V Červené - kapitola 6. - část I.

7. října 2016 v 21:03 | Elloii |  V Červené
Kapitola 6.

Krok VI.

"Worrying is like paying on a debt that may never come due."
"Znepokojení je jako splácení dluhu, který nikdy nemůže být splacen."

-Will Rogers-


Když se jeho nohy spojili s pevnou zemí a svět kolem něj se znovu srovnal, byl v prostorné, jasně osvětlené hale s mramorovou podlahou a krémovými pohovkami kolem ebenových konferenčních stolků.

"Pane Pottere!" Spěchal k nim vysoký kouzelník s úhledně sčesanou postranní pěšinkou, obě ruce natažené směrem k Potterovi. "Jaká nečekaná čest! Lochlyn Lane, k vašim službám. Prosím, co pro vás dnes mohu udělat?"

"Mí přátelé udělali rezervaci na jméno Parkland?" Vlídně přijal potřesení rukou Potter, ale rychle se odtáhl.

"Samozřejmě, samozřejmě. Jen se podívám do seznamu. Jaká čest! Učinili bychom opatření, kdybychom věděli…" omluvně vzhlédl předtím, než rychle přešel zpět k recepci a prohlédl svitek. Celou dobu se na Severuse ani nepodíval.

"Dejte si na čas," odpověděl Potter, udělal několik odměřených kroků k recepci a jen tak mimochodem vytáhl jeden ze strategicky naskládaných letáků na pultu. Krátce se na něj podíval, než ho předal Severusovi.

Resort u Moře, četl velká oblá písmena a Severus jim v duchu vzal body za neoriginální název.

"Ach, tady to je, pane Pottere," recepční konečně potvrdil. "Ach, ale musel se stát omyl. Nechte mě jen zkontrolovat… Jsem si jistý, že pro vás mohu najít vhodnější pokoje…"

"Cokoliv moji přátelé zarezervovali, bude v pořádku," prohlásil Potter. "Pokud byste nám mohl dát klíče, prosím?"

"Ale, pane Pottere, jsem si jistý, že by vám bylo mnohem pohodlněji v našem apartmánu s výhledem na moře. Je to nejlepší ubytování v našem hotelu a nabízí skutečně krásný výhled na břeh," dychtivě vysvětloval Lane. "Bude to trvat jen chvilku."

"Cením si nabídky, ale opravdu bych raději pokoj, který byl zarezervován, a zaplatil jsem za něj." Sáhl Potter za pult rukou a v uklidnění jí položil na mužovu. "Prosím. Považoval bych to za osobní laskavost."

"Dobře, samozřejmě, v tom případě. Jestli jste si jistý, ale opravdu to není…"

"Jsem si jist," přerušil ho Potter. "děkuji."

"Mohli bychom se již přesunout?" konečně promluvil Severus poté, co už měl toho spekulování dost a předpokládal další námitku recepčního.

"Budu u vás za chviličku, pane," oslovil ho Lane mnohem méně srdečněji než Pottera a jen krátce k němu vzhlédl.

"Ve skutečnosti jsme tu spolu," zasáhl Potter. "Nebude problém dostat dvoje klíče, že? A máte podrobnosti o mém účtu, předpokládám. Musím něco podepsat?"

"Ach, ne, o to již bylo postaráno," recepční se trochu zavrtěl, ale pak rychle najel zpět do dobře nacvičených kolejí. "Tady jsou vaše klíče, pokoj 17, jeden z nejlepších. Pokud byste mě následovali? Máte nějaká zavazadla?"

"Moji domácí skřítci se o to postarají, děkuji," řekl Potter, několika kroky následoval Lana, ale pak zvolnil krok, dokud ho Severus nedohnal. "Pokojový klíč?"

Severus ho beze slova dohnal, cítil se podivně v rozpacích a sledoval recepčního, který šel zády k nim. Ale Severus si byl dobře vědom toho, jak asi spekuluje, co dělá Harry Potter s nenáviděným smrtijedem-špehem. Není pochyb, že to bude hned ráno v Denním Věštci, možná vytisknou speciální vydání.

"Snídaně bude podávána od půl šesté do jedenácti ve velké jídelně v přízemí," zahučel Lane, ohlížel se přes rameno každých několik vteřin, takže Severus považoval za malý zázrak, že nenarazil do nějaké stěny. "Domácí skřítek přidělen k vašemu pokoji je Binky. Prosím, zavolejte ji nebo recepci, pokud bude něco, s čím vám budeme moci pomoct."

