstoupil jsem do tohoto manželství z vlastní vůle, víš? Nemusíš mě před sebou chránit."

"Toto není cvičením marnivosti," poznamenal Severus, tlačil rukou Pottera od sebe a místo toho ho tvrdě uchopil za boky. "Nemáš ponětí, pro co ses zavázal."

"Neviděl jsi všechny informace, které jsem nashromáždil," poznamenal Potter, lhostejně. "Dáváš přednost předehře nebo bys radši zůstal u základů?"

"To není problém," zavrčel Severus, zabořil své prsty ještě víc do Potterovi nepřirozeně jemné kůže.

"Mohlo by to být řešením, i když," zašeptal Potter, zatlačil proti Severusovi a třel jejich třísla proti sobě. "Bylo mi řečeno, že kouřím vážně úžasně. Máš zájem?"

Nedal Severusovi čas na odpověď, místo toho přiměl staršího muže udělat krok dozadu a efektivním stiskem prstů proti jeho hrudi zatlačil, dokud Severus neucítil okraj postele proti zadní straně svých stehen a poté před ním klesl na kolena. Ruce - s dlouhými prsty, štíhlé jako Severusovi - spočívali nečinně v klíně a tmavě zelené oči - stejné jako Lilyiny - se na něj dívali beze stopy netrpělivosti, bez brýlí, které musel patrně nechat v koupelně.

Severus pomalu klesl na postel, chytil Potterovi ruce, když se natáhl mu rozepnout poklopec. "Proč tohle děláš, Pottere?"

"Užívám si sex," Potterova ramena se zvedla v malém pokrčení. "Opravdu hodně."

"Ne," zavrčel Severus, stiskl mu ruce, dokud si nebyl jistý, že to zabolelo. "Proč děláš tohle?"

"Protože mě chráníš před Malfoyem, a protože upřímně řečeno, se méně starám o zničení tvého štěstí, než štěstí mých přátel," řekl Potter klidně, ale Severus cítil, jak do něj ty slova udeřili jako facka. Samozřejmě.

Potterova brutální upřímnost měla pozitivní efekt, i když. Severus zjistil, že je mnohem snazší vypořádat se s mladým mužem, když byl rozzuřený, než když měl špatné svědomí, protože Potter se zase dokázal vžít do role oběti.

Pustil Potterovi ruce a ve stejném momentě zabořil své lektvary potřísněné ruce do Potterových vlasů, a pevně zatáhl. "Tak na co čekáš." Ušklíbl se, uspokojen malým zvukem bolesti, který unikl druhému kouzelníkovi.

Ale Potterovi ruce byli jemné, když rozepl poklopec a osvobodil erekci, lehce je obalil kolem kořene a potěžkal koule ve dlani své ruky. Měkký dech přejel přes citlivou špičku jeho erekce, jak se Potter pomalu sklonil, aby ho vzal do úst. Jazyk škádlivě jen jednou přejel po špičce a zachytil tu kapku touhy, která se tam již nashromáždila.

Severus zesílil stisk Potterových vlasů, opřel se svou volnou rukou o postel a bez okolků vyrazil proti ústům mladšího kouzelníka. Nebyl v náladě být škádlen a jeho krutá stránka si vychutnávala zvuky dávení, jež otřásalo Potterovým tělem, když byl uvězněný v jeho hrdle. Severus si sotva vychutnal chvilku horké těsnosti Potterových úst, než se vtlačil víc, nedával Potterovi žádnou šanci dostat svůj dávící reflex pod kontrolu, zatímco jeho erekce klouzala do Potterova krku. Severus zasténal, zavřel oči, aby si vychutnal pocit tepla, síly a kontroly. To bylo to, co mu chybělo, poprvé v těchto dnech znovu cítil opravdovou kontrolu a s Potterem na kolenou, který se dusil jeho těžkou erekcí, a příliš slabé prsty ho tlačili pryč, mohl téměř ochutnat moc na jazyku.

Potter kolem jeho erekce křečovitě polykal, vlnky potěšení vystřelovali do Severusovi páteře, a zhluboka se nadechl nosem. Pak jeho prsty zpevnili stisk na Severusových bocích a uvolnil se proti Severusovým hlubokým, silným výpadům. Své zuby pečlivě skryl za rty, mírně zatlačil na Severusův penis, a vytvořil obscénní mlaskavý zvuk, když se Severus odtáhl. Jeho jazyku se podařilo zakroužit, skoro až líně kolem jeho erekce, škádlící silnou žílu na jeho spodní straně.

Ale Severus byl ve svém vlastním potěšení neúprosný a být škádlen, slovně, citově nebo sexuálně, nikdy nebylo vysoko na seznamu jeho oblíbených zábav. A tak Potterovi nedovolil příliš prostoru k pohybu, a raději si vychutnal pohled na Potterovu plnou pusu jeho ptáka, a nemilosrdně přirazil do horké jeskyně, dokud nerozlil své semeno dolů do Potterova krku.

Potterovi prsty se na jeho bocích napjali, když ucítil nečekaný výron horké tekutiny ve svém hrdle, ale poslušně, dobře vycvičen, vše spolkl, jemně uvolnil Severusova zvadlého ptáka ze svých úst a zachytil kapku v koutku svých úst a olízl si prsty.

Severus ležel na měkkém povlečení, jeho nohy visely přes konec postele, těžce dýchaje přemýšlel, co by sakra měl dělat teď. Jedna věc byla využít Potterových nestoudných nabídek, ale bylo něco zcela jiného, udělat něco takového sám. A neměl by mít starost, že bude muset dělat dobrý dojem na Pottera pravidelně? No, to se mu tedy povedlo opravdu působivě. Podíval se na Pottera přes přimhouřená víčka, hledal stopy po dalším kroku druhého muže a chystal se na urážky, obvinění a připomínky mladšího muže, které vychrlí přes zarudlé rty.

Potter se líně protáhl, narovnal si páteř a vytáhl ruce nad hlavu předtím, než vstal, a promasíroval si rukou kolena. Když mu sklouzl ručník z jeho boků, neudělal nic, aby jej zastavil, nechal ho válet se u jeho nohou. Malým pohybem dlaně si vykouzlil láhev vody, otevřel ji a napil se dřív, než ji položil na noční stolek.

Postel se mírně prohnula ve varování, že si Potter lehl vedle něj, přesto ho překvapilo, když se náhle dotkl jeho ramene. "Beru to tak, že se ti to líbilo." Potter zněl nesnesitelně samolibě a Severus si pomyslel, že by ho měl umlčet dřív, než řekne něco horšího.

Chytil Pottera za zápěstí a s ostrým zatáhnutím, trochu zbytečným zkroucením a trochu rychlým manévrováním ho měl pod sebou, připraveného jako oběť bohům. Jemu.

Potterova lehce opálená kůže vypadala v řídké, teplé záři plovoucích svíček a bílému povlečení, bronzově. Zdravě ve srovnání se Severusovou nažloutlou pletí. Potterovi oči vypadali proti jeho pleti ještě exotičtěji, skoro jako Lilyiny až to téměř fyzicky zabolelo, ale nebyli v nich žádné pochyby, žádný strach, žádná nerozhodnost, žádný stud. Možná si Potter vzal uklidňující doušek, ignorujíc jeho potenciálně návykovou povahu a možné vedlejší účinky. Možná si vzal afrodiziakum.

"Voníš opravdu dobře, Severusi," zašeptal Potter chraptivě, tiskl svůj nos proti Severusově hrdlu a hodil jednu svou nohu kolem jeho pasu.

"Sklapni, Pottere," odsekl Severus, zatlačil druhého kouzelníka hlouběji do polštářů.

"Nemyslíš si, že si pro tuhle chvíli trochu moc oblečený?" zeptal se Potter, ignorujíc varování. "Budeš pod tím svým pěkným oblečením horký a zpocený…"

Nečekal na Severusovo povolení, konečky svých prstů putoval podél vysokého límce Mistra Lektvarů a začal rozepínat malé knoflíčky, mazlil se, lízal, štípal každý odhalený kousek kůže.

"A taky chutnáš dobře," poznamenal Potter mezi líznutími, posouval ruce pod černým materiálem a stahoval ho přes Severusova silná ramena.

"Řekl jsem ti, abys byl zticha," odsekl Snape, chytil Potterovi ruce a připíchnul mu je nad hlavu. "Uděláš někdy to, co ti řeknu?"

"Možná, když mi dáš tu správnou motivaci," nabídl Potter a napůl se snažil bránit jeho sevření. "Trochu to záleží na působu, víš?"

Severus se neobtěžoval s odpovědí. Cítil, jak mu kontrola proklouzává mezi prsty, jejich role se začali znovu obracet, jen proto, že si nebyl jistý, co dělat, zaváhal. A tím ho Potter naštval, ale nejvíc byl rozzlobený na sebe. Co se stane, když někoho nechá dostat se k němu blíž, ztratí své sebeovládání a připravenost? Když byl špionem, nebylo nic, co by ho mohlo vyhodit z rovnováhy. Ale teď? Necítil se jinak než ve svých školních letech. A navíc před svou hlavní Nemesis, to bylo nepřijatelné.

"Buď k něčemu a přivolej z mé tašky lubrikant, Pottere," nařídil Severus, slezl z mladšího muže a zbavil se hábitu a kalhot, svlékl se až na nahou kůži. "Není k tomu potřeba mít další chytré řeči," dodal Severus, umlčil mladšího muže pohledem.

Rozhodl se ignorovat úžasně Potterovi úžasně nateklé rty a vzal malou lahvičku speciálně připraveného lubrikantu z jeho natažené ruky.

"Otoč se," pak nařídil, snažil se lačně nedívat se na ty hladké křivky mladšího mužského těla, vlnění svalů, jak se přetáčel, nebo na perfektní zaoblení Potterovi spodní části zad a zadku.

Nicméně, jen těžko mohl ignorovat sten naplněný rozkoší, který vyšel z Potterových rtů, když se jeho ještě stále napjatá erekce vtlačila do matrace. Bylo to tiché zasténání, snad prosba, aby Severus už něco udělal nebo možná připomínka, že by se Potter mohl o svou potřebu postarat sám, kdyby se Severus nedostal dál. Ale teď už bylo snazší jednat, když se nemusel potýkat s Lilyinýma očima. Viděl jen Potterovi záda, dokázal si představit, že má co dočinění se svým školním rivalem a ne se svým bývalým žákem. A rozhodně neměl žádné výčitky, že by zneužil Jamese Pottera.

"Nadzvedni se," přikázal, vzal polštář, aby ho nacpal pod Potterovi boky, ale místo toho si mladší muž kleknul na kolena a zapřel se o ruce, vystavujíc svůj malý energický zadek Severusovi: s tím mohl pracovat.

Položil jednu ruku na Potterův bok, trochu do něj šťouchnul, aby se více nahnul a odzátkoval malou lahvičku s nacvičenou lehkostí.

"Kolik přípravy potřebuješ?" Ne, nehodlal Potterovi předat vedení, ale byl přece jen o polovinu mladší a Severus nehodlal chlapci ublížit.

"Dva prsty a pomalu nebo tři prsty a rychle," odpověděl Potter po krátké chvilce uvažování. Severus chtěl vědět, jestli kdyby se začervenal, zda by se nějaký stud nebo skromnost nerozvinuli i u něj. Bylo na čase zarazit se do mladšího muže.

Ale neudělal to, instinktivně cítil, že Potter odvrácený obličejem od něj, byla bezpečnější varianta. Místo toho, nanesl trochu lubrikantu kolem své těžké erekce, rozetřel ho dvěma lehkými tahy, a pak pokryl tři prsty olejovitou kapalinou.

To první vniknutí - Severus si byl jistý, že už překročil hranici, ze které není cesty zpět. Bylo osvobozující, odhodit všechny své pochybnosti a rozpaky, jeho svět se zúžil na tento hotelový pokoj, mladšího muže na posteli a nekončící možnosti, které mu nabízel.

"Prosím," Potter zatlačil proti prstům, šťastně zakňučel, když mu Severus konečny prstů zasáhl prostatu. "Prosím, víc, Severusi."

"Ššš, to je v pořádku," Našel v sobě jemný, uklidňující hlas, který kdy slyšeli pouze Zmijozelé, když byli rozrušení, nemocní nebo potřebovali někoho na své straně. "Uklidni se."

Potter se bez dechu zasmál, podíval se na něj přes rameno. "Jsem v klidu. A netrpělivý."

Severus schoval malý, ale přesto znatelný úsměv, a jeho ruce ztratili svoji tvrdost, když znovu uchopil Potterovi boky a zarazil se do mladšího muže jedním plynulým, vypočítaným tahem. Potter zasténal, zvrátil hlavu dozadu a zkroutil v prstech měkký přehoz.

Severus se chtěl zeptat, jestli to Pottera nebolí, když najednou druhý čaroděj zatlačil zpět proti němu, nutíc Severuse zasunout se hlouběji do jeho těsného těla. Severus nasál vzduch skrz zaťaté zuby. Těsný. Horký. Jeho. Jeho předchozí hněv byl rozptýlen, ale byl nahrazen sotva znatelnou nákloností k tomuto muži, který se sám vydával na milost a nevykazoval nelibost, nechuť, nedůvěru nebo nenávist, které Severus čelil každý den. Namísto toho se zdálo, že si to užívá, jestli zvuky rozkoše, reagující pohyby boků a neskrývané potěšení byli důkazem.

Bylo to naprosto instinktivní, když se sklonil dolů a přejel rty přes Potterův krk, olíznul malé kapky potu a jazykem přejel malé výstupky páteře. Okamžitě toho litoval, ale všechno to sténání, které od Pottera přicházelo a způsob, jak sebou jeho tělo házelo, z toho udělalo nečekanou senzaci, rozhodně to stálo za to. Udělal to znovu, současně vyrazil proti jeho poddajnému tělu a Potter se pod ním zhroutil, křičíc své potěšení do polštářů.

Když se Potter začal znovu tlačit proti Severusovi, chytil ho za ruku a otočil s ním dokola, takže ležel na zádech. Nohy roztažené, oči přivřené rozkoší, hruď se zvedala vzrušením, rty zformované do malého o, stále těžká erekce s kapkami touhy lesknoucími se na špičce.

"Teď nepřestávej, prosím," zašeptal Potter, natáhl jednu nohu nahoru a jemně ji umístil na Severusovo rameno. "Tak blízko."

Severus sklouzl zpět na mladého muže, ztuhlé svaly se stáhly kolem jeho erekce, mokré teplo ho pohltilo svým majetnictvím. Potter zasténal a Severus souhlasil, ale potlačil jakýkoliv zvuk, který by snad chtěl uniknout z jeho úst.

S Potterovýma nohama zkříženýma za hlavou, rychle našel svůj rytmus - hluboko, pomalu, smyslně - posouval Pottera s každým tahem, každým dotekem kolen o hruď, každým nádechem, o který se dělili mezi otírajícími se otevřenými ústy. Salazare, jestli by takhle měl vypadat manželský život, rozhodně by si nestěžoval.

Ponořil se do Potterova menšího těla, znovu a znovu a znovu, cítil, jak se svaly poddávají jeho průnikům, když v tom ho Potterova ruka chytila za paži, těsně, jako kdyby se bál pádu do nicoty. Severus znal ten pocit. Padal, letěl, narazil.

***

Když se vrátil k rozumu, zhroucený na Potterově těle, mazlavá tekutina byla mezi jejich břichy. Sjel z mladého muže a sáhl na noční stolek pro hůlku, aby je očistil.

"Díky," zamumlal Potter, luxusně se protáhl a pečlivě si uložil nohy na povlečení.

"Jsi zdvořilejší, když jsi nahý," poznamenal Severus, lehajíc si vedle Pottera.

Potter se zasmál, prohrábl si ještě vlhké vlasy. "Myslím, že na tom musím zapracovat." pokračoval, ještě než Severus stačil odpovědět. "Chceš, abych spal v jiném pokoji?"

Severus tohle nečekal, ne tuhle otázku, a předtím, než se dostal ze svého šoku, už se ptal, "Proč?"

"Nemůžu spát v jedné místnosti s někým, komu nevěřím. Myslel jsem, že jsi na tom stejně." Potter se na něj díval, hlavu natočenou na stranu, jeho tělo stále natažené na posteli, nezakryté, smyslná ukázka jeho absolutní nestoudnosti. "A jsi vyšší než já, takže by pro tebe bylo nepříjemné spát na gauči. Takže, pokud bys chtěl mít svůj prostor, stačí říct. Neurazím se."

"Oh, dobrá, toho jsem se bál," posmíval se Severus, uvažoval, jestli se k němu doneslo správné poselství, a zda Potter skutečně přiznal, že mu důvěřuje.


Potter se znovu zasmál, vyčkávavě se na Severuse podíval, a pak se zavrtal pod peřinu a otočil se na bok, zády k Severusovi. "Dobrou noc, Severusi."

V Červené - kapitola 6. - část I.

7. října 2016 v 21:03 | Elloii |  V Červené
Kapitola 6.

Krok VI.

"Worrying is like paying on a debt that may never come due."
"Znepokojení je jako splácení dluhu, který nikdy nemůže být splacen."

-Will Rogers-


Když se jeho nohy spojili s pevnou zemí a svět kolem něj se znovu srovnal, byl v prostorné, jasně osvětlené hale s mramorovou podlahou a krémovými pohovkami kolem ebenových konferenčních stolků.

"Pane Pottere!" Spěchal k nim vysoký kouzelník s úhledně sčesanou postranní pěšinkou, obě ruce natažené směrem k Potterovi. "Jaká nečekaná čest! Lochlyn Lane, k vašim službám. Prosím, co pro vás dnes mohu udělat?"

"Mí přátelé udělali rezervaci na jméno Parkland?" Vlídně přijal potřesení rukou Potter, ale rychle se odtáhl.

"Samozřejmě, samozřejmě. Jen se podívám do seznamu. Jaká čest! Učinili bychom opatření, kdybychom věděli…" omluvně vzhlédl předtím, než rychle přešel zpět k recepci a prohlédl svitek. Celou dobu se na Severuse ani nepodíval.

"Dejte si na čas," odpověděl Potter, udělal několik odměřených kroků k recepci a jen tak mimochodem vytáhl jeden ze strategicky naskládaných letáků na pultu. Krátce se na něj podíval, než ho předal Severusovi.

Resort u Moře, četl velká oblá písmena a Severus jim v duchu vzal body za neoriginální název.

"Ach, tady to je, pane Pottere," recepční konečně potvrdil. "Ach, ale musel se stát omyl. Nechte mě jen zkontrolovat… Jsem si jistý, že pro vás mohu najít vhodnější pokoje…"

"Cokoliv moji přátelé zarezervovali, bude v pořádku," prohlásil Potter. "Pokud byste nám mohl dát klíče, prosím?"

"Ale, pane Pottere, jsem si jistý, že by vám bylo mnohem pohodlněji v našem apartmánu s výhledem na moře. Je to nejlepší ubytování v našem hotelu a nabízí skutečně krásný výhled na břeh," dychtivě vysvětloval Lane. "Bude to trvat jen chvilku."

"Cením si nabídky, ale opravdu bych raději pokoj, který byl zarezervován, a zaplatil jsem za něj." Sáhl Potter za pult rukou a v uklidnění jí položil na mužovu. "Prosím. Považoval bych to za osobní laskavost."

"Dobře, samozřejmě, v tom případě. Jestli jste si jistý, ale opravdu to není…"

"Jsem si jist," přerušil ho Potter. "děkuji."

"Mohli bychom se již přesunout?" konečně promluvil Severus poté, co už měl toho spekulování dost a předpokládal další námitku recepčního.

"Budu u vás za chviličku, pane," oslovil ho Lane mnohem méně srdečněji než Pottera a jen krátce k němu vzhlédl.

"Ve skutečnosti jsme tu spolu," zasáhl Potter. "Nebude problém dostat dvoje klíče, že? A máte podrobnosti o mém účtu, předpokládám. Musím něco podepsat?"

"Ach, ne, o to již bylo postaráno," recepční se trochu zavrtěl, ale pak rychle najel zpět do dobře nacvičených kolejí. "Tady jsou vaše klíče, pokoj 17, jeden z nejlepších. Pokud byste mě následovali? Máte nějaká zavazadla?"

"Moji domácí skřítci se o to postarají, děkuji," řekl Potter, několika kroky následoval Lana, ale pak zvolnil krok, dokud ho Severus nedohnal. "Pokojový klíč?"

Severus ho beze slova dohnal, cítil se podivně v rozpacích a sledoval recepčního, který šel zády k nim. Ale Severus si byl dobře vědom toho, jak asi spekuluje, co dělá Harry Potter s nenáviděným smrtijedem-špehem. Není pochyb, že to bude hned ráno v Denním Věštci, možná vytisknou speciální vydání.

"Snídaně bude podávána od půl šesté do jedenácti ve velké jídelně v přízemí," zahučel Lane, ohlížel se přes rameno každých několik vteřin, takže Severus považoval za malý zázrak, že nenarazil do nějaké stěny. "Domácí skřítek přidělen k vašemu pokoji je Binky. Prosím, zavolejte ji nebo recepci, pokud bude něco, s čím vám budeme moci pomoct."

Severus doopravdy neposlouchal, příliš mnoho myšlenek se dožadovalo jeho pozornosti a měkké vrzání Potterovi obuvi bylo rušivé víc než by mělo být. A nejen Potterovi boty. Potterova celá bytost byla rozptýlením, narážela na něco, co tam nikdy nebylo. Alespoň ne pro Severuse. Nebylo zde žádné teplo, žádná radost, žádná ochranná přítomnost, ne… a Severus se na to ani neodvážil myslet. Ale přesto Potter vyzařoval dobro a svobodu, a čistotu jako zatracená pec. Ne pro Severuse, ale obecně. Pro Severuse Potter nebyl zcela nepřítel, závazek nebo snad břemeno, ale v každém případě byl oprátka, která se stabilně utahovala kolem jeho krku. Ale malá, pošetilá, optimistická a nenapravitelně sentimentální část v něm, toužila být zahrnuta do Potterova kruhu světla, stejně jako jeho dospívající já vždy toužilo být součástí složité skupiny ztracených existencí Pottera seniora.

"Jsme tu, pane Pottere," Severus pochyboval, že by někdo mohl vynaložit větší nadšení v takové jednoduché větě. "Mohu pro vás ještě cokoliv udělat? Bude mi ctí."

Potter odemkl dveře, podržel je Severusovi otevřené, což Mistr lektvarů považoval spíš za blahosklonné než slušné, a pak se obrátil na recepčního a odměnil ho laskavým úsměvem.

"Ve skutečnosti zde něco je, jestli vám to nevadí," Potterova hůlka byla v jeho ruce mrknutím oka. "Obliviate." Potter chvíli počkal, než se kouzlo projeví a dle skelného pohledu Laneových očí se dalo říct, že muž byl nyní náchylný k jakýmkoli nápadům, které mu Potter chtěl vložit do hlavy. "Právě jsi viděl dva hosty, kteří vcházejí do pokoje. Jméno bylo Parkland, byli zdvořilí, ale všední. Nechtějí být rušeni. Vrátíš se ke svému stolu a dokončíš zbytek směny."

"Mějte příjemný pobyt, pane Parklande," zamumlal Lane a pak se poslušně obrátil a vrátil se, odkud přišel.

"Takže máte ve zvyku používat na lidi Obliviate?" zeptal se Severus sarkasticky, dívajíc se opovržlivě na Pottera. "Nějaká šance, že vás půjde uvěznit za používání nepovolené magie?"

"Promiň, ne." pokrčil rameny Potter, zavírajíc za sebou dveře. "Mám povolení použít Obliviate na každého, když uznám za vhodné chránit svou identitu nebo místo svého pobytu. Je to jedna z výhod mé práce."

"Vy nepracujete," protestoval Severus, ale samozřejmě to Potter neviděl jako důvod vzdát se svých privilegií.

"Já vždy pracuji."

Hodil přes rameno ironickým úsměvem, než se otočil od Severuse a začal sérii mumlání a složitých pohybů hůlkou, zřejmě zabezpečoval jejich pokoj. Severus se mezitím rozhlédl po jejich pokojích, prostorných a vzdušných. Stáli v obývacím pokoji, dvě malé pohovky naaranžované kolem proskleného stolku a jemně krémový koberec byl přes tmavou dřevěnou podlahu. Krb, zapálený a vesele praskající, propůjčil místnosti světlo, která byla dále osvětlena několika plovoucími svíčkami. Obývací pokoj měl balkon, široké čelní sklo chránilo před studeným nočním vzduchem a průhledné bílé závěsy rámovali výhled z okna na měsícem zalitý park. Jedny zavřené dveře, Severus předpokládal, že se otevírají do koupelny a další dveře byli tentokrát otevřené. Dovolil si krátce nahlédnout do ložnice, ve které dominovala obrovská postel s bílým povlečením nad vínově červeným kobercem, který pokrýval velký kus místnosti.

Potter dokončil zaříkávání a zastrčil hůlku do kapsy, předtím než nedbale přehodil svůj hábit přes jedno z opěradel pohovky a zamířil do ložnice, zvědavě nakouknul přes Severuse, který blokoval dveře.

"Není to špatné," poznamenal dřív, než se otočil pryč. "Můžu si dovolit rychlou sprchu?"

"Jestliže chcete," Severus se neobtěžoval otočit.

"Výborně, bude to tak deset minut," odpověděl Potter, a brzy Severus uslyšel, jak se dveře otevírají a pak měkké cvaknutí, když se zavřeli.

Severus zavřel oči, jen na okamžik, chvilku slabosti, kterou si dovolil. Možná to byla dobrá věc, mít pár minut pro sebe, protože každý nádech byl boj, a přesto, že jeho vnější chování ho nezradilo, jeho pulz běžel jako o závod a jeho magie se proti němu vzpírala, proti Potterovi, proti světu. Severus nebyl normálně náchylný ke ztrátě klidu, ale jeho život byl ze dne na den změněn tak drasticky, že bylo o to těžší udržet klid.

Cítil se ztracený, na tomto místě v neznámém hotelovém pokoji s čistým povlečením a svěžím vzduchem. A když tiché puf oznámilo příchod zavazadla sbaleného na jednu noc, nezapadl sem o nic víc. Nepatřil sem, když nebyl osamělý a ještě méně s Potterem ve vedlejší místnosti, pravděpodobně už svlečeným.

Mohl slyšet, jak se spustila sprcha, bublání vody, což znamenalo, že Potter teď byl určitě nahý. Bylo to, jakoby jeho mysl byla zaseknutá na představě Pottera bez oblečení. Pravda byla, že by se měl děsit, co přijde dál, jelikož Potter nebyl pro záchranu Severusova života vhodný. Zvlášť, když Severus nikdy nechtěl být na prvním místě a určitě by k tomu nedal svolení. Ale vyděšený nebyl. Byl rozrušený.

Sprcha se vypnula a Severus si uvědomil, že se krátí čas. Potter vypadal, že má plán pro všechno. Severus přemýšlel, zda jeho plánem bylo toto. Byl téměř přesvědčený, že část Potterových romantických představ o sexu, byla ta, ve které by měli být zážitky sdíleny dvěma lidmi, co o sebe hluboce pečují. A bylo jasné, že tento popis na něj nesedí. Severus se sám o takové věci nikdy nestaral, ale Potter byl koneckonců Nebelvír, i když vložil do jejich svatby stejně emocí, jako do jednoduché obchodní transakce. Ačkoliv Severus neměl chuť hrát ohleduplného, trpělivého, uklidňujícího muže a potýkat se s nervózním, červenajícím se nastávajícím, Potter se zdál, že není tak úplně pod kontrolou a ne tak sebejistý, jak by si sám přál.

Pročistil si hrdlo, a když se otočil, pohled, se kterým se setkali jeho oči, mu vyrazil dech. Merline, je možné, aby jeden člověk byl tak požehnán bohy? Potter se nedbale opíral ve dveřích, bílý ručník omotaný kolem pasu, zatímco jeho pravá ruka byla obsazena menším ručníkem, kterým si třel hlavu, strakaté vlasy trčící všemi směry ještě divočeji než obvykle. Jeho pokožka se stále leskla kapkami vody, měkkým zlatavým odstínem, hladká, kromě několika malých jizev a řady pih na jeho nose. Potterova postava nebyla působivá, průměrná výška, pružný, s mírně širokými rameny a směšně kompaktními boky, ale měl slušné množství svalů a vyzařoval sebedůvěrou.

"Takže… nějaké preference, ohledně toho, po čem toužíš?" zeptal se Potter, přichytil ho při tom, co doufal, že bude diskrétní pohled na tělo druhého muže, a odložil ručník na jednu z vhodně umístněných židlí.

"Nebudu pro vás roztahovat nohy, Pottere," odsekl Severus, když si uvědomil, že mu vlastně Potter dělá laskavost, když začal s tím nepříjemným v celé této situaci rovnou. Možná, že ho schvátil strach stejně jako Severuse, a Potter nyní očekává, že se chytne vedení jako vždy.

"Ve skutečnosti preferuji být vespod, takže si nemyslím, že to bude problém," nabídl Potter. "Pokud jsi měl na mysli obecnější smysl, tak v tom případě je mi to líto, ale konzumace našeho manželství je součástí dohody."

Potter se na něj díval s očekávání, i když to, co Potter očekával, Severus nemohl pochopit. A tak jen zíral, a snažil se nebýt rozptylován kapkami vody, které kapali z Potterových mokrých vlasů a uvízli v jeho dlouhých řasách.

"Chceš to odložit?" nabídl nakonec Potter, udělal krok dozadu a bez hůlkově si přivolal župan.

"Nemyslím si, že by to byl dobrý nápad," vyvrátil možná příliš rychle Severus, s averzí, že Potterovo tělo bude zakryto.

"Tak mi řekni, co by to mělo být?" dožadoval Potter, župan mu visel přes ruku. "Měl jsem dojem, že nemáš averzi alespoň k fyzickému aspektu našeho manželství, pokud jsi změnil názor, nebo jestli jsem to špatně pochopil, je to to jediné, co ti mohu nabídnout."

"Nikdy jsem nesnil o tom, že to kdy řeknu, ale moc přemýšlíte, Pottere," odpověděl Severus, nějak podpořen Potterovou zjevnou frustrací a bezmocností.


S ukázkou své vlastní bez hůlkové magie, i když byla slabší a namáhavější, přivolal župan a odhodil ho stranou. "Tohle nebudete potřebovat."