V Červené - kapitola 7. - část I.

15. října 2016 v 12:41 | Elloii |  V Červené
Kapitola 7.

Krok VII.

"Debt can turn a free, happy person into a bitter human being."
"Dluh může změnit svobodnou, šťastnou osobu do zahořklého lidského stvoření."

-Michael Mihalik-


Vzpomínka na minulou noc byla roztříštěná jako modernistický román, přicházela k němu pomalu. Musela se probojovat mlhou spánku a probuzení bylo o to horší. Ležel pod peřinou nahý, jeho ranní erekce se tiskla do matrace. Uvědomil si, že je sám. Říkal Potter, že odejde? Ne, neříkal. Minulou noc příliš nedošlo na výměnu slov a měkké ranní světlo, které ho lechtalo na tváři, mu sdělilo, že nemohlo být později než po půl deváté. Nikdy by si nemyslel, že bude Potter vstávat tak brzy. Možná si to celé jen představoval, možná byl znovu příliš opilý a měl minulou noc halucinace.

Ale necítil kocovinu. A navíc by neměl myslet na Pottera tak jako tak. Bylo to skutečné, to věděl jistě. A hlavně teď potřeboval sprchu.

Přehodil své dlouhé nohy přes okraj postele, nepřítomně si povšimnul, že v pokojích musí být kouzlo udržující podlahu teplou. Sáhl po Potterově županu, který si přivolal minulou noc, přehodil si ho přes své tělo a vzal si hůlku z nočního stolku. Materiál županu byl měkký a nadýchaný, hned se cítil o mnoho lépe, bezpečněji.

Raději tuto myšlenku rychle odsunul stranou, a rychle zamířil ke dveřím s úmyslem je prudce otevřít, aby na sebe případně Potter vylil celou ranní kávu. To by byl dobrý začátek dne. Místo toho se málem svalil zpátky do ložnice při pohledu, který ho přivítal. Potter, oblečený do volných šedých kalhot a bílé košile, oči zavřené, seděl se zkříženýma nohama. Jeho vlasy byli stále ještě vlhké z ranní sprchy. Vznášel se ve vzduchu. Obklopený proudy magie, zlatými runami a jiskřičkami kroužícími kolem něj s tichým hučením.

"Dobré ráno," pozdravil ho Potter žoviálně, pomalu otevřel oči a jeho magie se vrátila zpět do jeho těla. "Spal jsi dobře?"

"Co to děláš?" tázal se Severus, přál si, aby se Potter přestal vznášet.

"Meditaci. Zjistil jsem, že je to velice uklidňující způsob, jak si utřídit emoce, a jak udržet svou magii pod kontrolou," odpověděl rychle Potter. "Chceš si dát před snídaní sprchu?"

Severus kolem něj beze slov prošel, a pevně za sebou zavřel dveře koupelny. Rozhodl se, že teplou vodou spláchne svůj hněv a počínající bolest hlavy. Jak je možné, že mu Velký Designér dal do vínku neustále mastné vlasy a zahnutý nos, a Pottera obdařil takovým směšně obrovským množstvím magie, že si mohl bezstarostně plynout ve vzduchu? Kouzelníkova magie by kolem něj neměla takto proudit, nemělo by to být viditelné, bylo to intimní, soukromé, nikoliv pro cizí oči. Ale pravidla se na Pottera nikdy nevztahovali, a nikdy zřejmě nebudou.

Sprcha odnesla hněv a bylo mu lépe. Dokonce si bez problémů umyl vlasy, oholil se a vyčistil si zuby. Nakonec si přivolal hábit, pečlivě prsty zapnul každý knoflíček a uhladil tmavou látku.

Když se vrátil do obývacího pokoje, Potter už seděl za stolem, usrkával kávu a četl Denního Věštce, jako kdyby to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Vedle něj byla hromada otevřených dopisů, nebylo pochyb o tom, že jsou to reakce od přátel na změnu jeho rodinného stavu. Stále na sobě neměl žádnou obuv, natož náležité kouzelnické oblečení.

"Oh, dobře." Potter krátce vzhlédl. "Snídaně tu bude každou chvíli. Chceš nějakou část z novin?"

"Proč se obtěžovat čtením takových blábolů?" ptal se Severus a neochotně se posadil do křesla vedle Pottera.

"Je tam předpověď počasí," usmál se Potter na vteřinu. "Navíc, musím držet krok s tím, co o mně píšou, abych mohl přijmout protiopatření."

"Myslel jsem, že proto zaměstnáváš pana Creeveyho," ušklíbl se Severus, a pak se zamračil, když se na stole objevila snídaně. Stohy lívanců a toustů, klobásek a sýrů, vajec v různých variantách, dorty a rolky, croissanty a cereálie.

"Věřím mu. Jen sobě věřím trochu víc," vysvětlil Potter otevřeně. "A Colin se ne vždy obtěžuje se všemi detaily. I když je to také část jeho práce."

"Takže jsi ho zaměstnal jen kvůli nějaké zavádějící myšlence o přátelství," došel Severus k závěru opovržlivě, a nalil si šálek černého čaje.

"Ve skutečnosti ne. Je docela dobrý v tom, co dělá. Věděl jsi, že jeho otec vlastní reklamní agenturu? A jeho matka je fotografka mudlovského magazínu," vysvětlil Potter a natáhl se pro lívance a jahody. "Každopádně, můj obrázek je lepší než, kdy vůbec byl a nejsem neustále pronásledován novináři. Počítám to jako plus."

Severus se ušklíbl, uvažoval, že jediná možná odpověď by byla neoprávněná urážka osobních záležitostí Colina Creeveyho, a tak raději několikrát do svého čaje vyždímal citrón, jen tolik, aby získal mírně kyselou, ovocnou chuť.

Najednou se Potter intenzivně na Severuse zadíval, neochvějným pohledem. "Ublížil jsem ti včera večer?"

Čaj mu vlítl do špatné dírky, Severus vyprskl a rozkašlal se. Potter se natáhl, aby ho praštil do zad, ale Severus se instinktivně odtáhl a tak Potter nechal svou ruku spadnout do klína, ale jeho oči zůstali upřené na Severuse. Mistr Lektvarů nemohl pochopit, co znamenala Potterova otázka. Myšlenka, že by Potter mohl mít špatné svědomí, byla směšná. Potter, který mu nemohl se svými svaly ublížit. Potter, který se při své výšce cítil pohodlně se Severusem tyčícím se nad ním. Potter, který měl komentovat Severusovo hrubé zacházení vyčítavým pohledem.

"O čem to mluvíš, Pottere?" tázal se Severus, když konečně dostal kašlání pod kontrolu.

"Viděl jsem tvé modřiny," vysvětloval Potter a nejistě ukázal směrem na Severuse, aby to objasnil. "Na rukou, bocích a trupu. Odkopl si ve spánku peřinu. Takže, ublížil jsem ti nebo se ti tak snadno tvoří modřiny?"

"Nic takového," okamžitě protestoval Severus, i když za to sám sobě nadával. "A můj fyzický stav, i když by mohl být, tak není tvůj problém."

"Dovoluji si nesouhlasit." odpověděl Potter a hůlka mu vklouzla do ruky. "Severusi, potřebuji vědět, jestli jsem ti ublížil a pokud mi to neřekneš, zjistím si to sám a nebudu mít výčitky."

"Nemyslíš si, Pottere, že jako Mistr Lektvarů budu mít k dispozici lék na něco tak obyčejného jako jsou modřiny, pokud bych ho potřeboval?" odpověděl Severus opovržlivě, a vytáhl vlastní hůlku.

"Jistě, ale jestli jsem byl příliš drsný, tak to potřebuji vědět dřív, než by se lektvar stal pravidelnou nutností," vysvětlil Potter, zřejmě ho nevyvedlo z míry, že mu na hruď mířila Severusova hůlka.

Severus uvažoval, jestli Potter dělá tuhle scénu, protože tajně doufal, že Severus na něj byl včera v noci příliš krutý a udělá to znova. Mohl by vyskočit, zabořit ruku do Potterových vlasů, hedvábné prameny obtočit kolem prstů, otočit ho a ohnout ho přes opěradlo pohovky, pak svléknout Potterovi kalhoty k nohám, udělat pár oplzlých poznámek o Potterově nedostatku spodního prádla a zabořit se rychle a tvrdě mezi ty perfektně zakulacené půlky. Bolí to, Pottere? Jsem příliš hrubý, Pottere? Potřebuješ lektvar, Pottere?

"Severusi, prosím," Potterův tichý hlas ho vytrhl z jeho fantazií. "Mluv semnou."

"Ujišťuji tě, že kdyby si mi ublížil, dal bych ti to neprodleně vědět," odpověděl konečně Severus, odvrátil vážný pohled, a protože si nebyl jistý, jestli Potter pochopil pointu, dodal. "Nejsem zraněn."

"Děkuji," odpověděl Potter, zářivě se na něj usmál a pak se otočil ke svým palačinkám a kávě. Severus následoval jeho příkladu, trapnost nastalého ticha byla větší, než trapnost předchozí konverzace. Přál si, aby Potter něco řekl, bezduše žvanil, jak to dělával, když ho dříve pozoroval při snídani ve Velké Síni. Normálně si vychutnával klid, ale toto podivné ticho bylo urážející, jako by ho Potter nepovažoval za dostatečně vhodného partnera k rozhovoru, a ještě horšího manžela.

"Tohle mimochodem přišlo dnes v poště," nabídl mu Potter poté, co dojedl, podal mu svitek a natáhl se přes stůl, aby si nalil další šálek kávy.

Severus si otřel prsty o látkový ubrousek, než svitek přijal a opatrně jej roztáhl. Byl to jejich oddací list, jejich manželství potvrzené ostrými složitými písmeny na špinavě žlutém pergamenu. Jeho oči se zaměřily na poslední řádek, kde vedle vlastního podpisu byl načmáraný i ten Potterův. Pod nimi byli podpisy svědků, Minervin, jak poznal z jejich sporadických korespondencí a školních poznámek. Weasleyho, jelikož byl stejně nečitelný, jako Potterův. A pak tu byl poslední řádek. Beze jména. Jen čtyři čísla. 4952.

"Ani se nepodepsal. Jak to vůbec může být oficiální?" tázal se Severus nesměle a zabodl prst na místo, kde by se měl oddávající podepsat.

"Jsme povinni chránit naši identitu. Vždycky." vysvětlil Potter klidně. "Ministerstvo si je této skutečnosti dobře vědomo a ví, že daná osoba je identifikována jako 4952 a má oprávnění k vykonávání určitých obřadů. Zvláště, když se týká jednoho z nás."

"Ty jsi se ale svým jménem podepsal," obvinil ho Severus a přál si, aby pro jednou Potter nezněl tak rozumně a sebejistě.

"Nevzal sis mé zaměstnání, ale mě," odpověděl Potter, zkřivil rty v pobavení. "Jestli je dále vše v pořádku, byl bych rád, kdyby tento dokument byl schován v našem trezoru u Gringottů."

Severuse zarazilo použité přivlastňovací zájmeno. Potter si již pravděpodobně zařídil jejich společný účet, a bez očekávání převedl své peníze, aniž by o tom Severuse informoval.

"Číslo trezoru je 268," řekl mu Potter. "Tady je tvůj klíč."

Potter se nezmínil, že by Severus musel převézt své peníze do tohoto nového trezoru, ale dopad toho všeho, byl obalen kolem tohoto těžkého mosazného klíče s vytepávaným vzorem.

***

Prohlížení domů s Potterem, jak se později ukázalo, bylo méně namáhavé, než očekával. Potter měl v zásobě jen pár otázek, z nich se většina týkala bezpečnosti, a pak už byl spokojený se vším. Když Severus zamítl první dům kvůli přílišnému množství skrytých rohů, Potter jen přikývl a vytáhl klíč k dalšímu domu. Tam ovšem sklepení, které Severus požadoval pro lektvarovou laboratoř, nebylo tak rozsáhlé, jak si přál. Nyní, třetí dům, i když si to Severus nechtěl přiznat, byl krásný. Leštěné dřevěné podlahy utvářeli pocit vřelého přivítání a stále si drželi nadčasovou eleganci. Stěny v jemných barvách - béžová, světle modrá, terakotová. Velká okna s výhledem do zeleně a balkóny nabízející možnost uniknout, aniž byste museli opustit dům. A lektvarová laboratoř, rozprostírající se po celém suterénu, to bylo vše, co si jen Mistr lektvarů mohl přát.

Byl to dům, který si Severus představoval, jako dítě, když seděl v zatuchlé, zaprášené Tkalcovské ulici a čekal, až se jeho rodiče přestanou hádat. Jako dítě počítal s tím, že si jednou vydělá dost peněz, aby si takový pořídil, ale nepředpokládal, že bude vkládat veškerý svůj příjem do alkoholu, a bude sotva schopen si takový dům dovolit. Chatrný plat učitele a jeho sporadický příjem za prodej lektvarů ho rychle poučil. Utěšoval se myšlenkou, že buď vynalezne revoluční lektvar a za takový vynález získá prestižní ocenění, nebo by jeho vysněný dům mohl zaplatit Řád Merlina. Vynález vlkodlačího lektvaru revoluční byl, ale byl užitečný jen pro omezený počet lidí a to většinou pro méně bohaté procento společnosti. Tudíž sebou nepřineslo velké bohatství, jak si Severus představoval a ani za něj nezískal žádnou cenu. Řád Merlina, dříve sebou nesoucí velkorysé množství galleonů, byl značně zredukován, vzhledem k množství takzvaných hrdinů z poslední války. Severusův vlastní podíl nebo tak ho alespoň informovali, se musel ztratit v poště.

Byl to dům jeho snů a myšlenka, že si Potter mohl tak snadno dovolil tři, pět, nebo možná i deset domů jako je tento, ho naplnila hořkou záští vůči mladšímu muži. Koupě tohoto domu musela stát hromadu galleonů a Severus si byl jistý, že Potterův účet ani neklesl.

Když Severus se vší arogancí prohlásil, že chce tento dům, Potter ani nemrkl a usmál se, jako by chtěl ukázat, že to Severusovi dopřeje. Severus ucítil v hrudi vzestup hněvu, jako když je lektvar příliš dlouho nad plameny. Tento dům, nikdy pro Severuse nebude domovem, bude Potterův. Koupený Potterovými penězi a jeho kontakty.

Podpis smlouvy byl stejně urážlivě nekomplikovaný. Realitní makléřka byla uctěna a zoufale se snažila vyhovět Velkému Harrymu Potterovi, stěží zaregistrovala Severusovo zdvořilostní podání ruky. Snažila se Potterovi vnutit ještě několik dalších akrů půdy, nebo alespoň nové dřevěné podlahy. Potter laskavě odmítl, samozřejmě, vždy ušlechtilý, nenáročný, nesobecký hrdina. Severusův názor na celou věc nebyl projednán, jeho přítomnost jen stěží uznali. Byl zvědavý nezúčastněný divák, nic víc.

Když Potter trval na tom, aby také podepsal smlouvu, málem se zeptal proč. Nebyl by to rozdíl, ani v jednom směru. V případě rozvodu - myslel na to už Potter? - každému soudci by stačil jen jeden pohled do bankovních výpisů Severuse a Pottera a došel by ke správnému závěru, že Potter k tomuto nákupu přispěl lvím podílem. Jeho podpis vůbec nic nezmění.

Po povinném švihnutí hůlkou a seslání Obliviate na realitní makléřku, která to pravděpodobně věděla předem, se Potter díval na lehce zmatenou ženu. A pak zavolal domácího skřítka a dal do pohybu přesun svého hmotného majetku do nového domova.

"Chtěl bys, abych se zeptal Dobbyho, zda by se našel bradavický skřítek, který by ti pomohl se stěhováním?" chtěl Potter vědět.

"Předpokládám správně, že nemáš žádný zájem o prostor v lektvarové laboratoři?" tázal se Severus, jeho úšklebek dával jasně najevo, co si o "zájmu o prostor" myslí v souvislosti s Potterem a lektvary.

"Je celá tvoje," odpověděl Potter rychle. "I když bych chtěl provést pár ochran, včetně laboratoře ještě předtím, než z domu uděláme náš domov."

"Tvé ochrany mohou narušit jemnou magickou rovnováhu nutnou pro přípravu kvalitních lektvarů," zasyčel Severus nebezpečně, přičemž odstoupil krok od Pottera. "Netoužím, abys kontaminoval mé pracoviště, Pottere."

"Budu se snažit, aby se to nestalo." odpověděl Potter nenuceně.

"O lektvarech nic nevíš," obvinil ho Severus.

"Znám jednu nebo dvě věci o ochranách," poznamenal Potter, zářivě se usmál, jako by čekal, že se Severus připojí k jeho pobavení.

"Je toto snad neoddiskutovatelný bod?" řekl Severus, hořce a zlomyslně.

Potter zaváhal, ale pak pokrčil rameny. "Ne," povzdechl si. "Tvoje laboratoř, tvoje podmínky. Rád bych ovšem dal ochrany na zbytek domu, pokud bys mohl na chvíli zůstat mimo dům."

"A co mám dělat, zatím co budeš předvádět své salonní triky?" vysmíval se Severus, povzbuzený neočekávaným vítězstvím.

"Dobby bude rád, když ti bude moct přinést něco ze sklepení, co by ti pomohlo cítit se zde, jako doma," navrhl Potter, ačkoliv jeho zájem o konverzaci jak se zdálo, již zeslábnul. "Nebo se můžeš podívat okolo domu a přitom sestavit seznam věcí, které budeme muset nakoupit. Počasí je pro procházku krásné."

To, jak se zdálo, byl konec rozhovoru, Potter vytáhl hůlku a začal přecházet po domě. Jak Severus přepokládal, šel hledat ideální místo pro sesílání kouzel. Tolik k jejich líbánkám, pomyslel si Severus sarkasticky. Zároveň uvažoval, že jeho zrádná část se neměla těšit na celodenní lenošení v posteli s nahým Potterem zapasovaným do matrace.

Už cítil, jak na dům padají Potterova kouzla, v širokých kruzích, snadno procházejí zdmi, dveřmi a okny. Jeho laboratoř bude pravděpodobně v tuto chvíli jediné bezpečné místo, ale co by tam dělal, nebyl tam žádný z jeho kotlíků, přísad ani lahviček. Díval se na lesknoucí se ocel protipožárních a ventilačních systémů, na světla na stěnách, a přitom myslel na své nože, minomety, naběračky a lžíce, v pořádku uložené v prostorné skříni, vybavenou mnoha bezpečnostními kouzli. Na skříň s integrovaným stázovým a mrazícím kouzlem. Snil, jak by s tím vším mohl zde tvořit lektvar, i když by mnohem raději slyšel křehké lavičky rozbíjející se o podlahu, nebo slyšet uspokojivé zadunění kotlíku po úderu nohou, které by se odráželo od nepropustných zdí.


Severus nikdy nepopíral, že je malicherný nebo mstivý, nikdy nepopřel, že by v sobě držel zášť a nechal hnisat hněv po velmi dlouhou dobu. Byl hrdý na svou schopnost racionálně myslet za všech okolností, ale to neznamenalo, že by vždy racionálně myslel, a když to situace dovolila, dopřál si neobjektivní předsudky a možná i špatně informovaný duševní záchvat proti všem a všemu, o kom si myslel, že si jeden zaslouží. A Potter byl teď rozhodně vysoko na seznamu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama