V Červené - kapitola 9.

16. listopadu 2016 v 20:02 | Elloii |  V Červené
Kapitola 9

Krok 9

"Some debts are fun, when you are acquiring them, but none are fun when you set about retiring them."
"Některé dluhy jsou zábavné, když se získávají, ale není zábavné, když se splácejí."

-Ogden Nash-


Viděli se navzájem krátce na snídani druhý den ráno a Potter se probíral dokumenty o Světovém Mistrovství ve Famfpálu, které mělo začít během několika týdnů. Zeptal se Severuse, co má v plánu tento den dělat, ale nevěnoval mu ani jeden prázdný pohled a tak odešel Severus pracovat.

Severus se usadil v knihovně s rozhodnutím, začít psát své téma a řeč na Sympozium, myšlenky na Pottera násilím zatlačil do pozadí mysli, dokud nebyl čas na večeři, pozdní večeři, protože Potter v úterý pracoval do noci.

"Článek v Denním Věštci není tak pozitivní, jak jsme doufali, ale celkově byla tisková konference úspěšná." Poznamenal Potter u večeře a nakládal si na talíř bramborovou kaši s klobásou.

"Já jsem to nečetl," odpověděl Severus a doufal, že bylo jasné, že o dané téma neměl zájem nebo vlastně o konverzaci obecně. Nebyl úplně přesvědčen, že udržovat zášť je ten nejlepší postup, zejména pokud se Potter tak snažil získat jeho pozvánku na Sympozium.

"Nazývají tě Smrtijedem," informoval ho Potter.

"Nejsou tak daleko od pravdy," vrátil mu Severus lhostejně.

"Jsou různé pravdy, ale mohli si vybrat alespoň tu nejnovější," odpověděl Potter bez zaváhání. "Jako tu, že na konci roku obdržíš cenu za celoživotní práci v lektvarech." Šťastně se usmál, možná dokonce s náznakem hrdosti na Severuse, který nikdy nebral v potaz takové to výmysly a přemýšlel, kdo dal Potterovi právo být na něj hrdý.

"Jeden z tvých zdrojů, Pottere?" Zeptal se ostře. "Nemyslel jsem si, že by ses mohl tak zajímat o můj osobní život."

"No, ano i ne," zazubil se Potter. "Alonzo mi řekl, že jsi jeden z kandidátů."

Severus věděl o svém jmenování, ale byl toho názoru, že nebyl žádný důvod k tomu mít plané naděje. Měl talent, samozřejmě, a dokázal uvařit prvotřídní lektvary, míchat jedy a omámit smysly, stáčet slávu, dokázal polapit smrt, vše to, co říkal při svém tradičním vítacím proslovu při hodině lektvarů, ale válka a skutečnost, že byl dvojitým agentem, mu stěží dopomohla k průlomovému objevu nebo revolučnímu lektvaru. Doživotní ocenění v této době měla velmi málo co dočinění s lektvarovými dovednostmi, ale spíše s účastí ve válce a jeho spojením s Harrym Potterem. Byli to nebezpečné možnosti, i když v něm dokázali rozpoutat ohně hořkosti a hněvu, což byli pocity, které si dopřával. Bylo by pošetilé činit si z Pottera nepřítele, a to nejen proto, že s ním byl ženatý, a protože ho milovala celá kouzelnická Británie, ale hlavně proto, že proti němu měl Potter v držení ještě jeden životní dluh a mohl mu ze života udělat peklo.

"Jak je možné, že se tak dobře znáš s Alonzem Alvarezem?" Zeptal se místo toho nepřítomně a indetifikovával všechny bylinky a rostliny ve svém salátu.

"Před nějakou dobou jsme spolu pracovali," řekl Potter a rychle změnil téma. "Přemýšlel jsi o tom Ministerském plesu?"

"Zúčastním se," připustil Severus a nabodl na vidličku rajče. "Jestliže se přestaneš obalovat tajnostmi jako svým zatraceným neviditelným pláštěm."

"Nemůžu…" Potter si poposedl, zdálo se, že chce získat chladnou hlavu. "Přísahal jsem Neporušitelným slibem. Nemohu mluvit o své práci."

"Jsem si dobře vědom omezení, které neporušitelný slib obnáší, děkuji," ušklíbl se Severus. "Ale po tiskové konferenci, skutečně jsi doufal, že mě přesvědčíš, že bys nemohl říct alespoň něco? Nežádám tě o prozrazení Ministerského tajemství, ale nejsem hlupák a odmítám, aby semnou bylo takto zacházeno."

Mladší muž uvažoval nad jeho slovy, zatímco se rozrušeně kousal do spodního rtu. Severus věděl téměř jistě, že to dělal schválně, a raději se soustředil na výraznou chuť rukoly v ústech.

"Kouzelník na naší svatbě," řekl Potter konečně a otáčel stonkem své sklenice mezi prsty. "Je… Potkal jsem ho relativně brzy."

"Chceš říct, že tě zrekrutoval," objasnil Severus.
"To nemůžu říct," řekl Potter s malým úšklebkem a Severus si odfrkl. "A obávám se, že zbytek informací vztahující se k mé práci jsou privilegované. I když, musím říct, že jsem byl překvapený, když jsem zjistil, že existují léčivé lektvary s borůvkovou příchutí. Nikdy jsem je v Bradavicích neměl."

"Aromatizované lektvary jsou extravagantní, a pravděpodobně by tě nutili být na ošetřovně ještě častěji," zamumlal Severus nepřítomně. "Říká se, že Alvarezovi léčivé lektvary jsou nejlepší."

"Slyšel jsem," souhlasil Potter přívětivě, opřel se v křesle a usrkával máslový ležák. "Už ses rozhodl, jaké téma si zvolíš pro svůj projev?"

"Ano," řekl Severus, bez úmyslu pokračovat a Potter místo aby naléhal, začal sbírat špinavé nádobí a levitoval ho do kuchyně, kde už na něj čekal horlivý Dobby.

"Předpokládám, že máš práci až do noci?" zeptal se Severus do trapného ticha a kupodivu byl zklamaný, když Potter přikývl.

"Bude mi to trvat dlouho, ačkoliv," nabídl Potter, zatímco pomalu zamířil z jídelny do knihovny a k jejich pracovnám. "Hodinu, hodinu a půl možná. Ale budu se snažit skončit dřív. Byl jsem smutný, když jsem tě minulou noc našel už spát. Chtěl bych se ti ještě jednou omluvit." Potter se díval přímo na něj, oči měl upřímné. Ne tak docela provinilé, ale stále v nich viděl ochotu vše napravit. Severus uvažoval, jestli má vůbec nějaký zdravý rozum. "A vím, že činy jsou výmluvnější než slova." Najednou měl Potter na tváři Harryho úsměv, stydlivý, koketní a tak moc lákavý.

"No, pokud se ti podaří skončit dříve, než půjdu do důchodu, rád bych přijal… tvou omluvu," řekl Severus upjatě, zastavil se u dveří knihovny a se zájmem zaregistroval červeň na Potterových tvářích.

"Uvidíme se tedy později." Řekl Potter šťastně a šel do své pracovny svižným tempem; o chvíli později slyšel Severus zvuk zavření dveří.

***

"Připraven do postele?" Potter se nedbale opíral o rám dveří, vlasy rozježené více než obvykle, jako kdyby si jimi opakovaně přejížděl rukou.

"Nejsem dosud nijak zvlášť unavený," řekl Severus a pečlivě studoval mladšího muže.

"Dobře," řekl Harry, plížil se k němu a stěží dal Severusovi čas, aby odložil pojednání Ericha Eichenloha o prokletích, najednou seděl posazený na Severusově klíně a spojil jejich rty v polibku plném slibů. "Pořád ti dlužím omluvu, že?"

"Opravdu?" Zeptal se Severus se značným přemáháním, protože mu bylo jasné, že to druhého kouzelníka již více nemrzí a stejně jako on si užíval jejich sexuální setkání, které nechtěli přerušit.

"Jo, myslím, že ano." Harry se mu otřel lehkým polibkem přes tvář. "Je mi líto, že ti má nerozvážnost udělala problémy. Je mi líto, že si myslíš, že jsi dostal druhé pozvání jen kvůli tomu, kdo jsem já a ne kvůli tomu, kdo jsi ty. Je mi líto, že jsem zapomněl, že ne všechny oblasti mého života musí být tajné, a že jsi toho teď součástí. Je mi líto, že jsi na mě naštvaný."

"Nejsem naštvaný a celý život jsem si zvykal na zklamání," odpověděl Severus a sledoval Harryho známky lítosti.

Místo toho se zaměřil jen na něco ze Severusových slov. "Měl jsem celý život na to si zvyknout, že jsi na mě naštvaný, Profesore. Umíš oslnit více než impozantně."

Severus se zamračil. "Deset let ztěží představuje celý život, Pottere."

"No, mohl bych určitě získat nějaké další zkušenosti," souhlasil Harry jednoduše, přejel dlaní po Severusově pažích oděných do hábitu a vyhladil tím zvrásnění černého materiálu stejně, jako tím uhladil Severusovu divokou povahu. "Takže, je otázka, zda by mě schopný Mistr Lektvarů mohl poučit."

"Možná o někom vím," zamumlal Severus, nesvůj z toho všeho škádlení a toužil, aby bylo nahrazeno něčím podstatnějším.

Na Harryho tváři se rozlil úsměv, byl tak bezstarostný, tak mladý, jako Severus neměl odvahu předstírat, že by byl. Byla to jen Potterova přetvářka? Možná. Pravděpodobně. Nevěnoval tomu pozornost. Sklouzl svými chladnými, suchými dlaněmi přes teplou kůžu Harryho břicha, když se mu dostal pod měkký šedý svetr a svěží bílou košili. Harry musel nechat hábit ve své pracovně nebo ho kouzlem poslal do ložnice. Sebevědomé ruce se mu pověsili kolem krku, odvážné prsty se mu zamotaly do vlasů, lahodné rty se k němu přitisknuly. Mohl někdo předstírat takovou vášeň, takovou touhu? V letech, kdy dělal špiona, předstíral falešnou loajalitu a oddanost, zbožňování a slepou víru, ale naštěstí byl vždy užitečnější ve své laboratoři než v posteli Temného Pána. I když, z Luciusových nejasný popisů, neměl Temný Pán zájem o to, zda si to jeho partner užíval nebo ne. Ale teď by na nic z toho neměl myslet.

Harry mu přejel jedním prstem mezi obočím, pak na to samé místo umístil lehký polibek. Stále se usmíval tím vrozeným teplem, které tenkrát lákalo Severuse k Lily. Přemýšlet o Lily asi taky nebyl nejlepší nápad. Ne s Harrym vlnícím se proti němu, rozepínajícím knoflíky jeho hábitu a ústy přivádějícím ho k šílenství.

Když mu Harry stahoval hábit přes ramena a uctíval bledou kůži na jeho žebrech polibky, Severus vyklouzl ze svých rukávů a všechny jeho myšlenky se zúžily na mladšího muže, pocítil náhlou potřebu prozkoumat více z té sluncem políbené kůže rukama i rty. Popadl hůlku, ale Harryho ruka držela tu jeho.

"Nebyla by to pořádná omluva, kdybys udělal všechnu práci, že?" Zašeptal škádlivě do Severusova ucha a štípnul ho zuby do ušního lalůčku. "Můžu se pro tebe svléknout. Chtěl bys, Severusi?"

Musel vydat nějaký zvuk souhlasu, protože z něj Harrry s lehkostí vstal a sjel dlaní po jeho nahé hrudi. Severus si pomyslel, že tyto hbité prsty sloužili přesně k tomuto úkolu, zakroutili šev Harryho svetru a přetáhli ho přes jeho hruď a ještě stále rozcuchané vlasy. Jeho svůdný úsměv nezakolísal. Ale přesto na jeho nahé kůži zůstala ještě bílá košile, Severus zasténal zklamáním.

Harryho prsty našli knoflíky na jeho košili a pomalu jeden po druhém rozepínali, odhalujíc centimetr za centimetrem jeho kůži medové barvy, břicho a jeho svaly. Stydlivě vzhlédl, když všechny knoflíky rozepnul, olízl si své růžové rty a nakonec stáhl košili dolů, otáčejíc se na místě a kroutíc boky v neslyšeném rytmu.

Severus marně zahlédl vrcholky bradavek, které se zvedli v chladném vzduchu knihovny, a stopu jemných, černých chlupů, které začínaly na Harryho břiše a mizely v kalhotách. Harry odkopnul boty, stáhnul si ponožky a pak jeho ruce vzlétli k hornímu knoflíku u kalhot a rozepli zip. Jeden prst zmizel vevnitř a Harry zaklonil hlavu, vyklenul záda a vyrazil boky dopředu šťastně sténajíc. Severus polkl.

Harry mu opět ukázal svůj zadek a stahoval kalhoty dolů po svých štíhlých nohou, sklonil se, aby měl Severus výhled na ten lákavý zadek, a kroutil s ním pod záminkou svlékání. Severus obdivoval ty dlouhé jasné linie na jeho zádech, mírně široká ramena a směšně úzké boky, trochu příliš rychle začal dýchat, když Harry úplně stáhl kalhoty, odkopal je a stál hrdě nahý před Mistrem Lektvarů. Sakra, měl by preventivně začít užívat uklidňující lektvar!

Ale Harry s ním neměl slitování, přejel si rukama přes vystavené tělo, zatočil prsty okolo bradavky a zajel do svého tmavého ochlupení, přičemž dělal obscénní zvuky, sténal a sténal a lapal po dechu, zatím co zelené oči směřovali na Severuse.

Severus i odkašlal. "Pottere, zatím co tvůj zájem o moje nadměrné vyvíjení činnosti je obdivuhodný, nemyslím si, že bych chtěl zůstat pasivním pozorovatelem tvé očividné nestoudnosti, kterou bych považoval za dostatečnou rekompenzaci."

"Samozřejmě, Severusi," souhlasil Harry ochotně, zkrátil vzdálenost mezi nimi rychlými kroky a klesl před Mistrem Lektvarů na kolena. "Mohl bych se omluvit… svými ústy?" Jeho štíhlé prsty rychle zapracovali na Severusových kalhotách, a škádlivě třel bouli, kterou tam našel.

Severus zabořil jednu svou dlaň do Harryho divokých vlasů, kroutíc prsty jeden z černých pramenů, když se podíval na mladšího muže. "Možná, že nemám zájem o tvoji omluvu, možná, že chci pomstu."

Harry, se ale naopak opřel do jeho stisku, jako kdyby to bylo vřelé a milující pohlazení. "To by sis neužil tak moc, jako to, co mám na mysli."

"Nemysli si, že víš, co si užiju, Pottere," ušklíbl se Severus a přitáhl si ho o něco víc.

"Vím, že nemáš rád bolest,"řekl Harry. "A ani se ti nelíbí způsobovat bolest druhým. Naprosto s tím souhlasím. Tak proč bychom se měli spokojit s pomstou, když je tu mnohem příjemnější alternativa?"

Severus nemohl popírat logiku, a ještě méně Harryho teplý dech ovívajíc mu špičku jeho vystavené erekce a prsty obalené kolem kořene. Následoval Harryho naléhání a pohodlně se opřel v křesle, roztáhnul nohy, aby se přizpůsobil pro druhého pružného muže. Uvolnil sevření, už jej netahal za vlasy, ale jemně je pročesával, téměř láskyplně, když mu Harryho měkká ústa přejeli po jeho erekci.

Harry namířil svůj jazyk, slízal první kapky, které se shromáždili na špičce a mistr lektvarů žasl při pohledu na zvědavost v mužově tváři, jako kdyby očekával jinou chuť, pravděpodobně jakou měli jeho jiní milenci. Pak s výrazem blaženosti schoval zuby za rty, a sevřel ústa kolem jeho erekce a Severus pevně chytil opěrku, aby nechtěně nepřirazil do té lahodné jeskyně.


Zelenooký muž zahučel na souhlas, vysílal vibrace do Severusova penisu a vzal ho ještě více do úst. Severus přitiskl hlavu více do opěradla a zavřel oči, užíval si ten pocit, aniž by příliš přemýšlel, kdo byl ten úžasný muž, způsobujíc mu potěšení. Ale Harryho jméno měl na špičce jazyka, stejně jako obraz muže klečícího před ním za závojem svých řas, když se rozplynul do Harryho krku. Pokud mu šeptem uniklo jméno, ani jeden z nich se o tom nezmínil, když ho Harry lízal a sál dočista, než mu pomohl z kalhot ven a roztáhl nohy v pozvání.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama