V Červené - kapitola 15. - část II.

18. ledna 2017 v 17:15 | Elloii |  V Červené
Kapitola 15. - část II.



"Do prdele! Měl si pravdu!" řekl Draco a jeho hlas mírně vyskočil a rozešel se k otvoru "Sever-"

"Ne." Nebylo to více než slabé zaskučení, ale zastavilo je. "Ne… choď... dovnitř."

"Proč ne?" zeptal se Draco, Harry mezitím začal vytvářet jiskry.

"Jsou zde zakotvené ochrany," řekl Harry a Severusovi se podařilo trhané přikývnutí. "Vysávají magii." Severus znovu přikývl a soustředil se na Harryho hluboké zelené oči. "Pokud bychom vstoupili, zůstaneme také uvěznění."

Draco zaklel, ukvapeně ukročil zpět, zatím co se Harry přikrčil a mluvil přímo na Severuse. "Severusi? Jsi v pořádku?"

Chtěl říct něco sarkastického, jako že přežil i horší situace, jako manželství s Nebelvírem, a že ho jeden den bez jídla a vody nezabije.

Místo toho z něj vyšlo hrdelní chrčení. "Žízeň."

Draco zavolal jednoho ze svých skřítků, který se vynořil s balenou vodou a nějakými sušenkami. Ale pak zaváhal a obrátil se přímo na Harryho.

"Myslíš, že se něco stane, pokud se pokusím dovnitř prohodit láhev?"

"Není to tvůj dům?" zamumlal Harry a pak začal mávat hůlkou s nacvičenými inkantacemi, zviditelňoval sítě magie držící Severuse, a ten se rozsvítil jako mudlovský vánoční stromeček. "A já bych tam tu láhev hodil, kdybych byl tebou."

"Nikdy jsem v téhle části sídla nebyl. Ani jsem nevěděl, že existuje!" protestoval Draco a zamával lahví, z čehož měl Severus docela závrať, protože z láhve neodtrhl oči. "Takže pokud mi neodpovíš, navrhuji, abychom zavolali odborníka."

"Dej mi to," řekl Harry s povzdechem, sáhl po lahvi a bez dalších okolků ji prohodil otvorem k Severusovi. "Myslím, že to je odpověď na tvou otázku."

Severus neposlouchal Dracovu odpověď, soustředil se na své třesoucí se ruce, aby chytili láhev, a pak si chamtivě užíval první doušek čisté kapaliny. Sklouzl mu do krku, chladný, osvěžující a hned se cítil lépe, jeho hlava se začala soustřeďovat. Lokl si znovu, již menší doušek a nutil se ke zdrženlivosti. Chytil balíček sušenek, který k němu Harry přisunul a zaměřil se na vyživování a hydratování těla.

"Nejsou zde žádná slabá místa," dospěl k závěru Harry po své kontrole magie a posadil se na bobek. "A nemůžu zrušit ochrany, aniž bych vážně neohrozil štíty."

"Takže mám zavolat odborníky?" Zeptal se Draco. "Protože si nemyslím, že o těchto místech existují nějaké zápisky a pokud ano, nebude snadné je najít.

"Musí tu být nějaké zabezpečení kvůli poruchám," argumentoval Harry a díval se na Severuse, jako by čekal, že mu odhalí nějaké Luciusovo tajemství.

"Téměř jistě je," souhlasil Severus, snědl poslední zbytky sušenek a opatrně vstal. "Ale kdybych věděl, kde jsou, nebyl bych ještě tady. Lucius byl schopen používat kouzla zvenčí, mohl ovlivňovat věci v této místnosti, takže navrhuji, abys pracoval z tohoto úhlu, zatím co se Draco podívá v knihovně, zda nenalezne nějaké informace."

Draco si povzdechl, ale poslušně se vydal doleva směrem do knihovny, zatímco se Harry zamračil na určitou část ochran. "Jsou zde vrstvy magie, takže ať je zde jakákoliv slabina, je zakrytá a nepřístupná."

Pak se podíval na Severuse, jeho oči uznale - alespoň by v to Severus rád věřil - přejeli přes jeho tělo. Pak znovu švihl hůlkou, neverbálně přikouzlil Severusovi hábit a kalhoty, a to včetně jednoho páru obuvi, nebyli to ovšem ty šaty, které mu Lucius sebral. Severus byl vděčný, že Harry myslí na jeho pohodlí a snažil se zachovat jeho poslední zbytky sebevědomí a zbytečně se Severuse nevyptával. Pak ale Harry zaváhal a Severusova vděčnost zmizela tam, kam zmizel i zbytek jeho iluzí.

"Cítíš se v pořádku, ale evidentně nemohu číst ve tvé magii, takže mohl bys?" zeptal se Harry a neurčitě ukázal.

"Mohl bych, co přesně?" Zamračil se Severus a zkřížil ruce na prsou.

"Mohl by sis prosím sundat boxerky?" zeptal se Harry, opět s neurčitým gestem ruky, ale tentokrát se setkal se Severusovýma očima, které na něj právě zírali s nepochopením. "Je mi to líto a omluvím se ti později, ale potřebuji to vědět."

"A tím, že si sundám boxerky, dosáhneš čeho?" tázal se Severus nedůtklivě, ale trhl sebou, když si vzpomněl. "Chceš vidět tohle." Zvedl lem jediného zbytku oblečení, odhalujíc tmavě červenou značku mezi třísly a stehnem. "Spokojený? Mohl bych si teď laskavě obléct své šaty?"

"Děkuji," zamumlal Harry a rychle prostrčil složené šaty skrz bariéru. "Pravděpodobně bych mohl příliš posílit ochrany a donutit je tím explodovat."

Severus si zapínal hábit zatím, co odpověděl. "Lucius se zmínil, že jeho ochrany živí magie obsažená v této místnosti. Vzhledem k tomu, kolik magie tudy zatím prošlo, pochybuji, že je zde nějaký limit, kolik toho mohou absorbovat."

Harry oči byli vzdálené, jak se díval na Severuse a současně na první vrstvy ochran, viděl něco, co mohl vnímat jen někdo s jeho mimořádným magickým talentem. "Mohu zmrazit některé vrstvy tak, že nebudou moct expandovat v náhlém nárůstu magie. Mělo by je to obelstít. I když si nejsem jistý, jestli se mnou Draco bude později ještě mluvit."

"Pochybuji," řekl Severus a sdílel s mladším mužem úsměv, než se otřepal z náhlé nevhodné sentimentality. "Možná bychom ho mohli zkontrolovat, jestli neobjevil nějaké méně extrémní řešení."

"Jistě." Pokrčil rameny Harry, hůlku líně pootočil mezi prsty a vytvořil bezchybného, perleťově bílého, jasně ohraničeného patrona Jelena, který bez zaváhání odklusal. "Neublížil ti, že ne?"

"Ne," řekl Severus a studoval Harryho oči. "Ale to už dávno víš."

"Vím, že ti neublížil teď," opravil ho Harry. "To nezaručuje, že ti neublížil dříve."

"Ne, to ne," připustil Severus a udělal krok blíže k otvoru."

"Dobře."

"Nezeptáš se mě, co se stalo?" tázal se Severus, přemýšlel, proč mu tolik záleželo, zda se Harry zajímá. Ale byla to hloupá myšlenka.

"Nemyslel jsem si, že by to bylo fér," řekl Harry tiše a ty zatracené zelené oči tolik připomínali Lily. "Vzhledem k tomu, že ti nemohu odpovědět, když by ses mě zeptal stejnou otázkou."

"Tohle nemá nic společného s tvou prací!" protestoval Severus. "Správně?"

"Víš, že ti nemohu odpovědět," řekl Harry. "A dokud moje oddělení nerozhodne o verzi událostí, můžu ti říct dokonce méně než obvykle."

"Jak troufalé předpokládat, že víš jaká pravda je pro každého stravitelná." Ušklíbl se Severus. "Podcenil jsem Albusův vliv, který na tebe měl - opravdu ses od něj naučil hodně, že?"

"Vzhledem k tomu, kolik pro nás oba znamenal, nemyslím si, že bychom měli do našich neshod tahat Albuse." Odpověděl Harry pevně, než se odvrátil. "Udělám nejlépe, když kontaktuju jednoho ze svých kolegů. Tohle by mohlo být ošidné."

Přemístil se, přes zatracené ochrany, dříve než si Severus mohl uvědomit, že ho na jazyku pálí oprávněné rozhořčení, že si Harry dovolil ho poučovat, kárat, jednat s ním s povýšeným tónem. A jak nezrale a nezdvořile ho zde zanechal, i když by on udělal pravděpodobně to samé. Přecházel po délce svého malého vězení a jeho vlající hábit mu uklidňoval nervy, i když by nikdy nepřiznal, že by to oblečení dokázalo.

Netrvalo to dlouho a uslyšel na chodbě kroky, viděl nezřetelný stín, který se pohyboval směrem k němu, následovaný štíhlýma nohama a štíhlými boky patřící mladému muži, o kterém jednou přemýšlel jako o nejbližším člověku, který měl nejblíže k fyzické dokonalosti.

"Severusi? Harry říkal, že našel způsob jak tě dostat ven. Kde je?" pokynul mu Draco a podíval se po chodbě, jako by čekal, že Harry vyskočí zpoza jedné z dekorativních armatur podél stěn.

"Shromažďuje posily, aby mohl srazit vaše ochranná kouzla," odpověděl suše Severus a užil si krátký záblesk šoku, který se Draco pokusil skrýt.

"Srazit je?" zeptal se Draco. "Myslíš dočasně snížit. Je to tak?"

"Ne, obávám se, že Harryho verze obsahuje více demolice a trvalé destrukce," odpověděl Severus jízlivě, protože věděl, díky bouři v Dracově tváři, že jeho slova, pronesená z nesprávně zaměřeného vzteku, tvrdě udeří.

Našel rozhořčení, pobouření a krátce zoufalství, a nakonec rezignaci. "Otec nebude rád. Nicméně, je to jeho vina."

"Víš, co se stalo?" zeptal se Severus, téměř dychtivostí udeřil do zdi.

"Vím jen to, co jsem viděl. Harry byl na té charitativní sbírce s tím, co jsem si myslel, že jsi ty, a pak, jak někdo útočí, rozruch a následně bystrozory odvádějící mého otce, stále pod mnoholičným lektvarem, pryč," Draco se na něj podíval. "Pak mě Harry drapnul, vytáhl mě ven a řekl mi, že se okamžitě musíme dostat do našeho sídla, protože tě můj otec unesl a drží tě tady."

"Copak ses ho nezeptal, co se děje?" tázal se Severus.

"Nač ztrácet dech?" Draco protočil oči. "Upřímně řečeno, spíše jsem si myslel, že se něco chystá proti mému otci a využívá mě, aby se dostal sem. Kdybychom tě nenašli…"

"A přesto si byl ochotný s ním jít?"

Draco udělal krok do strany a napůl se otočil. "Harry by stejně našel způsob, i bez mé pomoci. Spíš jsem si myslel, že moje spolupráce udrží likvidaci majetku na minimum. Zdá se, že jsem byl příliš optimistický."

"Vskutku," odpověděl Severus, zatím co studoval Dracův profil. Nemluvil pravdu, nebo alespoň ne celou pravdu a Severus nenáviděl, že lže. Nedokázal dost rychle uhasit myšlenky, plné hořkosti a nedefinovatelné žárlivosti, a Draco si jeho pohledu všiml a věnoval mu ironický úsměv.

"Harry vypadal... rozrušeně. I kdybych mu úplně nevěřil, neměl jsem žádné pochybnosti o tom, že si myslel, že je to důležité a neodpustil bych si, kdyby měl pravdu a já neudělal nic, abych ti pomohl. Tak jsem ho sem přenesl." Draco se setkal s jeho očima a Severus byl tentokrát o něco více přesvědčen.

"Nelhal jsem," Harry se objevil stejně náhle, jako předtím zmizel.

"To děláš zřídka," potvrdil Draco a přidal omluvný výraz. "Alespoň pokud vím."

"A stejně nikdy neuvěříš," řekl Harry se vším chlapeckým šarmem a Draco se zasmál.

Severus se nesmál. Zíral na tři muže, kteří se objevili s Harrym, drželi se v pozadí, zatím co vše pozorovali s vyvalenýma očima. Severus tuto techniku znal příliš dobře.

"Nechceš nás představit, Harry?" zeptal se a zaměřil pohled na nejvyššího muže.

"Toto je pan Anderson z bystrozorského oddělení." Pokynul Harry k brunetovi, který byl nejblíže, ale přestože Anderson předstoupil před Severuse, žádný z jeho obličejových svalů se nepohnul. "Je zde, aby si ověřil, zda jsi byl skutečně unesen a drželi tě zde proti tvé vůli."

"Jste zcela přesvědčen, že toto je pan Snape?" zeptal se bystrozor Harryho.

"Jsem si jistý, že tohle je můj manžel Severus Snape," potvrdil Harry okamžitě a hleděl přímo na bystrozora. "A jsem si jistý, že jakékoliv další otázky můžou počkat."

Harryho postoj neumožňoval argumentaci a Anderson neudělal tu chybu, aby s ní začal.

"Oblast je zajištěna," řekl jeden z těch dvou a udělal krok vpřed. "Jsme připraveni zahájit proceduru."

Harry přikývl, ale Severus prostě jen dál zíral na ty dva nejmenované kouzelníky, jak usoudil, Harryho kolegy. Byli identičtí do posledního detailu. Pokud by bystrozoři vyslýchali svědky nějaké trestné činnosti, obdrželi by stejný popis znovu a znovu. Výška? Střední. Odstín pleti? Lehce opálený. Vlasy? Krátké, černé. Oči? Zelené. Nějaké charakteristické znaky? Jizva na čele. Ale samozřejmě, nikdo ze svědků by neodpověděl takhle - prostě by uvedli, že viděli Harryho Pottera. Dva Harry Pottery. Tři, pokud jste počítali původního. Jistě, jeden na levé straně neměl oči tak dokonalé a nos měl příliš velký a druhý měl více široká ramena, a když se kolem nich pohnul vzduch utajovacího kouzla, bylo na druhý pohled vidět, že je to někdo jiný. Severusovi se najednou udělalo špatně, že jeden z nich byl v jeho domě, v jeho posteli, a předstíral, že je jeho manžel, zatím co byl Harry někde pryč. Nevěděl, jakou hráli hru nebo jakou roli v ní měl on.

Harry si všiml jeho pohledu. "Každý ví, kdo jsem, tak všichni užívají vzhle-"

"Harry!" ostře ho přerušil, ten s větším nosem a švihl hůlkou, když se Harryho dech zadrhl a začal se dusit. "Není to v jeho zájmu."

Poprvé byl Severus rád, za tvrdohlavý vzpurný výraz v Harryho tváři. Harry trhl hlavou, setřásl kouzlo a zhluboka se nadechl. "Poděkuji ti, pokud se o to znovu nepokusíš."

Tvář druhého Harryho se přeměnila do mírné rozpačitosti a zamumlal pod vousy něco jako omluvu.

"Budeme pokračovat?" zeptal se třetí Harry a vytáhl hůlku, přičemž se s očekáváním díval na skutečného Harryho.

Harry přikývl a znovu se otočil k Severusovi, vytáhl z kapsy hábitu jednoduchý proužek kovu ve stříbrné a černé barvě titanu, Severusův snubní prsten. "Znovu jsem aktivoval přenášedlo. Měl bys jej použít, jakmile začnou ochrany padat, abys nezůstal pohřben pod troskami."

"Troskami?" zopakoval Draco bolestně naplněným šeptem.

"Budu se snažit snížit ochrany jen tak, aby se Severus dostal ven, nicméně on je mou prioritou, nemůžu ti nic slíbit," řekl Harry a krátce položil ruku na Dracovo rameno. "Omlouvám se."

"Chápu to," ujistil ho Draco. "Udělám nejlépe, když odejdu, jestliže nepotřebujete mou pomoc."

"Díky, Draco," řekl Harry, hodil prsten k Severusovi a počkal, až si ho nasadí, než pokračoval. "Vy dva jste připraveni?" Jeho kolegové přikývli, a postavili se vpravo a vlevo k otvoru s Harrym ve středu. "Dobře. Severusi, jdu dovnitř."

"Co?!" zeptal se Severus ostře a narazil do magického štítu, když spěchal zablokovat Harrymu vchod. "Neposlouchal jsi, co jsem řekl? Místnost tě vysaje do sucha a nenechá ti žádnou možnost, jak to zablokovat nebo zrušit, když dostane příliš mnoho. Ty sem nepůjdeš!"

"Všichni jsme si dobře vědomi rizik," řekl ramenatý Harry monotónním hlasem.

"Vy si na sebe to riziko neberete," odsekl Severus. "A vzhledem k tomu, že budu já obviňován za zabití Zachránce kouzelnického světa, myslím si, že by to nemělo být ani tvoje riziko." Zamračil se na Harryho, stále držíc ruce po obou stranách otvoru, aby mu co nejvíce zabránil projít.

"Severusi… Moje magie není neomezená a je v našem zájmu strhnout ochrany tak rychle jak jen to bude možné. Budu schopný je nabít takovým množstvím magie, abych našel zranitelné místo, ale jen pokud budu uvnitř," vysvětloval Harry. "Budu v pořádku."

Omluv mě, že to neshledávám uklidňujícím. Nezvážil jsi všechna rizika." Zvedl ruku, když chtěl Harry protestovat. "Ne pro tebe. Já vím, jak málo si ceníš vlastního života, takže toto necháme stranou. Myslíš, že mě zde Lucius držel pro zábavu? Že měl pochybnosti o zabití starého přítele? Možná, že neznám jeho Plán A, ale odvážím se poměrně přesně odhadnout, jaký by mohl být jeho Plán B. A ty hraješ přesně podle něj."

"Pokud máte nějaké informace, radil bych vám, abyste nám je sdělil," řekl jeden z Harryho kolegů a Severus si nevěřícně odfrkl.

"Proč, neumíte snad číst mezi řádky?" zeptal se posměšně, ale nebyl to jeden z falešných Harryů, kdo udělal krok zpátky, a tak využil příležitosti a zkřížil ruce na prsou.

"Víš stejně dobře jako já, že Ministerstvo i Řád udělali vše, co si jen lze představit, aby se ujistili, že Voldemort již nikdy nepovstane," řekl Harry tiše a díval se na něj přes tmavé řasy.

"Jsi příliš mladý, aby sis pamatoval, že to samé udělali i posledně," posmíval se Severus, ale znělo to unaveně a melancholicky. "A Lucius nebyl zcela nezúčastněný, nebo nenápadný, když přišlo na jeho starého pána."

"Máte konkrétní informace?" zeptal se Harryho kolega a podíval se na netrpělivého bystrozora.

"Ne," přiznal Severus. "Ale jestli Lucius něco… plánuje, neměl bys mít alespoň otevřená zadní vrátka?"

"Nebo nejdříve zkontrolujeme, zda něco není v ochranách?" navrhl Harry a nasadil si téměř triumfální výraz. "Udělám to, pokud vám nebude vadit ještě chvíli čekat?"

"Nemyslím si, že je zde třeba mluvit o trpělivosti," uzavřel Severus, udělal krok zpět a dal tím prostor k práci Harrymu, nicméně na něj stále dohlížel.

Harry také udělal krok dozadu, poklepával na jednotlivé oblasti hůlkou, rozzářil je energií. Severus si všiml, že Anderson začínal být netrpělivý a Severus se bál, co by to mohlo způsobit s Harryho koncentrací, kdyby ho rozladil. Harryho kolegové, na druhé straně, se uvolnili, jeden z nich sledoval Harryho pokrok bystrýma očima, vytvářel tím přinejmenším věrohodnou napodobeninu, která ví, co se děje. Zatím co druhý se začal vybavovat s jedním z Dracových předků.

Po šestém nebo sedmém kouzle Harryho tvář potemněla, a oči se mu rozostřily, jak se díval skrz několik vrstev magie. Prudce otočil hlavu zleva doprava, nahoru, dolů, v diagonálním směru k něčemu daleko pod Severusovýma nohama.

"Takže?" tázal se Anderson a vrátil tím Harryho do reality, jako když ho vystřelili prakem.

Harry zvedl ruku, ale ne k Severusově překvapení, ale k bystrozorově. "Mám to," řekl svému kolegovi. "Zkusme ukončit tento den, bez dalšího Obliviate, prosím? Je tu jeden pramen, který nesouhlasí s logikou ochranného systému. Možná to nic není."

"Můžeš říct, kdy ten pramen vznikl?" zeptal se s velkým nosem. "Jestli je starý, starší než my, můžeme konstatovat, že je to neškodná anomálie a není součástí Luciusova plánu."

Harry přikývl, znovu se soustředil a rozsvěcoval magickou síť.

"Hledej známky oslabení," tiše ho korigoval kolega a přistoupil k Harrymu blíž. "Roztřepené hrany, uvolněné spoje. Vidíš, která větev magie se spojuje v ostatními?"

"Myslím, že je mladší," prohlásil nakonec Harry a podíval se na druhého muže. "Běží velmi čistým způsobem, přímo skrz ostatní ochrany, ale pak se boří hlouběji a bude těžké ji vysledovat mezi všechny ty ostatní podpisy."

"Nemůžeš určit podpis?" zeptal se Anderson netrpělivě.

"Můžeš si to vyzkoušet," odpověděl Harry klidně. "Ale jsem si jistý, že si také všimneš, že všechny rodinné podpisy jsou si často podobné."

"Tak co navrhuješ?" tázal se Anderson. "Možná, že ve vašem oddělení fungují hodiny jinak, ale měli jsme naplánované jiné věci, a pokud můj šéf uslyší, že jsem tu celý den postával a sledoval, jak nic neděláš, nebude se mu to líbit."

"Nechte si vaše obavy," řekl přezíravě ten s širokými rameny. "Zřídka kdy nějaká vaše akce s plánovanou strategií dosáhne dobrých výsledků."

Severus jen stěží potlačil odfrknutí, když pomyslel na to, jaká by to byla cenná lekce pro Harryho, kdyby se ji naučil už během svých školních let. Harry se k němu otočil a usmál se.

Jeho kolegové mezitím zahájili vlastní zkoumání, prověřovali pramen magie se zřejmým cílem nalézt anomálie. S předvídatelnými výsledky a včas, samozřejmě. Harry se zdál být mimo realitu a Anderson se již smířil se situací. Severus sám neměl moc na vybranou.

"Pošleme do ochran nějaké impulzy," nakonec řekl velký nos. "Kdyby se dělo něco neobvyklého, budeš mít možnost zablokovat mou magii."

"Dobře," řekl Harry a podíval se na Severuse. "Ustup prosím o krok zpět."

Znepokojení? Jak dojemné. Severus si nemohl pomoci, aby v sobě neucítil neposlouchající dítě, které lezlo po shnilém stromě na zahradě a zaseklo se, když pod ním jedna z větví a on musel čekat na záchranu ve formě nepříjemných a mírně rozmrzelých rodičů. Představa, že by měl uvedeného rodiče představovat Harry, mu vyloudila úšklebek na rtech, ale přesto ustoupil.

Všichni pozvedli své hůlky, téměř unisono, ačkoliv Anderson mírně zaostal, zřejmě proto, že ve skutečnosti příliš nepochopil, co se děje.
Severus slyšel nejasné mumlání, viděl jasný modrý proud světla, ale necítil ve vzduchu magii, jak lehce poletuje, a dotýká se jeho kůže. Krátce ho napadlo, že to bylo, protože Harry nekouzlil, protože i když Harry dělal to nejjednodušší kouzlo, bylo to cítit nerealisticky obrovskou magií. Ale samozřejmě byl v anti magické bublině, takže magie mohla být mimo jeho dosah.

Harry zakřičel. Zavrávoral, ruce si dal před obličej a nohy se mu podlomili. Muž s širokými rameny u něj byl právě včas, aby ho zachytil, jednou ruku mu obtočil kolem trupu a jemně ho položil na podlahu.

"Harry!" Severus se přistihl, jak se pokusil dostat k muži a když udělal krok blíže, bolestivě narazil na ochrany.

"To není dobré," zamumlal Harry nezřetelně a natáhl zkrvavené konečky prstů ke svému kolegovi, zatím co si druhou rukou stále svíral čelo. "Sev'rus měl prav-du."

Severus, ač rád slyšel Harryho potvrzení svých slov, měl větší starost o Harryho a pravdivost toho nejhoršího scénáře.

"Možná byste měl vzít Harryho k léčiteli," navrhl Severus a zvedl hlas, aby ho bylo pořádně slyšet.

"Nikdy pro mě nic nedokázali udělat," vrátil mu Harry, sundal ruce z čela a postavil se na nohy. Jeho jizva stále krvácela, červená kapalina mu tekla přes nos a měl ji rozetřenou přes brýle. "Budu v pořádku. Jen mě to šokovalo. Nech mě se podívat na ochrany."

Zavrávoral. Severus se chtěl natáhnout, aby ho zachytil, ale opět zjistil, že jsou jeho možnosti omezené. Pak se Harry sám vyrovnal, usmál se na Severuse a vrátil se k ochranám. Měl na sobě výraz - nebo to bylo tou krví? - stejný jako během války, příliš odhodlaný, příliš soustředěný a příliš málo lidský. Nějak v Severusovi probudil asociaci k mladšímu Harrymu, sotva dospívajícímu, jehož nevinnost nikdo nedokázal ochránit, protože byli příliš zaneprázdněni záchranou jeho života.

"Teď ji můžu vystopovat," prohlásil. "Ale radši bychom měli zavolat posily."

"Je to… Ty-Víš-Kdo?" zeptal se Anderson s obavami, jeho hlas pronikavě zakolísal.

"Prověříme to," řekl velký nos, obešel Harryho, který se stále díval na ochrany. "Možná by někteří z vašich kolegů mohli zabezpečit oblast. Diskrétně. Davová panika není v našem zájmu."

"Vím, kam musíme jít," řekl Harry brzy poté, co se Anderson přemístil. "Je to-" Začal se dusit, ruce si přitiskl k hrudi a na světle modrém svetru se mu vytvořily krvavé šmouhy.

"Nebojuj," řekl ten s širokými rameny a znovu se natáhl k Harrymu. "Dýchej, nesnaž se mluvit."

"Co se to sakra děje?!" ptal se Severus a mlátil pěstmi do zdi, když mu nevěnovali pozornost. "Harry?"

Harry ještě párkrát zalapal po dechu, jeho prsty se zaťali v pěst v záchvatu a křeči, ale přesto se setkal se Severusovým pohledem, oči měl plné odpovědí, o kterých si Severus nebyl jistý, že je chce slyšet.

"Harry potřebuje léčitele," řekl Severus a snažil se o racionální tón a raději zíral na jeden bod na zemi.

"Jsem v pořádku," podařilo se Harrymu mezi zalapáním po dechu.

"Ne, to nejsi," vyvrátil mu Severus, než se otočil k jednomu z mužů. "Ať se děje cokoliv, Harry není absolutně ve stavu, aby se s tím vyrovnal sám. Takže ho vezměte k léčiteli."

"Už to přechází," zněla odpověď. "Máme mnohem naléhavější záležitosti, kterým musíme věnovat pozornost."

"To je v pořádku Severusi," souhlasil tiše Harry. "Jen zvyšovali úroveň zabezpečení. Nepočítal jsem s tím tak brzy a tak mě to překvapilo."

"Nevypadáš v pořádku," upozornil Severus, ztišil hlas a přistoupil blíže k ochranám. "Alespoň si vezmi životabudič. Pokud něco budeš potřebovat, je to veškerá síla, kterou můžeš mít." Sáhl do hábitu, vytáhl jednu malou lahvičku a opatrně ji posunul po podlaze.

Harry se usmál. "Opravdu bych tě teď rád políbil, abys věděl."

"Prostě vypij ten lektvar," trval na svém Severus. "Pak se postaráme o cokoliv, co Lucius připravil a dostaneme mě ven."


"Ano, pane," zasmál se Harry, vypil lektvar a vrátil se ke svým kolegům. "Pojďme na to."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 26. srpna 2018 v 20:31 | Reagovat

Doufám že jej zachrání.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama