V Červené - kapitola 7. - část II.

15. října 2016 v 12:42 | Elloii |  V Červené
"Myslel jsem, že bych se šel před večeří osprchovat," propocený Potter se náhle objevil ve dveřích do laboratoře a Severus byl nadšený, že viděl důkaz, že Potterovi magické zdroje nebyli po tom všem nevyčerpatelné. "Chtěl by ses přidat?"

"Takže to znamená, že se mohu konečně pohybovat po domě?" tázal se Severus, věnoval Potterovi nevýrazný pohled.

"Jistě. Rozdělil jsem ochrany na jednotlivé místnosti, takže by to už neměl být problém. Také jsem připojil krb v obývacím pokoji k letaxové síti," odpověděl jednoduše Potter a otočil se k odchodu. "Nechám dveře otevřené, kdyby sis to rozmyslel. Dej vědět Dobbymu, pokud máš nějaké požadavky k večeři."

Se Severusem to nijak nepohnulo, protože přesně věděl, jak tuhle hru hrát. Sirius Black všechny přesvědčil, že byl osamělý, tak zoufale osamělý a Severus mu uvěřil. Když se mu naservíroval před nos, nádherný, sebestředný Nebelvír, stačilo by to k tomu, aby jen natáhl ruku a vzal si malý kousek (a zapomněl na všechny posměšky a žerty), že neexistovalo riziko (katastrofa) a Sirius Black by byl jeho. Sirius Black, James Potter, Harry Potter, jaký je v tom rozdíl? Pro Severuse žádný - jeho zahnutý nos, mastné vlasy, asociální smolař - pro něj byli všichni nedosažitelní a smích Pottera Juniora bude znít úplně stejně jako smích jeho otce, když vystoupil zpoza opony a byl zesměšňován, že se kdy odvážil doufat, že by o něj Sirius Black mohl mít opravdu zájem.

Takže místo toho, aby navštívil Pottera ve sprše, se přemístil před brány Bradavic, svižným tempem došel ke svým komnatám a pak zavolal několik domácích skřítků, aby přesunuli jeho věci do nového domu a to s velmi přísnými kritérii, aby se nepřibližovali k jeho lektvarům. Jeho soukromá laboratoř, přiléhající k jeho pokojům, rozhodně nebyla tak přepychová jako ta nová, ale byla známá, svatyně, útočiště, známá jako oblíbený kousek oblečení, spolehlivá, konstantní. Znal všechny její drobné nerovnosti, škrábance a spálená místa, skvrny a nedokonalosti. Již více než dvě desetiletí byla jeho domovem, měl by se jí vzdát zrovna teď? Mohl se vždy vrátit do školního roku, nastěhovat se zpět jako učitel aspoň na čtvrtletí a předstírat, že jeho snubní prsten neexistuje. Ale nikdy sám sebe neviděl jako učitele, nikdy si pro sebe takovou budoucnost nepředstavoval, a teď, když je Temný Pán mrtev a všechny své závazky splnil, co ho drželo zpět od plnění svých snů? Určitě ne Potter.

Pečlivě všechno zabalil, uložil na lahvičky tlumící kouzlo a ujistil se, že jsou oddělené a čisté. Jeho poznámky se začali postupně přesouvat, krabice po krabici do nového domova, buď pomocí letaxové sítě nebo pomocí skřítků, to záleželo na obsahu. Byl to zdlouhavý proces, ale to nevadilo. Bylo na tom něco uklidňujícího, to balení a vybalování, když hledal pro všechno nové umístění a dával věci k sobě, jako by pro sebe tvořil nové místo a dával si svůj život zpět do pořádku. Potterova večeře bude muset počkat.

***

Jeho laboratoř se dala do pořádku, a tak Severus vstoupil do jídelny, napůl očekával Pottera rozzuřeného s pusou plnou stížností a obviněními. Ale Potter klidně seděl na jedné ze židlí, listy papíru rozložené kolem sebe, hluboce zamyšlený a jeho magie kolem něj opět proplouvala.

"Ach, Severusi, jsem rád, že ses rozhodl ke mně připojit," vzhlédl Potter s úsměvem, a jeho práce zmizela mávnutím ruky. "Chceš něco k jídlu?"

Severus se posadil. "Co jsi dělal?"

"Pracoval," odpověděl Potter a podíval se na něj, jako kdyby se neměl odvažovat ptát na další otázky. "Myslím, že Dobby sám sebe s večeří překonal. Je to jeho první jídlo v novém domě a tak…"

Sotva toto prohlášení dokončil, na stole se objevila opravdová oslava jídla, talíře naplněné plátky masa, uzenin, zeleniny, rýže, nudlí, koláčů. Nebeská vůně se nesla od kouřících pokrmů. Potterův žaludek uznale zakručel a mladý muž neváhal a začal si nandavat jídlo na talíř, malé porce od všeho, nenechal jediný talíř netknutý. Severus opatrně sáhl po pečeném pstruhovi a nandal si několik lžic bramborové kaše, dokončil ji smetanovou omáčkou, která měla intenzivní vůni a chuť po rozmarýnu a citronu.

Potter počkal, dokud Severus nenaplní svůj talíř a nyní se již cpal s nečekanou zdravou chutí k jídlu a s použitím správného stolování. Severus uvažoval, jestli Creevey dával Potterovi lekce etikety, aby Hrdina Kouzelnického Světa nebyl v rozpacích na nějaké charitativní večeři nebo jiných slavnostních příležitostech. Ale přesto Potter cinkal příbory příliš nahlas, trochu omáčky mu steklo přes okraj talíře, umatlal sklenici s dýňovým džusem, protože nepoužil ubrousek. Severus se ušklíbl.

"Máš pro teď všechno potřebné?" přerušil Potter jejich mlčení. "Můžeš dát vše, co ještě potřebuješ Dobbymu."

"Raději si dělám nákupy sám," hrubě odpověděl Severus, porcoval svou rybu se směšnou přesností.

"Jistě, jestli chceš," odpověděl Potter. "Přeměním tvůj prsten v přenášedlo."

"Neregistrované přenášedlo," objasnil Severus.

"Ano, ale ne nelegální." vrátil mu Potter, rozkalil své nepřátelské bojiště na talíři. "Jeho registrace by byla v rozporu s účelem udržení mého pobytu v tajnosti. Měl bys zkusit lasagne, jsou vynikající."

Hromada těstovin na Potterově talíři vypadala velmi vzdálená od slova vynikající, sýrové, s přílišným množstvím omáčky, bez jasného tvaru. Severus si vložil kus ryby do úst a věnoval kousání záměrnou péči. Jedli v tichosti.

Když skončili, Potter trval na sklizení stolu, nahromadil špinavé nádobí a odlevitoval ho do kuchyně, kde už na něj čekal nervózní domácí skřítek. Bylo to jejich dohodnuté uspořádání, jak mu Potter spiklenecky zašeptal. Dobbymu bylo dovoleno hýčkat Pottera lahodnými jídly, prát mu prádlo a načechrávat polštáře a Potter mu mohl pomáhat. Severus se nemusel starat, kromě toho, že postával v jídelně, nejistý, co by měl dělat nebo kam by měl jít.

"Chceš vidět knihovnu?" najednou se Potter zeptal, otíral si ruce do utěrky, která pak zmizela. "Myslím, že tvé knihy už by tam měli být, ale nebyl jsem si jistý, jestli chceš udržet naše knihovny odděleně nebo je spojit dohromady, takže nemám své knihy ještě vybalené."

"Nemyslím si, že bych chtěl použít tvé knihy, Pottere," ušklíbl se Severus, představil si Potterovu sbírku starých školních učebnic a pár mladistvých populárních dobrodružných příběhů.

"Tvá kolekce knih je docela rozsáhlá," připustil Potter. "Ale některé z knih Potterova a Blackova majetku by tě nicméně mohli zajímat."

Severus cítil, jak v jeho hrudi opět stoupá hněv. Tohle ignorantské dítě mělo přístup ke znalostem, které byli jedním ze Severusových nejdivočejším snů, svazky a stohy plné tajemství a vzácných znalostí, jen předaných Potterovi, zatímco Severus strávil kus svého života pracným broděním se přes zbytečné informace v marné snaze objevit dlouho zapomenutý lektvar, dobře skryté kouzlo nebo necensurovaný klíčový moment v kouzelnické historii.

"Všechny jsou katalogizovány, takže se nejdřív můžeš podívat, jestli máš zájem," nabídl Potter nedbale, ukázal na tlustou knihu, která ležela na jednom ze stolků, připravena ukojit Severusovu vrozenou zvědavost, a slibovala, že splní každý jeho sen, buď v abecedním, nebo chronologickém pořadí. "K dispozici máme také dvě pracovny přilehlé ke knihovně, jedna je na začátku a druhá na konci chodby. Kterou budeš chtít?"

Severus už teď věděl, kterou z těch dvou bude chtít. Vybral si tu blíže ke své laboratoři. "Ty první dveře." Řekl a v krku měl sucho.

"Myslel jsem si to. Je to i stejně blíž k laboratoři," přikývl Potter. "Už jsem si začal přestěhovávat věci do té druhé, současně jsem si ji zabezpečil, chápeš, proti vniknutí." Jinými slovy proti Severusovi. "Je to standartní postup," řekl Potter smířlivě a omluvně. "Nic osobního."

"Stejně jako zbytek našeho manželství," odsekl Severus a ucítil díky své poznámce uspokojení hluboko v útrobách.

"Uvědomuji si, že tohle je pro tebe nepříjemné." Řekl Potter klidně. "Ale své důvody jsem ti vysvětlil a jsem odhodlaný vytěžit pro tebe z této situace to nejlepší."

Severus si nebyl jistý, jestli si správně vyložil Potterova slova ukrytá v kontextu "A jsi ochoten udělat totéž?" ale ucítil akutní potřebu začít nadávat stejně jako Minerva den předtím. Byl skutečně ochotný vynaložit úsilí? Snažit se, o co? Tento pseudo-manželský vztah s polovičním dítětem? Dítětem, které bylo za školních časů jeho rivalem? Jakou budoucnost tento druh vztahu má? Tenhle vztah nic nezachrání.

"A to proč, Pottere?" tázal se Severus, cítil pocit únavy a podráždění.

"Ještě jsem se nevzdal štěstí," odpověděl Potter a usmál se. "Ale to by pro dnešek mohl být příliš ambiciózní cíl… Je tu více ložnic, pokud se nechceš dělit o jednu, jen řekni Dobbymu a on ti přesune věci."

Proč ho tento rozhovor z poloviny donutil doufat a z půlky ho vyděsil? Ale evidentně rozhovor skončil, protože Potter měl zřejmě práci, omluvil se a odešel do své pracovny. Severus byl ponechán v gigantické pokladnici znalostí, bezradný, jako postupovat dál. Usadil se, a jal se prostudovat Potterův soupis knih, cítil se radostí bez sebe, že mu nakonec tyto knihu budou k dispozici a zároveň byl rozčílený, že k tomu došel přes Pottera.

Když konečně opustil knihovnu, říkal si, že už zapomněl na otázku, kterou mu Potter položil v knihovně. Ovšem Potter už šel pravděpodobně stejně do postele, a bylo příliš pozdě na to, aby ho odtamtud vyhnal.


Ložnice byla prázdná, jemný vánek nadýchával závěsy před otevřeným oknem a chladil hladké tmavé povlečení. Potterovi věci už byli vybalené, jak Severus zjistil, když hledal vlastní pyžamo, úhledně složené na pravé straně police. Šel do koupelny s hromadou oblečení zastrčenou pod paží, umyl si obličej, vyčistil zuby a převlékl se. Na Pottera už ani nepomyslel.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama