Leden 2017

V Červené - kapitola 16. - část II.

27. ledna 2017 v 21:36 | Elloii |  V Červené
Kapitola 16. - část II.


"Pojď dál."

"Myslel jsem, že je to proti pravidlům," řekl Severus, ale prošel kolem Harryho a cítil, jak se mu usazuje na ramenou těžký pocit, jako kabát nasáklý deštěm.

"Zamknul jsem všechny citlivé informace, veškeré informace, vážně," vysvětlil Harry a opatrně za sebou zavřel dveře. "Je to jen místnost. Ale kdyby se kdokoliv ptal, byl si zde, abychom měli divoký sex na mém stole."

"A proč jsme vlastně tady?" tázal se Severus, rozhlížel se po Harryho pracovně s vínově červeným kobercem a barevně sladěnými závěsy, obrovským arkýřem a nábytkem z tmavého dřeva. Nebyly zde žádné knihy, police byly prázdné, nebo Severus knihy nemohl vidět, ale bylo tam několik fotografií Harryho přátel, jeho kmotra, jeho rodičů, Lily se na něj dívala z rámečku na stole, pohled zvědavý a teplý, zatímco Potter senior jen zesílil stisk kolem jejich ramen a upřeně se díval.

"Mohu mluvit volněji," Harryho odpověď byla pomalá, s pečlivě volenými slovy. "Zde je místo, kde pracuji, a nikdo by tu neměl být, takže to tu není tak pečlivě sledované."

"Nebudou -"

"Ne," přerušil ho Harry. "Už jsem schoval tvou přítomnost, ale čím déle tu jsi, tím větší je pravděpodobnost, že nás chytí."

"Jinými slovy se chceš dostat k hlavnímu bodu," odpověděl Severus a sedl si do jednoho z červeně kostkovaných křesel u krbu.

"Nebo k divokému sexu." Zašklebil se Harry a krátce položil ruku na Severusovo rameno než se ponořil do druhého křesla. "Takže, užil sis noviny?"

Severus shromáždil své myšlenky. "Jsem si naprosto jistý, že mě Lucius zamkl v té místnosti, aby ji použil jako past na tebe a využil energii a magii, aby usnadnil vzestup Temného pána jako tenkrát přes jeho deník - ten, který si údajně zničil na konci svého druhého ročníku v Bradavicích."

"Dobby by ti mohl vyprávět zajímavý příběh o tom, jak jsem ho osvobodil a jaké jiné předměty, nežli jen ponožky jsem ten den dal panu Malfoyovi," odpověděl Harry.

Severus skousnul své instinktivní obvinění a Harry si musel všimnout jeho ztmavlého výrazu, protože s nádechem obrany dodal. "Baziliškův jed je znám pro své regenerační schopnosti."

Severus byl ochoten připustit, že tento bod a další polehčující okolnosti s ohledem k Harryho věku, kdy dal viteál, zničený nebo ne, zpět známému smrtijedovi, nebyl dobrý nápad. "Předpokládám, že je ten deník již bezpečně zajištěn?"

"Na to ti nemohu odpovědět," řekl okamžitě Harry, ale Severus vzal jeho rychlou odpověď a jeho lhostejný výraz jako 'ano'.

"Dobře tedy," Severus dal špičky prstů do střížky, a zkoumal každý náznak emocí svého protějšku. "Lucius použil mnoholiční lektvar, aby vypadal jako já. Dál měl v úmyslu dát ti lektvar, který by ti umožnil nosit jeho dítě."

Harry sevřel rty a zíral na vesele tančící plamínky v krbu. "Nedělal jsem si legraci, když jsem řekl, že si ověřím každý šampon, jestli s ním nebylo manipulováno."

"Takže sis všiml lektvaru, a vydedukoval, že něco není v pořádku," došel k závěru Severus, a postřehnul škubnutí Harryho prstů u nohou.

"Pan Malfoy si je dobře vědom mé… paranoie," řekl Harry.

Severus studoval Harryho profil, rytmické mrkání a poklepávání rukou. "Existují lektvary, které by si mohl Lucius vzít a to i v kombinaci s mnoholičným lektvarem, které by mohly zvýšit pravděpodobnost otěhotnění."

"Chápu, že navození těhotenství touto cestou, bez použití těl na dostatek přizpůsobení se, je riskantní."

Severus se neobtěžoval poukázat, že by byl Lucius ochoten toto riziko podstoupit, i přes jakákoliv potenciální nebezpečí pro své dítě. Pozoroval Harryho, který ho pomalu pošťouchával správným směrem, odhalujíc pravdu ze změny tónu hlasu nebo výrazu tváře. Uvažoval, jestli snad špatně neodhadl Harryho nápovědy, ale věděl, že byl přinejmenším na správné cestě.

"Je tu obecný předpoklad," začal Harry, když bylo ticho již příliš dlouhé. "Že jsem nechal své partnery vládnout nad mým životem, že jsem poslušný a poddajný a submisivní v posteli, protože jsem bezpochyby i takový na veřejnosti. Myslím, že je pro každého pohodlnější, když mohou věřit, že jsem snadno k ovládnutí. Nikdy jsem se neobtěžoval to popřít, i když jsem přesvědčen, že Colin v té své knize odhalil docela dost intimních detailů o pravdivosti tohoto předpokladu."

"Myslíš Olivera Wooda?" odvážil se Severus hádat a Harry sebou téměř nečekaně trhl. "To byl důvod, proč ses s ním rozešel?"

"Severusi, nemyslíš si, že máme na práci mnohem důležitější věci než mluvení?" řekl Harry a konečně se na něj podíval. "Nechtěl jsem si povídat."

"Jsem si toho vědom, ale myslím, že bych stále rád nějaké odpovědi," odpověděl Severus a potěšilo ho, když na Harrym viděl trochu moc podráždění. "Pokud myslíš, že je to příliš osobní, a nemohl by ses s tím svěřit svému manželovi." Položil jemný důraz na poslední slovo a Harry viditelně zesinal. Vinou, samozřejmě.

"Nemyslím si, že náš sexuální život byl ten problém," řekl Harry měkce a znělo to smutně, melancholicky, což Severuse donutilo začít pochybovat, že to skutečně chce slyšet. "Ale Oliver byl více zaujatý tím, co si bude myslet jeho tým, co chtěl vidět tisk, v co jeho šéf doufal, že získá… semnou."

Harry náhle vstal a Severus mohl na jeho tváři zachytit stopy bolesti a zranitelnosti. Přistoupil ke svému stolu, zdálo se, že si uvědomil, že na něm nic nebylo a tak se zastavil zády k lektvaristovi. Pak dvakrát poklepal o desku stolu, muselo to být znamení pro Dobbyho, aby nahoru poslal čaj a sušenky. Harry nalil dva šálky, upil ze svého a druhý přenesl k Severusovi.

Kdyby byl Severus jiným mužem nebo jeho sociální dovednosti nebyly tak zrezivělé, mohl by říct něco povzbuzujícího nebo něco příšerně klišé, o tom, jak Wood nevěděl, o co přišel. Ale s takovými frázemi nebyl obeznámen a nebyl si jistý, jestli je tohle vhodná doba k jejich procvičení. Takže se místo toho vrátil ke svému původnímu tématu rozhovoru.

"Ptal ses mě, zda bych byl přístupný ke změně rolí během pohlavního styku," poznamenal a Harry přikývl a napil se čaje. "I když jsi v tomto smyslu předtím nevyjádřil přání a Lucius si je vědom toho, že jsem raději nahoře."

Harry pokrčil rameny. "Pan Malfoy mě nezná, i když by mohl mít dojem, že jsi do toho to manželství nevstoupil tak ochotně, jak tvrdí tisk."

"Předpokládal, že jsi mi nedal na vybranou," uzavřel Severus a samolibě se ušklíbl.

"Možná," řekl Harry. "K jinému tématu, nesouhlasil bys, že mnohem jednodušší je vypít nějaký daný lektvar sám, než aby ses pokusil jej podstrčit notoricky známému paranoikovi?"

"Samozřejmě," odpověděl Severus, ale jeho mysl byla již někde jinde. "Spal si s ním?" Znělo to mnohem ostřeji než mě v úmyslu, obviňujícně a krutě, jako by byl snad Harry zodpovědný za všechno, co se stalo.

Harry otevřel ústa, zalapal po dechu a pak je zase zavřel. Evidentně všechno, co chtěl říct, byly utajované informace.

"Nebylo to rozhodnutí pana Malfoye."

Což se zařadilo mezi první desítku nejvíce nejednoznačných odpovědí, a ani trochu to Severusovi věci neobjasnilo. Pátral v Harryho tváři, hleděl do tmavé zeleně a snažil se potlačit svůj odpor při pomyšlení, co se mohlo mezi Luciusovým a Harryho tělem stát. Nebylo to Luciusovo rozhodnutí? No, to by mělo být naprosto jasné, ale Lucius by přeci nikdy nepodstoupil své odevzdání se Harrymu, kdyby to nepovažoval za nutné.

"Musel si vidět nedostatek modřiny na Luciusově stehnu, pokud ses u mě musel přesvědčit," řekl Severus a pečlivě Harryho pozoroval.

Harry pokrčil rameny. "Nebylo to poprvé, co jsem tě viděl nahého."

"Bylo to poprvé pro někoho jiného?" trval na svém Severus.

Nyní Severus viděl na Harryho tváři objevující se úšklebek a smích v očích. "Nemyslím si, že bych tě někdy odmítl." A byl tam ten nejmenší důraz na slově 'ty' a Severus ucítil euforii. Stále měli mnoho věcí k prodiskutování, a protože Luciusův plán B a C byl již nyní jasný i jemu, stále ještě nevěděl všechno, co potřeboval vědět o Luciusově nejhlavnější strategii, a co se vlastně stalo na charitativní akci.

"Lucius tě doprovázel na charitativní akci a jeho podmínka byla, že musí zredukovat veškeré podezření, že to nejsem já tím, že měl naplánováno zachránit ti život při zinscenované útoku Waldena McNaira. Zvýšil by se tím dluh, který mu dlužíš," nechal krátkou pauzu v případě, že by chtěl Harry dodat nějakou nápovědu, kterou by musel Severus luštit, ale když Harry mlčel, pokračoval. "Oba byli zatčeni a nezdáš se být zatížen dalším životním dluhem, takže mohu jen předpokládat, že Luciusův plán selhal."

"Beru to tak, že sis svou křížovku užil?" zeptal se Harry rétoricky, sáhl po jedné sušence a bez okolků ji namočil do čaje.

"Noviny zmiňovaly pouze dvě zatčení, ale ty-"

Harry ho varovně přerušil. "Ale já už jsem ti dal všechny informace, které jsou přístupné veřejnosti. Je mi líto, Severusi, budeš se s tím muset spokojit."

"Jistě," řekl Severus suše. "Ale Draco zmínil, že to byl docela rozruch, a tak jsem přemýšlel, jestli byl výhradně odpovědný jen McNair, nebo možná, že tam byl další faktor. Jako druhý útočník, jeden jenž nezávisel na Luciusově plánu."

"To se zdá trochu přitažené za vlasy, nemyslíš?" řekl Harry, ale znělo to spíš jako povzbuzení a tak se Severus nedal odradit.

"Samozřejmě, to pokládá otázku, po kom ten útočník šel: po Luciusovi, tobě, mě nebo někom jiném. Ani jeden z nás nemá nedostatek nepřátel."

"Vskutku, což je důvod, proč jsem zjistil, že je docela nepraktické trvat na vlastním třídění pošty, když jsem s Colinem tak efektivně vypracoval systém na rozlišování dopisů na ty, které se mají brát vážně a ty, které se nás již dále netýkají," řekl Harry a podíval se k oknu, kde se ozval zvuk a Severus uviděl Harryho sovu, sedící na parapetu a čechrající si peří.

"A co jsi v tom svém systému zaregistroval jako hrozbu?"

"Jsem rád, že se ptáš." Otočil se zpět k němu Harry. "Jak víš, ne každý rozzlobený dopis je psán s nějakým úmyslem a s plánovanou hrozbou a zbytečně bychom se vzrušovali, kdybychom každý brali vážně. Ale myslím si, že jsme všichni příliš zjizvení válkou, než abychom chybovali svou neopatrností." Harry k němu poslal úsměv. "Většina lidí píše pouze jednou, vyventilují se a pak se vrátí ke svému žití v míru. Sledujeme ty, kteří píší více než jednou. Zjistíme, kdo jsou a na co si vlastně stěžují. Většina z nich neskrývá své stopy příliš dobře, alespoň ne tak, jak si myslí."

"Takže co, jakmile znovu napíšou, spustí se alarm?" zeptal se Severus. "Dokážu si představit, že ten seznam bude poměrně zdlouhavý."

"To je různé, ale zjistil jsem, že většina lidí není ochotna spáchat vraždu kvůli něčemu tak triviálnímu, jako že jim vyhořel dům, nebo že se jim ztratili peníze." Harry pokrčil rameny. "Nicméně pokud někdo z jejich rodinných příslušníků zemřel během války, zejména dítě, všechno jejich svědomí je pryč."

"Záleží na tom, zda jsou ochotni překročit všechny hranice morálky nebo zákonů," zamumlal Severus a v hlavě se mu zkracoval seznam potenciálních útočníků. "Jak pravděpodobné jsou ty konkrétní hrozby?"

"Není to věda," řekl Harry, jako kdyby Harryho pobavil Severusův náhlý zájem o jeho metody. "Ale ne, zdá se, že když mají lidé skutečný zájem někoho zabít, většinou se o podrobnosti nepodělí."

Stále zbývala slušná hromádka kandidátů a Severus všechny ty dopisy nebral příliš vážně, polovina téměř ušla jeho pozornosti, natož, aby včas zjistil, kdo je napsal a jestli by neměl mít obavy.

"Mívají různou motivaci, různé důvody a některé z nich by skutečně mohly být dobré. Spravedlivé," řekl tiše Harry. "Jsou přesvědčení, že v sobě stále mám část Voldemorta, nebo že jsem stále příliš nebezpečný. Možná, že na tom nezáleží, vždycky si najdou jiný důvod. Vím, že jsi dostal svůj spravedlivý díl výhrůžek, ještě než jsme se vzali."

Tři, aby byl přesný, přičemž, když vzal do úvahy to, co doposud Harry řekl, spočítal všechny odesílatele, kteří ztratili své děti a vinili Severuse za jejich ztrátu. Sotva věděl víc, než věděl předtím a Harry mu žádné nové informace nedal. A možná, že měl Harry pravdu, možná bylo jedno, kdo ten útočník byl. Někdo, kdo k Severusovi držel zášť a vybral si nanejvýš nevhodnou chvíli, aby provedl svou pomstu.

"Zbývá velmi málo čistokrevných rodin, které by byli neposkvrněné válkou," řekl Harry z ničeho nic. "Byla by to pro naši společnost rána, možná fatální, pokud by jedna z nich byla zapletena do skandálu jakéhokoliv druhu."

"A tak tvé oddělení ututlalo dalšího útočníka," došel k závěru Severus a již spustil své pátrání po posledních třech písmenech, aby nalezl toho, jež pocházel ze staré rodiny.

"Nechceme se v těchto věcech zapojovat," řekl Harry svým nejvíce snaživým hlasem, a i když to bylo podivné, Severus mu věřil. Ale když to nebylo Harryho oddělení, tak to bylo nařízeno Ministrem Kouzel, protože život ex-smrtijeda byl stěží důležitý stejně jako obraz kouzelnického světa a s největší pravděpodobností psychicky narušeného občana.

"Mám se bát příště odejít z domu?" zeptal se Severus.


"Budeš vždy pod mojí ochranou, Severusi," Harryho noha jemně šťouchla proti té jeho, možná že jen náhodou. "Bez ohledu na to, kde jsi."

"Chránil jsi Luciuse." Severus nemohl uvěřit, že mu tak dlouho trvalo na to přijít. "Zachránil jsi mu život."

"Ještě sis nedovyplnil svou křížovku," řekl Harry, vstal a přešel ke své sově, aby ji s láskou pohladil. "Měl bys to dodělat."

Znělo to, jako kdyby Harryho mysl již byla někde jinde, zpátky v práci, kam Severus neměl povoleno vstupovat. Severus znovu rozložil noviny a chytil pero, rychle zaznamenal písmena do tajenky. Nevěřícně zíral na svou výhru.

"Rozvod?" zeptal se zaťatými zuby a nebylo to tak neutrální, jak doufal.

"No, teď když o tom mluvíš, jsou zde faktory, ze kterých již nemám obavu," odpověděl tiše Harry, sedl k psacímu stolu a otevřel jednu ze zásuvek. "Tvůj dluh je splacen. Není již tvou povinností být semnou ženatý." Vytáhl stoh pergamenů a Severus mohl vidět vlnky písma na kolonce dohody o rozvodu.

"Takže jsi zorganizoval tento komplikovaný podvod, jen abys mi řekl, že se chceš rozvést?" Vytlačil ze sebe Severus, zíral na Harryho a viděl jen Pottera.

"To jsem nikdy neřekl," odpověděl Potter. "Já-"

"Nikdy nic neříkáš. Vždycky je vše mezi řádky, vždycky komplikované, vždycky je vše mimo dosah," ušklíbl se Severus, víc naštvaný na sebe než na Pottera, protože to on se nikdy neměl zaplést do Potterových her nebo se podílet na jeho hloupém lovu. Měl se poučit z těch několika let, měl předpokládat, že nakonec zase přijde o všechno. Zase.

"Chtěl jsem, abys věděl pravdu. O všem," odpověděl Potter tím měkkým, zraněným tónem. "Nikdy jsem neřekl, že se chci rozvést, ale pokud tě-"

"A proč by ne?" Přerušil ho znovu Severus. "Ne všechny tvé chyby jsou tak příjemné jako neschopnost spát celou noc bez pořádné dávky sexu."

"Uvědomuji si to," řekl Potter a Severus ho chtěl uškrtit za jeho upřímnost. "Můžeš si přečíst dohodu o rozvodu a kontaktovat Colina, jak to nelépe prezentovat tisku."

"Nejlépe pro tebe, myslíš," odsekl Severus. "Protože neexistuje žádný způsob, při kterém by má pověst neutržila sociální sebevraždu. A k mínění, že jsem tě jen využil k začátku mého vlastního obchodu," hořce se zasmál. "Ani se teď nemusím obtěžovat s otevřením, nikdo si teď nic nekoupí od Muže-Který-Se-Rozvedl-S-Harrym-Potterem. A předpokládám, že budeš chtít zpátky své peníze, nebo to bude jiný dluh? Co budeš požadovat tentokrát?"

"No, myslím, že pokud budeš pokračovat v tom svém úšklebku a tím, jak mě chceš pohledem zadupat do země, bude to mít na Colina negativní efekt." odpověděl Potter a Severus nebyl připraven na takové škádlení.

"Jsem skutečně rád, že ti ztroskotání mého života připadá tak zábavné."

