V Červené - kapitola 16. - část II.

27. ledna 2017 v 21:36 | Elloii |  V Červené
Kapitola 16. - část II.


"Pojď dál."

"Myslel jsem, že je to proti pravidlům," řekl Severus, ale prošel kolem Harryho a cítil, jak se mu usazuje na ramenou těžký pocit, jako kabát nasáklý deštěm.

"Zamknul jsem všechny citlivé informace, veškeré informace, vážně," vysvětlil Harry a opatrně za sebou zavřel dveře. "Je to jen místnost. Ale kdyby se kdokoliv ptal, byl si zde, abychom měli divoký sex na mém stole."

"A proč jsme vlastně tady?" tázal se Severus, rozhlížel se po Harryho pracovně s vínově červeným kobercem a barevně sladěnými závěsy, obrovským arkýřem a nábytkem z tmavého dřeva. Nebyly zde žádné knihy, police byly prázdné, nebo Severus knihy nemohl vidět, ale bylo tam několik fotografií Harryho přátel, jeho kmotra, jeho rodičů, Lily se na něj dívala z rámečku na stole, pohled zvědavý a teplý, zatímco Potter senior jen zesílil stisk kolem jejich ramen a upřeně se díval.

"Mohu mluvit volněji," Harryho odpověď byla pomalá, s pečlivě volenými slovy. "Zde je místo, kde pracuji, a nikdo by tu neměl být, takže to tu není tak pečlivě sledované."

"Nebudou -"

"Ne," přerušil ho Harry. "Už jsem schoval tvou přítomnost, ale čím déle tu jsi, tím větší je pravděpodobnost, že nás chytí."

"Jinými slovy se chceš dostat k hlavnímu bodu," odpověděl Severus a sedl si do jednoho z červeně kostkovaných křesel u krbu.

"Nebo k divokému sexu." Zašklebil se Harry a krátce položil ruku na Severusovo rameno než se ponořil do druhého křesla. "Takže, užil sis noviny?"

Severus shromáždil své myšlenky. "Jsem si naprosto jistý, že mě Lucius zamkl v té místnosti, aby ji použil jako past na tebe a využil energii a magii, aby usnadnil vzestup Temného pána jako tenkrát přes jeho deník - ten, který si údajně zničil na konci svého druhého ročníku v Bradavicích."

"Dobby by ti mohl vyprávět zajímavý příběh o tom, jak jsem ho osvobodil a jaké jiné předměty, nežli jen ponožky jsem ten den dal panu Malfoyovi," odpověděl Harry.

Severus skousnul své instinktivní obvinění a Harry si musel všimnout jeho ztmavlého výrazu, protože s nádechem obrany dodal. "Baziliškův jed je znám pro své regenerační schopnosti."

Severus byl ochoten připustit, že tento bod a další polehčující okolnosti s ohledem k Harryho věku, kdy dal viteál, zničený nebo ne, zpět známému smrtijedovi, nebyl dobrý nápad. "Předpokládám, že je ten deník již bezpečně zajištěn?"

"Na to ti nemohu odpovědět," řekl okamžitě Harry, ale Severus vzal jeho rychlou odpověď a jeho lhostejný výraz jako 'ano'.

"Dobře tedy," Severus dal špičky prstů do střížky, a zkoumal každý náznak emocí svého protějšku. "Lucius použil mnoholiční lektvar, aby vypadal jako já. Dál měl v úmyslu dát ti lektvar, který by ti umožnil nosit jeho dítě."

Harry sevřel rty a zíral na vesele tančící plamínky v krbu. "Nedělal jsem si legraci, když jsem řekl, že si ověřím každý šampon, jestli s ním nebylo manipulováno."

"Takže sis všiml lektvaru, a vydedukoval, že něco není v pořádku," došel k závěru Severus, a postřehnul škubnutí Harryho prstů u nohou.

"Pan Malfoy si je dobře vědom mé… paranoie," řekl Harry.

Severus studoval Harryho profil, rytmické mrkání a poklepávání rukou. "Existují lektvary, které by si mohl Lucius vzít a to i v kombinaci s mnoholičným lektvarem, které by mohly zvýšit pravděpodobnost otěhotnění."

"Chápu, že navození těhotenství touto cestou, bez použití těl na dostatek přizpůsobení se, je riskantní."

Severus se neobtěžoval poukázat, že by byl Lucius ochoten toto riziko podstoupit, i přes jakákoliv potenciální nebezpečí pro své dítě. Pozoroval Harryho, který ho pomalu pošťouchával správným směrem, odhalujíc pravdu ze změny tónu hlasu nebo výrazu tváře. Uvažoval, jestli snad špatně neodhadl Harryho nápovědy, ale věděl, že byl přinejmenším na správné cestě.

"Je tu obecný předpoklad," začal Harry, když bylo ticho již příliš dlouhé. "Že jsem nechal své partnery vládnout nad mým životem, že jsem poslušný a poddajný a submisivní v posteli, protože jsem bezpochyby i takový na veřejnosti. Myslím, že je pro každého pohodlnější, když mohou věřit, že jsem snadno k ovládnutí. Nikdy jsem se neobtěžoval to popřít, i když jsem přesvědčen, že Colin v té své knize odhalil docela dost intimních detailů o pravdivosti tohoto předpokladu."

"Myslíš Olivera Wooda?" odvážil se Severus hádat a Harry sebou téměř nečekaně trhl. "To byl důvod, proč ses s ním rozešel?"

"Severusi, nemyslíš si, že máme na práci mnohem důležitější věci než mluvení?" řekl Harry a konečně se na něj podíval. "Nechtěl jsem si povídat."

"Jsem si toho vědom, ale myslím, že bych stále rád nějaké odpovědi," odpověděl Severus a potěšilo ho, když na Harrym viděl trochu moc podráždění. "Pokud myslíš, že je to příliš osobní, a nemohl by ses s tím svěřit svému manželovi." Položil jemný důraz na poslední slovo a Harry viditelně zesinal. Vinou, samozřejmě.

"Nemyslím si, že náš sexuální život byl ten problém," řekl Harry měkce a znělo to smutně, melancholicky, což Severuse donutilo začít pochybovat, že to skutečně chce slyšet. "Ale Oliver byl více zaujatý tím, co si bude myslet jeho tým, co chtěl vidět tisk, v co jeho šéf doufal, že získá… semnou."

Harry náhle vstal a Severus mohl na jeho tváři zachytit stopy bolesti a zranitelnosti. Přistoupil ke svému stolu, zdálo se, že si uvědomil, že na něm nic nebylo a tak se zastavil zády k lektvaristovi. Pak dvakrát poklepal o desku stolu, muselo to být znamení pro Dobbyho, aby nahoru poslal čaj a sušenky. Harry nalil dva šálky, upil ze svého a druhý přenesl k Severusovi.

Kdyby byl Severus jiným mužem nebo jeho sociální dovednosti nebyly tak zrezivělé, mohl by říct něco povzbuzujícího nebo něco příšerně klišé, o tom, jak Wood nevěděl, o co přišel. Ale s takovými frázemi nebyl obeznámen a nebyl si jistý, jestli je tohle vhodná doba k jejich procvičení. Takže se místo toho vrátil ke svému původnímu tématu rozhovoru.

"Ptal ses mě, zda bych byl přístupný ke změně rolí během pohlavního styku," poznamenal a Harry přikývl a napil se čaje. "I když jsi v tomto smyslu předtím nevyjádřil přání a Lucius si je vědom toho, že jsem raději nahoře."

Harry pokrčil rameny. "Pan Malfoy mě nezná, i když by mohl mít dojem, že jsi do toho to manželství nevstoupil tak ochotně, jak tvrdí tisk."

"Předpokládal, že jsi mi nedal na vybranou," uzavřel Severus a samolibě se ušklíbl.

"Možná," řekl Harry. "K jinému tématu, nesouhlasil bys, že mnohem jednodušší je vypít nějaký daný lektvar sám, než aby ses pokusil jej podstrčit notoricky známému paranoikovi?"

"Samozřejmě," odpověděl Severus, ale jeho mysl byla již někde jinde. "Spal si s ním?" Znělo to mnohem ostřeji než mě v úmyslu, obviňujícně a krutě, jako by byl snad Harry zodpovědný za všechno, co se stalo.

Harry otevřel ústa, zalapal po dechu a pak je zase zavřel. Evidentně všechno, co chtěl říct, byly utajované informace.

"Nebylo to rozhodnutí pana Malfoye."

Což se zařadilo mezi první desítku nejvíce nejednoznačných odpovědí, a ani trochu to Severusovi věci neobjasnilo. Pátral v Harryho tváři, hleděl do tmavé zeleně a snažil se potlačit svůj odpor při pomyšlení, co se mohlo mezi Luciusovým a Harryho tělem stát. Nebylo to Luciusovo rozhodnutí? No, to by mělo být naprosto jasné, ale Lucius by přeci nikdy nepodstoupil své odevzdání se Harrymu, kdyby to nepovažoval za nutné.

"Musel si vidět nedostatek modřiny na Luciusově stehnu, pokud ses u mě musel přesvědčit," řekl Severus a pečlivě Harryho pozoroval.

Harry pokrčil rameny. "Nebylo to poprvé, co jsem tě viděl nahého."

"Bylo to poprvé pro někoho jiného?" trval na svém Severus.

Nyní Severus viděl na Harryho tváři objevující se úšklebek a smích v očích. "Nemyslím si, že bych tě někdy odmítl." A byl tam ten nejmenší důraz na slově 'ty' a Severus ucítil euforii. Stále měli mnoho věcí k prodiskutování, a protože Luciusův plán B a C byl již nyní jasný i jemu, stále ještě nevěděl všechno, co potřeboval vědět o Luciusově nejhlavnější strategii, a co se vlastně stalo na charitativní akci.

"Lucius tě doprovázel na charitativní akci a jeho podmínka byla, že musí zredukovat veškeré podezření, že to nejsem já tím, že měl naplánováno zachránit ti život při zinscenované útoku Waldena McNaira. Zvýšil by se tím dluh, který mu dlužíš," nechal krátkou pauzu v případě, že by chtěl Harry dodat nějakou nápovědu, kterou by musel Severus luštit, ale když Harry mlčel, pokračoval. "Oba byli zatčeni a nezdáš se být zatížen dalším životním dluhem, takže mohu jen předpokládat, že Luciusův plán selhal."

"Beru to tak, že sis svou křížovku užil?" zeptal se Harry rétoricky, sáhl po jedné sušence a bez okolků ji namočil do čaje.

"Noviny zmiňovaly pouze dvě zatčení, ale ty-"

Harry ho varovně přerušil. "Ale já už jsem ti dal všechny informace, které jsou přístupné veřejnosti. Je mi líto, Severusi, budeš se s tím muset spokojit."

"Jistě," řekl Severus suše. "Ale Draco zmínil, že to byl docela rozruch, a tak jsem přemýšlel, jestli byl výhradně odpovědný jen McNair, nebo možná, že tam byl další faktor. Jako druhý útočník, jeden jenž nezávisel na Luciusově plánu."

"To se zdá trochu přitažené za vlasy, nemyslíš?" řekl Harry, ale znělo to spíš jako povzbuzení a tak se Severus nedal odradit.

"Samozřejmě, to pokládá otázku, po kom ten útočník šel: po Luciusovi, tobě, mě nebo někom jiném. Ani jeden z nás nemá nedostatek nepřátel."

"Vskutku, což je důvod, proč jsem zjistil, že je docela nepraktické trvat na vlastním třídění pošty, když jsem s Colinem tak efektivně vypracoval systém na rozlišování dopisů na ty, které se mají brát vážně a ty, které se nás již dále netýkají," řekl Harry a podíval se k oknu, kde se ozval zvuk a Severus uviděl Harryho sovu, sedící na parapetu a čechrající si peří.

"A co jsi v tom svém systému zaregistroval jako hrozbu?"

"Jsem rád, že se ptáš." Otočil se zpět k němu Harry. "Jak víš, ne každý rozzlobený dopis je psán s nějakým úmyslem a s plánovanou hrozbou a zbytečně bychom se vzrušovali, kdybychom každý brali vážně. Ale myslím si, že jsme všichni příliš zjizvení válkou, než abychom chybovali svou neopatrností." Harry k němu poslal úsměv. "Většina lidí píše pouze jednou, vyventilují se a pak se vrátí ke svému žití v míru. Sledujeme ty, kteří píší více než jednou. Zjistíme, kdo jsou a na co si vlastně stěžují. Většina z nich neskrývá své stopy příliš dobře, alespoň ne tak, jak si myslí."

"Takže co, jakmile znovu napíšou, spustí se alarm?" zeptal se Severus. "Dokážu si představit, že ten seznam bude poměrně zdlouhavý."

"To je různé, ale zjistil jsem, že většina lidí není ochotna spáchat vraždu kvůli něčemu tak triviálnímu, jako že jim vyhořel dům, nebo že se jim ztratili peníze." Harry pokrčil rameny. "Nicméně pokud někdo z jejich rodinných příslušníků zemřel během války, zejména dítě, všechno jejich svědomí je pryč."

"Záleží na tom, zda jsou ochotni překročit všechny hranice morálky nebo zákonů," zamumlal Severus a v hlavě se mu zkracoval seznam potenciálních útočníků. "Jak pravděpodobné jsou ty konkrétní hrozby?"

"Není to věda," řekl Harry, jako kdyby Harryho pobavil Severusův náhlý zájem o jeho metody. "Ale ne, zdá se, že když mají lidé skutečný zájem někoho zabít, většinou se o podrobnosti nepodělí."

Stále zbývala slušná hromádka kandidátů a Severus všechny ty dopisy nebral příliš vážně, polovina téměř ušla jeho pozornosti, natož, aby včas zjistil, kdo je napsal a jestli by neměl mít obavy.

"Mívají různou motivaci, různé důvody a některé z nich by skutečně mohly být dobré. Spravedlivé," řekl tiše Harry. "Jsou přesvědčení, že v sobě stále mám část Voldemorta, nebo že jsem stále příliš nebezpečný. Možná, že na tom nezáleží, vždycky si najdou jiný důvod. Vím, že jsi dostal svůj spravedlivý díl výhrůžek, ještě než jsme se vzali."

Tři, aby byl přesný, přičemž, když vzal do úvahy to, co doposud Harry řekl, spočítal všechny odesílatele, kteří ztratili své děti a vinili Severuse za jejich ztrátu. Sotva věděl víc, než věděl předtím a Harry mu žádné nové informace nedal. A možná, že měl Harry pravdu, možná bylo jedno, kdo ten útočník byl. Někdo, kdo k Severusovi držel zášť a vybral si nanejvýš nevhodnou chvíli, aby provedl svou pomstu.

"Zbývá velmi málo čistokrevných rodin, které by byli neposkvrněné válkou," řekl Harry z ničeho nic. "Byla by to pro naši společnost rána, možná fatální, pokud by jedna z nich byla zapletena do skandálu jakéhokoliv druhu."

"A tak tvé oddělení ututlalo dalšího útočníka," došel k závěru Severus a již spustil své pátrání po posledních třech písmenech, aby nalezl toho, jež pocházel ze staré rodiny.

"Nechceme se v těchto věcech zapojovat," řekl Harry svým nejvíce snaživým hlasem, a i když to bylo podivné, Severus mu věřil. Ale když to nebylo Harryho oddělení, tak to bylo nařízeno Ministrem Kouzel, protože život ex-smrtijeda byl stěží důležitý stejně jako obraz kouzelnického světa a s největší pravděpodobností psychicky narušeného občana.

"Mám se bát příště odejít z domu?" zeptal se Severus.


"Budeš vždy pod mojí ochranou, Severusi," Harryho noha jemně šťouchla proti té jeho, možná že jen náhodou. "Bez ohledu na to, kde jsi."

"Chránil jsi Luciuse." Severus nemohl uvěřit, že mu tak dlouho trvalo na to přijít. "Zachránil jsi mu život."

"Ještě sis nedovyplnil svou křížovku," řekl Harry, vstal a přešel ke své sově, aby ji s láskou pohladil. "Měl bys to dodělat."

Znělo to, jako kdyby Harryho mysl již byla někde jinde, zpátky v práci, kam Severus neměl povoleno vstupovat. Severus znovu rozložil noviny a chytil pero, rychle zaznamenal písmena do tajenky. Nevěřícně zíral na svou výhru.

"Rozvod?" zeptal se zaťatými zuby a nebylo to tak neutrální, jak doufal.

"No, teď když o tom mluvíš, jsou zde faktory, ze kterých již nemám obavu," odpověděl tiše Harry, sedl k psacímu stolu a otevřel jednu ze zásuvek. "Tvůj dluh je splacen. Není již tvou povinností být semnou ženatý." Vytáhl stoh pergamenů a Severus mohl vidět vlnky písma na kolonce dohody o rozvodu.

"Takže jsi zorganizoval tento komplikovaný podvod, jen abys mi řekl, že se chceš rozvést?" Vytlačil ze sebe Severus, zíral na Harryho a viděl jen Pottera.

"To jsem nikdy neřekl," odpověděl Potter. "Já-"

"Nikdy nic neříkáš. Vždycky je vše mezi řádky, vždycky komplikované, vždycky je vše mimo dosah," ušklíbl se Severus, víc naštvaný na sebe než na Pottera, protože to on se nikdy neměl zaplést do Potterových her nebo se podílet na jeho hloupém lovu. Měl se poučit z těch několika let, měl předpokládat, že nakonec zase přijde o všechno. Zase.

"Chtěl jsem, abys věděl pravdu. O všem," odpověděl Potter tím měkkým, zraněným tónem. "Nikdy jsem neřekl, že se chci rozvést, ale pokud tě-"

"A proč by ne?" Přerušil ho znovu Severus. "Ne všechny tvé chyby jsou tak příjemné jako neschopnost spát celou noc bez pořádné dávky sexu."

"Uvědomuji si to," řekl Potter a Severus ho chtěl uškrtit za jeho upřímnost. "Můžeš si přečíst dohodu o rozvodu a kontaktovat Colina, jak to nelépe prezentovat tisku."

"Nejlépe pro tebe, myslíš," odsekl Severus. "Protože neexistuje žádný způsob, při kterém by má pověst neutržila sociální sebevraždu. A k mínění, že jsem tě jen využil k začátku mého vlastního obchodu," hořce se zasmál. "Ani se teď nemusím obtěžovat s otevřením, nikdo si teď nic nekoupí od Muže-Který-Se-Rozvedl-S-Harrym-Potterem. A předpokládám, že budeš chtít zpátky své peníze, nebo to bude jiný dluh? Co budeš požadovat tentokrát?"

"No, myslím, že pokud budeš pokračovat v tom svém úšklebku a tím, jak mě chceš pohledem zadupat do země, bude to mít na Colina negativní efekt." odpověděl Potter a Severus nebyl připraven na takové škádlení.

"Jsem skutečně rád, že ti ztroskotání mého života připadá tak zábavné."

"Nebudu se omlouvat za něco, v čem jsem nerozhodoval, stejně jako ty," Potter vstal, sebral pergamen a pokynul Severusovi ke dveřím. "Pokud skutečně shledáváš manželství semnou tak odporné, podepiš papíry a pak se vyrovnáme s tiskem. Pěkný den, Severusi."


Jak stál před zavřenými dveřmi do Potterovy pracovny s trsem pergamů v ruce, udeřila ho slabá vzpomínka na letmý polibek na jeho tváři. Jak k smíchu. Ale Harryho - Potterova magie byla všude kolem něj a bez pochyby byla děsivě nabitá a volala po konci.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama