Listopad 2016

V Červené - kapitola 11.

29. listopadu 2016 v 19:32 | Elloii |  V Červené
Kapitola 11

Krok 11

"Debt is like any other trap, easy enough to get into, but hard enough to get out of."
"Dluh je jako každá jiná past, je lehké dostat se do ní, ale těžší dostat se ven."
-Henry Wheeler Shaw-


"V příštích týdnech budu muset mít několik nočních směn, takže tohle bude asi jeden z posledních večerů, které strávíme spolu," řekl Potter několik dní po Ministerském Plese, a sledoval Severuse s pohledem, jako by očekával lítost nebo možná spíš záchvat vzteku.

"Nedělej z toho velkou vědu, Pottere. Je to sotva konec světa," odpověděl Severus, zatímco jeho mysl nevyhnutelně zajímalo, co ještě promešká kromě večeří.

"Samozřejmě, že není," souhlasil Potter a nechal to být.

Nedotkli se sebe od Ministerské party, další den po ní, Denní Věštec zahrnoval čtenáře články o nájezdech na domovi několika výše postavených členů společnosti, kteří byli podezřívání se spojením se Smrtijedy. Malfoy Manor byl mezi prohledávanými domy, ale i když vše obrátili naruby, nalezli jen prokleté rodinné dědictví. Nebylo pochyb o tom, že Potter vše věděl. Ale Severus se nechtěl ptát na víc a ani to neměl v dohledné době v úmyslu. Některá jeho tajemství je lepší nechat nedotčená. Lepší část strany dvě v novinách byla věnována rozhovoru o jeho a Harryho tajné záležitosti, která předcházela jejich improvizovanému manželství. Zdroj nejmenovaný, samozřejmě.

"Chtěl by sis semnou dát sprchu?" Zeptal se Harry, vstal z pohovky a protáhl se.
Severus si dovolil krátký pohled na tělo svého manžela, jak tam stál uprostřed knihovny, jeho pokožka byla bezchybná v jasném osvětlení a jeho oči přesvědčivé a s pozváním.

"Není to žádný trik, Severusi," snažil se ho přesvědčit Harry, a Severus cítil, jak se jeho rozhodnutí upevňuje.

"Nic není neškodné, když se tě to týká, Pottere," odsekl Severus. "Chtěl bych teď dokončit svou knihu."

"Dveře budou otevřené, pokud náhodou skončíš během příští půl hodiny," řekl Potter jednoduše a odešel. Severus přečetl několik dalších řádek, předtím než ve frustraci odhodil knihu pryč, představy Harryho, nahého a mokrého a svévolného, napadli jeho mysl a vypudily všechny ostatní myšlenky. Merline, nic nebylo s tímto chlapcem neškodného, ještě míň všechen ten sex. Byl to pomalu působící jed, ďáblovi drápy, a čím víc s tím bojoval, tím hůře vzdoroval, tím rychleji byl pohlcován. Ale nehodlal následovat kroky Temného Pána a stát se posedlý chlapcem, který byl odlišný pouze svým nekonečným množstvím magie a, jak se ukázalo, neukojitelným sexuálním apetitem.

Přinutil se počkat téměř dvacet pět minut, než už to v křesle déle nemohl vydržet. Noxem zhasl knihovnu, zavřel za sebou dveře a pomalu se vydal chodbou ke dveřím koupelny, částečně otevřeným. Unikající pára ho zvala dovnitř.

Harry už byl ze sprchy venku, čistil si zuby před zamlženým koupelnovým zrcadlem a ručníkem obmotaným kolem boků. Severus zjistil, že si přeje, aby přišel o pár minut dříve, právě ve chvíli, aby mohl chytit Harryho vycházejícího ze sprchy bez ručníku. Ale Harryho kůže byla ještě vlhká, mírně zarudlá, pravděpodobně teplejší než obvykle, s houfem tmavých chloupků mizících za ručníkem. Tak lákavý.

Harry drhnul poslední ze svých stoliček, nabral si vodu, vypláchnul si ústa, vyplivnul do umyvadla a ručníkem si osušil rty.

"Měl bys lepší výhled, kdybys šel dovnitř," řekl Harryho konverzačním tónem, otřel ze zrcadla páru a podíval se v odrazu na Severuse. "A také, musíš mi říct, co si mám obléknout. Nebo možná semnou máš jiné plány."

"Nepochybuji o tom, že bys mohl předvést stejně lákavou show s oblékáním, jakou jsi ukázal se svlékáním, ale zdá se to v dané situaci poněkud nesmyslné," poznamenal Severus a Harrymu mu na okamžik poslal mírný úsměv, když odmotal ručník a ten skončil u jeho chodidel. "Budu v ložnici."

Odtrhl pohled od Harryho těla a obrátil se k odchodu, dlouhými, odměřenými kroky.

"Nejsi příliš odvážný, když přijde na sex, že ne?" Zeptal se Harry, překročil práh jejich ložnice chvíli po Severusovi.

"Nebyla to jedna část o mém sexuálním životě, kterou jsi nashromáždil?" Tázal se Severus, začal rozepínat hábit, aniž by se otočil ke svému manželovi.

"Rád si zjistím nějaké věci osobně," zamumlal Harry, zezadu ho obejmul a políbil mu krk. "Líbí se mi tvá vůně po bergamotu, santalovém dřevě a rozmarýnu potom, co si umyješ vlasy. Je to mnohem víc vzrušující zkušenost, když je to osobně, než když to čteš na papíře."

"To tě muselo překvapit," ušklíbl se Severus, protože věděl, že to byl jeden z jeho nejméně atraktivních projevů a mrštil slova na Harryho jako zbraň. "Že si skutečně myji vlasy."

"Vždy jsem to předpokládal," Harry mu zabořil nos do strany krku, v citlivém kousku kůže mezi jeho čelistí a hlavou. "Zajímalo mě, jestli moje pokusy o svádění mohly být úspěšnější, kdybych příště vstoupil do tvé sprchy já."

"Neuvědomil jsem si, že tvé svádění bylo do teď neúspěšné," odpověděl Severus, předstíral lhostejnost k teplým dlaním, které pomalu prozkoumávali jeho hruď. "I když, budeš to muset zjistit sám, co se stane, když se ke mně přidáš."

Harry se zasmál. "Nevím, jestli je to výhružka nebo flirtování."

"To zjistíš," odpověděl Severus překvapivě jistý si pravdou tohoto tvrzení.

Cítil, jak se Harry do jeho krku usmál a kousl se do rtu, aby schoval svůj úsměv. Možná, že se pokoušel flirtovat, možná, pro něj bylo směšné, že se Severus snaží flirtovat s tímto mladým mužem, tím nepříjemným spratkem. Který mu pomohl z kalhot, uctíval jeho kůži polibky a škádlil ho na žebrech, vedl ho k posteli a odevzdával mu kontrolu.

***

'Noční směna' se ukázala jako eufemismus. Potter byl pryč dva nebo dokonce tři dny za sebou, vracel se brzy ráno a znovu odcházel téže noci. Dny, kdy byl zde, trávil v pracovně, jídlem, meditací a sexem. Nespal.

Severus došel tak daleko, že mu nabídl bezesný spánek, spolu se seznamem vedlejších účinků spánkové deprivace a Potter se tomu zasmál a řekl mu, že si dal šlofíka při meditaci. Byl v pořádku. Není se čeho obávat. Ale děkuji za obavy. Chtěl bys mít sex?

"Možná bych místo toho raději nějaké odpovědi," odsekl Severus, protínal mladšího muže pohledem.

"Odpovím, pokud budu moci," vrátil mu Potter snadno, dokonce se odvrátil od řady knih, které studoval a spojil oči se Severusem s klidným zájmem.

"Proč nespíš?" tázal se Severus okamžitě, protože nechtěl dát Potterovi příležitost se nějakým způsobem vyhnout jeho otázce.

"Průměrné množství magie, kterou užívám každý den, mi sotva udělá díru do mých magických rezerv. Když medituji, můžu stále procvičovat mou magii, která zároveň dodá mému tělu čas na odpočinek," odpověděl Potter, ale Severus byl skeptický, jestli mu Potter skutečně odpověděl nebo jestli mu jen nedal nějaká vágní fakta v naději, že si Severus vytvoří vlastní závěry a nechá to být.

"A co tvá mysl? Nepotřebuje správný odpočinek?" zeptal se Severus a instinktivně spolkl urážku, která by pravděpodobně mladšího muže pobavila.

"Ty jsi ten, kdo mě naučil vyčistit a srovnat si mysl, abych měl klidný spánek," odpověděl Potter mírně.

"Temný Pán je mrtvý. Nikdo se tvou mysl nechystá napadnout ve spánku, Pottere," řekl Severus obraně. "Nemám zájem o tvoje tajemství."

"Já vím," řekl Potter s tou nevysvětlitelnou jistotou. "Jsem rád, že se tě Malfoyova slova nedotkla."

"O čem to mluvíš?" tázal se Severus, udělal krok směrem k mladšímu muži. "Odposlouchával jsi náš rozhovor?"

"Měli jsme oči a uši všude ještě předtím, než jsme se vzali, Severusi," řekl Potter tím svým rozumným tichým hlasem. "Záměrně jsem vás neodposlouchával."

"Výsledek je poměrně stejný, nemyslíš?" odsekl Severus, stáhl se zpátky, když se po něm Potter natáhl.

"Nechtěl jsem, abys byl na mě naštvaný," řekl Potter, ale zněl jako Harry. "Musím jít skoro za hodinu do práce. Nemyslíš, že bychom mohli najít něco více užitečného na práci, než se hádat o tom, co už dávno víš?"

"Neměl jsi předpokládat, že se každý dobere ke stejným závěrům jako ty," upozornil ho Severus, ale jeho napomenutí jako by vyšlo naprázdno, protože bylo naprosto absurdní tvrdit, že Potter nemá mít dohled nad Luciusem Malfoyem.

Potter zvedl hlavu. "Pořád mu dlužím svůj životní dluh a nechci, aby se ti něco stalo."

Mistr Lektvarů se zhluboka nadechl a uvažoval, jak mohl být Potter tak absolutně netaktní a sebestředný, a pak projevit svůj zájem o Severuse, jako něco naprosto evidentního. "A nemyslíš, že bychom měli oba větší šanci před potenciálním nebezpečím, kdybychom byli oba na stejné straně?"

"Skutečně?" zeptal se mladší muž překvapeně.

"Tvoje strana by klidně mohla být psána v hadím jazyce, nebyl by v tom rozdíl," odpověděl Severus suše. "Dokonce i Lucius vypadá, že ví o tvých plánech víc než já."

Potter se ušklíbl. "Opravdu? To je fascinující. Ještě si nepotkal Colinovu přítelkyni, že? Amandu Webbovou, milou mladou dámu se zlým smyslem pro humor. Pracuje v Úřadu Ztracených informací, myslím."

Severus přimhouřil oči. "Nemám zájem se seznámit s dalšími tvými přáteli."

"To jsem si myslel," odpověděl Potter šťastně. "Severusi…" Zaváhal a pak zavrtěl hlavou. "Můžeš klást otázky, ale moje tajemství nejsou temná a špinavá, jak někteří věří. Teď, moje nabídka stále platí…"

Najednou byl Harry v jeho prostoru, tisknul se k němu celým tělem a Severus si nemohl nevšimnout, že už zase tvrdne.

"Neřekl jsi mi pravdu o tom, proč nespíš," stále trval na svém, ale nastavil tvář Harryho měkkým polibkům, které putovali po jeho čelisti.

"Nelhal jsem," Harryho nos se krátce dotknul místa pod jeho uchem, než pokračoval s polibky přes krk a obličej.

"My oba víme, že jedno nevylučuje druhé," zamumlal Severus a konečně se poddal pokušení, ovinul kolem Harryho pasu ruce a přitáhl si ho blíž. "Jednoho dne mi řekneš svá tajemství. Špinavá nebo ne."


"Ne všechna tajemství, která mám, jsou má, abych je mohl říct," zašeptal Harry do jeho ucha, ale znělo to jako slib.

V Červené - kapitola 10.

26. listopadu 2016 v 17:01 | Elloii |  V Červené
Kapitola 10

Krok X.

"There are four things every person has more of than they know; sins, debt, years, and foes."
"Jsou čtyři věci, které člověk zná velmi dobře; hříchy, dluhy, roky a nepřátelé."

-Persian Proverb-


Potter neměl žádný problém vrátit se druhý den ráno do své rutiny, vstát před svítáním, absolvovat psychický trénink a meditaci, a bezprostředně po snídani odejít do práce. Budou spolu během večeře a pak svou cestu opět rozdělí každý do své pracovny, knihovny nebo v Severusově případě, laboratoře, dokud nebyl čas si jít lehnout a pak následoval nevyhnutelný sex, po kterém se otočí na bok, zavře oči a zpomalí dech, dokud Severus neusnul. Severus začal uvažovat, jestli někdy viděl mladšího muže vůbec spát, nebo jestli se Potterova důvěra alespoň o toto nerozšířila.

Všechny ty nepříjemné myšlenky uprchli z jeho mysli, když se Potter objevil na vrcholu schodiště oblečen v tmavě modrém hábitu se stříbrným lemováním. Merlin by mohl být jeho partnerem pro dnešní večer. Střih šatů zvýraznil jeho perfektní postavu a barvy na jeho kůži vytvořili záři, jeho oči jiskřily. Veselý úsměv jen podpořil Severusovo libido.

"Připraven vyrazit? Ministerstvo neschvaluje pozdní příchod," Harry, Potter, sakra, řekl. "Vypadáš zaraženě, mimochodem."

Polibek, který přejel po jeho tváři, byl zcela nemístný, stejně jako ruka, která ho hladila po zádech, aby ho donutil jít. Potter měl potřebu ho upozornit, kdo měl v tomto vztahu navrch. Severus by mu to rád připomenul sám. Ale jak mu Potter nabízel krabici s letaxem z krbové římsy, bude to muset počkat.

Prošel letaxem jako první, objevil se v Atriu Ministerstva a rychle odstoupil stranou, aby ho mohl Potter následovat. Bylo povzbudivé, že Potterův příchod byl stejně špatný jako vždycky a nepovedlo se mu kontrolovaně vystoupit z krbu. Alespoň nějaké věci se nezměnili.

"Pane Pottere, jsem rád, že jste to zvládl." Potter se zrovna narovnal, když mu někdo nadšeně potřásl rukou.

"Starší tajemnice Miltonová, je skvělé vás zase vidět. Vypadáte dnes výborně. Ten nový účes vám vážně sedí." Potter hladce odtáhl ruku od malé do fialova oděné čarodějky, která se zasmála, když se na ni usmál. "Už jste se seznámila s mým manželem, Profesorem Severusem Snapem?"

Její úsměv ztuhnul, když k němu natáhla ruku a pustila ji velice rychle. "Ráda vás poznávám."

"Nápodobně," přinutil se říct Severus, překvapen, když se mu Potter opřel o bok, a ještě víc, když mu přehodil svou paži kolem pasu.

"No, užijte si večer. Jsem si jistý, že budeme mít čas popovídat si později," omluvila se Miltonová, ačkoliv moc času o samotě neměli, jelikož se k nim přiblížil nekonečný dav lidí, aby pozdravili Pottera, představili se mu a zahrnuli ho zdvořilostmi, nebylo pochyb o tom, že si nějaký pitomý reportér vybere tuto situaci, jako chvíli slávy.

"Zajdu pro něco k pití," zamumlal Severus k Potterovi mezi dvěma kouzelníky, s úmyslem uprchnout dříve než se objeví další příliv fanoušků.

"Mohl bys mi přinést nějaký džus, prosím?" Zeptal se Potter. "I když chápu, pokud se místo toho chceš nadýchat trochu čerstvého vzduchu."

"Vrátím se," řekl Severus a pomalu se uvolnil ze sevření mladšího muže.

Potter neměl čas na odpověď, když se Vedoucí kanceláře dožadoval jeho pozornosti. Severus postoupil ke stolu s občerstvením, rád, že se dostal z bezprostřední blízkosti Pottera, protože všechny ty podezíravé pohledy a rozzlobené úšklebky mu způsobovali svrbění kůže a sucho v ústech. Na druhou stranu, zdálo se, že Potter se pro tohle narodil. Zřejmě znal každého člověka v místnosti, jeho jméno a titul, několik osobních vtipů a leckdy zamotané drby, se kterými by byl ochoten podělit se se Severusem, jakmile by se dotyčný odvrátil. Ale Potter byl okouzlující a vtipný, trpělivý a zdvořilý, a ještě se mu podařilo věnovat část své pozornosti Severusovi a posílal své zlobného pohledy doleva a doprava na každého, kdo se na něj podíval špatně.

Vzal pro sebe sklenku červeného vína a pro Pottera nějaký dýňový džus, když krátce zauvažoval, že by mu do něj přidal trochu alkoholu. Mohl by to potřebovat. Nicméně nikdy neviděl pít Pottera cokoliv více alkoholického, než byl máslový ležák a opít Pottera asi nebyl dobrý nápad. Se svým štěstím by mohl jako opilý se všemi flirtovat.

"Děkuji, Severusi." Potter vděčně přijal sklenici, políbil ho na tvář a pořádně si loknul džusu. "Znáš Liama Longstreeta? Je to lektvarový expert pro neviditelnost."

"Profesore Snape! Je skvělé vás zase vidět!" Mladší muž k němu téměř nábožně vztáhl ruku, jeho bílé zuby zářily v tmavém obličeji. "Nevím, jestli si mě pamatujete, ale byl jsem -"

"Jeden z mých nejlepších studentů." Dokončil Severus, přičemž přijal nabízenou ruku. "Jsem rád, že jste si zvolil povolání podle svého talentu. Pracujete pro Mistry?"

"Ano. Vzpomínám si, že jste mi řekl, abych za vámi zašel, kdybych potřeboval druhý názor, ale chtěl jsem počkat, až dokud jsem si byl jistý, že jsme na správné cestě. Pokud ta nabídka tedy stále platí, že." Liam byl skutečně osvěžující výjimka mezi ostatním tupým a jednotvárným studentským sborem, opustil Bradavice bez jediného výbuchu kotlíku v jeho hodinách.

"Samozřejmě, těším se, že si přečtu něco jiného, než studentské eseje," odpověděl a získal smích.

"Bude skvělé získat někoho, kdo odrazí nápady dál," odpověděl Liam, opět se tak krásně usmál, jako to dělal Potter, když se usmál, měl jiskřičky v očích a náznak dolíčků, které Severuse doháněli k šílenství.

Když už mluvíme o Potterovi, ex-Nebelvír se zapojil do dalšího rozhovoru, obklopený hejnem pěti kouzelníků a čarodějek ve fialových hábitech, s největší pravděpodobností z Výboru pro experimentování kouzel, a blikal s dolíčky napravo i nalevo. Liam ho zatáhl do konverzace o mědi proti mosazným kotlíkům, pro vaření stupně 2 neviditelného lektvaru a Severus na chvíli na Pottera zapomněl.

Ale když byl čas pro řeč - nuda, bezvýznamnost, rozvláčné projevy - Potter byl opět po jeho boku, nabízel mu talíř předkrmů a Severus doufal, že se teď neobjeví zbožňující fanoušci.

"Jsi zatím v pořádku?" Zeptal se Potter šeptem a opíral se ramenem o Severuse. Až na ty nepříjemné a nepřátelské pohledy a šeptající výhrůžky byl večer celkem v pořádku. "Byla úleva, nalézt alespoň jednu osobu, která nemá mentální kapacitu tlustočerva."

Potter se zasmál. "Byl bych polichocen, ale vím, že nemluvíš o mne. Ale jsem rád, že jsi měl možnost znovu si promluvit s Liamem. Během večera jsem viděl Tonyho McTibbinse. Je příšerně nudný a to nejen proto, že mě celkově nezajímalo jeho hlavní téma konverzace o Smršťování Řešení. Možná kdybys ho našel, byl by to pro tebe zajímavý rozhovor."

"Jestli je to tvůj ubohý pokus jak mě uklidnit, mírně nadaným lektvaristou, neočekávej poděkování," zamračil se Severus na mladšího muže.

"Naučil jsem se svá očekávání omezovat." Usmál se znovu Potter, zdvořile tleskal, když na jeviště znovu vstoupil Ministr Kouzel. "Kromě toho, mám jiné, účinnější způsoby, jak tě uklidnit."

Severus protočil oči, když ucítil ruku, jak přejíždí po jeho zadku a zůstala na kříži. "Tvoje schopnost vše přeměnit do sexuálních narážek, je upřímně řečeno ohromující, Pottere."

"Oh, děkuji." Potterova ruka pevněji stiskla jeho dolní část zad, a třela ho takovým způsobem, který mu posílal brnění do celých zad, a tak udělal krok do strany a Potter spustil ruku dolů.

Ministr se zrovna chvástal ve svém projevu o tom, jaký pokrok udělali od konce války, jak se kouzelnická Británie stala lepší a jasnější než kdykoliv předtím, jak mají před sebou ještě stále dlouhou cestu do prosperity přes společné úsilí každého z nich. Potter přijal Ministrovo zmínění svého jména, zdvořile kývl, a zatleskal, když konečně dohovořil a všechny pozval k občerstvení.

"Chtěl by sis zatančit?" Zeptal se Potter, když se taneční parket pomalu začal zaplňovat páry a houpat se pomalou hudbou.

"Bylo by vhodné nejdříve provést na mé boty kouzlo, které zredukuje klapot?" Oplatil mu Potter, ale následoval Pottera na taneční parket a přitáhl si ho do náručí. "Vedu."

"Dobře, jsem v téhle části dost mizerný," připustil Potter a položil ruku na Severusovo rameno. Potter nebyl sebejistý tanečník, měl ve zvyku sledovat nohy a získal výraz extrémní koncentrace, ale Potterovi pohyby byli hladké a reagoval na Severusovi neverbální narážky s lehkostí. Celkově vzato, tančit s Potterem nebylo nepříjemné, zvláště když se mladší muž zakymácel a tím se na něj položil ještě víc, a následně položil svou tvář na Severusovo rameno.

"Tohle bude bezpochyby dnes večer můj neoblíbenější tanec," zamumlal Potter.

"Všichni tito mladí, atraktivní muži společně soupeří o pozornost a tanec s tebou, a ty chceš, abych tomuhle uvěřil?" Vysmíval se Severus, jeho oči vyhledali kouzelníky, kteří jakoby tvořili frontu a zúžil je pokaždé, když zachytil, že nějaký pozoruje Pottera.

"Vytváříš mi pocit bezpečí," řekl tiše Potter a políbil ho na tvář, když píseň skončila. "Děkuji ti za to. Teď, chtěl bys, abych ti představil Tonyho McTibbinse předtím, než se pokusím pošlapat nohy někomu jinému?"

"Jak to, že všechny tady znáš?" Zeptal se Severus, tahal Pottera zpět do náruče a ztišil hlas, doufal, že kroužící supy, kteří by do Pottera chtěli zarazit své drápy, na chvíli odradil.

"Když jsi Harry Potter, spousta lidí si s tebou chce potřást rukou." Pokrčil rameny Potter. "A navíc moje práce je společenská. Jsem hezkou tváří všech těch nevyslovitelných tajemství."

"Jistě." Zamumlal Severus, jemně se dotýkal Potterovi lícní kosti, než se otřásl a ustoupil krok dozadu. "Jelikož zde nemám žádnou naplánovanou zábavu, shledal bych příjemné, kdyby si mi dnes večer obětoval ještě jeden tanec."

"Neváhej mě kdykoliv zachránit." Poslal mu Potter úsměv, předtím než se ponořil do davu dychtivých žen a mužů, kteří stáli frontu na tanec s Mužem-Který-Porazil-Voldemorta.

Severus byl v péči své skoro prázdné sklenky vína a zvažoval, zda by neměl udělat rychlý tah a nezmizet od svého manžela do jejich vždy vítajících povlečení, když byla jeho dumání přerušena kultivovaným, sametovým hlasem. "Zdá se, že jsi již svého manžela ztratil v davech, starý příteli. Zajímalo by mě, jestli ti mám vyjádřit blahopřání nebo soustrast?"

"Luciusi." Severus se napil vína, než se obrátil ke královsky vypadajícím blond vlasům. "Nikdy jsem si nemyslel, že by si nevěděl, co říct."

"Jako jsem já nevěděl, že bys někomu dělal společenský doprovod." Luciusovi stříbrné oči přejeli přes vyzdobený sál, zastavili se na Potterovi, trochu déle, než by mohlo být považováno za náhodu a pak se obrátil zpátky k Severusovi. "Nebo vzít si ho, zvlášť bych nejméně předpokládal, že to bude zrovna Hrdina. Vždy si ho popisoval jako… hledám ty správná slova; váš vzájemný vztah je plný nenávisti, těžko by někdo hádal, že skončí svatebním slibem."

"Kdybys byl v mé pozici, byl bys pod velkým tlakem, abys mohl odmítnout tento druh návrhu," řekl Severus, snažil se, aby jeho hlas zněl lehce a konverzačně.

"Předpokládám, že tento svazek pro tebe není bez nějakých výhod," připustil Lucius, zatímco Severus slyšel v jeho slovech varování. "I když, neumím si představit, že se to líbilo široké veřejnosti. Četl jsem článek v Denním Věštci a brk Rity Holoubkové byl skutečně ostrý."

"Tvá starost je dojemná," odpověděl Severus s absolutním nedostatkem upřímnosti v hlase. "Ale vím, koho si držet blízko… a koho dál."

"Doufám, že jsem ten, kdo je nejblíže." Potter zřejmě zachytil jeho poslední větu a prodral se k nim přes dav lidí s Dracem Malfoyem po boku. "Všimli jste si, že mají u portrétu Nobbyho Leache čokoládovou fontánu? Je skvělá… Pane Malfoyi, jak se vám zatím líbí večer?"

Luciusům lehký úsměv, kterým obdaroval Pottera, stačil k tomu, aby zapůsobil na Severusovi hluboce zakořeněné instinkty, natáhl ruku, omotal ji kolem Potterova štíhlého pasu a přitáhl si ho blíž, blíž, co nejblíže. Možná, že sám byl bláhový, ale Potterův úsměv vypadal opravdový, když se na něj podíval.

Na půl ucha naslouchal napjaté výměně zdvořilostí mezi svým manželem a starším Malfoyem, zatím co on sám se obrátil na mladšího. "Draco, je dobré tě znovu vidět. Neuvědomil jsem si, že ty a… Harry jste přátelé."

"Řekněme, že jsme své nepřátelství pozastavili na dobu neurčitou." Draco měl stále ten samý úsměv, který měl ještě v Bradavicích, ten, který dával najevo jeho čistokrevnou nadvládu a všeobecnou nadřazenost. "Je to rozumnější."

"Myslím, že jsi to nazval 'úspora energie'," nabídl Potter vstřícně. "Jsi vlastně takový romantik."

"A ty jsi stále tak vychutnáváš ničit mi pověst," opáčil Draco a na okamžik si Severus myslel, že Potterův komentář zasáhl špatné místo, ale pak se oba začali smát. Jako školáci. Byl rád, že už jim nikdy nebude muset čelit ve třídě.

"Myslím, že ji máš zpět, Draco," opravil ho Potter sladce a šáhl přes Severuse pro další sklenici dýňového džusu.

Severus ucítil závan kouzla pro detekci jedů, které kolem něj proválo a Potter ani nezaváhal, když si přiložil sklenici k ústům.

"Vzhledem k vašemu vztahu s mým synem, bych předpokládal, že jste přešel na zralejší konzumaci alkoholu, pane Pottere," poznamenal Lucius a usrkával vlastní šampaňské.

Potter se v tichosti napil dýňové šťávy, než odpověděl. "Alkohol má nepěkný zvyk navýšení účinnosti všech jedů a jako takové, jsou alkoholické nápoje náchylnější k manipulaci. Mám příliš mnoho nepřátel - a poblázněných fanoušků - nejsem u něčeho takového nedbalý."

Potter se na blonďatého kouzelníka vítězně usmál, ale Severus v jeho cítil proudy napětí. Bylo zajímavé sledovat z bezpečné vzdálenosti výměnu jejich názorů, jako nestranný pozorovatel, ale bohužel tam, kde se jednalo o Harryho Pottera, Severus nikdy nedokázal udržet svou nestrannost, a s každým zábleskem v Luciusových očích se v něm vzedmulo větší podráždění a nutkání sbalit Pottera a vzít ho na druhou stranu místnosti, hledajíc úkryt za stolem s občerstvením nebo ho odletaxovat přes krb.

"Dobrý důvod k manželství s Mistrem Lektvarů," řekl Lucius a naklonil hlavu k Severusovi.

"Ujišťuji vás, že není jediný," řekl Potter, pohnul se před Severuse jakoby ho chtěl chránit, Severus se chtěl začít smát.

"Pottere, prosím, o tom nechceme slyšet," zasáhl Draco a Potter obrátil oči v sloup. "Chceš si teď zatančit?"

"Nesnášíš tancování semnou," poukázal Potter.

"Řekl bych, že ses od našeho posledního tance mírně zlepšil," poznamenal Draco a vzal Potterovi sklenici. "Kromě toho, lidé budou horlivěji investovat do mých projektů, když uvidí, že s tebou tančím. Považuj to za svůj dobrý skutek pro dnešní den."

"Žádné rozjařené pohyby, jasné?" objasnil Potter, ale přesto vzal s povzdechem Dracovu ruku. "Ministr Fairweather již mou toleranci vyčerpal."

"Má tendence k dramatičnosti," připustil Draco. "Měl jsi ho požádat, ať vede, takový požadavek by těžko odmítl."

"Věř mi, to příště udělám," zamumlal Potter, než se otočil zpátky k němu a Luciusovi. "Užijte si večer, pane Malfoyi. Myslím, že odejdete brzy, jakmile zjistíte, co za nálet se u vás doma právě teď děje. Uvidíme se později, Severusi."

"Nálet?" Oba, mladší i starší Malfoy, promluvili ve stejnou chvíli a Severus by měl velice rád nějaké vysvětlení.

Ale Potter zesílil sevření Draca a odtáhl ho na parket, na Luciuse se ani nepodíval, ale k němu se předvídatelně otočil. Mockrát Vám děkuji, pane Pottere.

"Severusi." Mít jméno, které začíná a končí sykavkou, představovalo výraznou nevýhodu v situacích, jako je tato, když bylo možné vyjádřit svůj hněv a hrozbu prostřednictvím sevření zubů a vypuštěním vzduchu.

"Harry nemá ve zvyku semnou sdílet své informace," pronesl Severus. "Pokud se jedná o nálet, jsem si jistý, že jsi o tom slyšel již přede mnou… a Harry o tom pravděpodobně slyšel mnohem dříve než my dva."

Lucius sevřel ústa, jako by měl v puse citrón a Severus nemusel použít Legilimens, aby věděl, že se mu v mysli promítly všechny nadávky, které by ve slušné společnosti nikdy nevyslovil nahlas, aby si nepošpinil svou pověst.

"Nenech se zpohodlnět vedle svého nového manžela, Severusi." Lucius se naklonil blíž a nepřítomně si rovnal hábit. "Zjistíš, že o tobě udržuje více než jen jedno tajemství a ne všechny jsou neškodná… Byla by škoda, po všech těch letech, abys byl ty ten, kdo ho zabije, ne?"

"Víš, jak moc si cením tvé rady," odpověděl Severus a vrátil mu chladný úsměv, s nímž dal Luciusovi sbohem. Začínal být na tyto hry už příliš starý.

V Červené - kapitola 9.

16. listopadu 2016 v 20:02 | Elloii |  V Červené
Kapitola 9

Krok 9

"Some debts are fun, when you are acquiring them, but none are fun when you set about retiring them."
"Některé dluhy jsou zábavné, když se získávají, ale není zábavné, když se splácejí."

-Ogden Nash-


Viděli se navzájem krátce na snídani druhý den ráno a Potter se probíral dokumenty o Světovém Mistrovství ve Famfpálu, které mělo začít během několika týdnů. Zeptal se Severuse, co má v plánu tento den dělat, ale nevěnoval mu ani jeden prázdný pohled a tak odešel Severus pracovat.

Severus se usadil v knihovně s rozhodnutím, začít psát své téma a řeč na Sympozium, myšlenky na Pottera násilím zatlačil do pozadí mysli, dokud nebyl čas na večeři, pozdní večeři, protože Potter v úterý pracoval do noci.

"Článek v Denním Věštci není tak pozitivní, jak jsme doufali, ale celkově byla tisková konference úspěšná." Poznamenal Potter u večeře a nakládal si na talíř bramborovou kaši s klobásou.

"Já jsem to nečetl," odpověděl Severus a doufal, že bylo jasné, že o dané téma neměl zájem nebo vlastně o konverzaci obecně. Nebyl úplně přesvědčen, že udržovat zášť je ten nejlepší postup, zejména pokud se Potter tak snažil získat jeho pozvánku na Sympozium.

"Nazývají tě Smrtijedem," informoval ho Potter.

"Nejsou tak daleko od pravdy," vrátil mu Severus lhostejně.

"Jsou různé pravdy, ale mohli si vybrat alespoň tu nejnovější," odpověděl Potter bez zaváhání. "Jako tu, že na konci roku obdržíš cenu za celoživotní práci v lektvarech." Šťastně se usmál, možná dokonce s náznakem hrdosti na Severuse, který nikdy nebral v potaz takové to výmysly a přemýšlel, kdo dal Potterovi právo být na něj hrdý.

"Jeden z tvých zdrojů, Pottere?" Zeptal se ostře. "Nemyslel jsem si, že by ses mohl tak zajímat o můj osobní život."

"No, ano i ne," zazubil se Potter. "Alonzo mi řekl, že jsi jeden z kandidátů."

Severus věděl o svém jmenování, ale byl toho názoru, že nebyl žádný důvod k tomu mít plané naděje. Měl talent, samozřejmě, a dokázal uvařit prvotřídní lektvary, míchat jedy a omámit smysly, stáčet slávu, dokázal polapit smrt, vše to, co říkal při svém tradičním vítacím proslovu při hodině lektvarů, ale válka a skutečnost, že byl dvojitým agentem, mu stěží dopomohla k průlomovému objevu nebo revolučnímu lektvaru. Doživotní ocenění v této době měla velmi málo co dočinění s lektvarovými dovednostmi, ale spíše s účastí ve válce a jeho spojením s Harrym Potterem. Byli to nebezpečné možnosti, i když v něm dokázali rozpoutat ohně hořkosti a hněvu, což byli pocity, které si dopřával. Bylo by pošetilé činit si z Pottera nepřítele, a to nejen proto, že s ním byl ženatý, a protože ho milovala celá kouzelnická Británie, ale hlavně proto, že proti němu měl Potter v držení ještě jeden životní dluh a mohl mu ze života udělat peklo.

"Jak je možné, že se tak dobře znáš s Alonzem Alvarezem?" Zeptal se místo toho nepřítomně a indetifikovával všechny bylinky a rostliny ve svém salátu.

"Před nějakou dobou jsme spolu pracovali," řekl Potter a rychle změnil téma. "Přemýšlel jsi o tom Ministerském plesu?"

"Zúčastním se," připustil Severus a nabodl na vidličku rajče. "Jestliže se přestaneš obalovat tajnostmi jako svým zatraceným neviditelným pláštěm."

"Nemůžu…" Potter si poposedl, zdálo se, že chce získat chladnou hlavu. "Přísahal jsem Neporušitelným slibem. Nemohu mluvit o své práci."

"Jsem si dobře vědom omezení, které neporušitelný slib obnáší, děkuji," ušklíbl se Severus. "Ale po tiskové konferenci, skutečně jsi doufal, že mě přesvědčíš, že bys nemohl říct alespoň něco? Nežádám tě o prozrazení Ministerského tajemství, ale nejsem hlupák a odmítám, aby semnou bylo takto zacházeno."

Mladší muž uvažoval nad jeho slovy, zatímco se rozrušeně kousal do spodního rtu. Severus věděl téměř jistě, že to dělal schválně, a raději se soustředil na výraznou chuť rukoly v ústech.

"Kouzelník na naší svatbě," řekl Potter konečně a otáčel stonkem své sklenice mezi prsty. "Je… Potkal jsem ho relativně brzy."

"Chceš říct, že tě zrekrutoval," objasnil Severus.
"To nemůžu říct," řekl Potter s malým úšklebkem a Severus si odfrkl. "A obávám se, že zbytek informací vztahující se k mé práci jsou privilegované. I když, musím říct, že jsem byl překvapený, když jsem zjistil, že existují léčivé lektvary s borůvkovou příchutí. Nikdy jsem je v Bradavicích neměl."

"Aromatizované lektvary jsou extravagantní, a pravděpodobně by tě nutili být na ošetřovně ještě častěji," zamumlal Severus nepřítomně. "Říká se, že Alvarezovi léčivé lektvary jsou nejlepší."

"Slyšel jsem," souhlasil Potter přívětivě, opřel se v křesle a usrkával máslový ležák. "Už ses rozhodl, jaké téma si zvolíš pro svůj projev?"

"Ano," řekl Severus, bez úmyslu pokračovat a Potter místo aby naléhal, začal sbírat špinavé nádobí a levitoval ho do kuchyně, kde už na něj čekal horlivý Dobby.

"Předpokládám, že máš práci až do noci?" zeptal se Severus do trapného ticha a kupodivu byl zklamaný, když Potter přikývl.

"Bude mi to trvat dlouho, ačkoliv," nabídl Potter, zatímco pomalu zamířil z jídelny do knihovny a k jejich pracovnám. "Hodinu, hodinu a půl možná. Ale budu se snažit skončit dřív. Byl jsem smutný, když jsem tě minulou noc našel už spát. Chtěl bych se ti ještě jednou omluvit." Potter se díval přímo na něj, oči měl upřímné. Ne tak docela provinilé, ale stále v nich viděl ochotu vše napravit. Severus uvažoval, jestli má vůbec nějaký zdravý rozum. "A vím, že činy jsou výmluvnější než slova." Najednou měl Potter na tváři Harryho úsměv, stydlivý, koketní a tak moc lákavý.

"No, pokud se ti podaří skončit dříve, než půjdu do důchodu, rád bych přijal… tvou omluvu," řekl Severus upjatě, zastavil se u dveří knihovny a se zájmem zaregistroval červeň na Potterových tvářích.

"Uvidíme se tedy později." Řekl Potter šťastně a šel do své pracovny svižným tempem; o chvíli později slyšel Severus zvuk zavření dveří.

***

"Připraven do postele?" Potter se nedbale opíral o rám dveří, vlasy rozježené více než obvykle, jako kdyby si jimi opakovaně přejížděl rukou.

"Nejsem dosud nijak zvlášť unavený," řekl Severus a pečlivě studoval mladšího muže.

"Dobře," řekl Harry, plížil se k němu a stěží dal Severusovi čas, aby odložil pojednání Ericha Eichenloha o prokletích, najednou seděl posazený na Severusově klíně a spojil jejich rty v polibku plném slibů. "Pořád ti dlužím omluvu, že?"

"Opravdu?" Zeptal se Severus se značným přemáháním, protože mu bylo jasné, že to druhého kouzelníka již více nemrzí a stejně jako on si užíval jejich sexuální setkání, které nechtěli přerušit.

"Jo, myslím, že ano." Harry se mu otřel lehkým polibkem přes tvář. "Je mi líto, že ti má nerozvážnost udělala problémy. Je mi líto, že si myslíš, že jsi dostal druhé pozvání jen kvůli tomu, kdo jsem já a ne kvůli tomu, kdo jsi ty. Je mi líto, že jsem zapomněl, že ne všechny oblasti mého života musí být tajné, a že jsi toho teď součástí. Je mi líto, že jsi na mě naštvaný."

"Nejsem naštvaný a celý život jsem si zvykal na zklamání," odpověděl Severus a sledoval Harryho známky lítosti.

Místo toho se zaměřil jen na něco ze Severusových slov. "Měl jsem celý život na to si zvyknout, že jsi na mě naštvaný, Profesore. Umíš oslnit více než impozantně."

Severus se zamračil. "Deset let ztěží představuje celý život, Pottere."

"No, mohl bych určitě získat nějaké další zkušenosti," souhlasil Harry jednoduše, přejel dlaní po Severusově pažích oděných do hábitu a vyhladil tím zvrásnění černého materiálu stejně, jako tím uhladil Severusovu divokou povahu. "Takže, je otázka, zda by mě schopný Mistr Lektvarů mohl poučit."

"Možná o někom vím," zamumlal Severus, nesvůj z toho všeho škádlení a toužil, aby bylo nahrazeno něčím podstatnějším.

Na Harryho tváři se rozlil úsměv, byl tak bezstarostný, tak mladý, jako Severus neměl odvahu předstírat, že by byl. Byla to jen Potterova přetvářka? Možná. Pravděpodobně. Nevěnoval tomu pozornost. Sklouzl svými chladnými, suchými dlaněmi přes teplou kůžu Harryho břicha, když se mu dostal pod měkký šedý svetr a svěží bílou košili. Harry musel nechat hábit ve své pracovně nebo ho kouzlem poslal do ložnice. Sebevědomé ruce se mu pověsili kolem krku, odvážné prsty se mu zamotaly do vlasů, lahodné rty se k němu přitisknuly. Mohl někdo předstírat takovou vášeň, takovou touhu? V letech, kdy dělal špiona, předstíral falešnou loajalitu a oddanost, zbožňování a slepou víru, ale naštěstí byl vždy užitečnější ve své laboratoři než v posteli Temného Pána. I když, z Luciusových nejasný popisů, neměl Temný Pán zájem o to, zda si to jeho partner užíval nebo ne. Ale teď by na nic z toho neměl myslet.

Harry mu přejel jedním prstem mezi obočím, pak na to samé místo umístil lehký polibek. Stále se usmíval tím vrozeným teplem, které tenkrát lákalo Severuse k Lily. Přemýšlet o Lily asi taky nebyl nejlepší nápad. Ne s Harrym vlnícím se proti němu, rozepínajícím knoflíky jeho hábitu a ústy přivádějícím ho k šílenství.

Když mu Harry stahoval hábit přes ramena a uctíval bledou kůži na jeho žebrech polibky, Severus vyklouzl ze svých rukávů a všechny jeho myšlenky se zúžily na mladšího muže, pocítil náhlou potřebu prozkoumat více z té sluncem políbené kůže rukama i rty. Popadl hůlku, ale Harryho ruka držela tu jeho.

"Nebyla by to pořádná omluva, kdybys udělal všechnu práci, že?" Zašeptal škádlivě do Severusova ucha a štípnul ho zuby do ušního lalůčku. "Můžu se pro tebe svléknout. Chtěl bys, Severusi?"

Musel vydat nějaký zvuk souhlasu, protože z něj Harrry s lehkostí vstal a sjel dlaní po jeho nahé hrudi. Severus si pomyslel, že tyto hbité prsty sloužili přesně k tomuto úkolu, zakroutili šev Harryho svetru a přetáhli ho přes jeho hruď a ještě stále rozcuchané vlasy. Jeho svůdný úsměv nezakolísal. Ale přesto na jeho nahé kůži zůstala ještě bílá košile, Severus zasténal zklamáním.

Harryho prsty našli knoflíky na jeho košili a pomalu jeden po druhém rozepínali, odhalujíc centimetr za centimetrem jeho kůži medové barvy, břicho a jeho svaly. Stydlivě vzhlédl, když všechny knoflíky rozepnul, olízl si své růžové rty a nakonec stáhl košili dolů, otáčejíc se na místě a kroutíc boky v neslyšeném rytmu.

Severus marně zahlédl vrcholky bradavek, které se zvedli v chladném vzduchu knihovny, a stopu jemných, černých chlupů, které začínaly na Harryho břiše a mizely v kalhotách. Harry odkopnul boty, stáhnul si ponožky a pak jeho ruce vzlétli k hornímu knoflíku u kalhot a rozepli zip. Jeden prst zmizel vevnitř a Harry zaklonil hlavu, vyklenul záda a vyrazil boky dopředu šťastně sténajíc. Severus polkl.

Harry mu opět ukázal svůj zadek a stahoval kalhoty dolů po svých štíhlých nohou, sklonil se, aby měl Severus výhled na ten lákavý zadek, a kroutil s ním pod záminkou svlékání. Severus obdivoval ty dlouhé jasné linie na jeho zádech, mírně široká ramena a směšně úzké boky, trochu příliš rychle začal dýchat, když Harry úplně stáhl kalhoty, odkopal je a stál hrdě nahý před Mistrem Lektvarů. Sakra, měl by preventivně začít užívat uklidňující lektvar!

Ale Harry s ním neměl slitování, přejel si rukama přes vystavené tělo, zatočil prsty okolo bradavky a zajel do svého tmavého ochlupení, přičemž dělal obscénní zvuky, sténal a sténal a lapal po dechu, zatím co zelené oči směřovali na Severuse.

Severus i odkašlal. "Pottere, zatím co tvůj zájem o moje nadměrné vyvíjení činnosti je obdivuhodný, nemyslím si, že bych chtěl zůstat pasivním pozorovatelem tvé očividné nestoudnosti, kterou bych považoval za dostatečnou rekompenzaci."

"Samozřejmě, Severusi," souhlasil Harry ochotně, zkrátil vzdálenost mezi nimi rychlými kroky a klesl před Mistrem Lektvarů na kolena. "Mohl bych se omluvit… svými ústy?" Jeho štíhlé prsty rychle zapracovali na Severusových kalhotách, a škádlivě třel bouli, kterou tam našel.

Severus zabořil jednu svou dlaň do Harryho divokých vlasů, kroutíc prsty jeden z černých pramenů, když se podíval na mladšího muže. "Možná, že nemám zájem o tvoji omluvu, možná, že chci pomstu."

Harry, se ale naopak opřel do jeho stisku, jako kdyby to bylo vřelé a milující pohlazení. "To by sis neužil tak moc, jako to, co mám na mysli."

"Nemysli si, že víš, co si užiju, Pottere," ušklíbl se Severus a přitáhl si ho o něco víc.

"Vím, že nemáš rád bolest,"řekl Harry. "A ani se ti nelíbí způsobovat bolest druhým. Naprosto s tím souhlasím. Tak proč bychom se měli spokojit s pomstou, když je tu mnohem příjemnější alternativa?"

Severus nemohl popírat logiku, a ještě méně Harryho teplý dech ovívajíc mu špičku jeho vystavené erekce a prsty obalené kolem kořene. Následoval Harryho naléhání a pohodlně se opřel v křesle, roztáhnul nohy, aby se přizpůsobil pro druhého pružného muže. Uvolnil sevření, už jej netahal za vlasy, ale jemně je pročesával, téměř láskyplně, když mu Harryho měkká ústa přejeli po jeho erekci.

Harry namířil svůj jazyk, slízal první kapky, které se shromáždili na špičce a mistr lektvarů žasl při pohledu na zvědavost v mužově tváři, jako kdyby očekával jinou chuť, pravděpodobně jakou měli jeho jiní milenci. Pak s výrazem blaženosti schoval zuby za rty, a sevřel ústa kolem jeho erekce a Severus pevně chytil opěrku, aby nechtěně nepřirazil do té lahodné jeskyně.


Zelenooký muž zahučel na souhlas, vysílal vibrace do Severusova penisu a vzal ho ještě více do úst. Severus přitiskl hlavu více do opěradla a zavřel oči, užíval si ten pocit, aniž by příliš přemýšlel, kdo byl ten úžasný muž, způsobujíc mu potěšení. Ale Harryho jméno měl na špičce jazyka, stejně jako obraz muže klečícího před ním za závojem svých řas, když se rozplynul do Harryho krku. Pokud mu šeptem uniklo jméno, ani jeden z nich se o tom nezmínil, když ho Harry lízal a sál dočista, než mu pomohl z kalhot ven a roztáhl nohy v pozvání.

V Červené - kapitola 8. - část II.

6. listopadu 2016 v 22:55 | Elloii |  V Červené
I když Severuse dráždilo Potterovo vyhýbání se pravdy, během tiskové konference to přišlo vhod, konala se toho odpoledne před branami jejich nového domu. Potter stěží odpověděl na každou otázku, která byla položena, a nabídl jim podrobnosti o obřadu, který si Severus sotva pamatoval. Vtipkoval nad náhlostí toho všeho a naznačil zamilování skoro jako ve svých školních letech. Ale bylo to dost sebevědomé a klidné, aby byli reportéři okouzleni a neodvažovali se odbočit od původní linie otázek. Znal všechna jejich jména, byl zdvořilý a laskavý, vágní, když se vyhýbal otázkám. Severus mu přinejmenším musel dát body za styl.

Zvědavost, která mu byla adresována, byla mnohem méně agresivní, útočná, bez urážlivostí. Jeho motivy byly nemilosrdně zpochybňovány, jako kdyby byl jeho plán a jeho odpovědi celou dobu jen lži. Řekl jim, že přijal Potterův návrh, protože k mladšímu muži choval city a přál si chránit ho. Nikdy nezmínil životní dluh nebo skutečnost, že většina z těchto pocitů byla negativních. Zdvižená obočí, bolest hlavy a odfrknutí byli jeho odpověďmi. Ptali se ho, co z toho má, Potterovu bezpečnost, řekl. Tázali se, jestli nepodal Potterovi nápoj lásky. On to popřel, a Potter poukázal na to, že si vždy kontroluje jídlo a pití, a každý šampon, pro jistotu. Tomu věřili. Ptali se, jestli byl ve skupině s ostatními smrtijedy, jestli byl součástí plánu vzkříšení Temného Pána, Voldemorta, jako kdyby to potřebovali vysvětlit. Nedal jim odpověď, tlačil pohledem reportéra do země, zatím co Potter napravil škody tím, že Severus zažil z první ruky krutosti Voldemortovi krutovlády, že ví lépe než kdo jiný, jaké to bylo statečně bojovat během poslední bitvy a více než jednou riskovat svůj život pomocí straně světla. Že on byl hrdina.

"Uvědomuji si, že určité postoje tvořené strachem a nedůvěrou nezmizí přes noc," řekl Potter vážně. "Ale Severus byl zproštěn všech obvinění. Já sám jsem byl jeden z jeho svědků a nebudu tolerovat ponižující pomluvy a urážky proti mému manželovi." Obrátil se na reportéra, který se dotazoval konkrétní otázkou, buclatý muž s kudrnatými hnědými vlasy, Havraspár, jestli Severus hádal správně, příliš mladý na to, aby zažil válku, kterou si on intenzivně pamatoval. "Prosím, odejděte, Stevene. Budeme čekat na vaši omluvu."

"Ale…"

"Teď," Potter nezvyšoval hlas, ani nepozvedl hůlku, ale zdálo se, že sama země vibrovala jeho silou, a o okamžik později se Havraspárec přemístil pryč. Severus si nebyl jistý, jestli to bylo z jeho vlastního popudu.

Colin Creevey postoupil dopředu, vyslovil rychlé Sonorus a všechny požádal, aby se chovali uctivě při psaní o těchto dvou válečných hrdinech a měli na paměti, že mluvíme o osobním životě dvou novomanželů, kteří se na této konferenci shodli pouze ze zdvořilosti. Možná měl tyto řádky nacvičené předem.

Někdo se zeptal, jaký druh svatebních darů by chtěli, a Potter jej odkázal na řadu charitativních organizací, které by ocenily jakýkoliv druh darů, bez ohledu na to, jak by byli malé, a které vždy hledali dobrovolníky. Byla to na tyto otázky jeho standartní odpověď, Severus to věděl, protože je citoval dost často.

Téma se pak obrátilo k novému domu, který, jak se později poučil, nebyl z místa konference vidět. Potter jej popsal v mlhavých a lichotivých vyjádřeních, kde řekl, že jim nabízí vše, co hledali a poděkoval jim předem za to, že se nesnaží prolomit jeho bezpečnostní kouzlo. Severus si pomyslel, že jak otázka, tak odpověď byli bezvýznamné, kdo by chtěl číst takový blábol?

"Je pravda, že jste se nedávno rozešel s Oliverem Woodem, brankářem Kudlenýrských kanonýrů?" vystřelila čarodějka s měděnými vlasy na Pottera a Severus viděl, jak se mladší muž napjal.

"Neříkal bych, že pět měsíců je nedávno, Isabelo," nicméně řekl Potter hladce.

"Čtyři a půl měsíce," opravila ho, a Severus zkroutil rty v úšklebku.

"Jestliže znáte odpověď, nevidím důvod proto se ptát." řekl se a přistoupil o krok blíže k Potterovi, jen kdyby náhodou, ale napětí Pottera opustilo a přes celý obličej se mu rozlil úsměv, smích se mu odrážel v očích.

"Vždy si znal vhodné ironické odpovědi ve třídě lektvarů," zašeptal Severusovi do ucha, položil mu ruku na rameno a zvedl se na špičky. Fotoaparáty se zableskly. "Jen pravidla hry, Severusi."

"Ještě před dvěma týdnu jste byli spolu spatřeni na kávě," trvala na svém Isabel, přerušila jejich soukromý rozhovor. "Věděl, že se chystáte vzít si někoho jiného?"

"Žádný z mých přátel se to nedozvěděl z novin, to vás mohu ujistit," řekl Potter, stále blízko nakloněný k Severusovi, dotýkal se ho, ale jeho úsměv byl nyní zaměřený na ní. "Také jsem byl se Severusem před dvěma týdny na čaji. A užili jsme si i nějaké lahodné sušenky."

Severus skoro obrátil oči v sloup, když si vzpomněl, jak Potter nechal drobky po celé jeho pohovce. Byl z této frašky unavený a uvažoval, nikoli poprvé, proč vůbec musel být přítomen, protože jak se zdálo, přitáhl jen podezření a odpor, zatímco všichni zobali Potterovi z ruky. Pohlédl na mladého muže po svém boku, podíval se na jeho dmoucí se hruď a mapující výstřih jeho košile do V a opálenou kůži pod očima. Co tady s ním dělá?

"No, zkusme to tu urychlit," zamumlal Potter a vybral si… ne. "Rito, máte nějakou otázku?"

Oslovil křiklavě oblečenou ženu s míle dlouhými nehty a drahokamy místo skel brýlí, která soupeřila o jeho pozornost od samého začátku. "Ano, zlatíčko, opravdu jich mám… několik, jestli vám to nevadí. Nyní jste říkal, že jste spolu měli čaj, znamená to tedy, že vaše manželství nevzniklo úplně z ničeho?"

"Oh, Rito, jistě mi to nevadí." Mrkl na ni Potter. "Myslím, že jste schopna si vytvořit svůj vlastní názor. A jako odpověď na vaši otázku, nenazval bych naše manželství náhlé. Severus a já se známe léta, společně jsme pracovali během války a také jsme se pravidelně vídali na schůzích Řádu."

Potter, jak se zdálo, měl úzkou definici pro jednání Řádu, protože Severus si nemohl vzpomenout, kdy Pottera na nějaké schůzi viděl. Až na, samozřejmě, schůzky během školy. Záludný malý spratek.

"Takže, kdy byste řekl, že jste se zamiloval?" zeptala se, její brk byl připravený, a stejně jako ostatní reportéři úplně ožila.

"Nemyslím si, že bych mohl určit přesné datum," řekl Potter sladce. "Zamilovanost je pro mě vždy postupný proces, něco, co se stane, když člověka skutečně poznáte, a uvědomíte si, že máte hodně společného, a že se vaše protiklady přitahují." Poslal Severusovi zjevně falešný otupělý pohled, a Severus musel předstírat kašel, aby zakryl odfrknutí. Potter se ušklíbl. "Chceš trochu vody, Severusi?"

"Ne," ujistil ho, a jeho hlas již zněl jistě. "Ne, děkuji."

"A co vy, pane Snape?" zeptala se Rita Holoubková, všichni byli rozladěni jejím vzhledem.

"Prosím, je to 'Profesor Snape'," přerušil Harry Severuse dříve, než mohl odpovědět. "Severus tvrdě pracoval, aby tento titul získal, uvědomte si, že ho to stálo hodně odhodlání a talentu, aby se stal nejmladším Mistrem Lektvarů v kouzelnické historii."

A to řekl Potter, který ho otevřeně odmítl nazývat s jeho oprávněným titulem. Pokrytec, ale byl sakra okouzlující!

"Jistě, samozřejmě," přitakala Holoubková v ujištění, ačkoliv to znělo falešně a Potter nad ní přimhouřil oči, než se obrátil na dalšího reportéra, tentokrát s korpulentním břichem a propocenými skvrnami v podpaží. "Austine, chtěl byste se na něco zeptat?"

"Eh, ano, děkuji, pane Pottere - pane Pottere-Snape, měl bych spíše říci? Máte v úmyslu do své nové rodiny a domova adoptovat domácího mazlíčka?" Severus byl překvapený, dokud nepostřehl logo na jeho bundě: Mazlíčkový Ráj - Měsíčník.

"Já bych určitě rád, ale víte, můj pracovní rozvrh není dostatečně pružný a nemyslím si, že bych měl potřebný čas starat se o domácího mazlíčka." Povzdechl si Potter. "Jiného než Hedviku, samozřejmě, ale Hedvika je velmi nezávislá a noční tvor, takže s ní mohu trávit čas po práci, nicméně není snadné najít takové zvíře, natož manžela," hodil po Severusovi úsměvem, "který si umí poradit s pozdními hodinami a tajemstvími, které moje práce obnáší."

To byla malá změna v Potterově vzoru odpovědí, že takto nedbale zmínil svou práci, ale účinek na tisk byl okamžitý. A někdo v pozadí vykřikl otázku, kterou Potter očekával, pravděpodobně ji schválně vyprovokoval.

Creevey postoupil dopředu a Potter znovu vzal Severuse za loket, opatrně ho zatlačil dozadu. "Jak víte, můj klient má další povinnosti, musí dodržovat utajení svého povolání a nemůže, a nebude sdělovat žádné další informace. Děkujeme vám za vaši účast a pochopení. Jakékoliv další otázky mohou být adresovány do mé kanceláře, Příčná Ulice 34, Creevey a Creevey PR Agentura. Děkuji Vám!"

Vznikl křik, reportéři stříleli otázkami a námitkami, dotazy k upřesnění, žádosti o více fotografií, ale Potter měl neoblomnou mysl, namísto toho vzal Creeveyho za paži a zatáhl oba zpět do haly domu.

"To nebylo špatné," prohodil Creevey, drze se zubil na Pottera.

"Funguje to pokaždé, že?" ušklíbl se Potter nazpátek. "Dáš si kávu?"

"Máslový ležák, pokud ho máte," odpověděl Creevey a následoval Pottera se stejným slepým zbožňováním v očích, stejně jako v Bradavicích; Severus si pomyslel, že bude nejlepší, když je nechá o samotě. "Vždycky mi připomene staré dobré časy."

"Znám ten sentiment," zasmál se Potter, seknul sebou na pohovku a na konferenčním stolku se objevil podnos s čajem a láhev máslového ležáku. "Severusi, prosím sedni si, připoj se k nám."

"Proč to funguje pokaždé?" tázal se Severus, když se strnule posadil do křesla na levé straně od Pottera a Creeveyho. "Teď už by měli vědět, že jim nebudeš vykládat o svojí práci, a že vždy ukončíš konferenci."

"To si jen myslíš." pokrčil rameny Potter. "Ale vždy se najde někdo nezkušený, který si myslí, že by mohl mezi ostatními získat něco lepšího."

"Plus, máme někoho v pozadí, kdo se případně zeptá," dodal Creevey hrdě.

"Nikdy ho nepotřebujeme," řekl Potter. "Ale chci mít záložní plán… Takže si myslíš, že to v současné době bude stačit?"

"Mělo by jim to stačit na několik příštích týdnů," odpověděl Creevey a usrkával máslový ležák. "Ale pokud chcete, aby si nevymýšleli nové skutečnosti, bylo by nejlepší brzy nové vystoupení. Pozvu je sem, pokud byste chtěli, ale myslím, že nejlepší by byl ples Ministerstva. Je příští sobotu."

"Byl bys schopný mě doprovázet?" Potter se k němu otočil, zatímco mu naléval šálek černého čaje.

"Nejsem zrovna ozdobou těchto akcí." ušklíbl se Severus, mezitím co si pomyslel, že ani jeden z nich nedostal pozvánku.

"Je tu také to shledání Dětí Válečné Iniciativy," řekl Potter. "Za dva týdny, myslí, že?"

"Už mám pro tebe pozvánku na rudý koberec," souhlasil Creevey dychtivě. "Je to druhá neděle. A učinili žádost, abyste se oba účastnili otevřeného denního stacionáře pro děti s jedním rodičem, možná řekli pár slov, přestřihli rudou pásku… Je to v pondělí za týden."

"Musím se zeptat, jestli na to dostanu volno. Je to ráno?" zeptal se Potter a psal si poznámku na jeden ze svých lepících papírků.

"Ano, v devět hodin by to bylo nejlepší, jsem si ale jistý, že bychom je přinutili ke změně, kdyby bylo potřeba." Creevey si také zapsal poznámku do svého reportérského bločku; Severus se cítil zbytečný. "Taky tady mám…" přehledal neorganizovanou svázanou hromadu letáků, kartiček, obálek a svitků. "Ah, tady to je - pozvánka na Podporu a integraci kouzelných tvorů a bytostí. Na prvního, to je ve čtvrtek."

"Hermiona mi o tom říkala." Přikývl Harry. "Půjdu tam a jsem si jistý, že budu potřebovat tiskové krytí."

"Jistě, zařídím to," odpověděl Creevey sebevědomě a udělal si další poznámku. "Zde je seznam dalších pozvánek. Můžete si je v klidu projít a rozhodnout se, zda si přejete zúčastnit se. Ale pokud se objevíte spolu jako pár, mělo by to být na Ministerském plese: veřejně, formálně a obecně, nikoho neurazíte tím, že se dostavíte."

"Navíc, musím se zúčastnit tak jako tak." Zahučel Potter. "Musím reprezentovat oddělení."

"Jak je můžeš reprezentovat, když ti není dovoleno cokoliv říkat o své práci?" Tázal se Severus, zajímal se, jestli se ho znovu Potter zeptá, zda chce přijít.

"Representuji je tím, že všem ukážu, že existuje. Někdy je to až dost." Řekl Potter jednoduše.

"Ale také si myslím, stejně jako Colin, že bychom měli být viděni společně na veřejnosti, aby si všichni uvědomili, že jsme spolu a naše manželství je skutečné."

"Popřemýšlím o tom," odpověděl Severus rázně a Potter přikývl a otočil se ke Creevyho seznamu.

"Mám také tvoji poštu," řekl Creevey, vytahoval další hromadu ze své brašny. "A vaší, profesore."

Severus zvedl hlavu a nevěřícně řekl. "Čtete moji poštu?"

"Roztřídil jsem ji," řekl Creevey, kousl se do rtu, než rychle pokračoval. "Pošta související s prací je označena červeně, pozvánky modře, osobní zprávy zeleně. Vytřídil jsem všechny reklamy a obtěžující fanoušky."

"Takže jste si četl mou poštu," trval na svém Severus a přimhouřil na mladšího muže oči. "Ty jsi s tím souhlasil, Pottere? Nebylo by to poprvé, co jsi narušil moje soukromí, že?"

"Colin nečte tvou poštu," odpověděl Potter nevzrušeně jako vždycky. "On ji zkontroluje, kouzlem, potom skřítkové udělají potřebné roztřídění. Pochybuji, že by ses zabýval fanouškovskými dopisy a nenávistnými zprávami sám."

"Jsem schopen to zvládnout sám bez ohledu na nějaké rádoby-spravedlivé, domýšlivé lidi, kteří nepovažují za nezbytné mi to sdělit." Ušklíbl se Severus. "Pokud potřebuješ pomoct, je to tvé rozhodnutí, ale mě se netýká."

"Kolik nechutných dopisů Severus dostal v posledních několika dnech?" Ptal se Potter Colina.

"Těžko říct. Většina dopisů, které přišli potom, co se ta zpráva objevila v novinách, ještě nebyla zkontrolována. Ale domácí skřítci pracují přesčas, aby zvládli všechny další dopisy," odpověděl Creevey, a podrážděně se podíval od Pottera na Severuse, jako kdyby nevěděl, koho by se měl snažit potěšit s odpovědí. "Šedesát, zatím."

"To je přesně ono," řekl Potter Severusovi. "Hodně lidí cítí potřebu vyjádřit se k našemu manželství, někteří budou potěšeni méně a troufám si říct, že budeš muset nést tíhu vší té zloby."

"To ti nedává právo…"

"Ne, ale dává mi to pravděpodobnou příčinu," snížil Potter hlas. "Pokud by sis tedy třídil raději poštu sám, jsem si jistý, že to Collinovi pro zatím nebude vadit."

Zatím co s ním Creevey rychle souhlasil, Severus uvažoval nad následky slova 'pro zatím'. Potter zdá se předpokládal a byl pevně přesvědčen o tom, že Severus si brzy uvědomí svoji chybu a znovu začne využívat Creeveyho a jeho bandu domácích skřítků. Severus nebyl naivní. Samozřejmě, že neměl zájem o stránky přeplněné zbytečných a nežádoucích rad a rozhodnutí. Ale byl nerad, když nemohl magicky třídit svou poštu sám. Pravděpodobně by stejně použil stejné kouzlo jako Creevey dosud, nicméně bez pochyby s mnohem větší efektivitou. Když se na to podíval, byla to malá cena za jeho soukromí. Každopádně aspoň to, co mu zbylo.

Jelikož Potter a Creevey pokračovali ve své konverzaci, zvažovali pozvánky, analyzovali tiskové konference a plánovali svůj další tah, otočil se ke svým dopisům a dával najevo svůj hněv pro případ, že by se Potter rozhodl k tomu ještě něco dodat. Jeden od McGonagallové, červený, obsahoval dotaz na jeho návrhy k zahájení sezóny a k Zařazovacímu ceremoniálu. Když tu zde již nebyl Brumbál, udály se jisté změny, nicméně nebylo jich mnoho ani mezi učiteli ani studenty, naneštěstí. Jeho předplatné Týdeníku Lektvarů mělo zelenou značku a speciální přílohu o použití vzácných ingrediencí, jako dračí krve a fénixových per. A modře označená byla krémová obálka s jeho jménem v kaligraficky provedeném stříbrném písmu. Nějaká pozvánka. Ne, Ta Pozvánka. Pozvánka k sympoziu Mistrů Lektvarů, která se konala v Paříži tohoto roku a nabízela zajímavé příležitosti k prodiskutování nedávného vývoje v lektvarech a souvisejících aspektů, mohl se pochlubit svými osobními zkušenostmi a obchodními recepturami či temnými knihami. Sympozium bylo jedním z mála událostí, kde se Severus necítil jako outsider, nebylo s ním zacházeno jako s vyvrhelem a dokonce někdy navázal i skutečné přátelství.

Dychtivě přelomil modrou voskovou pečeť, jeho nahněvaný pohled zmizel a spíše se nyní podobal bublajícímu kotlíku, když rozložil pevný pergamen a zadíval se, co, nebo spíš koho letos zařadili k přednáškám. Paul Ackerman, jeden ze zakladatelů Sympózia, který navíc výrazně zvýšil efektivitu Spánku Beze Snů, a který byl, podle Severusova skromného názoru, už za zenitem. Siobhan Sickle, byla jedním z nejplodnějším přispěvovatelům k Týdeníku Lektvarů a dalších podobných časopisů, a předpokládalo se, že pokryje tiskovou stránku věci, i když neměla příliš kvalifikované názory. A Dagobert Daisy, sice neměla své vlastní zásluhy za lektvary, ale byla jedna z hlavních sponzorů a organizátorů Sympozia. Ta, pravděpodobně, pronese zahajovací řeč jako každý rok; Ackerman bude pravděpodobně čitelný jako otevřená kniha stejně jako loni a Siobhan bude diskutovat o lektvarech bez inovativního myšlení.

Ale zbytek přednášejících bude více stimulujících a Severus s uspokojením konstatoval, že na seznamu byli někteří lidé, které by pozval on sám. Skuteční Mistři a Mistrně lektvarů, jako je on sám. Ale od té doby, co otevřel tento dopis, se obrnil a neočekával nic víc, než neosobní pozvání k účasti na akci a málem přehlédl druhou poskládanou stránku. Předpokládal, že to musí být dotazník k jeho jídlu. Hovězí nebo kuřecí maso, salát nebo polévka? Neměl zájem se tím teď zaobírat a tak odložil druhý list stranou a obrátil svou pozornost zpět k prvnímu, kriticky hodnotil různé přednášející a přemýšlel nad jejich potenciálním zájmem o něj.

Když konečně zaměřil svou pozornost k druhému listu, byl ve víru radosti ponořen sotva deset vteřin, než si přečetl, do jakého data se mělo odpovědět.

"Je tu nějaký problém, Severusi?" Zeptal se Potter, jakoby mu zase četl myšlenky, nebo možná, připustil rozpačitě, možná že Potter jen uviděl, jak mu zběleli klouby vztekem, když sevřel pergamen.

"Na tento dopis se mělo odpovědět do minulého týdne," naléhal Severus a snažil se uvolnit stránku ze svého stisku.

"Dopisům to trvá až tři dny než se dostanou přes kontrolu," řekl Potter, čímž na sebe strhnul pozor, i když, jak se zdálo, byl Severusův vztek stále zaměřen na Creeveyho. "Mohlo to trvat i déle, protože jsem musel upravit kouzlo, aby byla zahrnutá i tvá pošta."

"Nevěděl jsem to," odsekl Severus a cítil, jak se mu z rozčílení shromažďují na čele kapičky potu.

"Ví to jen někdo," odpověděl jednoduše Potter. "Doufám, že ti to nezpůsobilo nějaké nepříjemnosti."

"Já nejsem jen tak někdo," zasyčel Severus jedovatě, naklonil se dopředu, dokud se skoro nedotýkal Pottera nosem.

"Bylo ode mě nedbalé, když jsem tě neinformoval včas, že by mohlo dojít ke zpoždění pošty," odpověděl Potter milostivě, a nabízel Severusovi upřímný úsměv. "Omlouvám se."

"Víte, co to je?" Tázal se Severus a zvedl dopis.

"Je to pozvánka," promluvil Creevey, dychtivý potěšit, a ve své chvíli zoufalství Severus poznamenal, že se zřejmě ten trouba uctívající hrdinu, bojí 'slizkého netopýra'. Potter mu vracel pohled s trpělivostí, čekal a nechal Severusův hněv kypět. "Je to pozvánka k Sympoziu Mistrů Lektvarů a je úplně k ničemu."
"Nejsem si jistý, že tě chápu," řekl Potter tiše, na čele se mu objevili drobné rýhy. "Pokud si nepřeješ zúčastnit se…"

"Pozvali mě, abych přednášel na téma svého vlastního výběru. Samozřejmě za předpokladu, že to potvrdím před uplynutím lhůty pro odpověď," promluvil Severus na mladšího muže, třísknul papírem dolů před Pottera. "Teď hádej, kdy to bylo!"

"Včera." Potter nehádal, samozřejmě se podíval dolů a přečetl si příslušný řádek, jako kdyby mu Severus dal svolení ke čtení jeho pošty. "Předpokládám, že by sis přál zúčastnit se a přednášet?"

"Je to životní příležitost, Pottere," zuřil Severus. "Čekal jsem dvacet let, abych byl konečně přijat Sympoziem, a když se to konečně stane, konečně mě uznají… Tvoje infantilní bezpečnostní opatření a tvé vměšování do mého života zničili největší šanci, jakou jsem kdy měl!"

Na chvíli si Severus myslel, že Potter neodpoví a místo toho začal trucovat nad nespravedlností, že on neudělal nic špatného, jen se snažil pomoci, a že to byla celou dobu Malfoyova vina, jako když kdysi ve škole v hodinách byl jeho lektvar perfektní a přesto rozmetal sklepení na kusy. Ale Potter se nestáhl do kouta, aby si olizoval zraněnou pýchu nebo se nesnažil bránit slovy, jež Severus nechtěl slyšet.

Místo toho se obrátil ke Creeveymu. "Můžeš mi získat jméno a letaxovou adresu toho, kdo je za to zodpovědný?" Nebyla to otázka, ale přesto, když Creevey běžel ke krbu, přikývl.

"Co hodláš dělat, Pottere?" Ušklíbl se Severus. "Myslíš si, že můžeš jenom na někoho zamrkat a všechno bude opět v pořádku?"

"Mám značný vliv, Severusi," informoval ho Potter mírně. "A nikdy jsem ti svou potřebou bezpečnosti nechtěl komplikovat život. Je nějaké konkrétní téma, o kterém bys tam chtěl mluvit?"

"Ne s tebou." řekl Severus zlomyslně, protože velmi dobře věděl, že se Potter odkazoval na konferenci. "Nemůžeš to spravit, Pottere. Tohle není tvoje hřiště. Sympozium je organizované opravdovými Mistry umění lektvarů, kouzelníky a čarodějkami, které nepřesvědčí tvůj rozzářený úsměv a tvé nesmyslné odpovědi… Ale proč ti to vlastně říkám? Nikdy jsi neuznával moji práci, ať už lektvary nebo to ostatní."

Severus náhle vstal a odešel z místnosti. Z pohledu na Potterův klidný obličej se mu dělalo zle. Potterovi bylo úplně jedno, že Severus právě ztratil jednu z mála šancí být přijat mezi elitu Mistrů lektvarů. Neodpověděl, tím pádem odmítl projev na Sympoziu a navíc neposlal odpověď ani na pozvánku. Určitě si toto faux-pass budou pamatovat a bude rád, když ho pozvou další roky. Nikdy ho znovu jako řečníka nepozvou, bez ohledu na to jaké pozoruhodné úspěchy bude v budoucnu mít. Drželi se záště stejně jako on. Potterovi tohle neodpustí.

Kráčel tichou chodbou kolem krajinomalby, která se zde objevila někdy během jejich druhé noci zde v domě, dokud nedošel do své kanceláře a pocítil uspokojení, když za sebou zavřel dveře. Když se ponořil do svého opotřebovaného starého křesla, které nalezl během prozkoumávání starých pokojů ve sklepení tohoto domu, začal uvažovat, jak dlouho bude schopen odolat Potterovým sexuálním nabídkám. Jestli vůbec dokáže. Co v něm zbylo, kromě sexuální frustrace?

Pak se otřásl. Jak ubohé, že jeho první myšlenka se týká sexu! Celý svůj život, celý svůj dospělý život a část dospívání, kdy objevil svůj talent pro lektvary, snil, jak bude stát v přední části tohoto váženého davu, bude odpovídat na jejich otázky se sebevědomím a poslouchat jejich chvály, jejich zdvořilosti a občas hlučný aplaus. Jeho sny se v průběhu let změnily, hlavně díky jeho pedagogickým zkušenostem a novým poznatkům a objevům, ale konečný výsledek byl stejný. Severus byl vykázán z kruhu, díky temnému znamení byl zapomenut, jak on, tak jeho vědomosti a úspěchy. Vlna hořkosti, očekávaná a vítaná se v něm převalila. Potter mu to všechno vzal.

Ponořil se do temných myšlenek, hrubých a ošklivých, jako do zrádné bažiny hluboko v Zakázaném lese, mísícími se s myšlenkami, jak se Potterovi pomstít, ponížit ho, jak bude ponížen, zničit ho stejně, jako je zničena jeho kariéra. Nezáleželo na tom, že mnohé z těchto myšlenek obsahovali Pottera nahého, nebo častěji než by chtěl, jejich těla sladěna v rytmu, a krvavými pruhy na Potterových stehnech a pohmožděninami na bocích. Mnoho let, které strávil jako smrtijed, na něm zanechali svůj otisk, a možná proto strávil s Potterem tolik nocí. Severusovi to bylo jedno.

Potterův výzor, když nakonec strčil hlavu k němu do pracovny, byl rozhodně zklamáním, na tváři neměl žádný bolestný výraz, žádné zoufalství v očích, žádnou krev.

"Máš chvilku?" Severus vytáhl hůlku se záměrem s ní zabouchnout dveře a případně zlomit Potterovi nos, ale Potter na odpověď nečekal a celý vklouzl do místnosti. Potter nadzvedl obočí, jako kdyby útočit na něj bylo prostě pošetilé.

"Co?"

"Mám tvou novou pozvánku." Potter udělal dva kroky vpřed a umístil neotevřenou krémovou obálku na stůl. "Budou tvou odpověď očekávat do dvou dnů, a pokud chceš být jeden z přednášejících, ocení tuto informaci a tvé vybrané téma do příštího pátku."

"Takže, co jsi udělal?" Vyštěkl Severus a tupě zíral na svého mladšího manžela. "Nabídl jsi jim dar? Nebo že budeš hrát hrdinu? Hrozil jim nejmenovaným utrpením?"

"Vysvětlil jsem situaci Alonzovi." Pokrčil rameny Potter, jako kdyby to nebyl žádný velký problém, a navíc použil křestní jméno Alonza Alvareze, jednoho z nejvíce uznávaných odborníků v léčivých lektvarech na světě.

Severus si odfrkl a sáhl po obálce, drtil ji navzdory své snaze dostat se k písemnosti uvnitř. Byla stejná jako předtím, jen se změněným datem odpovědi a dovětkem v jinak vedené rukopisu, který byl ostřejší a ne tak snadno čitelný.

Vážený pane Profesore Snape, četl,
přijměte, prosím, naši upřímnou omluvu za Vám způsobené nepříjemnosti, kvůli pozdě rozeslaným pozvánkám. Jako pravidelného a váženého účastníka Sympozia, který byl již několikrát zmiňován na našem výročním zasedání, bychom Vás chtěli požádat, zda byste byl ochoten podělit se o své názory na téma Vašeho výběru s našimi přáteli a kolegy. Jménem Sympozia bych vám také rád poblahopřál k manželství a přejeme Vám a panu Potterovi-Snapeovi vše nejlepší. Pozvánka je samozřejmě rozšířena i na Vašeho manžela.
S pozdravem, Alonzo Alvarez.

"Takže jsi ji získal díky své přítomnosti," došel Severus hořce k závěru. "A díky veškeré případné publicitě, byla to pro ně příliš lákavé, aby mohli odolat."

"Nemohu popřít, že by to mohlo být i tím, nicméně jsem se v této záležitosti pokusil udržet svou roli co nejmenší, pouze jsem jim vysvětlil, že to bylo kvůli mým bezpečnostním opatřením, které ti znemožnili reagovat včas." řekl Potter tiše. "Věřím, že hledali někoho, koho by mohli vinit, aniž by ztratili tvář, že jsi nepřijmul nabízenou pozici přednášejícího. Každopádně, teď tě tu nechám o samotě."

Pokud by byl Severus jiný člověk, spíše muž akce než myšlenek, zastavil by Pottera krok od dveří a sklonil se k němu, aby ho naučil význam pokání. Ale Severus jím nebyl a byl naučen důsledným poučením, že pokud šlo o zdrženlivost u Harryho Pottera, byla nejen doporučena, ale přímo naprosto nezbytná, jestli si chce udržet svou práci a svůj život. Albus nesouhlasil s tím, jak tenkrát ztratil trpělivost po té nehodě s myslánkou.

Místo toho strávil zbytek odpoledne, kvůli pozvání, napjatý, nakonec se ale rozhodl poslat potvrzení, že se zúčastní. Pak sešel dolů do své laboratoře, s vědomím, že alespoň tam nebude rušen a začal vařit nejagresivnější jed, který znal. Kdysi vařil jeden recept ve vágní naději, že by jej mohl použít na Temného Pána; teď se chytil myšlenky Pottera a jeho ranní kávy. Jako kdyby se to mohlo stát.

Zahrabaný ve své laboratoři vynechal večeři a napůl očekával, že najde Pottera už spát, když konečně odešel do ložnice. Ale jako vždy, Potter byl plně zabrán prací a do postele přišel tiše jako stín, kolem půlnoci, aby nevyrušil zdánlivě spícího Severuse.

V Červené - kapitola 8. - část I.

6. listopadu 2016 v 22:55 | Elloii |  V Červené
Kapitola 8.

Krok VIII.

"Home life ceases to be free and beautiful as soon as it is founded on borrowing and debt."
"Domácí život přestává být svobodný a krásný, jakmile je založen na půjčkách a dluzích."

-Henrik Ibsen-


Severuse probudili Potterovi studené nohy, přitisknuté k jeho vlastním. Mladší muž tvrdě spal, polovinu tváře pohřbenou v jenom z polštářů, odhalená holá, hladce opálená záda. Severus si nevšiml jeho vstupu do místnosti, ani se neprobudil, když se Potter převlékal a vklouzl do postele napravo od Severuse. Možná, že Severusovi smysly již byli znuděné, když už nyní stále viditelné znamení zla bylo již jen obrysem a inkoustem, a rozhodli se ho opustit. Nebo byl Potter jen tak moc tichý, neznatelný a záludný? Ani jedna možnost se mu nelíbila a jeho svaly se nedobrovolně napjali.

Potter se okamžitě vzbudil, ruku zastrčil pod polštář, pravděpodobně ji stiskl kolem hůlky, předtím než se otočil tváří k Severusovi. "Jsi v pořádku?"

Severus skryl svou averzi. "Tvé nohy jsou studené."

"Promiň," zamumlal Potter, schoval nohy pod peřinu. "Je v pořádku, že spím tady?"

"Nevadí mi, že zde zůstaneš," Severus volil svá slova opatrně. "Dokud spaní nebude jediná věc, kterou tu hodláš dělat. Jinak nevidím smysl."

Potterovi zuby v pološeru zazářili. "Mohu jen souhlasit, Severusi. Měl by si zájem v pokračování této myšlenky hned teď?"

"Měl bych zájem o vyjasnění, Pottere," Severus napodobil tón mladšího muže, chytil ho za zápěstí, když se mu chystal začít rozepínat horní díl pyžama, stisknul ho pevně, příliš pevně. Zanechal modřiny. "Řekni mi, co s tím mám dělat?"

"Chtěl bys tedy teď mluvit o sexu?" nabídl Potter, Severusovo brutální sevření ho nevyvedlo z míry. "Měl jsem dojem, že jsme si to včera užili oba, takže si myslím, že je bezpečné předpokládat, že jsme kompatibilní - na této úrovni, přinejmenším."

Severus chtěl poukázat na to, že sexuální kompatibilita mohla být stěží určena na základě jedné vášnivé noci, ale domníval se, že by neměl odbíhat od hlavního tématu, protože ano, chtěl mluvit o sexu, o sexu s Potterem. Ale slova se nevytvářeli, jeho mysl byla příliš střežená proti takovým výrazům. Přimhouřil oči, přikývl a pustil Potterovi zápěstí.

"Chtěl bys ustálit, jak často budeme mít sex?" zeptal se Potter, jeho hlas byl milý a jeho oči směšně laskavé. "Máš nějaký návrh?"

Severusovo hrdlo se příliš těsně stáhlo a ucítil náhlé dunění v hlavě - jeho tlukot srdce příliš zesílil, byl příliš rychlý - okradl ho o schopnost přijít s nabroušenou odpovědí. "Jednou týdně."

"Jistě, jestli je to to, co chceš," souhlasil Potter, ale Severus byl jeho učitelem dostatečně dlouho, aby zaregistroval vzpurný tón. Neměl trpělivost vypořádávat se s neochotným sexuálním partnerem.

"Pokud bys raději jednou za čtrnáct dní, může to být také dobré uspořádání," řekl. Sakra, jednou za měsíc by bylo více než dosud.

"Co? Ne," Potterova rychlá, silná odpověď ho překvapila. "Jen jsem doufal, že budu mít potěšení častěji, ale jednou za týden je fajn. Udrží to svěžest a vzrušení z nahromaděného očekávání… Chtěl bys nějaký konkrétní den?"

Severus si připustil, že by mu nevadilo mít sex častěji, dvakrát do týdne, denně pokud by Potter byl pro, ale už to řekl, nehodlal se vzdát své důstojnosti víckrát za den.

"Pondělí." Byl to první den, který mu přišel na mysl, den, kdy studenti měli tendenci lézt mu na nervy více než normálně. Byl by to dobrý způsob jak zmírnit napětí.

"V pondělí pracuji do noci," vyvrátil mu Potter. "A v úterý a ve čtvrtek."

"Myslel jsem, že stále pracuješ," posmíval se Severus.

"Ano, ale v těchto dnech zůstávám dlouho na Ministerstvu," objasnil Potter, nevzrušeně. "A ve středu a v pátek vstávám brzy, někdy i v sobotu."

"To nezůstává moc možností," upozornil Severus, uvažoval, nikoliv poprvé, co to Potter zatraceně dělal.

"Já vím. Navíc, moje pracovní plány jsou pravidelně měněny, takže bych dal vlastně přednost pružnějšímu uspořádání," nabídl Potter. "Ale neděle jsou většinou volné."

Severus se mu chtěl vysmívat, ale vysmívat se Potterovi by nemělo smysl, když mu dal tak velkorysou nabídku, že obětuje neděle a vyhradí si je pro Severuse. Mohl se mračit a stěžovat si, předstírat, že neděle je strašně nevhodná, ale to, že si pro něj Potter uvolnil místo, a chtěl s ním trávit čas, ho přesvědčilo.

"Tak tedy neděle," prohlásil Severus, musel si odkašlat, aby to neznělo tvrdě, ale tak jistě, jak chtěl.

"Jistě." Mírně se usmál Potter. "Myslím, že bys mohl mít zájem… získat předtím nějakou praxi? Slyšel jsem, že cvičení dělá mistra."

"Snažíš se mě svádět, Pottere?" ušklíbl se Severus, v momentě zvedl štíty, jak magické tak duševní.

"Ano. Můžu být méně důvtipný, pokud si to přeješ?" Potter se uculoval, vyklepával prsty do temného povlečení jemný rytmus a díval se na Severuse. "Chtěl by si semnou teď mít sex, Severusi?"

Ale důvtip nebyl problémem. Ne skutečně. Ne pro Severuse. Dokázal číst mezi řádky s lehkostí, dokázal rozluštit význam temných odkazů a záblesky toho, co bylo řečeno od skrytých narážek a slovních her. Ale Potter nepřišel a neřekl, že chce mít sex hned, zeptal se Severuse, jestli by měl zájem, a v tom je zásadní rozdíl. Kdyby řekl, že ano, mohl být Potterův úšklebek ještě širší, mohl se smát, valit oči, posmívat se mu, že je tak hloupý, aby se domníval, že by byl Potter ochoten přizpůsobit své touhy. Nadržený starý muž. Chlípník. Zvrhlík. Nemůže ho udržet v kalhotách aspoň na jeden den, co? Může jít do koupelny a onanovat.

Chtěl se k Potterovi otočit zády, zavřít oči a usnout, jako kdyby ho to představa, znovu mít mladšího muže, vůbec nezajímala. Chtěl alespoň předstírat. Ale Potter byl neodolatelný jako volání sirény, neustále ho slyšel a jeho srdce bilo rychleji s každým posunutím štíhlého těla. Potter musel vědět, jaký vliv na Severuse měl, záměrně ho používal proti němu. Stále se na něj díval, naprosto trpělivý, bavil se, jak Severus bojuje se svým zmatením.

Nemohl vyslovit ani jednu slabiku, aniž by tím neodmítl Potterovu nabídku nebo neotevřel dveře ke světu rozkoše. Nakonec přesunul svou váhu, změnil svou pozici tak, aby seděl vzpřímeně a natáhl dlaň k Potterovi. Mladší muž se usmál a něžně se tváří přivinul k Severusově dlani. Potter si mohl ten pohyb vyložit jako odmítnutí, že ho Severus odstrkuje pryč. Ale Potter to vzal jako pozvání. Potterův dech mu přejel přes zápěstí, když naklonil svou tvář a vtiskl polibek na pulzující bod jeho ruky. Potterovi zajiskřilo v očích. Severus ještě nikdy nebyl s milencem tak daleko, nikdy to nebylo tak intimní.

Potter sklouzl rukou na jeho hruď, rozepnul knoflíky bezhůlkovou magií. Pomalu. Dával Severusovi čas ho zastavit. Ale polibky - cudné a jemné - které se jako pírka dotýkali jeho kůže, ho přesvědčili, že Severus ve skutečnosti nikdy neměl v úmyslu ho zastavit. Nedokázal odolat, ani když ho Potter přitlačil na záda, jeho hruď už byla nahá, jeho kalhoty následovali.

Potterovi štíhlé prsty přecházeli přes jeho hruď, vyzařovali teplo, vlasy mu lechtali krk, když mu Potter zašeptal do ucha. "Chci ti udělat dobře, Severusi."

Severus neměl žádné námitky.

***

Severus začal přemýšlet o Potterovi jako o dvou různých osobách. Byl zde Potter, rezervovaný a vypočítavý, klidný až k lhostejnosti, nerozptýlený ničím, co Severus udělal a neochvějně zdvořilý. Potter nikdy nespal déle než Severus, vždy vstal před ním, a zdálo se, že i dokončil svůj fyzický i psychický tréninkový program než Severus dokonce otevřel oči. Čekal se snídaní, četl si noviny a pak odešel do práce, vracel se pozdě večer s hromadou dokumentů levitujícím za ním. Snědli večeři a Potter šel pracovat do své pracovny, s dveřmi pevně zavřenými, se zvukotěsným kouzlem, naprosto neproniknutelné.
Ale když Potter vklouzl do jejich ložnice, proměnil se, stal se z něj někdo jiný, o kom Severus uvažoval jako o Harrym. Ne o sebejistém nebo rezervovaném Potterovi, ale o přímém, nabízejícím sex a dávajícím ho Severusovi bez omezení, bez zaváhání nebo strachu. Bez, jak se Severus naučil, očekávání něčeho na oplátku. Harry, Harry byl velkorysý milenec, všechny ty měkké polibky a jemné laskání, nikdy nebyl náročný, vždy nabízel, a Severus nerad přiznával, že by si na to zvyknul.

***

Čekal to, samozřejmě, ale zatlačil tuto myšlenku do nejzazšího koutu své mysli mezi nákup nábytku do pracovny, zásobě ingrediencí do lektvarů, koupení rostlin a semínek k tvorbě nové bylinkové zahrady a potřebě zvyknout si na novou dichotomii Pottera a Harryho.

"Unikli informace," řekl Potter asi o dva týdny později, když vzhlédl od snídaně. "Colin si myslí, že by bylo nejlepší, kdybychom uspořádali tiskovou konferenci ještě dnes, předtím, než se začnou vytvářet zvěsti."

"Takže co?" Severus předstíral lhostejnost, ale jako vždy to na Pottera neměl žádný vliv.

"Náhodou souhlasím," odpověděl Potter. "Samozřejmě bychom se měli ujistit, že naše příběhy souhlasí. Přemýšlel jsi o tom, jak to chceš podat?"

"A co Lucius?" ptal se Severus.

"Téměř okamžitě mě kontaktoval potom, co získal svůj životní dluh." pokrčil rameny Potter; to bylo poprvé, co o tom Severus slyšel. "Čtyři dny na to jsem ho potkal na ministerstvu, poslechl jsem si jeho požadavky a oznámil mu, že je nejsem schopen splnit. Odkázal jsem ho na oddělení Ministerstva, aby si ověřil svůj nárok. Myslím, že tohle je jeho pomsta, malicherná, nicméně je. Ale samozřejmě někteří reportéři z toho udělali svou osobní povinnost, dozvědět se o mě všechno… takže je to vlastně jedno. Muselo se to dostat ven."

Severus očekával větší melodrama, vytažené hůlky a zvýšený hlas dožadující se spravedlnosti, alespoň by to více sedělo k charakteru Luciuse Malfoye, nicméně už přišel na to, že to pravděpodobně nebyl Potterův styl. O všem, co se stalo v pozadí, bez jakéhokoliv divadla nebo titulků v novinách, si Severus pomyslel, že Potter dokázal manipulovat s Luciusem více obratně, než by považoval za možné. Lucius si možná myslel, že má na vrch, ale nesetkal se s Potterovými pravidly a podmínkami. Severus byl znechuceně ohromen.

Potter mu podal Denního Věštce, tučný titulek křičel přes celou stránku s poměrně nedávným snímkem Pottera ve služebním hábitu. Když bije Svatební zvon - Pravá láska nebo Reklamní tah? Severus si odfrkl, obě možnosti byli směšné. Jeho jméno bylo uvedeno až v druhém odstavci, bravurně zabalené do obvinění a výhružek, divokých spekulací a narážek na jeho čest.

"Co na to říkáš?" Chtěl vědět Severus, poté, co si rychle přečetl článek a odložil noviny.

"To do značné míry to závisí na tom, co budeme říkat," odpověděl Potter. "Jakou verzi těchto událostí chceš říct."

"Co kdybych se rozhodl nezmiňovat životní dluh?" zatlačil Severus, doufal, že s tím Potter bude souhlasit.

"Chtěl bych říct novinářům, že mezi námi existuje nepřeberné množství pocitů, a že mám veliké štěstí, že ses rozhodl přijmout mou nabídku." Napil se kávy a mírně se usmál, když si Severus odfrkl. "Snažím se vyhnout lžím, pokud je to možné, ale to neznamená, že jim řeknu pravdu."

"Jak velice čestné," posmíval se Severus a mazal si máslem topinku.

"Ani ne." Pokrčil rameny Potter. "Je to jen lepší. Jestli ke konci roku vyjde najevo pravda, pak mohu říct, že jsem nelhal, že to prostě špatně pochopili a nebudou proti mně mít nic."

"A co když přijdou na to, že již nemám životní dluh?" tázal se Severus, přemýšlel, jestli snad Potter odhalil nějaké postranní úmysly v jeho odpovědi.

"S největší pravděpodobností bych řekl, že jsem byl již unavený z tolika manželských návrhů, které dostávám od lidí, jež ani neznám," odpověděl Potter po krátké pauze. "Že jsem unavený ze samoty, a že jsi jediný z toho mála lidí, kteří skutečně vidí mě a ne nějakého idealizovaného hrdinu."

Severus uvažoval, jestli je to pravda, pokud oddělení Harryho Pottera na dva odlišné subjekty bylo synonymem, jak ho vidí ostatní. Před několika měsíci by se snadno přiklonil k názoru, že Potter byl jako otevřená kniha, ale teď Potter vypadal spíš jako kniha se sedmi pečetěmi a každá z nich pouze odhalila další zámek bez klíče.

"V každém případě, neočekávám konferenci moc dlouhou," řekl Potter a vysbíral ukazováčkem na talíři drobky. "Jeden z novinářů se jistě zeptá, jestli to má co dočinění s mým zaměstnáním."

"A má?" ptal se Severus, přimhouřil agresivně oči, když se Potter otočil a podíval se na něj.

"Nemohu mluvit o své práci," řekl místo toho Potter. "A moje odpověď na tuto otázku se nezmění, protože pochybuji, že bys mi věřil. Nikdo by nevěřil."

"Vždycky poznám, že lžeš, Pottere," ušklíbl se Severus.

"A dá se vždy rozeznat, když říkám pravdu," vrátil mu Potter jednoduše.

Nezvané obrazy z minulé noci přišli k Severusovi. Jak leželi vedle sebe na posteli, hladil Harryho přes břicho a díval se na nasycený výraz mladšího muže. "Předstíral si to?"


Harry odpověděl: "Měl by si mít větší důvěru ve své schopnosti, coby milence." Nebyla to odpověď, i když. Severus si byl téměř, ovšem ne docela, jistý, že nikdy na tuto otázku nedostane odpověď.