"Nebudu se omlouvat za něco, v čem jsem nerozhodoval, stejně jako ty," Potter vstal, sebral pergamen a pokynul Severusovi ke dveřím. "Pokud skutečně shledáváš manželství semnou tak odporné, podepiš papíry a pak se vyrovnáme s tiskem. Pěkný den, Severusi."


Jak stál před zavřenými dveřmi do Potterovy pracovny s trsem pergamů v ruce, udeřila ho slabá vzpomínka na letmý polibek na jeho tváři. Jak k smíchu. Ale Harryho - Potterova magie byla všude kolem něj a bez pochyby byla děsivě nabitá a volala po konci.

V Červené - kapitola 16. - část I.

27. ledna 2017 v 21:36 | Elloii |  V Červené
Kapitola 16 - část I.


*** Tato kapitola byla o trochu složitější něž ostatní. Musela jsem si více pohrát s češtinou a promyslet některá slova, aby dával obsah smysl. Ke kapitole je od autorky spíše nekvalitní obrázek, ale k dotvoření příběhu je myslím postačující. Elloii ***


"What can be added to the happiness of a man who is in health, out of debt, and has a clear conscience?"
"Co může být větší štěstí, než když je člověk zdravý, bez dluhů a s čistým svědomím?"

-Adam Smith-


Po hodinách a hodinách čekání byl Severus konečně propuštěn ze svého vězení, když Harry prorazil ochrany a nějak se mu podařilo udržet stěny rozpadajícího se Malfoyova sídla jim nad hlavou. Ale místo toho, aby šel se svým manželem domů, byl poslán napřed s malým otiskem Harryho rtů na ústech, zatím co Harry zůstal, pravděpodobně aby uklidit nepořádek a zahladil všechny stopy. Severus to nevěděl jistě, a ani se to ani nikdy nedozví.

Díval se na Harryho záda, setkal se s jeho očima skrz zrcadlo, když si mladší muž drhnul zaschlou krev z čela. "Předpokládám, že tato záležitost byla vyřešena?"

Harry vyhýbavě zahučel, opláchl si ještě jednou obličej a sáhl po kartáčku na zuby.

"Harry," řekl Severus varovně a natáhl se po Harryho pasu, aby ho k sobě otočil. "Zasloužím si nějaké odpovědi."

"Já vím," povzdechl si Harry a opřel si bradu o Severusovu hruď. "Já vím."

"Ale stejně mi nic neřekneš," uzavřel Severus, políbil Harryho na čelo a pod rty ucítil zanícenou kůži. "Jdu do postele."

"Můžu... můžu jít s tebou?" zeptal se Harry a jeho hlas se zlomil. "Vím, že jsi naštvaný, a máš právo být, ale…"

"Pojď," řekl Severus, přičemž chytil Harryho za ruku a odvedl ho do ložnice, kde ho položil na postel, svlékl ho, políbil, pohladil, pečlivě připravil a nakonec do něj jemně vklouzl. A teprve, když mu Harry usnul v náručí, začal přemýšlet o tom, co se stalo a jaký to bude mít následek.

* * *

"Ránko," pozdravil ho Harry, nalil mu čaj a otřel mu rty o tvář. "Musím ještě udělat nějaké papírování, takže budu v pracovně, ale proč si zatím nepřečteš noviny a nevyluštíš křížovku?"

"Zdáš se veselý," řekl Severus a znělo to spíš jako obvinění.

"Měl jsem nápad," řekl Harry s velkým úsměvem. "Uvidíme se u oběda? Nebo jen zaklepej, pokud něco budeš chtít."

"Jak velkorysé," řekl Severus. "Co když chci něco teď?"

"Nejprve by sis měl užít snídani a přečíst si noviny," sestřelil ho Harry a došel tak daleko, že mu položil jedno ze svých mudlovských per na horní stranu Denního Věštce. "Uvidíme se později."

A byl pryč, než Severus mohl zaprotestovat. Ve skutečnosti nebyl tak hloupý, aby chtěl, protože Harryho význam slov byl více než jasný. Takže si přečetl hlavní článek stránky (pokračování na straně 3), a zhodnotil, že všechny hlavní informace byly v titulku - 'Lucius Malfoy a Walden McNair zatčeni na charitativní akci' - a že nepotřebuje číst Harryho prohlášení 'Bez komentáře'.


Na druhé straně našel tiskovou zprávu od Harryho oddělení, ale dozvěděl se ještě méně, než sám věděl, neurčitě psali o 'menší hádce' zahrnující jednoho z jejich 'spolupracovníků'. Prolistoval se až na zadní stranu novin, podíval se na zprávy o počasí, zamračil se na suchopádnou karikaturu Starostolce a pak začal křížovku.




Prvních několik otázek bylo neskutečně jednoduchých, a ač v nich chtěl nalézt nějaké spojení s aktuálními událostmi, tak velice pochyboval, že H-I-P-O-G-R-I-F, S-A-L-E-M nebo A-R-I-T-M-A-N-C-I-E má nějaký význam. Ale když si přečetl 'lektvar, který může změnit něčí vzhled', ožil, protože o lektvarech toho věděl hodně a Lucius mu přiznal, že plánoval převzít jeho identitu. A Dracův souhrn událostí mu také leccos potvrdil. Vyplnil M-N-O-H-O-L-I-Č-N-Ý, s tím, že v dalším poli byla malá čtyřka, což ho přimělo podívat se do spodní části stránky. Stálo zde 'vyplňte správnými písmeny a zvítězte.' Obrátil oči v sloup a pokračoval s křížovkou.

Další dvě slova byla primitivní, ale pak byl požádán o synonymum pro 'láskyplné kousnutí' a opět se rozhodl, že je na správné cestě, pokud byl ten nucený striptýz při únosu jen nějaký náznak. A opět, další pole bylo částí řešení a tak přemýšlel, zda mu Harry chtěl svými činy schválně usnadnit hledání náhodných písmen.

Rozhlédl se po zbytku těch malých čísel. Rychle vyplnil V-O-L-D-E-M-O-R-T, krátce popřemýšlel, jak moc byla snížená obecná obava z vyslovení jména Toho-jež-nesmí-být-jmenován, aby se takové jméno mohlo objevit v křížovce. A ztuhl. Měl svá podezření, ale byly to pouze podezření, než Lucius použil jeden z viteálů Temného pána. Ale všechny viteály byly zničeny, že? A ten konkrétní viteál byl probodnut baziliškovým zubem plným jedu. Možná Luciusův plán, po tom všem, nebyl tak reálný.

To mu dovolilo znovu dýchat, i když se sám pro sebe zeptal Harryho, jak blízko byl Lucius k začátku nové Temné Doby, aby potvrdil svou dedukci a správně četl mezi řádky.

Ale nejdříve potřeboval najít všechny kousky křížovky a zjistit, co znamenal Luciusův druhý plán. Synonymum k 'tichý, mírumilovný'? Zvedl obočí, a když vyplnil V-Y-R-O-V-N-A-N-Ý, poprvé nalezl Harryho nápovědu, méně poučnou. Vyrovnaný? Možná to nebylo slovo, ke kterému Harry mířil. Ticho, klid? Co jiného by to mohlo znamenat? Poklepal perem o papír, jeho tvar i hmotnost byla jeho ruce neznámá. Dovolil si sklopit oči opět ke křížovce, doplňoval další číslo a rozhodl se nechat být význam 'vyrovnanosti' na později.

Další slovo bylo 'nájezdník (mn.)', které začínalo Ú a přetínalo vyrovnanost. Opatrně do malých čtverečků zapsal Ú-T-O-Č-N-Í-C-I a zároveň uvažoval nad důsledky tohoto množného čísla. Článek byl o zatčení Luciuse a McNaira, přesto si ale nemohl být jistý, Severus pochyboval, že by se Lucius odhodlal k přímému útoku na Harryho. Možná někdo jiný, někdo, kdo v článku nebyl zmíněn. Udělalo ho to více důležitým, více nebezpečným - nebo méně? A kdo by to byl? Měl být jeho, nebo její útok zaměřený na Harryho, na Luciuse, na Severuse? Harryho náznak zvýšil počet otázek než odpovědí a Severus pocítil v žaludku známou stočeninu frustrace, že Harry mu neřekne (nemůže), co se děje.

'Schopnost dát život'? Vyplnil P-L-O-D-N-O-S-T a vzpomněl si na tu frašku jejich smluvního vyjednávání, Harryho s kamennou tváří, kdy odmítal klauzuli o věrnosti, i poté, co Severus odhalil, že by ho Lucius mohl dostat dítětem. Severus se na okamžik ztratil ve slepé panice, následované vztekem a žárlivostí, které mu taktéž zastínili vidění. Harry chtěl vidět jeho modřinu, že by viděl tento nedostatek na přeměněném Luciusovi? Jak dlouho trvalo Harrymu uvědomit si, že něco není v pořádku? Jak daleko-? Zastavil tu myšlenku, ale ne zcela včas, aby zabránil obrazům Harryho v zápalu vášně, ležícího na posteli, jako včera večer (objevili se jiné vzpomínky), prohnutý při každém pohlazení a sténající potěšením s každým tahem. Všiml si Harry včas? Přehrál si večerní setkání, snažil se rozhodnout, jestli byl Harry vystrašený nebo traumatizovaný, nebo něco mezi tím.

Ale Harry se vždycky dobře kontroloval, byl pevně na uzdě a i v předpokládaném pohodlí svého domova Severus nikdy nebyl schopen určit, zda to dělal schválně nebo to byl zvyk, který byl již tou dobou hluboce zakořeněný v jeho povaze, že tak činil bez přemýšlení. Možná to bylo trochu od obojího, nebo taky ne, možná to u něj byla nutnost, být vždy v klidu a mít vždy kontrolu, protože stačilo jedno uklouznutí, jedna chvíle emoční nestability a mohlo to mít katastrofální následky, jak pro Harryho tak pro všechny kolem něj. Možná. Severus nevěděl. Co by se stalo?

Začal vyplňovat zbytek mezer téměř bez přemýšlení, jeho mysl stále bzučela vším, co by se mohlo stát, co se stalo, zatím co on byl zazděn v Luciusových ochranách. C-A-G-L-I-O-S-T-R-O, N-Á-V-R-H, M-U-D-L-A. Na chvíli se zastavil, když byl u 'povinnost vůči jinému kouzelníkovi (mn.)', byl si téměř jistý, že je to další náznak, i když v žádném z malých čtverců nebylo číslo. Samozřejmě, do tohohle zmatku byl zapojen víc než jen jeden životní dluh - mezi Harrym a jím, to byly již dva, mezi Luciusem a Harrym další, a Severus by se vsadil, že Harryho minulost volala po některých laskavostech, které mu věnovala, bez toho, aniž by ho předem varovala. Ale Severus to všechno věděl. Takže co to bylo, co mu chtěl Harry říct? Nebyly zde žádné nové životní dluhy, mezi Harrym a jím, ani by nedávalo smysl, kdyby Harry zmínil životní dluhy, které nebyly spojeny s touto situací. Další životní dluh mezi Harrym a Luciusem tedy, ale kdo vlastnil čí?

Byli zde přinejmenším dva útočníci, z nich jeden byl ve spolku s Luciusem. Takže možná chtěl Lucius ve sladěném útoku zachránit Harrymu život. Byla to samozřejmě čirá spekulace, ale neměl nic jiného než více či méně užitečná slova, nebylo toho moc, co Severus mohl dělat. Za předpokladu, že toto byl Luciusův záměr, zdálo se logické, že se mu to nepodařilo, protože Harry dnes ráno nevypadal utrápeně.

To stále ještě neodpovídalo, kdo je ten druhý útočník a Severus dával velký pozor, aby umístil svůj šálek jemně zpět na talířek. O další dvě písmena později narazil na J-E-D, krátce ho napadlo, jestli by to také nebylo důležité, ale pak to odmítl jako příliš vágní náznak. Pokračoval se S-E-S-T-R-Y, D-O-P-I-S a byl zaměřen na 'jedovatá zahradní rostlina', když si všiml zajímavé konstelace vytvořené z J-E-D a D-O-P-I-S. Jed a dopis, brk. Jed, brk, písmeno. Byl až příliš obeznámen s jedovatými brky, jejich manželství obdrželo více než trojnásobek nenávistné pošty. Bylo stále příliš nejasné, co tím Harry myslel, ale jed, brk a písmeno dávalo rozhodně větší smysl než 'vyrovnaný', takže byl nakloněný držet se této myšlenkové linie.

V duchu probíral všechnu nenávistnou poštu, kterou obdržel, převážná část těchto dopisů byla od nemocných bláznů, kteří odhalili údajné spiknutí, kteří mohli dokázat, že podal Harrymu nápoj lásky a ulovil si ho do postele. Nebylo zde ale nic, co by odhalilo nebo dokázalo nějaký jiný záměr, a nemohl si vzpomenout na žádný jiný dopis, který by stupňoval výhrůžky na alarmující úroveň. Pak tam byly dopisy, anonymní, ale stále příliš rozpoznatelné, od těch, kteří sloužili pod Temným pánem, chrlící obvinění ze zrady a z jejich prodeje ministerstvu, ze spolčování se - S-P-O-L-Č-O-V-Á-N-Í - s mudlorozenými a krve zrádci. Všichni měli pravdu, samozřejmě, a ponechal si ty dopisy pro případ, že by jich někdy bylo potřeba - jako při vydírání nebo jako doklad o svých dobrých úmyslech. Byly mezi nimi i výhrůžky smrtí, ale Severus nedokázal rozeznat žádný důvod, proč by Harryho kolegové uvolnili Luciusovu a McNairovu identitu k tisku a ponechali si třetího Smrtijeda v tajnosti. Přinejmenším to znělo nepravděpodobně.

Dopisy od některých občanů, jež ho považovali za metlu na zemi, hnilobu lidstva, obviňovali ho za svůj ztracený majetek, ztrátu končetin a ztrátu blízkých. Jeden z nich byl pevně přesvědčen o tom, že jeho bratr zemřel na Severusem uvařený jed a varoval ho, aby lépe sledoval svůj ranní čaj. Severus usoudil, že více než směšné, je to znepokojující. Další ho obviňoval za vraždu svého zetě a následnou sebevraždu své dcery a hrozil, že ho prokleje impotencí, aby nikdy nemohl mít vlastní děti. Jako kdyby děti chtěl (nedovolil si žádný prostor pro myšlenky). Byli zde i jiný, samozřejmě, ale nemohl si vzpomenout na žádné konkrétní hrozby, něco, co by mu řeklo jejich úmysly. Bude to muset zkusit a zeptat se Harryho.

Vypil poslední zbytky čaje, sebral pero a sroloval noviny, konečně odstrčil židli a vstal. V duchu si připravil své argumenty, teorie, seznam otázek a vydal se po schodech nahoru. A to vše, jen aby zmizely ve chvíli, kdy Harry otevřel dveře hned po prvním zaklepání a přidržel je dokořán, místo aby jimi prolezl jako provinilé dítě.

V Červené - kapitola 15. - část II.

18. ledna 2017 v 17:15 | Elloii |  V Červené
Kapitola 15. - část II.



"Do prdele! Měl si pravdu!" řekl Draco a jeho hlas mírně vyskočil a rozešel se k otvoru "Sever-"

"Ne." Nebylo to více než slabé zaskučení, ale zastavilo je. "Ne… choď... dovnitř."

"Proč ne?" zeptal se Draco, Harry mezitím začal vytvářet jiskry.

"Jsou zde zakotvené ochrany," řekl Harry a Severusovi se podařilo trhané přikývnutí. "Vysávají magii." Severus znovu přikývl a soustředil se na Harryho hluboké zelené oči. "Pokud bychom vstoupili, zůstaneme také uvěznění."

Draco zaklel, ukvapeně ukročil zpět, zatím co se Harry přikrčil a mluvil přímo na Severuse. "Severusi? Jsi v pořádku?"

Chtěl říct něco sarkastického, jako že přežil i horší situace, jako manželství s Nebelvírem, a že ho jeden den bez jídla a vody nezabije.

Místo toho z něj vyšlo hrdelní chrčení. "Žízeň."

Draco zavolal jednoho ze svých skřítků, který se vynořil s balenou vodou a nějakými sušenkami. Ale pak zaváhal a obrátil se přímo na Harryho.

"Myslíš, že se něco stane, pokud se pokusím dovnitř prohodit láhev?"

"Není to tvůj dům?" zamumlal Harry a pak začal mávat hůlkou s nacvičenými inkantacemi, zviditelňoval sítě magie držící Severuse, a ten se rozsvítil jako mudlovský vánoční stromeček. "A já bych tam tu láhev hodil, kdybych byl tebou."

"Nikdy jsem v téhle části sídla nebyl. Ani jsem nevěděl, že existuje!" protestoval Draco a zamával lahví, z čehož měl Severus docela závrať, protože z láhve neodtrhl oči. "Takže pokud mi neodpovíš, navrhuji, abychom zavolali odborníka."

"Dej mi to," řekl Harry s povzdechem, sáhl po lahvi a bez dalších okolků ji prohodil otvorem k Severusovi. "Myslím, že to je odpověď na tvou otázku."

Severus neposlouchal Dracovu odpověď, soustředil se na své třesoucí se ruce, aby chytili láhev, a pak si chamtivě užíval první doušek čisté kapaliny. Sklouzl mu do krku, chladný, osvěžující a hned se cítil lépe, jeho hlava se začala soustřeďovat. Lokl si znovu, již menší doušek a nutil se ke zdrženlivosti. Chytil balíček sušenek, který k němu Harry přisunul a zaměřil se na vyživování a hydratování těla.

"Nejsou zde žádná slabá místa," dospěl k závěru Harry po své kontrole magie a posadil se na bobek. "A nemůžu zrušit ochrany, aniž bych vážně neohrozil štíty."

"Takže mám zavolat odborníky?" Zeptal se Draco. "Protože si nemyslím, že o těchto místech existují nějaké zápisky a pokud ano, nebude snadné je najít.

"Musí tu být nějaké zabezpečení kvůli poruchám," argumentoval Harry a díval se na Severuse, jako by čekal, že mu odhalí nějaké Luciusovo tajemství.

"Téměř jistě je," souhlasil Severus, snědl poslední zbytky sušenek a opatrně vstal. "Ale kdybych věděl, kde jsou, nebyl bych ještě tady. Lucius byl schopen používat kouzla zvenčí, mohl ovlivňovat věci v této místnosti, takže navrhuji, abys pracoval z tohoto úhlu, zatím co se Draco podívá v knihovně, zda nenalezne nějaké informace."

Draco si povzdechl, ale poslušně se vydal doleva směrem do knihovny, zatímco se Harry zamračil na určitou část ochran. "Jsou zde vrstvy magie, takže ať je zde jakákoliv slabina, je zakrytá a nepřístupná."

Pak se podíval na Severuse, jeho oči uznale - alespoň by v to Severus rád věřil - přejeli přes jeho tělo. Pak znovu švihl hůlkou, neverbálně přikouzlil Severusovi hábit a kalhoty, a to včetně jednoho páru obuvi, nebyli to ovšem ty šaty, které mu Lucius sebral. Severus byl vděčný, že Harry myslí na jeho pohodlí a snažil se zachovat jeho poslední zbytky sebevědomí a zbytečně se Severuse nevyptával. Pak ale Harry zaváhal a Severusova vděčnost zmizela tam, kam zmizel i zbytek jeho iluzí.

"Cítíš se v pořádku, ale evidentně nemohu číst ve tvé magii, takže mohl bys?" zeptal se Harry a neurčitě ukázal.

"Mohl bych, co přesně?" Zamračil se Severus a zkřížil ruce na prsou.

"Mohl by sis prosím sundat boxerky?" zeptal se Harry, opět s neurčitým gestem ruky, ale tentokrát se setkal se Severusovýma očima, které na něj právě zírali s nepochopením. "Je mi to líto a omluvím se ti později, ale potřebuji to vědět."

"A tím, že si sundám boxerky, dosáhneš čeho?" tázal se Severus nedůtklivě, ale trhl sebou, když si vzpomněl. "Chceš vidět tohle." Zvedl lem jediného zbytku oblečení, odhalujíc tmavě červenou značku mezi třísly a stehnem. "Spokojený? Mohl bych si teď laskavě obléct své šaty?"

"Děkuji," zamumlal Harry a rychle prostrčil složené šaty skrz bariéru. "Pravděpodobně bych mohl příliš posílit ochrany a donutit je tím explodovat."

Severus si zapínal hábit zatím, co odpověděl. "Lucius se zmínil, že jeho ochrany živí magie obsažená v této místnosti. Vzhledem k tomu, kolik magie tudy zatím prošlo, pochybuji, že je zde nějaký limit, kolik toho mohou absorbovat."

Harry oči byli vzdálené, jak se díval na Severuse a současně na první vrstvy ochran, viděl něco, co mohl vnímat jen někdo s jeho mimořádným magickým talentem. "Mohu zmrazit některé vrstvy tak, že nebudou moct expandovat v náhlém nárůstu magie. Mělo by je to obelstít. I když si nejsem jistý, jestli se mnou Draco bude později ještě mluvit."

"Pochybuji," řekl Severus a sdílel s mladším mužem úsměv, než se otřepal z náhlé nevhodné sentimentality. "Možná bychom ho mohli zkontrolovat, jestli neobjevil nějaké méně extrémní řešení."

"Jistě." Pokrčil rameny Harry, hůlku líně pootočil mezi prsty a vytvořil bezchybného, perleťově bílého, jasně ohraničeného patrona Jelena, který bez zaváhání odklusal. "Neublížil ti, že ne?"

"Ne," řekl Severus a studoval Harryho oči. "Ale to už dávno víš."

"Vím, že ti neublížil teď," opravil ho Harry. "To nezaručuje, že ti neublížil dříve."

"Ne, to ne," připustil Severus a udělal krok blíže k otvoru."

"Dobře."

"Nezeptáš se mě, co se stalo?" tázal se Severus, přemýšlel, proč mu tolik záleželo, zda se Harry zajímá. Ale byla to hloupá myšlenka.

"Nemyslel jsem si, že by to bylo fér," řekl Harry tiše a ty zatracené zelené oči tolik připomínali Lily. "Vzhledem k tomu, že ti nemohu odpovědět, když by ses mě zeptal stejnou otázkou."

"Tohle nemá nic společného s tvou prací!" protestoval Severus. "Správně?"

"Víš, že ti nemohu odpovědět," řekl Harry. "A dokud moje oddělení nerozhodne o verzi událostí, můžu ti říct dokonce méně než obvykle."

"Jak troufalé předpokládat, že víš jaká pravda je pro každého stravitelná." Ušklíbl se Severus. "Podcenil jsem Albusův vliv, který na tebe měl - opravdu ses od něj naučil hodně, že?"

"Vzhledem k tomu, kolik pro nás oba znamenal, nemyslím si, že bychom měli do našich neshod tahat Albuse." Odpověděl Harry pevně, než se odvrátil. "Udělám nejlépe, když kontaktuju jednoho ze svých kolegů. Tohle by mohlo být ošidné."

Přemístil se, přes zatracené ochrany, dříve než si Severus mohl uvědomit, že ho na jazyku pálí oprávněné rozhořčení, že si Harry dovolil ho poučovat, kárat, jednat s ním s povýšeným tónem. A jak nezrale a nezdvořile ho zde zanechal, i když by on udělal pravděpodobně to samé. Přecházel po délce svého malého vězení a jeho vlající hábit mu uklidňoval nervy, i když by nikdy nepřiznal, že by to oblečení dokázalo.

Netrvalo to dlouho a uslyšel na chodbě kroky, viděl nezřetelný stín, který se pohyboval směrem k němu, následovaný štíhlýma nohama a štíhlými boky patřící mladému muži, o kterém jednou přemýšlel jako o nejbližším člověku, který měl nejblíže k fyzické dokonalosti.

"Severusi? Harry říkal, že našel způsob jak tě dostat ven. Kde je?" pokynul mu Draco a podíval se po chodbě, jako by čekal, že Harry vyskočí zpoza jedné z dekorativních armatur podél stěn.

"Shromažďuje posily, aby mohl srazit vaše ochranná kouzla," odpověděl suše Severus a užil si krátký záblesk šoku, který se Draco pokusil skrýt.

"Srazit je?" zeptal se Draco. "Myslíš dočasně snížit. Je to tak?"

"Ne, obávám se, že Harryho verze obsahuje více demolice a trvalé destrukce," odpověděl Severus jízlivě, protože věděl, díky bouři v Dracově tváři, že jeho slova, pronesená z nesprávně zaměřeného vzteku, tvrdě udeří.

Našel rozhořčení, pobouření a krátce zoufalství, a nakonec rezignaci. "Otec nebude rád. Nicméně, je to jeho vina."

"Víš, co se stalo?" zeptal se Severus, téměř dychtivostí udeřil do zdi.

"Vím jen to, co jsem viděl. Harry byl na té charitativní sbírce s tím, co jsem si myslel, že jsi ty, a pak, jak někdo útočí, rozruch a následně bystrozory odvádějící mého otce, stále pod mnoholičným lektvarem, pryč," Draco se na něj podíval. "Pak mě Harry drapnul, vytáhl mě ven a řekl mi, že se okamžitě musíme dostat do našeho sídla, protože tě můj otec unesl a drží tě tady."

"Copak ses ho nezeptal, co se děje?" tázal se Severus.

"Nač ztrácet dech?" Draco protočil oči. "Upřímně řečeno, spíše jsem si myslel, že se něco chystá proti mému otci a využívá mě, aby se dostal sem. Kdybychom tě nenašli…"

"A přesto si byl ochotný s ním jít?"

Draco udělal krok do strany a napůl se otočil. "Harry by stejně našel způsob, i bez mé pomoci. Spíš jsem si myslel, že moje spolupráce udrží likvidaci majetku na minimum. Zdá se, že jsem byl příliš optimistický."

"Vskutku," odpověděl Severus, zatím co studoval Dracův profil. Nemluvil pravdu, nebo alespoň ne celou pravdu a Severus nenáviděl, že lže. Nedokázal dost rychle uhasit myšlenky, plné hořkosti a nedefinovatelné žárlivosti, a Draco si jeho pohledu všiml a věnoval mu ironický úsměv.

"Harry vypadal... rozrušeně. I kdybych mu úplně nevěřil, neměl jsem žádné pochybnosti o tom, že si myslel, že je to důležité a neodpustil bych si, kdyby měl pravdu a já neudělal nic, abych ti pomohl. Tak jsem ho sem přenesl." Draco se setkal s jeho očima a Severus byl tentokrát o něco více přesvědčen.

"Nelhal jsem," Harry se objevil stejně náhle, jako předtím zmizel.

"To děláš zřídka," potvrdil Draco a přidal omluvný výraz. "Alespoň pokud vím."

"A stejně nikdy neuvěříš," řekl Harry se vším chlapeckým šarmem a Draco se zasmál.

Severus se nesmál. Zíral na tři muže, kteří se objevili s Harrym, drželi se v pozadí, zatím co vše pozorovali s vyvalenýma očima. Severus tuto techniku znal příliš dobře.

"Nechceš nás představit, Harry?" zeptal se a zaměřil pohled na nejvyššího muže.

"Toto je pan Anderson z bystrozorského oddělení." Pokynul Harry k brunetovi, který byl nejblíže, ale přestože Anderson předstoupil před Severuse, žádný z jeho obličejových svalů se nepohnul. "Je zde, aby si ověřil, zda jsi byl skutečně unesen a drželi tě zde proti tvé vůli."

"Jste zcela přesvědčen, že toto je pan Snape?" zeptal se bystrozor Harryho.

"Jsem si jistý, že tohle je můj manžel Severus Snape," potvrdil Harry okamžitě a hleděl přímo na bystrozora. "A jsem si jistý, že jakékoliv další otázky můžou počkat."

Harryho postoj neumožňoval argumentaci a Anderson neudělal tu chybu, aby s ní začal.

"Oblast je zajištěna," řekl jeden z těch dvou a udělal krok vpřed. "Jsme připraveni zahájit proceduru."

Harry přikývl, ale Severus prostě jen dál zíral na ty dva nejmenované kouzelníky, jak usoudil, Harryho kolegy. Byli identičtí do posledního detailu. Pokud by bystrozoři vyslýchali svědky nějaké trestné činnosti, obdrželi by stejný popis znovu a znovu. Výška? Střední. Odstín pleti? Lehce opálený. Vlasy? Krátké, černé. Oči? Zelené. Nějaké charakteristické znaky? Jizva na čele. Ale samozřejmě, nikdo ze svědků by neodpověděl takhle - prostě by uvedli, že viděli Harryho Pottera. Dva Harry Pottery. Tři, pokud jste počítali původního. Jistě, jeden na levé straně neměl oči tak dokonalé a nos měl příliš velký a druhý měl více široká ramena, a když se kolem nich pohnul vzduch utajovacího kouzla, bylo na druhý pohled vidět, že je to někdo jiný. Severusovi se najednou udělalo špatně, že jeden z nich byl v jeho domě, v jeho posteli, a předstíral, že je jeho manžel, zatím co byl Harry někde pryč. Nevěděl, jakou hráli hru nebo jakou roli v ní měl on.

Harry si všiml jeho pohledu. "Každý ví, kdo jsem, tak všichni užívají vzhle-"

"Harry!" ostře ho přerušil, ten s větším nosem a švihl hůlkou, když se Harryho dech zadrhl a začal se dusit. "Není to v jeho zájmu."

Poprvé byl Severus rád, za tvrdohlavý vzpurný výraz v Harryho tváři. Harry trhl hlavou, setřásl kouzlo a zhluboka se nadechl. "Poděkuji ti, pokud se o to znovu nepokusíš."

Tvář druhého Harryho se přeměnila do mírné rozpačitosti a zamumlal pod vousy něco jako omluvu.

"Budeme pokračovat?" zeptal se třetí Harry a vytáhl hůlku, přičemž se s očekáváním díval na skutečného Harryho.

Harry přikývl a znovu se otočil k Severusovi, vytáhl z kapsy hábitu jednoduchý proužek kovu ve stříbrné a černé barvě titanu, Severusův snubní prsten. "Znovu jsem aktivoval přenášedlo. Měl bys jej použít, jakmile začnou ochrany padat, abys nezůstal pohřben pod troskami."

"Troskami?" zopakoval Draco bolestně naplněným šeptem.

"Budu se snažit snížit ochrany jen tak, aby se Severus dostal ven, nicméně on je mou prioritou, nemůžu ti nic slíbit," řekl Harry a krátce položil ruku na Dracovo rameno. "Omlouvám se."

"Chápu to," ujistil ho Draco. "Udělám nejlépe, když odejdu, jestliže nepotřebujete mou pomoc."

"Díky, Draco," řekl Harry, hodil prsten k Severusovi a počkal, až si ho nasadí, než pokračoval. "Vy dva jste připraveni?" Jeho kolegové přikývli, a postavili se vpravo a vlevo k otvoru s Harrym ve středu. "Dobře. Severusi, jdu dovnitř."

"Co?!" zeptal se Severus ostře a narazil do magického štítu, když spěchal zablokovat Harrymu vchod. "Neposlouchal jsi, co jsem řekl? Místnost tě vysaje do sucha a nenechá ti žádnou možnost, jak to zablokovat nebo zrušit, když dostane příliš mnoho. Ty sem nepůjdeš!"

"Všichni jsme si dobře vědomi rizik," řekl ramenatý Harry monotónním hlasem.

"Vy si na sebe to riziko neberete," odsekl Severus. "A vzhledem k tomu, že budu já obviňován za zabití Zachránce kouzelnického světa, myslím si, že by to nemělo být ani tvoje riziko." Zamračil se na Harryho, stále držíc ruce po obou stranách otvoru, aby mu co nejvíce zabránil projít.

"Severusi… Moje magie není neomezená a je v našem zájmu strhnout ochrany tak rychle jak jen to bude možné. Budu schopný je nabít takovým množstvím magie, abych našel zranitelné místo, ale jen pokud budu uvnitř," vysvětloval Harry. "Budu v pořádku."

Omluv mě, že to neshledávám uklidňujícím. Nezvážil jsi všechna rizika." Zvedl ruku, když chtěl Harry protestovat. "Ne pro tebe. Já vím, jak málo si ceníš vlastního života, takže toto necháme stranou. Myslíš, že mě zde Lucius držel pro zábavu? Že měl pochybnosti o zabití starého přítele? Možná, že neznám jeho Plán A, ale odvážím se poměrně přesně odhadnout, jaký by mohl být jeho Plán B. A ty hraješ přesně podle něj."

"Pokud máte nějaké informace, radil bych vám, abyste nám je sdělil," řekl jeden z Harryho kolegů a Severus si nevěřícně odfrkl.

"Proč, neumíte snad číst mezi řádky?" zeptal se posměšně, ale nebyl to jeden z falešných Harryů, kdo udělal krok zpátky, a tak využil příležitosti a zkřížil ruce na prsou.

"Víš stejně dobře jako já, že Ministerstvo i Řád udělali vše, co si jen lze představit, aby se ujistili, že Voldemort již nikdy nepovstane," řekl Harry tiše a díval se na něj přes tmavé řasy.

"Jsi příliš mladý, aby sis pamatoval, že to samé udělali i posledně," posmíval se Severus, ale znělo to unaveně a melancholicky. "A Lucius nebyl zcela nezúčastněný, nebo nenápadný, když přišlo na jeho starého pána."

"Máte konkrétní informace?" zeptal se Harryho kolega a podíval se na netrpělivého bystrozora.

"Ne," přiznal Severus. "Ale jestli Lucius něco… plánuje, neměl bys mít alespoň otevřená zadní vrátka?"

"Nebo nejdříve zkontrolujeme, zda něco není v ochranách?" navrhl Harry a nasadil si téměř triumfální výraz. "Udělám to, pokud vám nebude vadit ještě chvíli čekat?"

"Nemyslím si, že je zde třeba mluvit o trpělivosti," uzavřel Severus, udělal krok zpět a dal tím prostor k práci Harrymu, nicméně na něj stále dohlížel.

Harry také udělal krok dozadu, poklepával na jednotlivé oblasti hůlkou, rozzářil je energií. Severus si všiml, že Anderson začínal být netrpělivý a Severus se bál, co by to mohlo způsobit s Harryho koncentrací, kdyby ho rozladil. Harryho kolegové, na druhé straně, se uvolnili, jeden z nich sledoval Harryho pokrok bystrýma očima, vytvářel tím přinejmenším věrohodnou napodobeninu, která ví, co se děje. Zatím co druhý se začal vybavovat s jedním z Dracových předků.

Po šestém nebo sedmém kouzle Harryho tvář potemněla, a oči se mu rozostřily, jak se díval skrz několik vrstev magie. Prudce otočil hlavu zleva doprava, nahoru, dolů, v diagonálním směru k něčemu daleko pod Severusovýma nohama.

"Takže?" tázal se Anderson a vrátil tím Harryho do reality, jako když ho vystřelili prakem.

Harry zvedl ruku, ale ne k Severusově překvapení, ale k bystrozorově. "Mám to," řekl svému kolegovi. "Zkusme ukončit tento den, bez dalšího Obliviate, prosím? Je tu jeden pramen, který nesouhlasí s logikou ochranného systému. Možná to nic není."

"Můžeš říct, kdy ten pramen vznikl?" zeptal se s velkým nosem. "Jestli je starý, starší než my, můžeme konstatovat, že je to neškodná anomálie a není součástí Luciusova plánu."

Harry přikývl, znovu se soustředil a rozsvěcoval magickou síť.

"Hledej známky oslabení," tiše ho korigoval kolega a přistoupil k Harrymu blíž. "Roztřepené hrany, uvolněné spoje. Vidíš, která větev magie se spojuje v ostatními?"

"Myslím, že je mladší," prohlásil nakonec Harry a podíval se na druhého muže. "Běží velmi čistým způsobem, přímo skrz ostatní ochrany, ale pak se boří hlouběji a bude těžké ji vysledovat mezi všechny ty ostatní podpisy."

"Nemůžeš určit podpis?" zeptal se Anderson netrpělivě.

"Můžeš si to vyzkoušet," odpověděl Harry klidně. "Ale jsem si jistý, že si také všimneš, že všechny rodinné podpisy jsou si často podobné."

"Tak co navrhuješ?" tázal se Anderson. "Možná, že ve vašem oddělení fungují hodiny jinak, ale měli jsme naplánované jiné věci, a pokud můj šéf uslyší, že jsem tu celý den postával a sledoval, jak nic neděláš, nebude se mu to líbit."

"Nechte si vaše obavy," řekl přezíravě ten s širokými rameny. "Zřídka kdy nějaká vaše akce s plánovanou strategií dosáhne dobrých výsledků."

Severus jen stěží potlačil odfrknutí, když pomyslel na to, jaká by to byla cenná lekce pro Harryho, kdyby se ji naučil už během svých školních let. Harry se k němu otočil a usmál se.

Jeho kolegové mezitím zahájili vlastní zkoumání, prověřovali pramen magie se zřejmým cílem nalézt anomálie. S předvídatelnými výsledky a včas, samozřejmě. Harry se zdál být mimo realitu a Anderson se již smířil se situací. Severus sám neměl moc na vybranou.

"Pošleme do ochran nějaké impulzy," nakonec řekl velký nos. "Kdyby se dělo něco neobvyklého, budeš mít možnost zablokovat mou magii."

"Dobře," řekl Harry a podíval se na Severuse. "Ustup prosím o krok zpět."

Znepokojení? Jak dojemné. Severus si nemohl pomoci, aby v sobě neucítil neposlouchající dítě, které lezlo po shnilém stromě na zahradě a zaseklo se, když pod ním jedna z větví a on musel čekat na záchranu ve formě nepříjemných a mírně rozmrzelých rodičů. Představa, že by měl uvedeného rodiče představovat Harry, mu vyloudila úšklebek na rtech, ale přesto ustoupil.

Všichni pozvedli své hůlky, téměř unisono, ačkoliv Anderson mírně zaostal, zřejmě proto, že ve skutečnosti příliš nepochopil, co se děje.
Severus slyšel nejasné mumlání, viděl jasný modrý proud světla, ale necítil ve vzduchu magii, jak lehce poletuje, a dotýká se jeho kůže. Krátce ho napadlo, že to bylo, protože Harry nekouzlil, protože i když Harry dělal to nejjednodušší kouzlo, bylo to cítit nerealisticky obrovskou magií. Ale samozřejmě byl v anti magické bublině, takže magie mohla být mimo jeho dosah.

Harry zakřičel. Zavrávoral, ruce si dal před obličej a nohy se mu podlomili. Muž s širokými rameny u něj byl právě včas, aby ho zachytil, jednou ruku mu obtočil kolem trupu a jemně ho položil na podlahu.

"Harry!" Severus se přistihl, jak se pokusil dostat k muži a když udělal krok blíže, bolestivě narazil na ochrany.

"To není dobré," zamumlal Harry nezřetelně a natáhl zkrvavené konečky prstů ke svému kolegovi, zatím co si druhou rukou stále svíral čelo. "Sev'rus měl prav-du."

Severus, ač rád slyšel Harryho potvrzení svých slov, měl větší starost o Harryho a pravdivost toho nejhoršího scénáře.

"Možná byste měl vzít Harryho k léčiteli," navrhl Severus a zvedl hlas, aby ho bylo pořádně slyšet.

"Nikdy pro mě nic nedokázali udělat," vrátil mu Harry, sundal ruce z čela a postavil se na nohy. Jeho jizva stále krvácela, červená kapalina mu tekla přes nos a měl ji rozetřenou přes brýle. "Budu v pořádku. Jen mě to šokovalo. Nech mě se podívat na ochrany."

Zavrávoral. Severus se chtěl natáhnout, aby ho zachytil, ale opět zjistil, že jsou jeho možnosti omezené. Pak se Harry sám vyrovnal, usmál se na Severuse a vrátil se k ochranám. Měl na sobě výraz - nebo to bylo tou krví? - stejný jako během války, příliš odhodlaný, příliš soustředěný a příliš málo lidský. Nějak v Severusovi probudil asociaci k mladšímu Harrymu, sotva dospívajícímu, jehož nevinnost nikdo nedokázal ochránit, protože byli příliš zaneprázdněni záchranou jeho života.

"Teď ji můžu vystopovat," prohlásil. "Ale radši bychom měli zavolat posily."

"Je to… Ty-Víš-Kdo?" zeptal se Anderson s obavami, jeho hlas pronikavě zakolísal.

"Prověříme to," řekl velký nos, obešel Harryho, který se stále díval na ochrany. "Možná by někteří z vašich kolegů mohli zabezpečit oblast. Diskrétně. Davová panika není v našem zájmu."

"Vím, kam musíme jít," řekl Harry brzy poté, co se Anderson přemístil. "Je to-" Začal se dusit, ruce si přitiskl k hrudi a na světle modrém svetru se mu vytvořily krvavé šmouhy.

"Nebojuj," řekl ten s širokými rameny a znovu se natáhl k Harrymu. "Dýchej, nesnaž se mluvit."

"Co se to sakra děje?!" ptal se Severus a mlátil pěstmi do zdi, když mu nevěnovali pozornost. "Harry?"

Harry ještě párkrát zalapal po dechu, jeho prsty se zaťali v pěst v záchvatu a křeči, ale přesto se setkal se Severusovým pohledem, oči měl plné odpovědí, o kterých si Severus nebyl jistý, že je chce slyšet.

"Harry potřebuje léčitele," řekl Severus a snažil se o racionální tón a raději zíral na jeden bod na zemi.

"Jsem v pořádku," podařilo se Harrymu mezi zalapáním po dechu.

"Ne, to nejsi," vyvrátil mu Severus, než se otočil k jednomu z mužů. "Ať se děje cokoliv, Harry není absolutně ve stavu, aby se s tím vyrovnal sám. Takže ho vezměte k léčiteli."

"Už to přechází," zněla odpověď. "Máme mnohem naléhavější záležitosti, kterým musíme věnovat pozornost."

"To je v pořádku Severusi," souhlasil tiše Harry. "Jen zvyšovali úroveň zabezpečení. Nepočítal jsem s tím tak brzy a tak mě to překvapilo."

"Nevypadáš v pořádku," upozornil Severus, ztišil hlas a přistoupil blíže k ochranám. "Alespoň si vezmi životabudič. Pokud něco budeš potřebovat, je to veškerá síla, kterou můžeš mít." Sáhl do hábitu, vytáhl jednu malou lahvičku a opatrně ji posunul po podlaze.

Harry se usmál. "Opravdu bych tě teď rád políbil, abys věděl."

"Prostě vypij ten lektvar," trval na svém Severus. "Pak se postaráme o cokoliv, co Lucius připravil a dostaneme mě ven."


"Ano, pane," zasmál se Harry, vypil lektvar a vrátil se ke svým kolegům. "Pojďme na to."

V Červené - kapitola 15. - část I.

18. ledna 2017 v 17:14 | Elloii |  V Červené
Kapitola 15. - část I.

"In the long run we shall have to pay our debts at a time that may be very inconvenient for our survival."
"V dvoudobém horizontu je pravděpodobné, že dluhy budeme muset zaplatit v nejhorší možné době."

-Norbert Wiener-


Na konci dne to nebyl ani nepřátelský tesař s podezřelou schránkou na nářadí, ani první neoznačená dodávka přísad do lektvarů, ani překrášlená dívka od Madame Pimpernellové, která mu, pod rouškou přivítání, vnucovala vzorky svých zkrašlovacích lektvarů. Na konci dne to byl Denní Věštec a byl ochoten vnímat v tom tu ironii, na kterém celá spodní hlavní strana byla zabraná fotkou jeho a Harryho na výročním sympóziu Mistrů Lektvarů a článkem o jejich účasti (pokračování na straně 3), který měl příležitost si přečíst společně se zbytkem novin, během naprosto nekonečném času v uzavřené místnosti, hned potom, co ucítil nepříjemné táhnutí v oblasti pupíku. Přenášedlo.

Neznámé místo blokovalo jeho magii a pravděpodobně magii obecně, jelikož i jeho snubní prsten, který Harry přeměnil na Přenášedlo do bezpečí, nefungoval. Stále měl svou hůlku a pár lektvarů, které by až příliš rád použil na své únosce, jestliže ukážou svou tvář. Začal přemýšlet, zda se mu to vůbec někdy podaří. Možná, že zde byl zavřený navždy, nebo alespoň dokud neumře hladem či žízní, pečlivě odstraněn z dohledu. Zapomenutý. Snažil se rozhodnout, zda je to Luciusův styl, jeho vrozená touha udržet si čisté ruce a mít z toho škodolibou radost. Jeho závěr nebyl definitivní.

Ale to nebyl nejvíce znepokojující objev, který učinil. Necítil Harryho, nebo lépe řečeno, necítil Harryho magii omotanou kolem sebe, která by ho chránila. Nic tam nebylo. A cítil jakési studené prázdno, jako by si už jeho tělo na tu ochrannou vrstvu Harryho magie zvyklo. Vzpomněl si, jak tvrdil, že se o sebe dokáže postarat sám.

Měl se více hlídat, než zvednul něco tak neškodného jako noviny, měl se ujistit, že anti-přenášecí bariéru rozšířil i na schody do obchodu. Měl. Ale neudělal to. A měl poslouchat Harryho, když se nabídl, že se postará o jeho ochrany namísto toho, že udělal provizorní práci sám. Ale neudělal to. A hrát na 'co kdyby' ho odsud rychleji nedostane.

Rozhlédl se po vězení - loupající se pruhy tapety v nenápadně bílé barvě, která už nebyla bílá, čtvercová místnost s vysokým stropem a tvrdou betonovou podlahou, bez nábytku kromě jedné nepohodlné židle, na které seděl - a nakonec se zaměřil na druhého vězně. V jednou rohu, s očima plnýma podezřelého oslnění a dlouhýma černýma nohama seděl v prachu pavouk ve své bílé síti. Severus uvažoval nad jeho významem, zda-li je jeho přítomnost úmyslná nebo náhodná, náznak pohrdání nebo znamením, že jeho únosce nepomyslel na všechno, a že něco jako bezvýznamný pavouk mohl uniknout jeho pozornosti. Uvažoval nad posílením jednoho ze svých lektvarů pavoukem, jakož to ingrediencí, ale pak si uvědomil, že bez kotlíku, nebo bez možnosti vykouzlit oheň by jen zničil jinak perfektní lektvar.

Trpělivost. Byl to jediný přístup, který sliboval možnost nějakého úspěchu. Trpělivost a bdělost. A tak čekal na vratké židli, hůlku pevně sevřenou v ruce a snažil se nemyslet na to, že bude zapomenut. Nebo na to, co pro něj Lucius mohl plánovat.

* * *

Stěna se posunula. Čtverce a obdélníky se otáčely a pohybovaly jako posuvná skládačka, než se zformovali zpět do zdi. Vše bez vydání jediného zvuku. Nicméně Severus nespal, seděl, zdálo se to jako celé hodiny, a své unavené oči měl zafixované na zeď.

"Severusi, promiň mi, že jsem tě nechal čekat," Lucius do místnosti nevstoupil, místo toho stál ve vytvořeném otvoru. "Doufám, že ti to zde vyhovuje."

Severus pomalu vstal, protáhl si ramena a natáhl krk, aniž by odtrhl oči od hůlky blonďatého kouzelníka. "Luciusi. Nemusel sis způsobovat tolik komplikací, jestli-že jsi mě chtěl vidět. Stále na soví poštu reaguji."

"Nebyl jsem si jistý, zda budeš mít čas na setkání se starým přítelem, vzhledem k tomu, jak máš svůj společenský diář nabitý." Řekl Lucius s odzbrojujícím úsměvem a kývnul směrem k Dennímu Věštci, který ležel odhozený na zemi. "Jsem si jistý, Severusi, že jsi to již vyzkoušel, ale prosím, neváhej a zkus to znovu. Vím, jak moc rád jsi důkladný."

Severus pomalu zvedl hůlku v naději, že to unikne Luciusově pozornosti, bohužel, jak se později ukázalo, bezvýsledně. Severus ucítil na tvářích vzestup ponížení a věděl, že si toho všiml i Lucius, jak sebou jedna strana jeho úst cukla. Ale zkusil to, bezvýsledně, pozvedl hůlku a zaútočil na Luciuse kletbou, o které věděl, že by ji nikdy nedokázal zablokovat. Lucius nikdy úplně nezvládl ochrany a blondýnovy štíty byly, stejně jako on, více o vzhledu než o kvalitě. Nic. Ani jiskřička.

"A teď, předpokládám," pokračoval Lucius a s pobavením ho studoval. "se mě pokusíš napadnout fyzicky. Což bude samozřejmě stejně marné, ale prosím."

Opět se Luciusova predikce ukázala být pravdivá, když Severus udělal krok k otvoru, Lucius dokonce ustoupil s výsměchem vepsaným ve tváři a v každém řádku těla, nicméně se Severus setkal s neviditelnou stěnou, která se dutě rozezněla, když do ní udeřil pěstí.

"Mimořádné, že?" poznamenal Lucius, a pohladil stěnu s nadměrným obdivem. "Je to mrtvé centrum panství, nebo abych byl více přesný, mrtvé centrum ochran, které z tohoto místa čerpají sílu. Bylo postaveno během několika generací, pochybuji dokonce, že by z něj dokázal vyjít tvůj manžel. Jsem si jistý, že moje ochrany z takového magického impulzu budou profitovat."

Severus se najednou cítil slabý v kolenou, narovnal záda v obraně proti závraťovému kouzlu, které si pouze představil. Luciusovy ochrany byli schopny absorbovat všechnu magie z jeho kouzel ještě předtím, než se stihli projevit v podobě jisker či paprsků světla, ale neexistuje žádný způsob, jak by mohli vysát magii z jeho těla. Jeho magie byl bezpečně ukrytá v jeho těle, ale s Harryho zvykem nechávat svou magii plout kolem… otřásl se při pomyšlení, co by se v této místnosti stalo s ním.

Lucius se ušklíbl. Severus stěží odolal pokušení udeřit ho.

"Takže to je to, co chceš," řekl Severus nakonec, když si byl jistý, že je zpět pod kontrolou. "Je to past. Pro něj."

"V podstatě ano," odpověděl Lucius velkoryse. "Ale myslím, že zjistíš, že můj plán je mnohem nápaditější. Použití tebe, jako návnadu by bylo nedůstojné, vzhledem k našemu dlouholetému přátelství, nemyslíš?"

"Domnívám se, že vzhledem k našemu dlouholetému přátelství, mi neřekneš, co máš v úmyslu," odsekl Severus netrpělivě.

Lucius se zasmál. "A zkazit ti zábavu během doby, co jsi zde? To by nebylo příliš zdvořilé, ne? Když už jsme u toho, obávám se, že musím přerušit toto příjemné škádlení. Mám pevný časový rozvrh, jistě chápeš."

"Nechtěl bych tě zdržovat," řekl Severus sarkasticky, přemýšlel o posledním pokusu o útěk ze svého vězení, mohl by se na Luciuse vrhnout nebo by mohl předstírat záchvat. Ale první možnost se již potvrdila jako nemožná, a nebyla zde žádná garance toho, že Luciuse zajímá, zda bude naživu nebo ne, dokud bude zavřený v téhle díře.

Měl čas se odhodlat a marně zamumlal štítové kouzlo, než jeho hůlka poslušně vletěla do Lusiusovi natažené dlaně. "Nebude ti vadit, když si ji půjčím, že? Právě teď pro ni stejně nemáš moc využití."

Než mohl Severus protestovat - a k čemu by to bylo? - Lucius zamumlal další kouzlo, které rozvířilo kolem Severuse vzduch v krutý vítr, až pocítil nepříjemný chlad. A byl nahý. Jeho černý hábit společně s kalhoty se zatím úhledně složili v Luciusově náručí.

"Severusi, Severusi." Lucius zavrtěl hlavou a sjel Severusovo tělo od hlavy až k patě a znovu vzhlédl. "Nyní, když máš doma tak sladkého mladého manžela, opravdu jsem očekával, že se o sebe budeš lépe starat. Ne každého přitahuje inteligence."

Severus ucítil na tvářích vzteklé a rozpačité zrudnutí, zkřížil své bledé ruce na prsou a snažil se soustředit jen na to, co bylo důležité. Později bude mít čas vstřebat Luciusovi urážky, nejlépe s Harryho láskáním a polibky, které odnesou pryč všechny jeho obavy. Důležité v tuto chvíli bylo dostat se odsud, a nejlépe živý, aby Harryho znovu viděl.
"Tohle není tvůj styl," řekl, usilujíc o neutrální tón, ale věděl, že se mu úplně nepovedl.

"Půjdou sladit se zbytkem mého oblečení," odpověděl Lucius lehce a znovu se uculoval. "Ještě jedna věc. Accio Severusův snubní prsten."

Hladký povrch kovu mu klouzal z prstu, zakroužil se kolem kloubu, kde se zachytil a pak byl jeho snubní prsten najednou pryč. Cítil se bez něj prázdný, narušený, když sledoval, jak sklouzl na Luciusův vlastní prst, protože to nebyl jen proužek kovu, byl to symbol a Lucius ho znesvětil. Znesvětil Harryho.

"Stále budeš potřebovat nějaké vlasy, kůži, nehty," upozornil ho Severus a odtrhnul zrak od Luciusova prstu ke stříbrným očím.

"Neboj, to mám zajištěné," Lucius se k němu otočil zády. "Nejsi tak opatrný, jak si myslíš a strávil si zde mnoho nocí, ne? Jedl jsi z mých talířů, používal mou sprchu, spal v mé posteli… Zanechal si mezi prostěradly mnoho věcí, že? Zajímalo by mě, co by si o tom myslel tvůj manžel…"

Stěna se opět uzavřela, čtverce se zasouvali, posouvali, přeskupovali, a zakrývali odcházejícího blondýna, dokud Severus nezíral na prázdnou zeď. Dech se mu zadrhl v hrudi, jako když se v jeho průdušnici zamotal had. Nevěděl, co měl Lucius v plánu, ale vsadil by všechno, že to nebylo dobré buď pro něj, nebo pro Harryho. Harry. Stál v boxerkách, husí kůži po celé pokožce, před očima se mu objevily obrázky všech válek, které přežil. Obrázky Luciusovi potem slepené hřívy, potoků krve, rozpadajících se kamenných zdí, vykořeněné a ohořelé stromy, Harryho, zkrvaveného a zbitého, ale stále odolávajícího. Skončí to znovu takto? Harryho vítězstvím? Nechtěl si ani představovat, co by mohl mít Lucius v plánu.

* * *

Uslyšel zvuk, který ho probral ze spánkového oparu, ústa měl suchá a rty mu začali praskat z nedostatku vody. Skřípavý zvuk, jako když někdo skřípe zuby, a následně hlas. Jeho zatemněný mozek potřeboval delší chvíli, aby dokázal rozeznat jednotlivá slova namísto tlumeného rozzlobeného mumlání.

"Vím, že je tady," řekl někdo tónem, který naznačoval, že už se opakuje.

"Nemyslíš si, že by si můj otec vybral méně zjevné místo, kde ho schovat?" Druhý hlas měl stejný nádech odhodlanosti. "Za předpokladu, že ho opravdu unesl, na což nemáš důkaz. A mohl bys laskavě přestat likvidovat mé panství?"

Odpověď byl nerozeznatelná, možná to bylo spíš zasyčení než skutečná slova, ale Severusovi to bylo jedno. Vstal, příliš rychle a zavrávoral, jak se mu náhle nahrnula krev do hlavy a do jeho ztuhlých končetin, ucítil brnění jako tisíce jehliček. Ale bylo mu to jedno, protože ho hledali a ať se propadne, jestli neudělá vše, co bude v jeho silách, aby jim pomohl ho najít. Spěchal ke zdi a začal do ní bušit pěstmi.

"Harry!" vyšlo z něj zakrákání následované suchým kašlem. "Har-!" Jeho hlas se zlomil a ruce se mu slabě třásli, jak s nimi bušil do zdi.

"…tu byl, sídlo má více než sto místností, nepočítáme-li tajné komnaty, sklepení nebo dvojité zdi," Dracův hlas k němu doléhal jako v mlze. "A není zde žádná známka cizího magického podpisu takže-"

"Drž hubu," zuřivý šepot se ozval téměř proti Severusově uchu a on ještě jednou bouchl pěstí do zdi. "Tady za tou zdí něco je. Otevři to."

"Otevři co?" odpověděl Draco podrážděně. "Nic tu není. Hele Harry, chápu, že máš… obavy, ale možná že naše šance na jeho nalezení by byla-"

"Buď to otevřeš, nebo zbořím celou stěnu. Vyber si," přerušil Harry mladého Malfoyova dědice a ačkoliv se jedna Severusova část obávala, co by s ním Harryho radikální přístup udělal, tu druhou to naprosto nezajímalo.

"Dobře. Dobře! Nech mě zkontrolovat, jestli ta zeď má nějakou značku, skryté otevření dveří nebo nějaký mechanismus," odpověděl Draco a Harry mu musel přikývnout, protože bylo ticho. Ale bylo možné, že mu jen tak hlasitě a bolestivě šumí krev v uších a natolik hlasitě dýchá mezi vyprahlými rty, že nic neslyší.

Zavrávoral, když se najednou stěna začala posouvat a pak tvrdě dopadl na zem. Rozhodl se, že na ní zůstane, dokud neodezní závrať. Ale pomalu otočil hlavu k otvoru ve zdi a přinutil se, přes pálení v očích, podívat, protože o ten moment nemohl přijít.

FanVideo - Thousand Years

16. ledna 2017 v 12:34 | Elloii |  Videa
Téma povídky - Harry spadne do Severusovi myslánky - je už v podstatě klasika, a jako kdyby se sami sestříhané záběry nabízely k danému příběhu. Nemohla jsem odolat a prostě musela jedno fanvideo vytvořit.

Příběh je prostý.
Po tolika letech trápení z tajné lásky, to Severus už nemůže vydržet a poví Harrymu o svých citech, jako důkaz použije myslánku a své vzpomínky. Harry je zmatený, nedokáže uvěřit obrazům a pocitům jež právě viděl, odmítá a utíká. Ale mysl nedokáže zastavit, a své srdce, jež se zrychleně rozbuší v Severusově přítomnosti nechápe. Nakonec si, po několika rozhovorech a dlouhých osamcených chvil, uvědomí, že celou dobu byla jeho nenávist pouhou obranou. A své srdce dal Severusovi již před dlouhou dobou...

Vaše Elloii




V Červené - kapitola 14. - část II.

12. ledna 2017 v 16:58 | Elloii |  V Červené
Tu noc už nemluvili, jejich ústa měli jinou práci, ale Harryho slova se v Severusově mysli usadila, a když mu Minerva poslala sovu, aby potvrdil svou účast v učitelském sboru pro přístí školní rok, zaváhal a byl rozlobený. Měl již připravené všechny plány a seznamy povinností jakožto vedoucí Zmijozelské koleje, jako kdyby skutečně nebylo pochyb o tom, že bude učit další rok bandu netalentovaných nesoustředěných studentů, jako kdyby neměl jinou možnost. Přistihl se, když si pomyslel, že má.

Pomyslel na hromady galleonů na jejich společném účtu, zlato třpytící se v každém rohu, a tím možnost značné investice do otevření nového obchodu, která by tu hromadu nijak nesnížila. Pomyslel na malou lékárnu v Příčné ulici, kde prodával své standartní a základní lektvary a na skrytý lektvarový obchod v Obrtlé ulici, kde vyráběl objednávky pro velmi specifickou klientelu. Jeho mysl vířila všemi možnostmi, a když se Harry vrátil z práce, stále nebyl schopen Minervě poslat odpověď.

Snažil se najít ta správná slova a, možná i odvahu, probrat problém s Harrym během celé večeře, ale sotva byl schopen reagovat na Harryho obvyklé dotazy na svůj den.

"Dám srpec za tvoje myšlenky," řekl Harry škádlivě, když se stůl před nimi uklidil.

"Budeš potřebovat víc než srpec," řekl stroze, a pohladil Harryho stehno a zajel až k rozkroku. "Přemýšlel jsem o tvojí nabídce."

"Oh, jo?" zeptal se Harry a posadil se naproti Severusovi na stůl. "To jsem rád. Chceš probrat nějaké nápady?"

"Co Severus chtěl, byl Harryho definitivní souhlas se zapůjčením své 'finanční podpory' a vzápětí chtěl Harryho nohy omotané kolem svého pasu. Ale neřekl to.

Vytáhl z hábitu Minervin dopis a podal ho Harrymu. "Přemýšlím, že jí napíšu, ať najde někoho jiného, kdo bude učit ty její spratky."

"Vsadím se, že si to chtěl udělat už dlouho dobu." zašklebil se Harry a odložil dopis bez přečtení. "Chtěl bys, abych kontaktoval slečnu Hartwickovou? A vím o jednom volném obchodě na rohu Příčné a Obrtlé."

Harryho odpověď byla plná nadšení, až se Severus odhodlal a zeptal se na to, co chtěl skutečně vědět. "Takže bys byl ochotný financovat mé úsilí?"

Harry naklonil hlavu, jeho oči byli nečitelné, sklouzl z jeho klína a jemně Severuse políbil na rty. "Samozřejmě. Dej mi vědět s čím můžu pomoct."

Harry byl již téměř u dveří, když Severus vstal. "Děkuji… Mohl bych tě požádat o kontakt na majitele toho prázdného obchodu?"

"Mohu ho zjistit." Harry mu poslal zářivý úsměv. "Sejdeme se v knihovně?"

* * *

Předchozí majitel obchodu tam nechal zaprášené dřevěné police, židle pouze se třema nohama a oloupaná písmena na velkorysém proskleném průčelí. Samotný obchod byl celkem prostorný a nabízel dostatek místa pro malou soukromou laboratoř, a dostatek úložného prostoru pro všechny přísady, vybavení a hotové lektvary. Uvažoval nad nejchytřejším uspořádáním regálů a snažil se nerozptylovat, když se před ním Harry sklonil k něčemu na podlaze a on si začal představovat své tělo za ním.

"Jsou tu ještě po obvodu nějaké ochrany, ale nejsou příliš stabilní," poznamenal Harry a přejížděl hůlkou po spletitých prasklin na zdi. "Je nějaká šance, že mě necháš obchod zabezpečit?"

"Uvidíme," zamumlal Severus a zapsal si nějaké poznámky o tom, co je ještě třeba udělat: dlažba na podlaze, ukazatel nad dveřmi a nové police, kontaktovat dodavatele a vyjednat ceny, inzertovat, i když spojení s Harrym bude dostatečná reklama.

"Prosím, zvaž to," řekl Harry vážně. "Cítil bych se lépe, když bych věděl, že jsi zde v bezpečí."

"Paranoia není dobrá pro podnik," řekl Severus nepřítomně a koutkem oka zachytil Harryho zamračení.

"A smrt není dobrá pro nikoho," odsekl Harry a náhlá energie v jeho hlasu způsobila, že Severus ostře vzhlédl. Harry se zhluboka nadechl a otočil se k němu zády, pěsti pevně zaťaté. "Omlouvám se. Raději se vrátím do práce."

Byl pryč, než Severus mohl reagovat, nebo se snad mohl omluvit. Dokončil svůj seznam, pak napsal svazek dopisů s úmyslem je vzít na poštu, až si půjde koupit něco k jídlu a ještě jednou si prohlédl vnitřek prostor prodejny. Ale Harryho nečekaná ztráta nálady se ho držela v podobě pocitu neklidu a brnění šesté smyslu předtuchy. Možná, ne, skoro určitě, věděl Harry něco, co on ne. Možná, že slyšel o některých hanebných plánech; možná, že dostal do rukou další zvrácené informace. Možná, že jen převzal Brumbálův plán na Severusovu ochranu. Udělal rychlou kontrolu ochran sám a zjistil, že mnoho úrovní chybí a spousta míst u stropu není pokrytých. Rozhodně nic ve srovnání s jejich propracovaným systémem, který měli na domě, ale byla to stejná úroveň, jako pravděpodobně měli všechny ostatní obchody v Příčné. Bude je muset aktualizovat, ale až po reskonstrukci, aby je nemusel dělat dvakrát. Odstrčil pryč myšlenku, zeptat se Harryho, zda by se o to nepostaral.

Zamkl za sebou, ztěží otočil starým mosazným klíčem, a když uslyšet zvuk vrzajícího zámku, cítil se lépe. Jako by byl více v bezpečí bez všech těch ochran. Severus by si rád myslel, že neztrácel čas, přemýšlením o své iracionální úlevě.

* * *

Harry se z práce vrátil později než obvykle, když už byl Severus v posteli a polospánku. Zaslechl zvuky z koupelny, pak jak Harryho nohy měkkce dopadali na koberec a zašustění peřiny, jak si pod ní lehal. Měkce si povzdechnul, když se zavrtal do polštáře.

"Dlouhý den?" zeptal se Severus, převrátil se a jednu ruku ledabyle - majetnicky - přehodil přes Harryho štíhlé tělo.

"Tak nějak," Harryho hlas byl tlumený a připomínal Severusovi spíše hlas Chlapce Hrdiny, který byl nucen příliš rychle dospět a reagoval s nevrlou odhodlaností, nebyl to ten flirtující mladík se kterým… většinou sdílel postel. Severus si nebyl jistý, jak se s tímto Harrym v posteli vypořádat, když nebyl iniciován sex ani spánek.

"Myslíš, že budeš moct usnout?" zeptal se a čekal na Harryho obvyklou jednoznačnou odpověď, ale Harry se jen ponořil hlouběji do polštáře.

"Jsem dost unavený," zamumlal. "A vlastně, vůbec na tom nezáleží, protože budu muset stejně ve tři hodiny vstávat."

"Hm?" Severus ucítil, jak mu přeběhl mráz po zádech. "Nezmínil ses, že budeš mít další noční směnu."

"Nebyla plánovaná," odpověděl Harry, stále ještě tím dotčeným hlasem. "Budu se snažit tě nevzbudit."

Severus si pomyslel, že by bylo jednodušší, kdyby byl Harry naštvaný nebo by ho obviňoval nebo by trucoval, místo této chladné jednotvárnosti, která mu neřekla, jaký s ním má Harry problém, s ním nebo s nedostatkem spánku. Jeho rozhodnutí bylo nic nedělat a jen vytáhnul přikrývku o něco výš, ještě jednou pěvně chytil Harryho paží a uzavřel dlaně kolem jeho zápěstí.

"Severusi…" řekl Harry měkce, tónem otázky a pak si povzdechl.

"Ano?"

"Nemůžu nic říct," zašeptal Harry, praštil ve frustraci do polštáře a pak se náhle otočil a políbil Severuse na ústa s nečekanou silou a nutností. Tlačil svůj jazyk do úst Mistra lektvarů, přejel řadu zubů a lehce ho kousl do spodního rtu. "Slib mi…"

Znovu se odmlčel, jeho ruce svírali Severusova ramena. Znovu zavřel oči a přitiskl své rty ještě jednou proti Severusovým, tvrdě a neústupně, nedával Severusovi žádnou šanci odmítnout. Severus si nevhodně vzpomněl na pocit, že by měl stále chránit syna muže, který mu kdysi dělal ze života peklo a to i přesto, že ho zachránil. Ale nemohl ho políbit, kdokoliv tohle byl, lépe.

Harryho ruce byli všude, rychle udělal zadostiučinění s pyžamy, svíral Severusovy boky, škádlil bradavky, držel zápěstí, jako by chtěl Mistra Lektvarů připoutat. Pak jeho ústa putovala ze Severusových rtů po hrudi. Pohyboval se rychleji, než bylo obvyklé, méně hravě, méně jemně, bylo to pro Severuse překvapení, když konečně pochopil, co měl Harry v úmyslu.

"Mohu?" zeptal se Harry tiše, když se jeden prst objevil těsně za Severusovými varlaty, bylo příliš jasné, o co žádal.

Něco v Severusovi se sevřelo, jako železná pěst kolem jeho srdce. Byl spokojený v jejich milostném uspořádání, jak s Harrym sdíleli intimitu, jak spolehlivě a bez debat souhlasil s ponecháním kontroly Severusovi společně s dominantní rolí. Byly to pravidla, se kterými Potter dokázal udělat jen jedno: porušit je.

"Ne," řekl, a přestože se snažil o neutrální tón na jednoduchou otázku, vyšel najevo nuceně a uspěchaně.

Harry přikývl. Možná, že tu odpověď čekal. Jemně ústy křižoval Severusova stehna a třísla a pak se zastavil a obejmul svými rty bledou kůži a s elánem sál. Severus se vyklenul do oblouku, ruce zatínal do prostěradla, kroutil prsty na nohou, nohy se mu chvěly, jak mu potěšení mravenčilo na zádech. Kurva, byl připraven na změnu názoru.

"Neleč to," řekl Harry a hladce pohladil modřiny, když se ocitli znovu tváří v tvář. "Prosím."

"Proč?" Zeptal se Severus, když se mu podařilo ustálit dech.

Harry pokrčil rameny. "Jen pro ten pocit. Možná."

Znovu se podíval na Severuse, bez mrknutí a neohroženě, ale Severusův mozek byl stále ještě zamlžený orgasmem, takže cokoliv Harry chtěl, aby si vydedukoval, se ztratilo v oparu potěšení.

"Budu opatrný, Harry. Vždycky jsem," zamumlal Severus po chvíli, když bylo vidět, že mu Harry nechce - nemůže - sdělit žádné další informace.

Harry si znovu povzdechl a pak otřel své měkké rty o Severusovi. "Já vím. Promiň."

Severus si přitáhl mladšího muže blíže na hruď a cítil, jak mu pod prsty pulzuje tep, který se postupně zpomaloval. "Samozřejmě, že by pomohlo, kdybych věděl, před čím mám být na pozoru." Opatrně se odvážil a hladil jemné chloupky na Harryho paži.

"To nevím," řekl Harry a zněl unaveně a frustrovaně. "Moje informace jsou původně o něčem jiném."

"A předpokládám, že se netýkají mě," řekl Severus tiše a konejšivě třel malý kousek kůže mezi Harryho prsty.

"Ne," připustil Harry a náhle změnil téma. "Zítra je akce na podporu integrace kouzelných tvorů a bytostí. Zúčastníš se semnou?"

Severus si prohlížel mladšího muže a všiml si pevné linky stažených rtů, brázdy mezi obočím a intenzivního pohledu očí. "Remus tam bude taky."

Pokud v jeho mysli existovala nějaká pochybnost, Harryho poslední věta ji potvrdila, protože věřil, že Harry, ten vnímavý Harry, by neměl být tak naivní, aby se domníval, že by pro něj přítomnost vlkodlaka byla podnětem. "Ne, nemyslím si."

Harry přitiskl nos do polštáře a vydechl. Severus si to vyložil jako úlevu. "Dobře - mám na mysli… budu doma na večeři, abychom se mohli najíst společně."

Severus mu na ten jeho samolibý úšklebek vtiskl malý polibek a znovu upadli do ticha, zatím co Harry bojoval se zakázanými slovy. Usnul dřív, než je porazil a nechal Severuse přemýšlet o všem, co bylo řečeno, i o tom, co zůstalo nevyřčeno. Měl by mít strach? Byl vždy opatrný, nikdy nenechal své štíty padnout, magické ani mentální, byl pozorný ke svému okolí, jeho hůlka byla vždy na dosah. A dokonce i nyní, s Harrym tvrdě spícím, kolem sebe cítil tiché hučení Harryho magie, jako neprostupnou vrstvu na své kůži, přesouvající se s každým jeho pohybem, i když šel ven mezi lidi. Neskutečně silný štít. Čeho by se měl bát?

* * *

Severus se probudil kolem sedmé hodiny ráno, Harryho strana postele byla prázdná a studená. Ani si jeho odchodu nevšiml a přemýšlel, nikoliv poprvé, zda byl skutečně dostatečně pozorný, jak si o sobě rád myslel. Nasnídal se sám v jídelně a strávil nějaký ten čas nastavováním ochran na své laboratoři, ujistil se, ke své spokojenosti, že je vytvořil stejně mistrně jako Harry, i když s daleko menší mocí. Ale byli dobré, neměli žádné mezery nebo zadní vrátka.


Nicméně musel opustit bezpečí svého domu a vydat se otevřít obchod pro truhláře a malíře, které si pro dnešek najal. A díky své pýše, kdy odmítnul pomoc, obchod může být jistě smrtelná past. Napomenul sám sebe za ta melodramata a přemístil se.

V Červené - kapitola 14. - část I.

12. ledna 2017 v 16:57 | Elloii |  V Červené
Kapitola 14

"It shows nobility to be willing to increase your debt to a man to whom you already owe much."
"Ukázka vznešenosti je, když jsme ochotni zvýšit dluh muži, který již dluží hodně."
-Marcus Tullius Cicero-


Harry se vrátil k práci a ta trocha zranitelnosti, kterou mu Severus dovolil vidět, znovu zmizela pod maskou lhostejnosti a klidu. Harry znovu začal meditovat a pravidelně pracoval, často i před snídaní. Severus se snažil necítit opovrhovaný, jako kdyby sex s ním byl pouze dočasným řešením, dokud byl Harry nemocný, a dokud byl potřebný během jeho nočních panických záchvatů. Ne, že by o sex Severus žádal, rozhodně ne tolika slovy. Když Harrymu poznamenal, že se zdá, že spí dobře, odpovědí mu byl drzý úsměv a náznak, že by možná uvítal více sexu. Zavedli Harryho plán okamžitě.
Ale práce byla jasně Harryho prioritou, a protože o ní nemohl mluvit, dokonce ani v obecnějších pojmech, a protože se Harry ani špetkou o lektvary nezajímal, jakékoliv pokusy o konverzaci zaostávali.

O to více byl překvapen, když sám sebe slyšel, jak se Harryho ptá, zda by ho nedoprovodil na sympozium. Byl to rozhodující podnět k procesu myšlenkové eufórie, kterou vyvolal poměrně lichotivý dopis od pořadatele, jež Harry zařídil.

Harry jednoduše souhlasil. Během Severusově projevu o Obscura Séru, přijímal pozornost na něj upřenou, poslouchal promyšlené otázky z publika a Severusovi odpovědi. Celkově jeho přednáška proběhla v pořádku, přijatá v uctivém mlčení, prohlédl si všechny lektvaristy v čalouněných židlích, někteří si dělali poznámky, jiný měli rty stisknuté do rovných linek nebo někteří měli těžká padající víčka z nudy nebo únavy. Neočekával, že jeho řeč bude chápaná všemi, ale neměl v úmyslu ji zjednodušit k jejich prospěchu. Samozřejmě, že určité otázky byli zbytečné, jiné bral velice vážně a zdvořile odpovídal.

"Ano, děkuji, Severusi," Zabolt Teague vstal a Severus byl rád, že pult mluvčího skryl jeho zaťaté pěsti. "Pokud dobře rozumím, vyvinul jste lektvar, který maže vzpomínky, čímž poskytuje způsob, jak se vyhnout tradičním způsobům výslechu pomocí Veritaséra nebo Legilimens. To znamená, že jste nalezl způsob, jak mohou zločinci uniknout zákonu, který, jestli se nemýlím, je nelegální. Tohle není podpora černé magie, Severusi."

Vypuklo mumlání, a někteří, jak si byl, jistý, souhlasili. Harry z něj nespouštěl oči a ani neprokázal žádné vnější známky napětí, sle to, samozřejmě, nic neznamenalo.

"Talbote," převalil jeho jméno přes jazyk a využil příležitosti podívat se na toho muže pohrdavě. "Obávám se, že se mýlíte, nicméně je v mých silách vás ujistit, že toto není temný lektvar." Udělal dramatickou pauzu a zachytil Harryho úsměv. "Obscura sérum ve skutečnosti nedokáže vymazat vzpomínky, ale zatemňuje je a dává tím možnost, i méně nadanému Nitrozpytci, ochránit svou mysl před rušivými vlivy jako v Legilimens. Nicméně, každý zběhlý lektvarista vám řekne, že existují účinnější způsoby jak se vyhnout Veritaséru, protilátka, která je přístupná na pultu téměř v každé dobře zásobené lékárně. Ale samozřejmě, pokud máte nějaké další obavy, máte možnost je probrat s ministerstvem."

Sjel místnost pohledem, znovu navázal oční kontakt s Harrym, který vypadal naprosto uvolněně, jako doma, mezi svým dobrým přítelem Alonzem a mezinárodně uznávanou lektvaristkou Deidre Beukes.

"Domnívám se, že se tento lektvar ukázal jako neocenitelný při… Vašich aktivitách," převzal linii výslechu Storm Stevenson a Severus nedokázal odolat úšklebku a tak ohrnul rty. "Nicméně jsem přemýšlel, k čemu bude aplikace v budoucnosti?"

"Bolestivé vzpomínky jsou jmenovatelem všech těch, co měli to štěstí a přežili válku a vše, co s ní souviselo. Stejně jako v myslánce, Obscura může tyto vzpomínky zatemnit a nabízí tak úlevu od úzkosti, nespavosti a nočních můr. Ale na rozdíl od myslánky nejsou ve skutečnosti vzpomínky od kouzelníka odebrány, snižuje se tím riziko, že se tyto citlivé informace dostanou do nepovolaných rukou. Přitom jsou snadno dostuptné, kouzelník či čarodějka je cítí a dokáže se současně vyrovnat s minulostí. Jsem si jist, že mnozí z nich získají ve své mysli konečně řád."

Harryho úsměv, možná, že to byla jen jeho představivost, rostl při zmínce o příznacích posttraumatických poruch a třeba ho napadlo, jaká byla Severusova motivace pro pozvání jej na tuto událost.

Poté, co padlo několik dalších technických otázek, poděkoval mu Alonzo za jeho přínos a uvolnil místo vedle Harryho, aby se mohl posadit, zatím co byl představen další přednášející.

Hary se opřel o jeho bok a přejel rty po Severusově lícní kosti. "Byl si skvělý, Severusi."

"Projev sis užil, řekl bych," odpověděl Severus ironickým mumláním, cítil Harryho ruku na stehně.

"Ne tolik, jako tvou jinou… ústní prezentaci." Harry se ušklíbl, než se otočil a přesunul svou pozornost zpět k pódiu. " Tak trochu doufám, že brzy otevřou bufet. Během lektvarů jsem měl vždycky hlad."

"Ach, tak to je důvod, proč jsem nikdy během vyučování neměl tvou plnou pozornost?" zeptal se Severus, sám sebe pokáral za škádlivý tón.

Harry si jednou rukou zakryl ústa, aby omezil veselí a smích. "Problém byl v to, že jsi měl vždy víc pozornosti ty, než-li předmět, který si přednášel, Severusi."

Severus nepatrně protočil oči a opět se zaměřil na prezentaci. Ale v průběhu diskuze o užitečnosti místní flóry, vyhledal polovinou své mysli mladíka vedle sebe, přičemž ucítil jeho delikátní vůni, tak odlišnou od ostatních lektvaristů kolem nich, kteří byli obklopeni oblakem par a pachů lektvarů z exotických a často páchnoucích složek. Harry voněl čistě a tak se na něj nekontrolovatelně bokem přitlačil a ucítil příjemné teplo. Pokud by pootočil hlavu, Harryho vlasy by polechtali jeho nos a byl překvapen, jak lákavá ta myšlenka byla.

Měl dostatek duchapřítomnosti položit na konci těchto tří přednášek pár inteligentních otázek, poté zavedl hladového Harryho k bufetu, kde sledoval, s mírnou hrůzou, jak si začal bez rozdílu hrnout potraviny na talíř, dokud nebyla hromada předkrmů a chuťovek v nebezpečí z převrácení.

"Později bude i skutečné jídlo," upozornil Severus. "Je to zde jen proto, aby uklidnili hladové a znuděné Nebelvíry."

Harry se zasmál, ale směřoval k jejich stolu, kývl na několik Severusových kolegů a zářivě se usmíval vlevo i vpravo. Byl centrem pozornosti, i kdyby o tématech neměl žádné znalosti. Stejný prvek popularity, který vyzařoval z Jamese Pottera, jeho nezměrná důvěra a jeho tisíci wattové úsměvy, které způsobovali, že každý chtěl být členem jeho malé skupiny, součástí zábavy, dokonce i Severus, který byl naplněný doutnající nenávistí, jak snadno dokáže Potter vše otočit ve svůj prospěch. Harry dělal to samé, pozdravil většinu lidí kolem jejich stolu jménem a dokonce okomentoval některé ze svých úspěchů a přednášek, a před tím než vůbec začal jíst, všechny je měl v hrsti.

"Jsem rád, že jste se rozhodl pro prezentaci Obscura, Severusi," natočil se k němu Alonzo. "I když to byl trochu riskantní."

"Co tím myslíš?" zeptal se Harry, když dojedl svou polévku. "Určitě to není neobvyklé zvolit interdisciplinární téma."

"Interdisciplinární?" naklonil Alonzo hlavu nad tak velkou naivitou. "Ne, myslím tím, že Severus může být obviněn, že použil Obscuro, aby skryl důkazy před Starostolcem."

Harry se zamračil a podíval se na Severuse, jako kdyby si opožděně uvědomil, že nemá právo odpovědět za Severuse. Ale Severus neměl pocit, že by ho Harry zachraňoval a byl mírně zvědavý, co by musel Harry říct na jeho obranu. Harry vzal jeho mlčení jako souhlas, a pokusil se zachránit Severusovu čest.

"Je mi líto, Alonzo. Pořád nechápu, proč by to mělo být důvodem k agitaci," řekl Harry tiše. "Není to, jako kdyby Severusovo osvobození záviselo na jeho svědectví pod Veritasérem nebo dokonce na myslánce. Bylo to jednomyslné a to i v případě, že by se zdiskreditovalo vše, co Severus řekl, pořád všichni slyšeli svědectví a viděli důkazy prokazující jeho nevinu."

"Samozřejmě, samozřejmě." Nyní byl Alonzo ten, kdo vypadal trochu rozpačitě, usmíval se nejprve na Harryho a pak kývl na Severuse. "Podíváte-li se na to z čistě racionálního hlediska, samozřejmě není pochyb o tom, že Severus do Azkbanu nepatří. Ale nad jeho volbou tématu se zvedlo nejedno obočí, jestli chápete."

"Měl jsem tu zkušenost, že vše v kouzelnickém světě vyvolává otázky." Usmál se Harry s chlapeckým šarmem. "Zvlášť pokud má někdo tu drzost chránit si své soukromí."

Pak se zvedl ze židle a políbil Severuse na tvář. Severus byl rád, když mu další chod poskytl něco, na co se mohl zaměřit a mohl ignorovat bezduché tlachání kolem stolu.

* * *

"Číslo, ten váš manžel," poznamenal Alonzo, když skončila jejich diskuze o různých přednáškách. "Je to impozantní mladý muž."

Severus nechtěl mluvit o Harrym, natož o jejich vztahu. Nicméně, jak si uvědomil, Alonzo sice nebyl zas tak dobrý přítel, ale choval se k Severusovi s respektem a vytvářel přátelskou atmosféru, kterou prostě nemohl ignorovat.

"Má své kvlity," řekl vyhýbavě, zatím co ojekt jejich rozhovoru se smál něčemu, co musela říct SIobham Sickle. Severus si nemilosrdně pomyslel, že Harry konečně našel někoho, kdo sdílel jeho neznalost ohledně lektvarů a zřejmě se stejným smyslem pro humor. "Slyšel jsem, že jste před nějakou dobou společně pracovali."

"Abych byl upřímný, moc jsem ho neviděl," namítl Alonzo. "On byl ten, kdo za mnou přišel a pozval mě ke spolupráci, ale zdálo se, že má dost práce s dalším projektem, když jsem tam byl. A vše je samozřejmě přísně tajné. Dokážu si představit, že není lehké žít s takovou úrovní utajení."
"Zvládáme to," odpověděl Severus a nečekaně žárlil, že byl tomuto muži povolen vstup do vnitřní svatyně, Harryho pracoviště, zatím co on ještě ani nezahlédl dveře.

Alonzo mohl něco odpovědět, byl si jistý, že odpověděl, ale Severusovi došla slova. Jen se skepticky podíval po ostatních kolezích, kteří se snažili jeho práci rozsekat na kousíčky svými morálními obavami a nepříjemnými otázkami. Neměl žádné výčitky svědomí nad ppužitými ostrými slovy, sekal je na malé kousky svým jazykem a pak sledoval, jak se se staženými ocasy plížili pryč. Bylo to osvěžující a téměř terapeutické nechat všechny ty kyselé poznámky vyletět ven, ty které vždy zadusil, aby nedošlo k ohrožení mírového uspořádání s Harrym. Nezapojoval se příliš do konverzace, ale zůstal bdělý natolik, aby zachytil vše, a na pomluvy byl již zvyklý. Věci kolem Harryho, i když se to snažil popřít, se pro něj stali mnohem osobnější. Snažil se s tím vyrovnat. Být v pořádku a nic víc, protože 'v pořádku' bylo neutrální natolik, aby se minimalizovalo riziko, které již bylo vynaloženo. 'V pořádku', protože on byl stále v pořádku, když se věci nevyhnutelně zhoršili. V pořádku.

* * *

Harryho kůže byla perleťová potem jak se z něj Severus odvalil. Harry si povzdechl, obrátil tvář směrem k němu, ale dál už s nehýbal. Severus lehce přejel dlaní přes křivku jeho zad a pohladil palcem prohlubeň na Harrho levé půlce zádku.

"To nebyl sex ze vzteku," zamumla Harry s povzdechem a užíval si Severusův dotyk. "Myslel jsem, že jsem na sympoziu udělal nebo řekl něco, co tě naštvalo."

"Choval ses dobře," odpověděl Severus velkoryse a líbal Harryho na krk. "I když jsem si jistý, že můžeme najít dvod, proč mít sex ze vzteku."

Harry se zasmál. "Věř tomu nebo ne, ale vyhlídky k získání tak divokého sexu nebyl jediným motivačním prvkem pro to jít s tebou. Užíval jsem si, vidět tě ve svém živli."

"Severus si odfrkl proti Harryho krku. "S ohledem na nedostatkový zájem ohledně lektvarů, ti těžko uvěřím."

"Jsi ve své práci velmi vášnivý," zamumla Harry, vyklenul záda proti Severusovým rtům. "Zjistil jsem, že je to neuvěřitelně sexy."

Severus zjistil, že je to těžko k uvěření, ale rozhodl se oponovat, hlavně proto, že již neměl tolik příležitostí k tomu, obhajovat vlastní nepřitažlivost. "A přesto si vzpomínám, jak si říkal, že mě nidky nebudeš respektovat jako učitele."

"Když sem byl ve třídě, nebylo to něco, co by se mi líbilo." Harry pokrčil rameny a natáhl ruku, aby pohladil linku na Severusově ruce od zápěstí až k lokti. "Dnes, na druhou stranu, jsi zanechal skutečně dojem. Pokud bys chtěl, mohu ti převyprávět všechny ty komplimenty, které jsem o tobě slyšel?"

"Dnes jsi plný lichotek," řekl Severus a přenesl se nad Harryho aby mohl polibky sledovat linii jeho zad. "Měl bych být nedůvěřivý ke tvé motivaci?"

Harry se zasmál. "Jen pokud semnou nechceš mít znovu sex. Mimo to, nemusíš být ve svém talentu skromný. Co je špatného na tom, když někdo pochválí tvou rpáci?"

Opravdu?" zeptal se Severus, téměř jistý, že náhle napětí Harryhjo tělo, bylo způsobeno otázkou a ne tím, jak mu Severus jemně roztáhl zadek a olízl to tajné údolí.

"Ano," odpověděl Harry po chvilce váhání a vydechl překvapením, když Severusův jazyk pronikl jeho vstupem.

"Všechny dveře byli otevřené, po tvém vystudování," poznamenal Severus mezi drobným, vroucím olizováním. "Nebyl zde žádná jiná karira, kterou by sis přál?"

"A byla pro tebe?" zeptal se Harry s dotykem obranyschopnosti, který byl v rozporu s jeho nyný tak zranitelným postavením.

"Mé možnosti, jak bezpochyby víš, byli velmi omezené, a nemluvíme o mě," odpověděl Severus než olízl jedno z Harryho varlat. "Odpověz mi. Nebo můžeš nechat vše na dobu, kdy se budeš cítit… více otevřený."

Harry zalapal po dechu a zatlačil své boky tvrdě do matrace. "Já.. tam…" Ve frustraci zavrtěl hlavou a vysoukal se zpod Severuse, sednul si a umíněně si dal polštář před svou erekci. "Jestli chceš, abych odpověděl, musím myslet a nemohu si nevšímat, že polovina mé krve se řítí do mého penisu."

Severus se ušklíb, posadil se a pokynul Harrymu, aby pokračoval. Cvičil si trělivost, když čekal až sHarry najde všechna správná slova.

"Mýlíš se, neměl jsem žádné další volby, po tom, co jsem absolvoval," řekl nakonec Harry tiše. "A jak si možná vzpomínáš, v minulosti moje rozhodnutí bylo nutností a ne osobní preferencí a volbou."

"Oni tě získali již předtím?" zeptal se Severus, byl upřímně překvapen a uvažoval, kdy přesně ulovilo Chlapce Hrdinu, když v té době nebyl ničím jiným než vyděšeným dítětem.

"Nemůžu ti to říct," řekl Harry vážně, ale s malým úsměvem, který Severus vzal jako potvrzení. "Uvolni se, Severusi. Nikdo mě nedržel proti mé vůli a aby sis o mě mohl zničit obrázek, nikdy jsem nechtěl být profesionálním hráčem famfrpálu, bystrozorem neb nějakým bohatým playboyem. Líbí se mi moje práce a…" znovu se odmlčel a ve frustraci zavrtěl hlavou. "Sakra."

"Tohle se ti líbí také?" napdal ho Severus. "Přijít o dech, když si dokonce jen naznačil něco, co pro i pro všechny účely mohlo být nedůležité?"

"Líbí se ti lektvarové výpary, které zanechávájí mastnotu na tvých vlasech? Skvrny na prstech, které nejdou smýt? Kotlík občas explodovaný ve tvé tváři?" vrátil mu Harry.

"Mé kotlíky nevybuchují," řekl Severus ztuhle, chtěl vstát, ale Harry se natáhl a položil mu ruku na rameno.

"Jde mi o to, že pořád jsou tam nedostatky," řekl Harry tiše uchopil ho za ruku a přitiskl si na rty každý z lektvary potřísněných prstů. "Ale stejně jako tvá práce, i ta má poskytuje určité výhody."

"O kterých nemůžeš mluvit," uzavřel Severus s povzdechem, a nechal se Harrym stáhnout blíž.

"Obávám se, že je to tak," řekl Harry s malým smíchem. "Tak, teˇ%d, když jsme zjistili, že mám rád svou práci, řekneš mi, co sis přál dělat po školy ty?"

Severus zaváhal a prohlížel si Harryho otevřený výraz, oči teplé s mírnou zvědavostí, stejně jako byli ty Lily, stejná zelená. Víc než to, měli strejný mandlový tvar a stejný rám dlouhých řas, i když Harryho měli barvu sazí. Nemohl si, že by se někdy někdo tvářil takhle při pohledu na něj, ale možná, že jeho vzpomínky na Lily byli přikrášleny nostalgií a oživili se tím, co viděl v harryho pohledu.

"nikdy jsem neměl v úmyslu učit," řekl nakonec, protože věděl, že to nebylo zrovna odhalení. "Myslel jsem, že se správnými kontakty budu mít dostatečnou finanční podporu, abych s emohl věnovat nějakému výzkumu, a možná si dát nějaké peníze stranou a jednoho dne si pořídit vlastní lékárnu. Samozřejmě, že kontakty jsem měl, ale nebyli v tomto ohledu užitečné,."


"Tahle volba tě už nikdy nebude definovat," odpověděl Harry a políbil kořen jeho nosu a pak ho lehce kousl. "Možná je na čase své sny uskutečnit."

V Červené - kapitola 13. - část II.

5. ledna 2017 v 17:10 | Elloii |  V Červené
Kapitola 13. - část II.


Severus vystřelil svou ruku a obtočil ji kolem Harryho zápěstí a cítil proud magie řítící se k němu, ochromující ho, škrtící ho efektivněji, než štíhlé prsty, které byli omotané kolem jeho hrdla, přitisknuté na ohryzku a odstřihávajíce mu přívod vzduchu.

Harryho oči byli doširoka rozšířené, ve tváři úšklebek největšího strachu. Severus se dusil, trhal sebou tak moc, jak mohl a snažil se zachytit Harryho pohled, dát mu znamení, že není v nebezpečí. Ale Harryho tělo bylo napjaté jako drát pod elektrickým vedením nebo kouzelník pod přílišným magickým tlakem a díval se skrz Severuse přímo do očí své noční můry, jeho magie bezohledně drtila Severusovi chabé pokusy o bezhůlkovou obranu.

Stejně jako začali před Severusovýma očima tančit černé skvrny a jeho svaly začali být laxní, Harryho ochranný štít vzplanul k životu, zatlačil mladšího muže zpátky a odhodil ho přes celou místnost. Severus uslyšel zadunění, když se hlava srazila se sádrokartonem. Snažil se nadechnout, podepřel se na rukou a postavil se na nohy.

Harry sklouzl na podlahu, jeho hlava byla příliš těžká, aby se podíval nahoru na Severuse dokud Mistr Lektvarů nevzal do rukou Harryho čelist, aby ho podepřel. Ale jeho oči byli otevřené a postupně se vynořovali z mlhy té pekelné noční můry.

"Sev'rusi?" nezřetelně zamumlal, snažil se posadit a mrkal očima, jak se snažil zaostřit a začal se třást seismickými záchvěvy trhající jeho malým tělem. "Sakra… ublížil jsem ti? Do prdele, omlou-"

Severus ho zastavil pomalým polibkem, pak si přitáhl jeho hlavu na hruď, zkontroloval ji, jestli není od krve. Mladší muž zasyčel, ale prsty zůstaly suché a Severus zastavil jakékoliv další omluvy a vysvětlení dalším polibkem. Potřeboval vědět, že je to v pořádku.

Harry mu odpověděl nádherně, natáhl své nahé tělo proti Severusovi a ochotně nazvedl nohu, aby do něj Severus vklouzl jedním prstem. Harryho vstup byl ještě trochu kluzký, ale Severus stejně musel zapracovat na jeho pnutí a tak přidal druhý prst. Nicméně chtěl, aby to bolelo, dobře bolelo, aby to připomnělo Harrymu, že tohle bylo skutečné a cokoliv, co ho pronásledovalo ve snech, se mezi ně nemohlo dostat.

Vstoupil do Harryho jedním plynulým tahem a nastavil tvrdý a rychlý rytmus, drtil Harryho ústa s kousáním a vytvářením značek na Harryho krku. Harry sténal a kňoural, ale Severus se do něj zasunul větší silou, dokud mu malý výkřik neprozradil, že nalezl Harryho prostatu a natočil své boky proti dalšímu tvrdému tahu. Harry zavyl a Severus se ho jemně dotýkal na zádech, než popadl Harryho dokonalý malý zadek a způsobil mezi nimi ještě větší tření.

Potlačil sten v Harryho sametově horké kůži na krku, přiléhal k té zaoblenině a nořil se do svého menší milence jednou, dvakrát, třikrát. Harry vystříkl s jeho jménem na rtech, vytvořil na jejich tělech lepkavý nepořádek, zatím co jeho vnitřní stěny se lahodně obtáhli kolem Severuse, tlačíc ho přes okraj. Severus z něho opatrně vyklouzl, a když jeho svaly začali znovu spolupracovat, popadl Harryho, a navzdory protestům jeho zad, ho vzal do postele, kde ho zastrčil pod přikrývku a vklouzl za ním.

Harry teď byl klidný, ne tak docela uvolněný, ale už v něm nehučela úzkost a jeho třes ustoupil k malým záchvěvům. Severus byl připraven vrátit se ke spánku. Harry měl ale jiný nápad. Ještě jednou, musel Mistr Lektvarů chytit Harryho zápěstí a odtáhnout ho zpět dolů, i když tentokrát to neskončilo škrcením. Místo toho, se na něj Harry podíval s úšklebkem.

Severus jednu ruku přetáhl přes Harryho hrudník, diskutoval o dalším tahu a srovnával se se situací, když si Harry povzdechl, povzdechnutí, které Severus poznal jako potěšení. Ach, být mladý a znovu energický!

Lehce obalil jedno zápěstí kolem Harryho penisu, vědom si toho, že je stále ještě citlivý poté, co Harry před chvíli vyvrcholil. Měkký, žilnatý, nahoru, dolů, přejel palcem přes vlhkou špičku Harryho erekce, aby získal trochu kluzkosti a plynulejší pohyb. Pravidelný a uklidňující, jako byl jejich sexuální styk zřídka kdy, ale jak se zdálo, Harry to dnes dokázal ocenit, když konečně vyvrcholil s tichým povzdechem.

Zhroutil se na Severuse, který použil bezhůlkovou magii, aby uklidil nepořádek, který Harry udělal na jejich povlečení, a přitáhl si ho blíž k tělu, cítil hladkost, horkou pokožku na jeho. Harryho zpocené vlasy ho lechtaly v nose, ale shledal to méně odporné než smíšený pach sexu. Harryho šampon s vůní jablek a jeho přírodní vůně byla zvláštně přitažlivá.

Severus cítil okamžik, kdy se energie navrátila do Harryho laxního těla, nervózní energie, která jak doufal, zmizí po těch dvou orgasmech. Nicméně opět podcenil Harryho vytrvalost a vzpurnost. Bude to dlouhá noc.

* * *

Severus očekával - ne že by měl nějaká očekávání - , že bude Harry buď bezprostředně pryč, nebo bude mít mladší muž ústa kolem jeho ranní erekce. Zdálo se, že by tím mohl Harry zahnat jakoukoliv nejistotu a rozpaky ze včerejší noci. Místo toho ho ale Harry políbil na rty a nabídl mu šálek černého čaje, když se posadil.

"Ránko." Harry se zdál být radostný a vtisknul mu další polibek na rty. "Spal jsi dobře?"

"Vypadá to, že ty ano," Severus přijal podnos se snídaní, který mu Harry položil na klín a zkoumal jeho obsah. Všechny jeho oblíbené pochoutky, zajímalo ho, co to mělo znamenat.

"Víc než to," usmál se na něj Harry. "A Dobby udělala vafle. Chceš nějaké?"

"Ne, děkuji," odpověděl Severus, otevřel marmeládu a potřel s ní máslo na toustu. "Co pro dnešek plánuješ?"

Byla to zákeřná otázka, samozřejmě, ale Harry se nad ní nepozastavil. "Myslel jsem, že bych si přečetl některé z knih, které mi tu Hermiona nechala. Jak jí znám, jistě mi z nich později udělá test."

Harry dobrá nálada zůstala, i když se Severus domníval, že nejlepší to bude pozorovat z bezpečí knihovny, jen občas zkontroluje mladého čaroděje, každou hodinu. Nebo se ujistí, že je Harry stále v posteli a zamítne výmluvy, díky kterým by ji mohl opustit.

"Přemýšlel jsem, že se půjdu osprchovat," nabídl mu Harry, když Severus otevřel pozdě odpoledne dveře, vyhoupnul se z postele, než mohl Severus argumentovat použitím čistícího kouzla. "Chceš se ujistit, že neuklouznu a neudeřím se do hlavy?"

"Raději ano," postoupil Severus, vzal Harryho jemně svalnatou paži a vedl ho do koupelny, kde mu svlékl šaty, zatlačil ho na stěnu sprchy a udělal víc, než ho jen políbil do bezvědomí, předtím než si přivolal mýdlo a šampon.

Zvědavě přejel rukou přes dokonalou pleť, přes vyvýšeniny svalů a zakončil pohyb na bradavkách, žasl nad hladkým zlatem pod jeho bledými pavoučími prsty.

"Nech mě ti umýt záda," zamumlal Harry a Severus poslechl žádost mozolnatých dlaní, které ho k sobě obrátili a přitiskli ho na zeď jako předtím on Harryho. Rozprostřeli mu po zádech mýdlo, masírovali ho, hnětli jeho uzly napětí a polibky zaléval jeho záda a ramena. "Děkuji ti."

Bylo to zpomalené a zamumlané téměř nesrozumitelně, Severus se odtáhl a sáhl po ručníku, aniž by však uznal Harryho vděčnost. Jako by si ji zasloužil, jako kdyby sex s tímto nádherným mladým mužem bylo strádání namísto odměny, kterou si sobecky sám udělil.

"Tvoje rány se dobře hojí," poznamenal, přejel hůlkou přes koupelnové zrcadlo, aby odstranil zamlžení a mohl tak zhodnotit, zda potřebuje oholit.

"Neměl jsem s tím v podstatě nic společného," odpověděl Harry, jako kdyby to viděl jako osobní úspěch a chtěl být skromný. "Dobby by již měl mít hotovou večeři. V jídelně."

"Máš stále odpočívat v posteli." Mladší muž ignoroval jeho protesty a Severus byl na konci svých sil z hraní Harryho osobní chůvy a hlídacího psa. Harry dokázal být natolik čilý, že by pro něj malý výlet po schodech dolů měl být zdraví neškodný. A byl rád, za čas strávený o samotě, pryč od Harryho a potřeby mít se na pozoru, protože člověk nikdy neví, kdy Harry odhalí, že je ve skutečnosti Potter, se svým hrdinský komplex a neustále tajnostmi zahaleným úsměvem. Stále čekal na další botu velikosti Hagrida, a zajímal se, kdo by mohl být tím, kdo mu ji nechá spadnout na hlavu; Potter nebo Lucius. Co přinese nadcházející noc?

* * *

Přineslo mu to jen další panický záchvat přebitý několika koly úžasného sexu, následovaných Harrym usínajícím mu klidně na hrudi. To bylo pravděpodobně poprvé, kdy neviděl v mladším muži jediný náznak Pottera. Zůstal vzhůru, jen aby se mohl dívat na jemné nadzvedávání těla nahoru a dolů od dechu, laskal nahá záda až k vlnám jeho hýždí. Harry se nikdy neprobudil a Severus konečně usnul s rukami ovinutými těsně kolem Harryho štíhlého pasu.

* * *

Druhý den se Severus rozhodl pracovat ve své laboratoři a Harry se, k jeho překvapení, usadil v knihovně blízko krbu a začal pracovat na jejich společném daňovém přiznání. Severus považoval za nepravděpodobné, že by Harry věděl, co dělá, ale protože to nebyla fyzicky namáhavá činnost, pouze pro něj velice frustrující, neviděl žádný důvod k tomu zasahovat. Harry by mohl poslat pár sov ke Gringottovým a do obchodů na Příčné ulici s žádostí o předání podrobností jeho bankovních účtů, pak je roztřídit a následně vyplnit formuláře, nicméně než vyslovil svou radu, dospěl nevyhnutelně k závěru, že i když by velice rád arogantně zesměšňoval mladšího muže a doporučil mu zaměstnat účetního, raději se otočil a odešel.

Vydal se po schodech dolů do své laboratoře, zajistil za sebou dveře, nastavil kotlík, a přivolal si své poznámky a experimentální recepty naproti ode zdi.

Při experimentování je vždy nutná zvláštní pozornost k detailům, které představují určité riziko exploze, a tak si připravil řadu stabilizačních přísad, k uhašení lektvaru a regulátory kyselosti, jen pro případ. Vklouzl do svých rukavic z dračí kůže a začal se ztrácet v jednoduchém, osvěžující rytmu lektvarnictví.

O pár hodin později, když dokončil lektvar, držel jej proti světlu, pozoroval půlnoční modř a sledoval, jak se ochlazuje. Poznamenal si své připomínky a dal lahvičku stranou pro další testování. Pak si sbalil zbytek svých přísad, poslal kotlík do dřezu a nakonec za sebou laboratoř zamkl.

* * *

Harry seděl bokem ve svém vínově červeném křesle, svazek účtenek v jedné ruce, samoplnící brk v druhé a některé formuláře na klíně, papíry rozházené po celé podlaze.

"Nějaký pokrok?" Tázal se Severus a nalil si šálek čaje z podnosu, který se objevil na konferenčním stolku hned u vchodu.

"Jsem v polovině června," zamumlal Harry a lehce si poklepával brkem po bradě. "Nemyslel jsem, že budeš chtít, abych udělal tvé účty i před svatbou. Bavil ses v laboratoři?"

"Bavil?" zopakoval Severus, ochutnával ten nedostatečný popis dne na svém jazyku.

"Hádám, že preferuješ nějaký sofistikovanější termín." Harry vzhlédl s úšklebkem. "Mohu se tě na něco zeptat?"

Severus sklonil hlavu, nepochybně zvědavý na to, co by chtěl Harry vědět a udělal několik dalších kroků do místnosti.

"Mám tu účtenku z Potageova Kotlíkového obchodu, není na ní, za co je...?" Harry mu ji podal pro kontrolu a Severus viděl sám sebe, jak s frivolním aktem pomstychtivosti tenkrát vtrhl na Příčnou ulici hned po uzavření jejich manželství.

"Nůž," odpověděl Severus krátce, schválně nedodal, že to byl nůž s diamantovým okrajem, ideálním pro krájení, kostičkování a další delikátní přípravu ingrediencí, nicméně to nebylo něco, co by potřeboval.

"Pro tvé vaření?" objasňoval Harry, šťastně se usmál nad Severusovým kývnutím. "Skvělé, tak to půjde do nákladů související s prací. Vrátí se nám daně."

Severus ustrnul mezi úlevou, že Harry zřejmě nehodlá dělat nedůvěřivé scény, a mezi lhostejností nad tím, jak někdo může mávnout rukou nad takovou částkou. Rozhodl se pro lhostejnost, i když nedokázal potlačit náhlé vzrušení a vzplanutí, když se Harry posunul a jeho svetr odhalil tenký pruh plochého břicha.

Harryho pozornost byla opět zaměřena na kousky papíru, vytvářel hromádky po celém křesle, posílal účtenky do jedné složky líným pohybem prstu nebo, jak Severus předpokládal, bezhůlkovou magií. Jedna složka byla dokončena, roztočil papíru ve víru, čísla pronikala do vzduchu a sama se zapisovala do formuláře.

"Myslel jsem, že jsme se dohodli, že se nebudeš namáhat," poznamenal Severus, a díval se skrz Harryho z okna, jako by ho odpověď vůbec nezajímala.

Harry zmateně otočil hlavu doprava a doleva. "Není to namáhavé."

Frustrující bylo, že pro Harryho toto tvrzení mohlo být pravdivé a přesvědčivé. Takže se místo dohadování usadil do svého křesla s knihou, natáhl nohy směrem ke krbu a vyhýbal se Harryho účtenkám.

* * *

Harryho nemoc byla téměř u konce, léčitel Harrymu věnoval poslední diagnostickou prohlídku a Severus překonával hlubokou únavu svých kostí z nedostatku spánku a z neobvykle nadměrné stimulace určitých částí své anatomie. Harry měl stále výdrž šestnáctiletého puberťáka, i když se Severus domníval, že přeci jen by ho mohlo tolik orgasmů unavit. Usínal s rukou položenou přes Harryho tělo, ruce sepjaté těsně kolem zápěstí tak, aby se probudil při prvním náznaku Harryho záchvatu paniky.

Ale dnes v noci se neprobudil okamžitě, spánek zatemnil jeho smysly s intenzitou, která značila únavu ze dvou válek, které přežil, a když konečně překonal tu hranu, Harry seděl na kraji postele. Málem se natáhl, ale pak si to rozmyslel a chtěl vědět, co Harry obvykle dělává předtím, než začne vyšilovat. Oči nechal sotva otevřené a zdržel se jakéhokoliv pohybu, pozoroval mladšího muže, shrbená záda, svěšená ramena a skloněná hlava. Obraz utrpení.

Nepřekvapilo ho, když se Harry začal třást jako osika, cítil chvění přes matraci postele. Ale Harry nevstal, vrátil se do postele, natáhl se tuhý jako prkno vedle Severuse, než se posunul blíž a přitiskl své chvějící tělo k lektvaristovi.

"Severusi?" zašeptal. "Severusi, prosím, probuď se. Probuď se, prosím." Harry se přitiskl ještě blíž a třes se stal intenzivnějším, ale Severus předstíral ospalý sten a pohřbil se hlouběji do polštáře. Harryho zoufalé zakňučení znělo jako jeho jméno.

Harry se posunul a Severus si myslel, že odejde. Neodešel. Harry opatrně sáhl za sebe a hledal Severusovu ruku, zatáhl za ní, dokud nebyl opět v bezpečí Severusova objetí, jejich těla natisklá na sebe bez palce prostoru mezi nimi.

"Severusi?" Pokusil se znovu Harry, mnul palcem Severusův dráždivý bod, a jeho tělo sebou cukalo. "Prosím."

Harry lákavě tlačil svůj zadek proti Severusově rozkroku, jeho penis se kolébal mezi svalnatými stehny a jeho tělo ho zradilo ve předstírání spánku. Zabručel, zesílil sevření mladšího muže a začal houpat boky. Dokonce i ten malý kontakt stačil k vyvolání Harryho úlevy, i když napětí v jeho těle se nezmenšilo.

"Obtěžuješ mě ve spánku?" zeptal se Severus, uvolnil ruku a jemně pohladil černé chloupky mezi Harryho pupíkem a rozkrokem.

Obvykle nemluvili, bezdeché polibky a ztvrdlé kalhoty byli jedinou formou komunikace, a tak si nebyl jistý, jestli Harry odpoví, jestli vůbec je schopen vytvořit v takovém stavu souvislou myšlenku.

"Nechci být sám," Harry otočil hlavu a šeptal mu proti krku. "Prosím, neodcházej."

"Nemám to v úmyslu. Pšt, to je v pořádku," slíbil Severus, uklidňoval vyděšeného mladíka, když sebou v jeho sevření škubl. "Co chceš?"

"Prostě mě drž…?" zeptal se Harry, stulený proti jeho hrudi, a Severus mu kývl proti hlavě. "Nebo můžeme-" zarazil se. "-chceš-li."


"Zítra musíš brzy vstávat. Musíš se vyspat." řekl Severus. A i tak učinil. Možná sex nebyl jediný způsob, jak Harryho uklidnit.

V Červené - kapitola 13. - část I.

5. ledna 2017 v 17:09 | Elloii |  V Červené
Kapitola 13

"One can pay back the loan of gold, but one lies forever in debt to those who are kind."
"Jeden může zplácet dluh zlatem, ale druh dluhu bude vždy stejný."

-Malcolm Forbes-


Weasleyho předpověď, ačkoliv to Severus nerad přiznal, byla pravdivá a Harryho poškozená kondice, jak se zdálo, ještě více narušila jeho už tak dost hrozné cestování pomocí krbu. Nepřistál na nohy, přistál do Severusova náručí. Nebyl těžký, ale byl natolik kompaktní, že jeho bezvádné tělo donutilo Severuse o krok ustoupit, aby si udržel rovnováhu.

"Promiň," Harryho hlas byl lehce nezřetelný, když se snažil dostat své nohy zpět pod sebe a tělo do svislé pozice.

"Nikdy předtím ses neomlouval, když ses na mě vrhnul." Poznamenal Severus suše a pomohl Harrymu se narovnat. "Nezačínej teď."

Harry se zasmál, ale únava mu číhala v očích. "Potřebuju sprchu."

Severus se ušklíbl. "Potřebuješ odpočívat."

"Svědí mě celé tělo z těch čistících kouzel, které používali," vysvětlil Harry a vyrazil pomalým krokem směrem ke koupelně. "Jestli se toho pocitu nezbavím, začnu se škrábat a otevřu si rány po celém těle."

"Co se stalo?" tázal se Severus, obalil ruku pevně kolem Harryho pasu, když mladší muž klopýtl.

"Prosím, neptej se, víš, že ti nemůžu odpovědět," povzdechl si Harry.

"Bylo to zase moje kouzlo?" Napadl ho Severus, cítil hrozivé kroucení v žaludku, které ho vinilo jakkýmkoliv abstraktním způsobem z Harryho zranění. "Sectumsempra?"

Harry otevřel ústa, udělal malý dusící se zvuk a zuřivě zavrtěl hlavou. Pak se zamračil a přestal se na něj dívat. "Já… nepoužil jsem to kouzlo dlouhou dobu." Harry zvedl ruku a než vzal Severusův obličej do dlaní, palcem pohladil Severusovu lícní kost.

"Někdo jiný tedy," naléhal Severus, protože věděl, že Harry umí číst mezi řádky, ale také si uvědomoval, že Harry na jeho otázku neodpověděl.

"Není to zrovna dobře známá kletba," řekl Harry měkce. "Myslím, že by bylo lepší, kdyby to tak zůstalo. Severusi, nebudu lhát."

"Se svým talentem pro výmluvy, nemusíš," zabručel Severus, ale pokračoval v jejich cestě do koupelny, kde Harryho posadil na záchodové prkénko. "Měl by ses místo toho vykoupat. Mám nějaké koupelové oleje, které podpoří regeneraci a zklidní podráždění kůže."

"To zní skvěle," usmál se na něj Harry a začal pomalý proces svlékání se, zatím co Severus šel napustit vanu a přidal do ní oleje, včetně toho, který Harrymu pomůže s relaxací a bude po něm ospalý. "Přidáš se ke mně? Prosím?"

"Bylo by pravděpodobně vhodné, aby ti někdo držel hlavu nad vodou," souhlasil Severus po krátké chvíli uvažování a Harry se rozzářil, Severus znovu ucítil kroucení v žaludku, ale tentokrát mu bylo méně na zvracení. Muselo to být tím, co jedl.

Rychle se svlékl, nikdy se necítil příjemně bez ochranné bariéry svého oblečení mezi ním a ostatními, a položil složené části oděvu na malou poličku s jejich ručníky. Když se otočil se dvěma nadýchanými ručníky pro pozdější použití, Harry už se ponořil do vody a zavřel oči. Severus uvažoval, jestli by si mladší muž vůbec všimnul, kdyby stáhl ocas a rychle by utekl v opačném směru.

"Voda je perfektní," zamumlal Harry, aniž by otevřel oči. "Jdeš?"

Možná, že by si všimnul. Dokonce i zraněný a napůl omámený, byl Harry vnímavý malý spratek. Potlačil otrávené povzdechnutí a své vrozené rozpaky a přistoupil k vaně, za Harryho. Když se potopil skoro až k bradavkám do teplé vody a natáhl svoje dlouhé nohy kolem Harryho těla, mladší muž zamrkal, oči otevřené. Se spokojeným úsměvem se Harry posadil trochu víc a pootočil se tak, že jeho záda spočívala na Severusově hrudi, hlavu měl položenou ve žlábku nad Severusovou klíční kostí.

Harryho štíhlé nohy byli teplé a kluzké oproti jeho a Severus cítil, jak mu v bedrech vzrostl zájem. Harry tiše zasténal, tisknul se proti němu a roztáhl nohy v širším jasném pozvání. Ale v jeho současném stavu by bylo hloupé souhlasit s Harryho sváděním, nebo se svou vlastní touhou. Vzal houbu, zpěnil ji mýdlem a opatrně jí přejel přes Harryho tělo mírným tlakem. Harry si povzdechnul a povolil úplně všechny svaly. Poddajný. A Severus cítil nejen vzrušení, ale i nečekaný nával něhy, když přejel houbou přes jeho záda, klouzal po hladké zlaté kůži a mírně vystupující lopatky a objevil sotva zhojená zranění, které by mohli poškodit životně důležité orgány, kdyby se zařízli hlouběji. Harry sebou trhl i při jeho jemných dotecích.

"Potřebuješ něco proti bolesti?" zeptal se Severus, odložil houbu a obtočil prsty kolem Harryho pasu.

"Raději bych si už nic nebral," zamumlal Harry. "Lektvary proti bolesti mě většinou moc odrovnají."

"Měl bys stejně odpočívat," upozornil ho Severus, ale natáhl ruku po Harryho šamponu, vymačkal trochu do ruky, než ho vmasíroval do Harryho měkkých - tak měkkých - vlasů. Harry šťastně zasténal.

"Je to škoda, opravdu," zamumlal Harry, poté, co mu Severus opláchl vlasy a rychle umyl vlastní tělo. "Konečně tě semnou dostanu do koupelny a jsem příliš unavený na to, abych toho využil."

"Vždycky toho můžeš využít příště," zamumlal Severus, škádlivě přejel prsty od jeho podbřišku až ke krku, konečky prstů stiskl Harryho pravou bradavku. Harry se prohnul pod jeho dotekem.

"Doufám, že máš na mysli příště, až tě dostanu do koupelny a ne příště, až si ublížím," žertoval Harry, ale jeho oči zůstali s každým dalším mrknutím déle zavřené, jeho pohled nebyl tak zaostřený jako obvykle. "Chceš, abych ti umyl vlasy?"

Za jiných okolností by byla odpověď méně nejednoznačná, ale s Harrym napůl spícím v klíně, s hlavou položenou na Severusově rameni, s jeho tělem pomalu klouzajícím hlouběji pod vodu, se Severus rozhodl prokázat svou odolnost proti omezování své svobody a zavrtěl hlavou. "Příště. Pojďme tě dostat do postele."

Harry vydal zvuk na protest, ale když ho Severus vytáhl na nohy, omotal mu ručník kolem ramen a pomohl mu z vany ven, měl potíže najít pevnou půdu pod nohama. Severus ho pevně držel a utřel ho do sucha a pozorně sledoval, jak Harry vklouzl do měkkých pyžamových kalhot, které pro něj Dobby připravil. Severus se rychle sám usušil a oblékl se do svého vlastního pyžama, zatím co Harry pokorně seděl na záchodovém prkénku a nepřítomně si třel růžové linie zhojené kůže na své ruce.

"Přidal jsi něco do vody," obvinil ho Harry, naklonil se k Severusovi, zatím co ho vedl do jejich ložnice. "Uspávací lektvar."

"Konám jen svou manželskou povinnost," pronesl Severus, neohromený Harryho omámeným obličejem. "Potřebuješ se vyspat, skutečně vyspat."

"Chystal jsem se, a to i bez pomoci léků," protestoval Harry, přitulil se k dece a otočil se k Severusovi zády.

Severus si v duchu poznamenal, že Harry se stává skutečně rozmrzelým, když je opravdu unavený a odešel na svou stranu postele. Harry se znovu demonstrativně obrátil a o chvíli později se jeho dýchání uklidnilo a tvrdě usnul.

* * *

Severus ho mohl proklít - proklel ho, když se vzbudil v prázdné posteli, v prázdné ložnici, a byla prázdná i koupelna, knihovna a jídelna. Dobby ho nakonec informoval, že pan Harry je ve své pracovně. Severus musel potlačit nutkání Pottera opakovaně udeřit do hlavy proti nejbližší stěně za naprostou stupiditu. Místo toho opakovaně udeřil sevřenou pěstí na dveře Potterovi pracovny.

"Něco se děje?" Potter konečně otevřel dveře, protlačil se malou škvírkou a opět za sebou zavřel.

Severus se zhluboka nadechl, aby se ujistil, že Pottera nechytí za ramena a nezačne s ním třást v marné snaze aktivovat tu část mozku, která byla zodpovědná za zdravý rozum a která, jak se zdálo, byla trvale vypnutá. Mladší muž stále vypadal bledý, měl tmavé kruhy pod očima a zčervenalé tváře, a třást s ním rozhodně nebyl dobrý nápad.

"Nebyly ti léčitelovi instrukce dost jasné?" Zeptal se místo toho Severus klidným, nebezpečným hlasem. "Nebo možná, pro tebe nebyla obava tvých přátel dostačující?"

"Nedělal jsem nic namáhavého," odpověděl Potter nenuceně.

"Oh," odmlčel se Severus, jako kdyby skutečně zvažoval Potterovu absurdní výmluvu. "A proto znovu krvácíš, že?"

Ostře Pottera uchopil za pas a přitáhl si ho blíž, předtím než mu opatrně stáhl světle modré tričko, se stopou schnoucí krve, lepící na jeden řez na Potterově těle, jenž se znovu otevřel. Harryho zuby se zatli se slyšitelným cvaknutím, jako jediný důkaz bolesti. Přes své podráždění si Severus jemně prohlédl ránu, lehce Harryho pootočil, takže ranní světlo, které se sem vkrádalo přes okno, osvítilo narušenou kůži, červené linie táhnoucí se přes Harryho trup. Harry měl ještě pořád ten samý výraz, jako když otevírá sklenici s okurkami, který nasadil, když věděl, že něco udělal špatně, ale nebyl ochoten to přiznat.

Harry neprotestoval, když mu přikázal jít zpátky do postele a poslušně se svlékl, aby mu mohl Severus nanést na ránu esenci z třemdavy a Severusovu vlastní léčivou mast, která měla současně i uspávací vlastnosti. Harry byl mimo dřív, než Severus dokončil svou léčbu. Severus ho zastrkal zpátky pod přikrývku a káral sám sebe za nevhodné myšlenky, které se vykradli kolem jeho nitrobrany. Harry rozhodně nebyl ve stavu pro takovéto aktivity a ve spánku vypadal mladší, mnohem zranitelnější. Ne jako Potter.

Sbalil své lektvary a usadil se do přeměněného křesla s příslušnou četbou, když Harryho upozornění oznámilo příchod jeho přátel zvukem zvonu. Harry se okamžitě probudil, posadil se, nohy již z postele, předtím než se Severusovi podařilo vstát a znovu ho položit do polštářů.

"Léčitel se musel zmýlit, když tvrdil, že jediné, co řezy poškodily, bylo tvé tělo, evidentně trpíš i krátkodobou ztrátou paměti," poznamenal Severus a nacpal pokrývku těsně kolem Harryho hrudi. "Když dovolíš, připomenout ti, že máš být v posteli a máš odpočívat, protože mám lepší věci na práci, než se neustále ujišťovat, že dodržuješ pokyny léčitele, a pokud tomu tak nebude, přinesu ti ďáblovo osidlo od Pomony, které nám dala jako svatební dar, přihnojím ho lektvarem a uvidíme, jestli hrozba uškrcení bude dostatečná, aby tě přesvědčila, že máš zůstat v posteli."

"Tvoje výhrůžky jsou mnohem důmyslnější než Rona a Hermiony, ale nejsem si jistý, že ďáblovo osidlo může soutěžit s nekonečným reptáním Molly Weasleyové," zamumlal Harry s úsměvem a zavrtěl se pod dekou, aby ho Severus znovu uvolnil. "A znovu mě nenadroguj."

Varování zaznělo Harryho přátelským hlasem, jako kdyby snad jen komentoval počasí. V Jeho výrazu nebyli žádné ohnivé šípy střílící zpod sklopených řas, ani jemné praskání magie ve vzduchu, ani třes ramen. Severus nebyl blázen, aspoň doufal.

"Pošlu nahoru Dobbyho s tvou snídaní a s krve doplňující lektvarem," řekl a vstal. "Jsem si jistý, že tví přátelé ti rádi udělají společnost."

Severus si sám řekl, že by neměl být zklamaný, když ho Potter nezastavil, aby zůstal, necítil osten žárlivosti, když se setkal s Grangerovou a Weasleym na schodech a o chvíli později uslyšel Potterův veselý pozdrav, a neztrácel čas přemýšlením o svém manželovi, když pracoval dole ve své laboratoři. Částečně byl úspěšný.

Dokončil dávku desinfekčního lektvaru pro Poppy a začal se základem pro uspávací dryák. Pak vzal svůj inventář, zjistil, že mu docházejí broučí oči a vážčí křídla, a že potřebuje doplnit zásobu oměje a jednorožčí rohu, jakož to i kůži z tlustočerva. Kromě toho, jeden z jeho kotlíků se začal stávat příliš tenkým z důkladného čištění a byli v něm zbytky žabího slizu a maltového dřeva, které odolávali všem pokusům o odstranění. Trochu jako Potter.

Kolem poledne vyšel schody, aby si užil oběd, jelikož vynechal snídani. Zalitoval, když ho v půlce jeho svíčkové nalezla Grangerová a řekla mu, že oni, Weasley a ona, se musí vrátit do práce, a že Harry je znovu pod jeho zodpovědností.

"Profesore…" Nedokázal ocenit její dramatický způsob, jakým se pohybovala na jeho straně periferního vidění. "Harry se bude chtít vrátit, co nejdříve do práce. Nedovolte mu to. Ron a já nevíme, co pro ně dělá, ale drží si ho blízko a on potřebuje odpočívat… Zaslala jsem na jeho oddělení žádost o volno a pro dalších deset dní je na nemocenské."

"Slečno Grangerová, obávám se, že jsem vážně přeceňoval váš vliv na mého drahého manžela," odpověděl Severus a usrkl ze svého vína. "Jestliže je Harryho přání zničit si zdraví, velmi pochybuji, že existuje něco, co můžu udělat, abych ho odradil."

Stále měla v očích ten pohled, ten lesk Vím-Všechno, kterému čelil na hodinách lektvarů a byl stále stejně neochotný, jako v Bradavicích, naslouchat jejím nacvičeným odpovědím na každou zatracenou otázku. Samozřejmě, že jím teď nešetřila. "Harry ví, že by měl odpočívat, ale mohlo by pomoci, kdybyste mu ukázal, že to víte i vy. A že vám záleží na tom, jestli si ničí své zdraví nebo ne."

"Uvidím, co se dá dělat," řekl Severus stručně a zkousl komentář o Potterově nezlomném odhodlání k porušování pravidel a jeho vlastní schopnosti, nebo spíše jeho nedostatku, o starání se.

"Vážím si toho," řekla Grangerová příjemně. "Stačí zavolat Ronovi nebo mě, pokud byste chtěl nějakou pomoc. Nedávno jsme náš byt připojili k síti."

Grangerová řekla své sbohem a Severus si uvědomil, že ztratil chuť k jídlu. Mohl by také jít zkontrolovat Pottera, než se mladší muž opět zamkne v pracovně. Dveře od ložnice byli pootevřené a škvírou viděl Harryho pomačkaný okraj postele a sbírku knih, o níž nebylo pochyb, že to byl nápad Grangerové, jak udržet Pottera v posteli. Strčil do dveří, jen aby se ujistil, že Potter není v posteli, ale vznáší se půl metru nad zemí a studoval jeden ze svých pramenů magické sítě kolem sebe. Zase.

"Máš kuriózní definici odpočinku," okomentoval Severus, přinutil se postoupit do jejich ložnice a čelit mladšímu muži; cítil se kompletně mimo ohledně prvků Potterova tak očividného magického blaha, které by mělo být nemožné pro každého, kdo by se fyzicky zotavoval jako on. Co by měl dělat s tímhle? Grangerová si, jak se zdálo, myslí, že by si měl prosadit svou a donutit Pottera být v klidu, ale s Potterovou magií vířící dokola místností mohl Severus jen konstatovat, že není schopen Pottera přinutit, aby dělal něco, s čím by nesouhlasil.

Potter pohodil prsty, roztočil kolem sebe magii rychleji, otáčela se ven, dokud neprošla stěnami. "Jen jsem kontroloval ochrany," řekl Harry s rozpačitým úsměvem.

"Všechno je v pořádku, předpokládám," odpověděl Severus ironicky a pomalu Harryho vracel do postele. "Nebo jsou zde ještě nějaké další problémy, které ti brání ve spánku?"

Harry vypadal příliš lákavě, když se začervenal, což Severus nepovažoval za nic jiného než za lest. Malé 'ne' vyklouzlo z těch plných rtů trošku zkroušeně, ale Severus se nedal oklamat.

"V tom případě, bys měl zalézt pod peřinu," přikázal Severus - přikázal, jako kdyby měl Harry nějaký důvod k poslušnosti. "Chceš, abych ztmavil místnost?"

"Hádám, že jo," Harryho nadšení bylo méně než ohromující, ale aspoň se dostal do postele a otočil se na bok, zastrčil bradu pod peřinu a zavřel oči.

Severus byl překvapený a trochu podezíraví nad tím lehkým vítězstvím, ale přeměnil si znovu své křeslo a ponořil se do čtení, jen čas od času vzhlédl, aby prostudoval linii Harryho zad. Ani nezapípal, sotva se pohnul, po jednu hodinu, dvě hodiny, než Severus odložil knihu a zkontroloval svého manžela, obešel postel a poklekl. Harry zamrkal, okamžitě otevřel oči, bez ospalého pohledu se zaměřil na Severuse.

"Spal jsi vůbec?" Tázal se Severus, odolal nutkání natáhnout se k mladšímu muži.

"Odpočíval jsem," nabídl Harry, posunul se blíže k Mistru Lektvarů a vtiskl mu krátký polibek na překvapené rty. "Užil sis svou knihu?"

"Proč jsi nespal?" Chtěl vědět Severus, mírně naklonil hlavu, když mu Harryho ruka pohladila tvář. "Bolí tě něco?"

"Mám trochu hlad," řekl Harry. "Budeš mi dělat společnost a najíš se semnou? Zeptám se Dobbyho, jestli něco přinese."

"Dobře tedy," připustil Severus a natáhl se pro svůj vlastní polštář, předtím než stisknul jednou rukou Harryho rameno a přinutil se ho předklonit, tak aby ho mohl podepřít za zády ještě jedním polštářem.

Harry si ukradl další polibek, když se Severus odtahoval, zamotal jednu ruku do Severusových vlasů, aby si ho přitáhl blíže. "Chyběl jsi mi."

"Nechyběl bych, kdybys spal," upozornil Severus, zastrčil pár tmavých pramínků Harryho tmavých vlasů za ucho. "Proč jsi nespal, Harry?"

"Řekl jsi mi 'Harry'. V soukromí." usmál se. "Nikdy jsem si nemyslel, že se toho dne dožiju."

Severus se málem kousl do jazyka po tom neúmyslném uklouznutí a teprve, když Dobby poslal jejich večeři a Harry už hltal boloňské špagety, si uvědomil, že stále ještě neodpověděl na jeho otázku. Zajímal se, jestli byl Potter prokletý matoucím kouzlem, a byl tak snadno rozptýlitelný.

Po tom, co nádobí zmizelo, Harry dovolil, aby mu Severus zkontroloval zranění. Vyhrnul si svetr a ukázal Severusovi svou hladkou kůži, jen se slabými červenými liniemi tam, kde ráno začalo zranění krvácet. Otřel trochu třemdavy o kůži, a zatáhl mladšího muže do náručí, když se zachvěl.

"Bolí to?" Zeptal se Severus, nenápadně kontroloval všechna ostatní tržná zranění a další již nenašel.

"Je to jen citlivé," zašeptal Harry, opřený o Severusovu hruď. "Ale možná bych se měl svléknout, abys mě mohl zkontrolovat."

Napětí bylo zmírněno téměř plachým úsměvem, kterému Severus až směsně těžce odolal. "Měl bych větší motivaci přijmout tvou nabídku, kdyby ses rozhodl jít spát dříve. Zajímá tě teď odpověď na mou otázku? A urazím se, pokud budeš předstírat, že nevíš, o čem mluvím nebo mě budeš krmit svou poloviční pravdou jako předtím."

Harry ho namísto toho políbil, strkal mu svůj jazyk do úst a přejel přes hranu jeho zubů, než mu olíznul rty. Byl to Harryho způsob jak mu sdělit, že nedostane odpověď, Severus si byl jistý, ale byl skoro rád za kompenzaci, kterou Harry nabídl. Bylo to méně komplikované, tvrdit, že neviditelná bariéra, která mezi nimi byla, je menší díky nedostatku citové angažovanosti a častým pohlavním stykem. Nepotřeboval nic víc, jako skutečnost, že nechtěl nic víc. Správně.

Vklouzl jednou rukou pod Harryho stehna a zatáhl jeho tělo dolů tak, aby ležel na zádech a Severus se vznášel nad ním. Jejich ústa byla provokativně blízko a Severus toho využil, ochutnal, hltal, nárokoval. Harry mu zasténal do úst, prohnul se proti němu a přehodil jednu nohu přes Severusova záda tak, aby je dostal do těsnějšího kontaktu. Severus zasténal, přiblížil se, políbil ho, zatlačil, sklouzl, vlastnil. Oděv byl odhozen, kůže na kůži, teplo proti teplu.