Severus doopravdy neposlouchal, příliš mnoho myšlenek se dožadovalo jeho pozornosti a měkké vrzání Potterovi obuvi bylo rušivé víc než by mělo být. A nejen Potterovi boty. Potterova celá bytost byla rozptýlením, narážela na něco, co tam nikdy nebylo. Alespoň ne pro Severuse. Nebylo zde žádné teplo, žádná radost, žádná ochranná přítomnost, ne… a Severus se na to ani neodvážil myslet. Ale přesto Potter vyzařoval dobro a svobodu, a čistotu jako zatracená pec. Ne pro Severuse, ale obecně. Pro Severuse Potter nebyl zcela nepřítel, závazek nebo snad břemeno, ale v každém případě byl oprátka, která se stabilně utahovala kolem jeho krku. Ale malá, pošetilá, optimistická a nenapravitelně sentimentální část v něm, toužila být zahrnuta do Potterova kruhu světla, stejně jako jeho dospívající já vždy toužilo být součástí složité skupiny ztracených existencí Pottera seniora.

"Jsme tu, pane Pottere," Severus pochyboval, že by někdo mohl vynaložit větší nadšení v takové jednoduché větě. "Mohu pro vás ještě cokoliv udělat? Bude mi ctí."

Potter odemkl dveře, podržel je Severusovi otevřené, což Mistr lektvarů považoval spíš za blahosklonné než slušné, a pak se obrátil na recepčního a odměnil ho laskavým úsměvem.

"Ve skutečnosti zde něco je, jestli vám to nevadí," Potterova hůlka byla v jeho ruce mrknutím oka. "Obliviate." Potter chvíli počkal, než se kouzlo projeví a dle skelného pohledu Laneových očí se dalo říct, že muž byl nyní náchylný k jakýmkoli nápadům, které mu Potter chtěl vložit do hlavy. "Právě jsi viděl dva hosty, kteří vcházejí do pokoje. Jméno bylo Parkland, byli zdvořilí, ale všední. Nechtějí být rušeni. Vrátíš se ke svému stolu a dokončíš zbytek směny."

"Mějte příjemný pobyt, pane Parklande," zamumlal Lane a pak se poslušně obrátil a vrátil se, odkud přišel.

"Takže máte ve zvyku používat na lidi Obliviate?" zeptal se Severus sarkasticky, dívajíc se opovržlivě na Pottera. "Nějaká šance, že vás půjde uvěznit za používání nepovolené magie?"

"Promiň, ne." pokrčil rameny Potter, zavírajíc za sebou dveře. "Mám povolení použít Obliviate na každého, když uznám za vhodné chránit svou identitu nebo místo svého pobytu. Je to jedna z výhod mé práce."

"Vy nepracujete," protestoval Severus, ale samozřejmě to Potter neviděl jako důvod vzdát se svých privilegií.

"Já vždy pracuji."

Hodil přes rameno ironickým úsměvem, než se otočil od Severuse a začal sérii mumlání a složitých pohybů hůlkou, zřejmě zabezpečoval jejich pokoj. Severus se mezitím rozhlédl po jejich pokojích, prostorných a vzdušných. Stáli v obývacím pokoji, dvě malé pohovky naaranžované kolem proskleného stolku a jemně krémový koberec byl přes tmavou dřevěnou podlahu. Krb, zapálený a vesele praskající, propůjčil místnosti světlo, která byla dále osvětlena několika plovoucími svíčkami. Obývací pokoj měl balkon, široké čelní sklo chránilo před studeným nočním vzduchem a průhledné bílé závěsy rámovali výhled z okna na měsícem zalitý park. Jedny zavřené dveře, Severus předpokládal, že se otevírají do koupelny a další dveře byli tentokrát otevřené. Dovolil si krátce nahlédnout do ložnice, ve které dominovala obrovská postel s bílým povlečením nad vínově červeným kobercem, který pokrýval velký kus místnosti.

Potter dokončil zaříkávání a zastrčil hůlku do kapsy, předtím než nedbale přehodil svůj hábit přes jedno z opěradel pohovky a zamířil do ložnice, zvědavě nakouknul přes Severuse, který blokoval dveře.

"Není to špatné," poznamenal dřív, než se otočil pryč. "Můžu si dovolit rychlou sprchu?"

"Jestliže chcete," Severus se neobtěžoval otočit.

"Výborně, bude to tak deset minut," odpověděl Potter, a brzy Severus uslyšel, jak se dveře otevírají a pak měkké cvaknutí, když se zavřeli.

Severus zavřel oči, jen na okamžik, chvilku slabosti, kterou si dovolil. Možná to byla dobrá věc, mít pár minut pro sebe, protože každý nádech byl boj, a přesto, že jeho vnější chování ho nezradilo, jeho pulz běžel jako o závod a jeho magie se proti němu vzpírala, proti Potterovi, proti světu. Severus nebyl normálně náchylný ke ztrátě klidu, ale jeho život byl ze dne na den změněn tak drasticky, že bylo o to těžší udržet klid.

Cítil se ztracený, na tomto místě v neznámém hotelovém pokoji s čistým povlečením a svěžím vzduchem. A když tiché puf oznámilo příchod zavazadla sbaleného na jednu noc, nezapadl sem o nic víc. Nepatřil sem, když nebyl osamělý a ještě méně s Potterem ve vedlejší místnosti, pravděpodobně už svlečeným.

Mohl slyšet, jak se spustila sprcha, bublání vody, což znamenalo, že Potter teď byl určitě nahý. Bylo to, jakoby jeho mysl byla zaseknutá na představě Pottera bez oblečení. Pravda byla, že by se měl děsit, co přijde dál, jelikož Potter nebyl pro záchranu Severusova života vhodný. Zvlášť, když Severus nikdy nechtěl být na prvním místě a určitě by k tomu nedal svolení. Ale vyděšený nebyl. Byl rozrušený.

Sprcha se vypnula a Severus si uvědomil, že se krátí čas. Potter vypadal, že má plán pro všechno. Severus přemýšlel, zda jeho plánem bylo toto. Byl téměř přesvědčený, že část Potterových romantických představ o sexu, byla ta, ve které by měli být zážitky sdíleny dvěma lidmi, co o sebe hluboce pečují. A bylo jasné, že tento popis na něj nesedí. Severus se sám o takové věci nikdy nestaral, ale Potter byl koneckonců Nebelvír, i když vložil do jejich svatby stejně emocí, jako do jednoduché obchodní transakce. Ačkoliv Severus neměl chuť hrát ohleduplného, trpělivého, uklidňujícího muže a potýkat se s nervózním, červenajícím se nastávajícím, Potter se zdál, že není tak úplně pod kontrolou a ne tak sebejistý, jak by si sám přál.

Pročistil si hrdlo, a když se otočil, pohled, se kterým se setkali jeho oči, mu vyrazil dech. Merline, je možné, aby jeden člověk byl tak požehnán bohy? Potter se nedbale opíral ve dveřích, bílý ručník omotaný kolem pasu, zatímco jeho pravá ruka byla obsazena menším ručníkem, kterým si třel hlavu, strakaté vlasy trčící všemi směry ještě divočeji než obvykle. Jeho pokožka se stále leskla kapkami vody, měkkým zlatavým odstínem, hladká, kromě několika malých jizev a řady pih na jeho nose. Potterova postava nebyla působivá, průměrná výška, pružný, s mírně širokými rameny a směšně kompaktními boky, ale měl slušné množství svalů a vyzařoval sebedůvěrou.

"Takže… nějaké preference, ohledně toho, po čem toužíš?" zeptal se Potter, přichytil ho při tom, co doufal, že bude diskrétní pohled na tělo druhého muže, a odložil ručník na jednu z vhodně umístněných židlí.

"Nebudu pro vás roztahovat nohy, Pottere," odsekl Severus, když si uvědomil, že mu vlastně Potter dělá laskavost, když začal s tím nepříjemným v celé této situaci rovnou. Možná, že ho schvátil strach stejně jako Severuse, a Potter nyní očekává, že se chytne vedení jako vždy.

"Ve skutečnosti preferuji být vespod, takže si nemyslím, že to bude problém," nabídl Potter. "Pokud jsi měl na mysli obecnější smysl, tak v tom případě je mi to líto, ale konzumace našeho manželství je součástí dohody."

Potter se na něj díval s očekávání, i když to, co Potter očekával, Severus nemohl pochopit. A tak jen zíral, a snažil se nebýt rozptylován kapkami vody, které kapali z Potterových mokrých vlasů a uvízli v jeho dlouhých řasách.

"Chceš to odložit?" nabídl nakonec Potter, udělal krok dozadu a bez hůlkově si přivolal župan.

"Nemyslím si, že by to byl dobrý nápad," vyvrátil možná příliš rychle Severus, s averzí, že Potterovo tělo bude zakryto.

"Tak mi řekni, co by to mělo být?" dožadoval Potter, župan mu visel přes ruku. "Měl jsem dojem, že nemáš averzi alespoň k fyzickému aspektu našeho manželství, pokud jsi změnil názor, nebo jestli jsem to špatně pochopil, je to to jediné, co ti mohu nabídnout."

"Nikdy jsem nesnil o tom, že to kdy řeknu, ale moc přemýšlíte, Pottere," odpověděl Severus, nějak podpořen Potterovou zjevnou frustrací a bezmocností.


S ukázkou své vlastní bez hůlkové magie, i když byla slabší a namáhavější, přivolal župan a odhodil ho stranou. "Tohle nebudete potřebovat."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 26. srpna 2018 v 16:14 | Reagovat

Při tyhle povídky se jen usmívám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama