Únor 2017

V Červené - kapitola 19. - Epilog

17. února 2017 v 21:31 | Elloii |  V Červené
Kapitola 19.

"A man who pays his bills on time is soon forgotten."
"Muž, který zaplatí své účty včas, je brzy zapomenut."

-Oscar Wilde-


"Harry, co tady děláš?" Byla to sice jeho otázka, ale ne jeho hlas, když s morbidní fascinací sledoval, jak povědomý muž objal jeho manžela. "Wow, vypadáš skvěle."

"To je od tebe milé," řekl Harry hlasem, o kterém Severus věděl, že je jeho veřejnostní hlas. Nízký, protože nepotřeboval, aby jejich konverzaci slyšel někdo další, zdvořilý, protože vždy byli všude číhající takzvaní novináři, každý čekající na nějaký ten zajímavý komentář nebo šťavnatý drb, kterým by nakopli svou kariéru, a vzdálený, protože Harry byl otevřený jen pár vyvoleným lidem. Severus byl jedním z nich. Tento druhý muž zřejmě nebyl. "Nevěděl jsem, že jsi zpátky v Londýně. Nemáš v téhle době normálně výcvikové soustředění v Cornwallu?"

"Oh, jo, ne, měli jsme těžkou sezónu. Polovina našich hráčů je buď zraněná, nebo má po posledním utkání chřipku - sedm a půl hodinové utkání v dešti - tak se Hugh rozhodl dát nám další týden na zotavení, než začneme trénovat. Můžeme si dát kafe a všechno ti o tom povím." Oliver Wood, Severus si teď vzpomněl, Harryho famfrpálový ex-přítel, který se pomocí Harry snažil podpořit svou kariéru. Nadějně se usmíval na černovlasého čaroděje, bílé zuby na opáleném obličeji.

Severus nebyl nakloněn tomuto šťastnému shledání s jeho manželem a tak obešel pult a po dvou dlouhých krocích natáhl ruku po Harryho boku. "Zmeškal jsem naši obědovou schůzku?"

Věděl, že ne, protože jeho oběd se objevil asi před třiceti minutami v oranžově zářivé krabičce s Harryho poznámkou na vrchu, která objasňovala obsah - krůtí sendvič. Jako kdyby na to nepřišel sám. Harry si prostě jen oblíbil lepit ty své lístečky ve tvaru srdce kdekoliv v Severusově zorném poli.

Harry se k němu otočil čelem, jednu ruku na Severusově rameni pro stabilitu a zvedl se, aby políbil koutek jeho úst. Jejich výškový rozdíl ve skutečnosti nebyl dostatečně velký, aby vyžadoval Harryho na špičkách, ale oba to rádi využili jako výmluvu pro svou blízkost. Tiše se dotkl Harryho štíhlého pasu, palcem přejel kyčelní kost a pak ho pustil, protože nehodlal rozbít svou nadvládu veřejnými projevy náklonnosti.

"Hej," Harryho hlas byl teplý a intimní i bez projevené náklonnosti, jejíž použití Severus radikálně vetoval. Nebyl 'miláček' nebo 'zlato' nebo 'láska', chtěl být sám sebou a díky Harrymu to bylo konečně možné. "Vlastně, sem se zastavil na cestě ke Colinovi a od té doby jsem tady…"

"Myslel sis, že mě odvedeš od práce a mých potenciálních platících zákazníků, kteří by si skutečně mohli něco koupit?" došel k závěru Severus a obrátil oči v sloup, když se Harry rozzářil, jako kdyby mu právě věnoval kompliment. "Samozřejmě, že ano… Pane Woode, je tu něco, s čím vám mohu pomoci?"

Jeho tón byl o něco ostřejší než aby byl zdvořilý, ale Wood zíral na Harryho jako dítě v cukrárně a byly zde limity Severusovi dobré vůle. Wood se polekal, a přesunul pohled na Severuse.

"Já, eh, hledám lektvar?" Severus zvedl obočí. "Myslím, ehm, lektvar na chřipku?"

"Nevypadáte nemocně, pane Woode," poznamenal Severus, mračil se na mladšího muže a mírně naklonil hlavu, aby udržel zrak na Panu Havershamovi a jeho kleptomaniatických tendencích.

Zatím co Wood prskal svou odpověď, kterou když si Severus přeložil, znamenala, že chce lektvar k posílení imunitního systému, tak aby neonemocněl, Harry se jemně dotkl jeho paže a kývl směrem k zadní místnosti. Severus sklonil hlavu a Harry se po pouhém úsměvu a měkkém 'Bylo pěkné tě vidět,' směrem k Woodovi, vytratil.

"Harry, počkej," zavolal za ním Wood, ale Harry za sebou již zavřel dveře.

"Navrhuji Životabudič," řekl Severus a dovolil si malý úšklebek zadostiučinění. "Právě dnes ráno jsem udělal čerstvou dávku."

Odolal nutkání proklepnout prsty Woodovu tvář, když mu famfrpálový hráč neodpovídal a dělal psí oči na dveře, za nimiž Harry zmizel. "Pane Woode, pokud potřebujete čas na zvážení, mám i jiné zákazníky."

"Já… Ne, to je v pohodě. Vezmu si Životabudič." Wood stále truchlivě hleděl na dveře do zadní místnosti a Severusovi udělalo velkou radost, když mu je svým tělem zablokoval, když donesl označenou lahvičku a podal ji Woodovi. "Pět srpců, pokud budete tak laskav."

"Jasně." Wood se začal přehrabovat v kapsách, a příliš často vrhal pohledy na dveře. "Mohl byste říct Harrymu -"

"Pokud by s vámi Harry chtěl vést konverzaci, nepochybuji o tom, že by zůstal. A můžete si být jist, že pokud by vás chtěl v budoucnu kontaktovat, nebude mít žádný problém tak učinit." Přerušil ho Severus a přijal jeho peníze. "Pěkný den, pane Woode."

Odvrátil se a vklouzl do skladiště, několikrát mrknul, aby se přizpůsobil pološeru. Harry seděl na stoličce v zadní části místnosti, kouli modrého světla nečině v dlani, nebyl naštvaný ani lítostivý a Severus věděl, že jakékoliv myšlenky na Wooda už byly z jeho mysli pryč. Nebyl žádný důvod k tomu žárlit, protože pokud Harry někomu patřil, byl to Severus. Samozřejmě, víc než k čemukoliv jinému Harry patřil ke své práci.

"Promiň mi, jestli se mýlím, ale nevypadáš, že máš rád sociální výzvy," poznamenal Severus, a katalogizoval, jako vždy, každý Harryho pohyb, gesto a všímal si Harryho úsměvu.

"Ne, v první řadě, ne," připustil Harry a zvedl se ze židle, aby přešel k Severusovi. "Ale pořád čekám na polibek na přivítanou."

"Už jsem ti někdy řekl, jak máš vysoké nároky?" zeptal se Severus lehce, přitáhl si Harryho blíž a přivlastnil si jeho ústa pořádným polibkem.

"Říkáš ty nejkrásnější věci," zamumlal Harry, když byla jeho ústa propuštěna. "To musí být ten důvod, proč jsem si tě vzal."

Severus protočil oči. "Úmyslná dezinformace? Myslel jsem, že je to pod tvou úroveň."

"Myslím, že to budu brát jako lichotku," Usmál se Harry. "A jen proto, že tohle nebyl původní důvod, neznamená, že bych si tě znovu nevzal."

"Dobře, že ti ještě stále dlužím jeden životní dluh," odpověděl Severus a ačkoliv to měl být vtip, Harry zvážněl.

"Vadí ti to?" zeptal se. "Protože jej můžu vybrat. Opravdu nechci, aby si trávil celý víkend zase ve své laboratoři."

Severus to překvapivě zvážil jen krátce, než odpověděl. "Nech si ho na horší časy. Plánoval jsem strávit víkend se svým manželem… pravděpodobně v ložnici."

"Jsem si jistý, že to tvůj manžel ocení," odpověděl Harry. "Za předpokladu, že předtím stihne všechnu svou práci."

"Dobře." Přikývl Severus. "Co pro tebe mohu udělat?"

"Potřebuji někoho, kdo by mi uvařil tento lektvar," řekl Harry a podal mu recept. "Spící dryák?" zeptal se Severus podezřele po jednom krátkém pohledu na seznam složek. "Mám ho už připravený."

"Potřebuji někoho, kdo by uvařil tento lektvar," zopakoval Harry. "Během příštích čtyřiadvaceti hodin. V případě, že bys měl problém s některými ingrediencemi, můžu je získat."

"Vlastním lékárnu," upozornil ho Severus, a cítil známý záchvěv zlosti, protože mu Harry jasně neříkal všechno a Severus si ani nebyl jistý, zda ta prázdná místa chce vyplnit. Prošel si svůj stále rostoucí seznam věcí, které mohly být narážkami, ale Harry mu neřekl, aby si přečetl noviny nebo vyluštil křížovku, nezmínil konečné skóre regionální ligy famfrpálu, nekoupil Severusovi nový šampon ani nevysázel neužitečné květiny v jeho bylinkové zahradě.

"To je ten důvod, proč jsem si myslel, že bys věděl o někom, kdo by byl ochoten pomoci," odpověděl Harry klidně.

"Mělo by to být jednorázovou nebo dlouhodobou spoluprácí?" zeptal se Severus a koutky úst se mu zvedly.

"Možná vím o projektu, který by využil pomoci zkušeného lektvaristy," Harry pokrčil rameny, jako by chtěl zpochybnit své tvrzení, ale Severus zachytil záblesk zelených veselých očí a věděl, že říká pravdu. "Samozřejmě, možná sis všimnul, že moje pracovní doba je intenzivní, takže ten, co bude vařit ten lektvar, by měl pečlivě zvážit, jestli může investovat podobný čas po dobu nejméně několika týdnů."

"Zvažoval jsem najmout asistenta na částečný úvazek," poukázal Severus. "Abych měl čas na další podnětnou práci."

"Znám pár lidí, kteří by o tu práci mohli mít zájem," nabídl Harry, ale Severus se ušklíbl.

"Raději bych, kdyby se můj obchod nezměnil v další tajnou operaci," odpověděl Severus a všiml si mírného ztmavnutí Harryho očí, když jím nebyla jeho poznámka dobře přijata, ale nebylo ochotný v tomto bodu ustoupit. Harryho nabídka nemusela souviset s jeho prací, ale stále to byl Severusův obchod, jeho sen, a byl rozhodnutý udržet ho co nejdál od Harryho skrytých agend, jak jen to bude možné. "Ne všichni z mých studentů byli tak beznadějně netalentovaní jako určití Nebelvíři a slečna Padma Patilová a slečna Claire Abbottová vyjádřily zájem o pomoc."

Harryho oči změkly. "Padma nedávno opustila manžela. Myslím, že by ji udělalo dobře, dostat se z domu."

"V tom případě, zašlu slečně Patilové sovu," odpověděl Severus a jemně se dotkl Harryho tváře špičkou prstu. "A já sám jí předám potřebné informace."

"Skvělé." Harryho tvář se rozzářila úsměvem, jak očekával. "Nějaká šance, že bych mohl dostat polibek na rozloučenou?"

"Jeden, abys už vypadl," odpověděl Severus, obtočil své paže kolem Harryho pasu, lehce se k němu sklonil, přitiskl rty k těm lákavým ústům a vnikl svým jazykem do teplé jeskyně. "Jeden, protože tě miluji."

Zaslechl malý zásek Harryho dechu a cítil, jak mu o něco víc zaryl prsty do zad, bude tam mít modřiny, ale co. Nikdy ty slova doopravdy nevyslovil, možná je naznačil a nechal, ať jeho činy mluví sami za sebe, ale nikdy nedal Harrymu slovní potvrzení toho, co jistě věděl.

Ne, že by mu to sám Harry někdy řekl a stalo se to mezi nimi takovým jejich tajemstvím, nevysloveným a nepovšimnutým. Severus se bál, že tím vytáhne tu zátku jejich štěstí a Harry byl prostě příliš dobrý v nic neříkání.

"Taky tě miluju," odpověděl Harry, když se od sebe odtrhli.

"Já vím," odpověděl Severus sebevědomě. "To je důvod, proč jsme stále svoji."

"Pšt, neprozrazuj moje tajemství," zašeptal mu Harry do ucha, oči mu pobaveně svítily, když se odtáhl. "Uvidíme se doma, Severusi."

Přemístil se s tichým 'pop', a nechal Severuse s jemnou stopou svého teplého těla proti jeho, s pocitem euforie v hrudi a poskládaným receptem v ruce. Tohle byl jeho způsob jak odpovědět na všechny otázky, a tak nechal po krátkém rozhovoru pana Havershama odejít, zavřel svůj obchod, poslal sovu slečně Patilové a odešel do své laboratoře, aby připravil základní Spací dryák.


KONEC

V Červené - kapitola 18.

9. února 2017 v 18:48 | Elloii |  V Červené
Kapitola 18

"A true lover always feels in debt to the one he loves."
"Pravý milenec vždy dluží tomu, koho miluje."

-Ralph W. Sockman-


Severus Harryho neviděl po zbytek týdne, a i když byl šťastný, že lékárna šla dobře, skoro si přál mít tu dlouhou dovolenou mezi ročníky zpátky, tu která mu umožňovala čekat doma na Harryho. Ale protože strávil větší část dne podbízením se zákazníkům, neviděl ze svého manžela ani stín. Bylo to, jako by již Harry zahájil jejich oddělení.

Ale v neděli měl před sebou celý den a cítil se stejně jako kdysi na banketu v Bradavicích, kdy měl v úmyslu Harryho konfrontovat a vyjasnit si mezi nimi pár věcí. Byl připraven čekat klidně celý den tím, že bude sedět na chodbě před Harryho zavřenými dveřmi do pracovny, ale jak se ukázalo, nebylo to nutné.

"Dobré ráno," řekl překvapeně, když nalezl Harryho sedícího u stolu, napůl skrytého za Denním Věštcem.

"Dobré ráno, Severusi," řekl Harry, zdvořile a vzdáleně. "Chtěl bys část novin?"

"Ne, děkuji," Severus pomalu prošel kolem Harryho židle a doufal, že Harry udělá víc než jen, že mu pošle lhostejný pohled, nicméně byl zklamán, když se Harry otočil zpátky ke svému čtení. "Vlastně… je tu něco, co musím přinést ze své laboratoře. Myslíš, že bys počkal na můj návrat?"

"Samozřejmě," odpověděl Harry s pokrčením ramen. "Doufám, že ti nevadí, že už jsem začal se snídaní. Nebyl jsem si jistý, kdy budeš vzhůru."

"Vůbec ne. Musel jsi být hladový, když jsi vstával uprostřed noci," odpověděl Severus a málem se z frustrace kousl do jazyka, protože neměl v úmyslu do té věty vnést mezi řádky Harryho noční můry.

Harry se na něj jen podíval, a i když si předtím nevšiml, že by bylo něco špatně, ten pohled mu vše jasně sdělil. V Harryho očích nebylo žádné světlo, ani záblesk. Jen chladná profesionalita. Byl nejvyšší čas uvést vše na pravou míru.

Když se vrátil z laboratoře, Harry přesunul svou pozornost od novin k dopisům, a tak odložil dopis jež četl a podíval se na Severuse.

Mistr Lektvarů přistoupil k Harrymu blíž a udržoval oční kontakt, když opatrně pokládal hromádku pergamenů na stůl. "Došel jsem k závěru, předem stanovenému, že tohle nebudu potřebovat."

Harry pomalu, oh-tak-moc-pomalu natáhl ruku, aby si přitáhl papíry blíž, jako by se bál, že je Severus na poslední chvíli vezme. "Nemáš pro ně využití?" zeptal se Harry tiše, když uviděl prázdný řádek pro podpis.

"Teď ani nikdy jindy," potvrdil Severus a snažil se nepanikařit, když mu ta slova zněla jako slib. Camrál byl u Harryho a cokoliv se teď stane, nebude v tomto životě jeho prvním zklamáním. Alespoň, to si řekl v duchu.

"Jsem rád, že to slyším," Harry měl náhle široký úsměv, od ucha k uchu, jasný jako slunce. Severusovi se na chvíli podlomila kolena.

Mladší muž položil dlaň přes papíry, prsty rozprostřel tak, aby se malíčkem a palcem dotkl okraje, a než se Severus mohl zeptat, zda s ním souhlasí, z jeho dlaně vyšlehly modré plameny, sálající mezi prsty, a spálily tlustý svazek pergamenu, nezanechávajíc za sebou nic než vůni spáleného papíru.

Potom, než stačil vydechnout úlevou, byly Harryho rty na jeho, pružné tělo se důvěrně tisklo k jeho a prsty měl zapletené ve vlasech. Severus na chvíli zpanikařil, protože si nemohl vzpomenout, kdy si je naposledy myl a nechtěl Harryho vyděsit špatnou osobní hygienou tak brzy po znovu zahájení jejich manželství, ale pak byl Harryho jazyk v jeho ústech a on na to nemohl nereagovat.

Harryho ústa chutnala po jahodové marmeládě a kávě, a stejně jako vždy Harry odstoupil od vedení, když Severus ukázal zájem o ovládnutí polibku. Přitáhl si mladíka blíž, vytáhl Harryho atletickou hladkost proti svým vlastním ostrým hranám a svíral jednou rukou Harryho hlavu. Vyrazili proti sobě jako vlny oceánu, tiskli se a obrušovali a rozbíjeli. Harry se zdál být tak pohlcen, jako kdyby se ho chtěl držet a nikdy ho nepustit. Pravděpodobně bez oblečení.

Byl tu jeden bezdechý, roztřesený moment, kdy se - pokud by byl prodloužen jen o vteřinu déle - jeden z nich nebo možná oba mohli trochu uklidnit. Harry si zul boty a ponožky, a začal si rozepínat džíny. Severus ho plácl přes ruce, rozepnul knoflíky a posunul zip dolů. Harry zasténal, vyrazil kupředu a zaútočil na Severusovo hrdlo štiplavými polibky, zatím co Severus vklouzl jednou rukou do Harryho džínsů, ihned se setkal s horkou, sametovou pletí. Harryho horké polibky, proti jeho krku, mu málem odpoutaly pozornost od štíhlých prstů, jež mu pohladily švy hábitu a nechávaly za sebou cestu rozepnutých knoflíků. Zatlačil mu černý materiál přes ramena a byl to Severusův sten, který se ozval.

Měl mlhavou představu, že by si možná měli promluvit, že Harryho odhalení bylo více než nejisté, a že Severus potřebuje ujištění. Ale ta myšlenka byla tak prchavá, a ani zdaleka nebyla tak strhující jako Harryho laskání, něžné a intimní. Trochu se vyděsil, když ho Harry odstrčil, až ucítil okraj židle proti zadní části kolen a tak se posadil. Otevřel oči, když Harry ustoupil, ale neměl čas na protesty nebo otázky, byl najednou zase zpátky, posazený přes jeho klín, svůj oděv nechal za sebou a oči měl rozšířené. Bylo to naprosto dechberoucí.

Položil své ruce na Harryho boky, nedůvěřoval sám sobě s ničím jiným než s ustálením, zatím co vyhledal Harryho rty. Mladší muž s ním splynul, dlouhé paže ovinul kolem jeho krku a jejich vzdouvající hrudníky se na sebe natlačily. A najednou byl pryč i zbytek Severusových šatů, Harryho teplá kůže na jeho vlastní, opálená a zlatá, na jeho, bledé a světlé. Nicméně neměl čas přemýšlet nad svými nedostatky a zaměřil se místo toho na dokonalého muže ve svém náručí.

Harryho vlasy ho lechtaly v nose a cítil, jak měkké rty vydechují jeho jméno u jeho ucha. A pak se Harry znovu přesunul, jeho ohnivě zelené oči se zamkly s jeho, jak se mladší muž nabodl na Severusovu pevnou délku a pomalu se pouštěl, bez zaváhání, nechal obepínat erekci v těsném teple. Severus nedokázal potlačit zasténání nebo záblesk obavy, že by se Harry mohl z dychtivosti zranit. Ale Harryho pohyby zůstaly hladké a důvěryhodné, jeho vchod byl těsný, ale ne suchý a s poslední vědomou myšlenkou došel Severus k závěru, že musel Harry použít magii, aby se připravil, než se vzdal všeho myšlení a oddal se blaženosti.

Harry měl proti němu příjemnou váhu, nebyl těžký, ale značný. Byl skutečný, a byl zde, a byl Severusův, skutečně, nejen na papíře. Harry se plynule pohyboval nahoru a dolů. Nohy na Severusově vnější straně stehen a vítězně tlačil svou erekci proti Severusově žaludku, maloval kapkou touhy stopy po jeho kůži jako podpis. Bylo to téměř dokonalé. Ale Severus chtěl udělat víc, než jen klidně sedět, chtěl Harryho, chtěl ho učinit svým a jeho současná pozice se pro to nehodila a nedovolila nic víc, než jen polibky a podivnou ruční práci. Nebylo to dost.

Tak nechal své ruce sklouznout na Harryho kyčle, níže, na pulzující svaly na stehnech, a když se Harry na jeho doteku usadil, zaryl prsty do jeho dokonale tvarovaného zadku a zvedl ho. Harry se potěšeně zasmál, chtěl něco říct, ale Severus mu zavřel ústa polibkem, uvolnil jednu ruku a odstranil nádobí ze stolu, aby mohl Harryho položit. Nenásledoval žádný zvuk tříštícího se nádobí, ale i kdyby nádobí neskončilo magicky v kuchyni, ale na podlaze, bylo by mu to fuk. Severus se tlačil do svého zelenookého milence, činil ho svým, Harry vydal krásné zasténání, přehodil si své dlouhé nohy kolem Severusova pasu a přitáhl si ho neskutečně blízko.

Severus cítil, jak se propojují dohromady, jak se každým pozvolnějším tahem přibližují k splynutí, jak se s každým přírazem zpevňovalo objetí Harryho nohou, jak dech ztěžknul. Nechtěl, aby to skončilo. Ale oba byli krok od okraje a Harryho ruce tak těsně svírali okraje stolu, že se Lektvarista obával fyzického zranění. A tak zrychlil své výpady, udržoval stálý rytmus a s posledními kousky svého sebeovládání přejel rukou po Harryho zpoceném břiše až ke kudrnatému tmavému ochlupení a ovinul prsty kolem jeho hrdé erekce.

Se stisknutím přikázal "Udělej se pro mě." A Harry vyklenul záda a zkroutil prsty u nohou a zakryl obě jejich břicha svým příchodem, a jak křičel, stáhnul svaly kolem Severusovi erekce. Severus zaklonil hlavu, zavřel oči, když opouštěl svůj vlastní podpis uvnitř Harryho, a stisk na boku druhého muže byl tak těsný, že si byl jistý, že tam bude mít modřiny. Ale necítil sebemenší lítost nad další svou značkou na Harrym.

Když konečně přerušili své spojení, Harryho nohy sklouzly z jeho pasu, a visely přes hranu stolu, ani jednoho nenapadlo, že to vypadá trapně. U Harryho to vypadalo nedbale sexy, ani v nejmenším rozpačitě, a když Severus klesl zpátky do židle, znovu mezi nimi ucítil rozkol.

"Nemysli," napomenul ho Harry, posadil se a sklouzl bokem do Severusova klína s daleko větší energií a grácií, než by mohl u někoho v jeho postkoitální pozici čekat. "Udělal jsi toho dost, alespoň pro pár příštích týdnů, a tak by si nás oba mohl zachránit od bolesti hlavy, pokud toho necháš. Takže, prosím, nemysli. Teď ne, jo?"

"Počkám, dokud mi opět nedáš svolení, ano?" zeptal se Severus, ale nemohl potlačit úšklebek, když ho Harry políbil na koutek úst a vtiskl se mu ke krku.

"Perfektní," zašeptal Harry, lehce přešel do 'sexy' k 'láskyplný' a pak zpátky k 'sexy'. "Doufám, že ti nevadí, že mám v úmyslu tě bez ostychu používat na sex."

"Dokud budeme mít alespoň trochu toho sexu v ložnici, nevidím žádný důvod ke stížnostem," souhlasil velkomyslně Severus a teď byla řada na Harryho úšklebek.

"Jenom trochu? Oh, můj Severusi, zdá se, že po tom všem, máš přeci jen dobrodružnou stránku…"

* * *

Harry seděl opřený zády o čelo postele a četl si nějaké zprávy a dopisy, když Severus opět přisel k sobě a cítil příjemnou bolest na všech správných místech a jejich levé ruce byly propletené.

"Ahoj," pozdravil ho Harry s úsměvem, položil papíry a sjel trochu níž, aby byli tváří v tvář.

"Ahoj," zopakoval Severus a nebyl si tak docela jistý, co by měl říct. "Spal jsem dlouho?"

Harry pokrčil rameny. "Potřeboval jsi odpočinek."

Znovu se objevila tichá odmlka a Severus lehce přejel svým palcem přes Harryho ruku, zatímco studoval tvář mladšího muže. Byl překvapený, když se Harry odtáhl a znovu se posadil.

"Omlouvám se, měl jsem tě požádat dřív, ale byl jsem prostě příliš šťastný, že se nechceš rozvést," řekl a očima prosil o porozumění. "Neměl jsem předpokládat… Měl bych se zeptat, zda bys nechtěl znovu projednat podmínky našeho manželství. Chtěl bys?"

Severus byl rád, že Harry mluvil tak rychle, a neměl čas začít o sobě pochybovat. "Myslím, že bychom měli, ano." Harryho oči se rozšířily a Severus potlačil úšklebek. "Myslím, že bych chtěl mít sex častěji než jednou za týden."

Harry naklonil hlavu a rozesmál se. "Kdy jsme kdy měli sex jednou za týden?"

"O to mi jde, právě," ušklíbl se Severus, přitáhl si Harryho k sobě a hlasitě ho políbil. "Je čas, abychom přizpůsobili pravidla našemu životnímu stylu."

"Ty, Severusi Snape, jsi velice chytrý muž." Řekl Harry a uvolnil se. "Co kdybychom měli sex tak často, jak budeme chtít? A mohli bychom toto nové pravidlo zavést rovnou teď."

"Ještě moment," odpověděl Severus a sledoval prsty Harryho páteř. "Je tu něco, co bys chtěl vyjednat, než to uzavřeme?"

"Není důvod s tím začínat," trval na svém Harry a začínal na Severusovu hruď klást polibky.

"Ale něco tu je?" tázal se Severus, a sám sebe se ptal, jestli opravdu chce tak tlačit. "Pověz mi to."

Severus očekával, že se Harry zeptá na něco, co by mu mohl nabídnout, místo toho se Harry zeptal na něco, co skutečně nečekal. "Rád bych dal ochrany na tvou lékárnu."

"Po tom únosovém fiasku jsem je obnovil," poukázal Severus.

"Já vím," přikývl Harry na jeho hrudi. "A neříkám, že tvé ochrany nejsou dobré, protože patří mezi nejlepší a nejsilnější, jaké jsem kdy viděl. Ale moje jsou lepší."

Severus to samozřejmě věděl, vždycky to věděl, a neviděl důvod proč argumentovat. "Dobře."

"Jo?" zeptal se Harry překvapeně, a pak Severusovi vložil usměvavý polibek. "Myslím, že s tebou rád vyjednávám."

"Nejsem si jistý, zda to můžeme nazývat vyjednáváním," poznamenal Severus a lehce nechal přehozenou ruku přes Harryho záda. "Možná jsme se spíš dostali k novému porozumění."

"To se mi líbí taky," řekl Harry rychle a přibližoval se k Severusovi s ďábelským úsměvem. "Hlavně mám rád naše první porozumění."

Severus protočil oči a lehce Harryho plácnul přes zadek. "Neměl jsem ti nic říkat."

"Proč ne?" ptal se Harry, zavlnil se proti němu a pohladil ho od prsou až k erekci. "Mám z dobrého zdroje, že mě rád líbáš, dotýkáš se mě, jsi rád ve mě, pohřben tak hluboko, že můžu cítit tvou magii vlnící se kolem mě a tvůj tep srovnaný s mým. A pak, když se uděláš, jako letní déšť nebo jako padající hvězdy, po celém mém těle mě brní v žilách a má magie mě táhne ještě blíž k tvému tělu zanechávajíc otisk na mé duši, který můžu cítit ještě několik dní poté."

Byla to zvláštní směs lechtivých slov a vyznání, ale Severusova erekce byla díky tomu bolestivě napjatá a tak si přitáhl Harryho ještě blíž. "Vskutku. Ale jestli se mě zeptáš ještě jednou…" Pohnul se a dovolil svým nohám se nepatrně roztáhnout.

"Severusi." Harry mu vtiskl dlouhý polibek na srdce a jemně se dotkl jeho vnitřních stehen. "Chceš, abych se zeptal?"

"Naznačil jsi, že věřím falešným předpokladům," řekl Severus a přemýšlel o jejich rozhovoru v pracovně. "Myslím, že je čas pro nové porozumění."

"To je od tebe velmi pozorné, ale nemluvil jsem o tobě. Jsem naprosto spokojený s tím, jak se věci mají. Rád bych to zažil, s tebou, ale pouze v případě, že to chceš také." Harry vytvářel malé kroužky na citlivé pokožce mezi jeho stehny.

Severus polkl a políbil Harryho na čelo, aby skryl své emoce. "Chci, aby ses mě zeptal. Teď."

Harry se ušklíbl, a přehodil jednu nohu mezi ty Severusovi, dlouze a smyslně ho políbil, než se zeptal. "Mohu?"

"Ano," odpověděl Severus, překvapený, jak snad to šlo. "Ano."

Znovu se políbili a Severus dovolil své dlani pomalu putovat přes Harryho štíhlé tělo, zapamatovával si jemnou kůži a silné svaly. A magii, vířící kolem něj, uklidňující toky energie podél celého jeho těla.

"Dřív to nikdy takové nebylo," poznamenal poněkud bezdechu po jejich polibku. "Nikdy jsi mě nenechal cítit tvou magii."

"S tím se vyrovnáš," řekl Harry sebevědomě, jemně ho kousal na bradě a políbil mu ohryzek. "Ale řekni mi, když už to bude příliš."

"To je - ah - To není to, co jsem měl na mysli," vysoukal ze sebe Severus a položil ruce na Harryho boky. "Proč jsi to dřív zadržoval?"

"Nemyslel jsem si, že by se ti to mohlo líbit," zamumlal Harry, vyklenul záda a přitiskl se k Severusovi hrudí.

Severusova odpověď se ztratila na cestě k ústům a tak raději tuto myšlenkovou linii opustil ve prospěch Harryho rtů a rukou, které mu putovaly přes ramena, aby ho otočily. "Chci tě vidět."

"Uvidíš. Ale pojďme na tom nejdříve trochu zapracovat, ano?" navrhl Harry, nazvedl se tak, aby se Severus mohl otočit na břicho a pak si na něj obkročmo sedl. "Chci, abys relaxoval."

Severus klesl rukama zpátky do matrace, poskládal si je kolem hlavy a položil si tvář na předloktí. "V zásuvce je nějaký olej."

"Věděl jsem, že v manželství s Mistrem Lektvarů jsou nějaké výhody," řekl Harry a jeho hlas byl teplý a škádlící, stejně jako jeho dotek, když začal masírovat napjetí na Severusových zádech a ramenech. "Tlak je v pořádku?"

"Už jsi to dříve dělal," poznamenal Severus, ale neobviňoval ho a ponořil se do doteku. "Měl jsem na to pomyslet, když jsi měl problémy se spaním."

"Tvá metoda se mi líbí víc," Severus uslyšel v Harryho hlasu úsměv a cítil ho i na krku, když se Harry sklonil, aby ho políbil.

"Musím ti masáž udělat brzy, možná že změníš názor."

Harry se zasmál. "Těším se na to. Ale nejdřív jsi na řadě ty. Ššš, to nebyla hrozba."

Severus předpokládal, že se musel napnout, nebo možná, že sebou trhla jeho magie a Harry si toho všiml dříve než on. Ale nechtěl Harryho zastavit, ne, když si užíval masírování a jemné škádlení. "Už je to nějaký čas," nabídl mu vysvětlení a potlačil hlásek, který chtěl dodat 'ale ne dost dlouho'.

Harry ho znovu políbil, tisknul své suché rty na jeho šíji a prsty mu projel vlasy. Severus čekal, že řekne něco o tom, aby ho zastavil, pokud bude chtít, o tom, že mu nechtěl ublížit, o tom, jak by to neměli dělat, ale neřekl nic a Severus předpokládal, že již bylo rozhodnuto. Jeho vlastní jistota ho překvapila, ale v jeho mysli nebylo pochyb o tom, že Harry svou magickou sílu nikdy nepoužije proti němu. Byl na to příliš galantní, a ta myšlenka již nenesla žádný sarkastický podtón jako dříve.

Převalil se, Harry se snadno přizpůsobil jejich nové pozici, a pak záměrně sáhl po malé lahvičce s olejem, jež Harry upustil na pokrývku.

"Dej mi ruku," řekl a Harry okamžitě poslechl.

Bylo to jako vždy potěšující, sledovat, jak Harry rychle následoval jeho vedení, a to mu dodalo malé nakopnutí jeho sebevědomí, dost na to, aby zavedl Harryho ruku mezi své nohy a uvolnil se s posledním pevným sevřením jeho zápěstí. Harryho pohyby zůstaly záměrně pomalé, čekal, až se Severus uvolní a studoval jeho reakce, nedělal nic, čím by dal znát, že je netrpělivý. A když do něj Harry vklouzl na jeden článek prstu, nebolelo to, ani to nebylo nepříjemné, bylo to prostě jiné, nové, vůbec ne, jak si matně pamatoval, přes veškerou snahu o zapomenutí. Harry přerušil každý tah, trochu se položil na bok a líbal a hladil jeho zpocenou kůži nebo šeptal Severusovo jméno.

"Dost škádlení," zavrčel Severus, bojoval s Harryho dalším tahem, který mu skoro způsobil infarkt, a utáhl své vnitřní svaly.

V odpověď mu byl lehký zvonivý smích, ale Harry zrychlil jen okrajově a dokonce natáhl ruku, aby chytil jeho erekci a začal ji masírovat stejným rytmem. "Chtěl by ses pro mě udělat?" Harryho hlas byl lehce bezdechý, ale stále škádlící.

Severus přestal myslet. Ve skutečnosti, cítil jen nával radosti svého těla, které nebylo tak úplně jeho, jako tříštící se vlna, která se nad ním rozbila, chvíli ho topila a pak ho nechala plavat skrz orgasmus. Matně si povšiml, když Harry posunul své boky, zabořil své prsty do jeho stehen a Harryho teplého já uvolňujícího jeho nitro, ale bouřka magie kolem nich si sebrala jeho hlavní myšlenky. Byla plná barev a bílého šumu, tepla a elektrické energie a emocí, tak jedinečná jako Harry.

* * *

Přemýšlel, co za emoce Harry dostává od něj, co mohlo odhalit jejich propojení, a tak přehodil ruku přes mladšího muže, aby ho k sobě přitáhl ještě blíž.

"Neměl jsem v úmyslu se zhroutit," objasnil Severus a setkal se s Harryho očima.

"Jistě že ne," odpověděl Harry a hladil prsty Severusovo břicho. "Jen jsem myslel, že si také jednou zasloužíš někoho, kdo bude opatrný."

"Děkuji," Severus zvedl Harryho ruku k ústům, políbil konečky prstů a ochutnal sám sebe.

"Zpátky k tobě," zašklebil se Harry, přehodil nohu a ruku přes Severusovo tělo.

"Nevadilo by mi, to někdy udělat znovu," nabídl Severus, přejížděl dlaní přes Harryho vlasy a prsty si hrál s konečky. "I když myslím, že moje hlavní preference se nezměnily."

"Jsem rád, že to slyším," zamumlal Harry. "Je teď chvilka pro šlofíka?"

"Zavři oči, budu tady," odpověděl Severus a s použitím trochy bezhůlkové magie vyčistil jejich přikrývky, než je omotal kolem nich. Harry se přitulil, opřel si tvář o Severusovo srdce a zavřel oči.

* * *

"Je zde něco, co jsem ti chtěl dát, ale nezdála se na to vhodná chvíle," Severus přešel k mladému muži, který byl usazený v knihovně a třídil poštu, a podal mu starou fotografii. "Měl bys ji mít."

Harry vzal fotografii, držel ji uctivě v ruce a studoval na ni dva lidi. "Ze kdy to je?"

"Promoce," řekl Severus tiše, a zaměřil se na Lilyiny zářivé oči. "Začali jsme se po několika mých nevhodných výrocích vzdalovat, ale Lily byla vždy dobrá k přesvědčování lidí, a trvala na tom, abychom se společně vyfotili."

"Nikdy dřív jsem tu fotku neviděl," řekl Harry. "Hagrid mi dal první rok v Bradavicích fotoalbum, ale většina obrázků byla mého táty."

"Lily byla před objektivem trochu nesmělá," řekl Severus a raději odmítl komentovat Pottera seniora ze strachu, že tento moment zničí. "A obávám se, že jsem nebyl zcela sdílný, když mě Hagrid nastínil svůj projekt."

Harry se na něj podíval nahoru, na okamžik ho studoval stejně jako fotografii a pak se usmál, oslnivě, jasně a tak moc podobně jako Lily, jako kdyby to vypadalo, že si přivlastnil její úsměv. Nebo si toho možná Severus nikdy předtím nechtěl všimnout.

"Díky, že ji semnou sdílíš," přerušil Harry jeho uvažování, a vložil mu letmý polibek na tvář "Co říkáš na to, kdybychom ten obrázek pověsili v knihovně? Takhle k ní můžeme mít oba blízko."

"Myslím, že je to dobrý nápad," souhlasil Severus a po výzvě nabídl svůj návrh o umístění, dokud ji nedaly na stěnu přímo nad Harryho knihou, která katalogizovala všechny knihy v knihovně. Severus si myslel, že by Lily mohla ocenit místo přímo nad studnicí poznání.

"Navrhl bych sem přidat některé naše svatební fotografie, ale nevypadáš na nich tak spokojeně jako tady," řekl Harry a stále se díval na fotografii.

"Budou jiné," odpověděl Severus a znělo to jako slib, když si stoupl za Harryho a sevřel jeho pružné pevné tělo v náručí. Pokud by je teď někdo vyfotil, měl by pravděpodobně stejně otupělý výraz ve tváři jako na fotografii.

"Doufám, že ano," zamumlal Harry a opřel se o něj, jako když skutečně tuto oporu potřeboval. "Vážně doufám, že jo."


Severus ho políbil na spánek, opřel tvář o Harryho divokou kštici vlasů a vrátil se pohledem k Lily a jeho vlastnímu zvědavému pohledu, výjimečně necítil obvyklé bodnutí lítosti a odmítnutí. Bylo na čase jít dál.

V Červené - kapitola 17.

1. února 2017 v 20:52 | Elloii |  V Červené
Kapitola 17

"This would be a much better world if more married couples were as deeply in love as they are in debt."
"Byl by to mnohem lepší svět, kdyby víc manželských párů sdílelo lásku stejně jako dluhy."

-Earl Wilson-


Jako vždy v takových to situacích, kdy hrozilo, že ho emoce přemůžou, obrátil se ke svým lektvarům, zabarikádoval se ve své laboratoři - jak dlouho vlastně ještě bude jeho? - a ztratil se ve výzkumech a experimentech, v jednoduchém uklidňujícím rytmu krájení a sekání ingrediencí, v míchání lektvarů a čištění kotlíků. Když už mu nezbyl žádný prostor pro připravené ingredience, dokončil lektvary a všechny kotlíky se leskly čistotou úhledně naskládané na správném místě, pomyslel si, že je již dostatečně klidný, aby se mohl podívat, kdo se ho na akci pokusil zabít.

Vytáhl stoh dopisů s ručně dopsanými daty doručení, a opět se ztratil ve výčitkách a obviňování, ve výčtech jeho chyb a v urážkách jeho charakteru a vzhledu. Samozřejmě, Harry by s ním nechtěl zůstat ženatý. Kdo by chtěl? Harry byl zářivý a mladý, plný života a radosti a budoucích jasných možností. Co by mohl vidět na zarputilém lektvaristovi s mastnými vlasy, voskovou pletí a ostrým jazykem? Jeho vztek se přeměnil na něco sebedestruktivního a bolestivého, bylo to stejné, jako když se posměšky Pottera seniora odrážely v jeho mysli. I když byl opět sám, bezpečně zavřený v ložnici nebo v koupelně, i když se marně snažil ubránit jádru pravdy. Nebyl si jistý, jestli to Harry udělal, aby mu ublížil, nebo protože to bylo nezbytné, tak jako mnohokrát předtím, obětoval se pro dobro a vybral Severuse jako to menší ze dvou zel. A to byl ten problém: Severus už nebyl naštvaný, byl zraněný, jako ten neoblíbený teenager, který zoufale, zoufale chtěl někam patřit. Salazare, jak patetické.

Netrvalo mu dlouho najít dopisy, které hledal a Harry měl pravdu, většina odesílatelů se neobtěžovala příliš dobře skrývat svou identitu. O tři jednoduchá kouzla později se díval dolů na jméno Toho-Kdo-By-Mohl-Být-Útočníkem: Amos Diggory. Bylo to trochu divné, neboť si představoval někoho, jehož nevraživost byla trochu méně nepřirozená, někoho, kdo více méně utrpěl jeho vlastní rukou. Smrt Cedrica Diggoryho byl tragédií, ale byla jedna z mnoha, a Severusovi se nepodařilo ho ochránit o nic víc než ostatním, o nic víc než Albusovi, než Amosu Diggorymu. Napadlo ho, jestli Diggory nenapsal další dopisy, Minervě nebo Pomoně nebo kterémukoliv dalšímu učiteli, ale pochyboval o tom. Bylo příliš pohodlné určit ho jako obětního beránka, i když byl tak daleko, když Cedrik Diggory zemřel. Smutek měl na lidi podivný vliv.

Ale Diggoryovi byla jedna z posledních čistokrevných rodin bez jakéhokoliv pošpinění, takže kdyby byl Diggory zatčen, o čemž Severus pochyboval, rozhodně by si to cestu do novin nenašlo. Možná by byl přijat ke Sv. Mungovi pro něco neškodného jako Mizející nemoc, a pak by byl tiše převezen do Ústavu Januse Thickeyho. Harry měl bezpochyby všechny detaily.

Posbíral dopisy, chvíli uvažoval o jejich spálení, ale pak je jen zastrčil zpět do šuplíku. Oči mu padly na dohodu o rozvodu a téměř spěšně ji strčil na vrh dopisů a zavřel zásuvku s větší silou, než byla nutná. No, alespoň prozatím.

* * *
Harryho tělo tvořilo směšně kompaktní horský hřeben v krajině jejich postele. Obvykle se takhle křečovitě nekroutil, ale koneckonců, nebylo již třeba předstírat, že by si užíval Severusův dotek. A obvykle ani nechodil spát dřív než Severus, ale možná, že to byla jeho nová záminka, aby byl v bezpečí před Severusovými pohnutkami. Ne že by nějaké měl, to by měl Harry vědět.

Vytáhl si svoje pyžamo, aniž by se obtěžoval být potichu nebo, aby se šel převléct do koupelny. Nicméně pochyboval, že by se na něj chtěl Harry dívat. Vklouzl do postele, pohřbil se pod deku a cítil se jako vetřelec.

* * *

Pohyboval se někde mezi bdělostí a nočními můrami, bál se zavřít oči, přestože je již měl zavřené, nebyl ochotný ukázat žádnou slabost. Harry neměl takové zábrany, dokonce Severus uviděl jeho rozšířené oči, slyšel rychlý dech a viděl třesoucí se tělo. Všichni viděli nesčetná zvěrstva války, ale Harry nesl plnou tíhu v brzkém věku, kdy většina jeho spolužáku byla v bezpečí u svých rodin. Severus si nemyslel, že by své noční můry předstíral. Tohle nebyl Potter.

Ale přesto, když Harry vystřelil na posteli, prsty křečovitě sevřené kolem hůlky, kroutil pod sebou prostěradlo a tělo měl napjaté do luku, Severus se nedokázal přinutit s ním zatřást nebo ho utěšit slovy. Samozřejmě, že ne, stále si pamatoval, jak ho Harry v panice málem uškrtil. Místo toho nechal své oči otevřené, upřené na Harryho záda, sledujíc každý jeho pohyb, když vstal z postele a matrace se pohnula s nedostatkem jeho hmotnosti. Pár minut stál Harry odvrácený a reguloval svůj dech.

Nakonec, těžce vydechl. Ruka projela nepoddajné vlasy. Narovnal ramena. Pak, letmý pohled přes rameno, který se ukázal nebýt tak rychlý, když se jejich oči setkaly. Po malé věčnosti, Severus beze slova zvedl peřinu a Harry padl zády zpátky a přitiskl se k Severusově hrudi. Severus kolem něj zastrčil přikrývku a jeho vlastní paže se omotaly kolem Harryho a konejšivě několikrát přejel rukou nahoru a dolů po jeho hrudi. Zarazil se, když se Harryho zadek přitažlivě přitlačil k Severusově rozkroku.

"Spi." To byl začátek a konec jejich rozhovoru, ale Severus předpokládal, že to slovo ani jeden z nich nevyslechne.

* * *

Příští ráno byl Harry pryč, pravděpodobně pracoval, a Severus následoval jeho příkladu a ponořil se do otevření svého malého obchodu. První věc, kterou udělal, byla aktualizace jeho ochran, ujistil se, že je pokrytá každá skulinka, aby ochrany identifikovaly přenášedla a prokleté předměty. Pak se držel práce, což se ukázalo pozoruhodně jednoduché. Bylo toho zde tolik, že vynechal večeři a zamknul, až když byla Příčná ulice tmavá a tichá.

Když přišel domů, Harry byl buď stále ještě v práci, nebo byl zamčený ve své pracovně a tak se zeptal Dobbyho, zda by mu připravil malou večeři a než šel do postele, četl si knihu o Kouzelnické psychologii. Když se probudil, Harry byl nějak v jeho náručí a zrovna ho prudce vzbudila další noční můra. Severus ho stáhl zpátky dolů, pomalu a opatrně, protože Harry měl tendenci se ohánět a hladil jeho nepoddajné vlasy, dokud oba neusnuli.

* * *

Severus naposledy prozkoumal svou lékárnu, úspěch těch dvou týdnů plných práce a časných ranních hodin až do pozdních nočních můr, a poté přešel ke dveřím obchodu a záměrně otočil klíčem. Nebyl zde žádný okamžitý nával potenciálních zákazníků, jak jinak, žádná lavina strkajících se čarodějek, které se prostě nemohly dočkat, až zde nakoupí své lektvary. Ale rozjel reklamu v Denním Věštci, v Lektvarovém Týdeníku a v Praktickém Lektvaristovi, a zavěsil letáky v Děravém Kotli, v Potagově Kotlíku, v Kruťáncích a Kaňourech, u Borgina & Burgse a také u Tří Košťat v Prasinkách, aby měl trochu lidí, kteří by se třeba chtěli porozhlédnout, aby mohli drbat a doufat, že Severusův manžel vyskočí zpoza jedné z polic.

Řečený manžel zrovna přišel, přinášející mu obědový balíček, jeho kmotr a banda zbožňujících fanoušků, se nahrnuli kolem něj a Severusův obchod byl najednou plný k prasknutí, hrozící, že pošlapou křehké lahvičky a drahé ingredience svýma neohrabanýma nohama.

"Hej, vypadá to dobře," Harry - Potter pozdravil a zvedl se na špičky, aby mu věnoval cudný polibek na tvář. Oslepující záblesk nejméně tří fotoaparátů udělal Severuse vděčného za svůj nápad, ponechat zamčené všechny na světlo citlivé lektvary.

Severus nevěděl, co říct nebo jak zareagovat na jeho bezprostřední blízkost, a tak byl rád, když mu Harry natlačil oběd do rukou, což ho donutilo něco dělat. Zmizel za svým pultem, a uvedl ho do jedné schované místnosti.

"Díky za tvůj znalecký posudek," řekl nakonec, ale vyšlo to méně kousavě, než měl v úmyslu. Moc spolu v posledních pár týdnech nemluvili, nic víc než pár pozdravů a pár napjatých rozhovorů, stále mezi nimi byla obrovská zeď jejich rozpadajícího se manželství. "Kdybych věděl, že se tu ukážeš, ušetřil bych na reklamě."

"Promiň," řekl Potter nepřítomně a usmál se na čarodějku ve středních letech, která stála příliš blízko, a tlačila svá ňadra proti Harrymu, jako by chtěla mít ve svém výstřihu jeho podpis. "Myslel jsem, že bychom se mohli naobědvat spolu, ale máš moc práce, tak se raději vrátím do práce… Jsem za tebe šťastný."

Další letmý polibek a byl pryč, navzdory Severusově pečlivě vybudovaným ochranám a nechal ho v zanikajícím výkřiku jeho zklamaných zbožňujících fanoušků. Trvalo téměř deset minut, než se alespoň z většiny jeho obchod vyklidil, ačkoliv i tak někteří stále přetrvávali, zřejmě v naději, že by se Harry mohl vrátit. Severus dělal, co mohl, aby udržel na uzdě své antisociální chování, a nezaplašil tak potenciální zákazníky.

"Ahoj, Severusi," pozdravil vlkodlak neformálně Severuse, ten zaryl své nehty do dlaně a kývl na svého bývalého kolegu. "Napadlo mě, jestli bys mohl mít chviličku?"

"Stále je to 5 galeonů a 11 sprců, Lupine, moje ceny se nezměnily," řekl Severus, napůl se odvrátil, aby zabalil skutečným zákazníkům nákup. "Je to 16 srpců a 23 cvrčků, slečno Kaleidosová, hezký den."

"Vám také, profesore," jeho bývalá studentka sklonila s ruměncem hlavu, a on si nechtěl představovat, na co ten lektvar potřebovala.

"To je dobré vědět," pokračoval Lupin v jejich rozhovoru. "Ale to není to, o čem jsem chtěl mluvit."

"Nech mě hádat," ušklíbl se Severus. "Jsi tady jménem svého milovaného kmotřence, který se zajímá, kdy ho konečně osvobodím."

Lupin svraštil obočí. "Ne, ne, nemyslím si, že jsem tady kvůli tomu. I když, jestli je zde něco, co tíží tvou mysl, myslím, že by sis o tom měl zkusit s Harrym promluvit."

"Zkusit, samozřejmě, skvělý termín," zasyčel Severus polohlasem, když dnes prodal již čtvrtý Vlasy dorůstající lektvar. "Ne víc než dvě kapky denně, pane. Lektvar je velmi silný. Užijte si den."

"Není to pro Harryho snadné, víš?" řekl Lupin stejným hlasem, s jakým kdysi hovořil o Lily, když chtěla, aby se za něj postavil před svými přáteli a zastavil Severusovo zneužívání. Nikdy se nepostavil, samozřejmě.

"Nikdy jsem nečekal sympatie pro výběr, který jsem udělal, i když byl tak špatný a devastující, takže po mě nečekej, že je začnu očekávat nyní," odsekl Severus a zíral na vlkodlaka. "Teď, řekni, co chceš a pak laskavě odejdi."

"Harry si myslí, že máš stále nějaké otázky ohledně toho, co se stalo na Charitě," odpověděl Remus.

"A ty mi poskytneš odpovědi," nedokázal z toho udělat otázku. "Prosím, nedotýkejte se ingrediencí, pokud nemáte v úmyslu jejich koupi, madam."

"Byla ta čemeřice sklizená za úplňku?" zeptala se a Severus zarýval nehty ještě hlouběji do dlaní, protože jestli měla fáze měsíce nějaký význam, a skutečně by tak učinil, napsal by to na balení, díky za upozornění, ale vím moc dobře, že si nic nekoupíte a vy to víte taky.

"Ne, ve středu, ale pokud byste chtěla, tu, jež vyhovuje vašim kritériím, mám vzadu."

"Ne, děkuji, to nebude nutné," popotáhla, odstoupila od ingrediencí a rychle opustila obchod. Nemohl si nepřipustit, že právě ztratil potencionálního zákazníka.

"Obávám se, že jsi přišel zbytečně." Obrátil se zpátky k Lupinovi. "Otázky, jež jsem měl, byly již zodpovězeny a to i v případě, kdy jsem si nebyl odpovědí jistý. K čemu by mi byly další informace, tak dlouho po skutečné události."

"Dobrá tedy," řekl Remus jednoduše. "Ale neváhej mě kontaktovat, pokud si ještě na něco vzpomeneš. Chceš, abych si vyzvedl svůj lektvar zde, nebo mi ho zašleš soví poštou?"

"Cokoliv preferuješ," řekl Severus s nucenou zdvořilostí.

"V tom případě, raději sovu. Nikdy se v těchto dnech necítím dobře." Lupin se usmál, jako by čekal, že se na jeho vtipu bude Severus podílet.

"Fascinující," řekl Severus a Lupin se nakonec uráčil rozloučit, a když už byl u dveří, ještě se otočil. "Je to skvělý obchod, Severusi. Jsem rád, že věci tak dobře fungují, jak pro tebe, tak pro Harryho."

Odešel předtím, než mohl protestovat, že Harry neměl s jeho obchodem nic společného nebo se Severusovým žitím nebo s čímkoliv, co se týkalo Severuse, protože Harry byl pouhým výplodem jeho představivosti. Poslední zbytky Potterova fan klubu ožily při zmínce jeho jména a zřeknutí se Pottera najednou nevypadalo tak dobrým obchodním plánem.

Takže cvičil úsměv, dával zdvořilé rady a vedl dokonce inteligentní diskuzi o používání magicky filtrované vody se srovnáním s čistou pramenitou vodou. Byl to jeho sen, se všemi malými nedostatky a nevýhodami, které nevyhnutelně vznikly při transformaci od snu k realitě. Ale přesto to byl jeho sen, smíšená vůně vzácných ingrediencí, pečlivě označených sklenic, zásuvek, krabic, lahví, lahviček a váčků, jemné cinkání těžce vydělaných peněz v kase. Něco, co byl on sám.

Zamkl dveře za posledním zákazníkem, přehodil znamení na 'zavřeno' a začal doplňovat regály, zatímco několika domácími kouzly zametl podlahu, oprášil police a vyleštil okna. Pak spočítal své příjmy, nechal v pokladně dostatek srpců a cvrčků pro vrácení a zbytek dal do bezedného sáčku, který je třeba vzít domů a později ke Gringottům. Když bylo vše hotovo a prodejna připravená k dalšímu otevření, chvíli seděl ve tmě za pultem, zíral na oběd, který pro něj přinesl Potter a na jež si nenašel čas. Neznamenalo nic, že to byl jeho oblíbený kuřecí sendvič s krémovým pestem a malými rajčátky, protože se vší pravděpodobností to byl Dobby, kdo připravil jeho oběd. To přece nic neznamenalo. Tak proč seděl ve tmě, zadumaný?

* * *

Stále si nebyl jistý odpovědí, když se vrátil domů a všiml si Harryho nepřítomnosti s úlevou a pachutí zklamání. Možná, že se mu Harry schválně vyhnul a možná to bylo znamení, že ke všemu nebyl tak lhostejný a dopřál mu klid. Severus nechtěl věřit, že to bylo jen tohle. Nevěděl, čemu má věřit.

* * *

Harry se přitlačil k jeho hrudi, když se s trhnutím probudil. Jeho kůže byla vlhká potem, jeho hruď se zvedala příliš často a tak ho Severus přitiskl ještě blíž. Udělal šustivé zvuky, když jejich nohy zamotal a počkal, dokud Harry už nebude nervózní strachem a divokou magií. Cítil jemnou vlnu Harryho zadku tlačící se na jeho vzrůstající vzrušení, Harry se trochu zakroutil, jako kdyby chtěl jeho zájem odradit a to mu ostře připomnělo, že neměli sex od doby, kdy mu Harry dal ty zatracené papíry. Protože Harry to nenabídl a Severus se neptal. Ne pro nedostatek zájmu, alespoň ne z jeho strany.

Opřel se na paži, tak, aby jeho tělo bylo co nejvíce vzpřímené a on se mohl podívat na Harryho tvář, celou dobu udržoval uklidňující hlazení. Harry si ani nevšiml Severusova pohledu, jeho pohyby očí byly nevypočitatelné stejně jako jeho dech. Bez ohledu na to, jaké hrůzy viděl, bez ohledu na to, jaké nestvůry ho v noci honily, Severus znal toho všeho jen zlomek. Přejel prsty přes Harryho prsní a břišní svaly, hladil jemnou kůži těsně nad Harryho pyžamovými kalhoty a škádlil jemné chloupky pod jeho pupíkem.

"Jsi v pořádku," zašeptal Severus, přejel nosem za Harryho uchem, proti jemným vlasům. "Jsi v bezpečí."

Harry udělal trochu žalostný vzlyk, bolestí a strachem, a pohřbil se hlouběji do Severusova objetí. Mistr Lektvarů byl rád, navzdory jak patetické to bylo, že využil Harryho potřebě pohodlí. Přehlédl jejich snadnou intimitu, bylo to trapné, ale přesto vítané přátelství s dalším kouzelníkem, a ve chvíli kdy Harryho pohltil klid, jeho záblesk v očích smazal veškerou profesionalitu.

"Není se čeho bát," vytáhl pokrývky o něco výš, když zaznamenal Harryho husí kůži. "Prostě dýchej."

Samozřejmě, nebyla to úplně pravda, protože pokud v několika posledních týdnech - nebo v celém Harryho životě - byl jakýkoliv náznak, bylo se hodně čeho bát. Ale pořád se cítil oprávněně Harryho utěšovat, protože i když byly všechny šance proti Harrymu, Štěstěna byla vždy na jeho straně a spolu byli neporazitelní. Harry se nemá čeho obávat. Možná, že to jen potřeboval připomínat.

Udržoval své tiché mumlání, pomalu a úmyslně hladil Harryho tělo, dotýkal se ho přes napjaté svaly, které někde vyzařovaly náhodné blikání a jiskření magie, dokud Harryho panika neustoupila a Severus sám byl ztěžklý únavou.

"Teď spi," řekl, spíše spokojeně s Harrym zastrčeným podél jeho těla. Což byl postoj, který implikoval důvěru, ne-li nutně intimitu. Harry naznačil, že na začátku to byla důvěra, jako by to bylo něco snadného, po tolika letech, kdy ho Severus zahrnoval pohrdáním a neprofesionální zaujatostí. Ale možná, že si ji teď zasloužil, tím, že je zde pro Harryho, když jeho samotné obrany se neudržely. Jedna noční můra. A jedna jeho malá optimistická část doufala, že to stačí.

Jeho oči se pomalu zavřely, když ho již nedržel přes hruď tak pevně a jeho dech se ustálil. Najednou Harry řekl. "Chystáš se odejít?"

Severus si pomyslel, že na konci té věty mohlo být 'ode mě', ale ten konec byl jako stín, a mohl by něco změnit, mohl prozrazovat zranitelnost a tichou prosbu, kterou chtěl slyšet. Protože Harry byl mistr ve čtení mezi řádky, a nemuselo se říkat nahlas to, co měl člověk na mysli. Severus se obával, že to 'mě' bylo jen ozvěnou jeho vlastního přání. Harry ho neřekl. A samotná věta mohla být i obviněním, Harryho hlas byl příliš nízký, a tak Severus nemohl vytušit záměr z jeho intonace. Nebo ještě hůř, možná to byl návrh.

Nemohl najít slova k odpovědi, i když by jednoduché 'ano' nebo 'ne', k naplnění jednoduchého systematického významu otázky, stačilo. Ale pokud by to nestačilo, pokud by nikdy taková odpověď na všechny ty vydedukované věci nestačila, Severus mohl jen hádat. A tak zaváhal.

A Harry se od něj odtočil, pomalu se z jeho náručí přesouval jako písek v přesýpacích hodinách se stejným náznakem milosti, který projevil během jejich prvního setkání. Jako kdyby se pohyboval po jiné rovině existence, na nějaké daleko od Severusova možného doteku. Odvalil se pryč úplně, vyklouzl mu z náručí, položil nohy na zem a posadil se, jemné křivky svalnatých zad otočené k Severusovi.

Severus stále ještě nenašel řeč, a tak Harry vstal, sáhl po brýlích na nočním stolku, vytáhl oblečení a tenisky ze skříně a odešel, aniž by se na Severuse podíval. Severus hned pochopil, jak si mohl nevšimnout Harryho odchodů či příchodů. Byl tichý jako přízrak, svými plynulými pohyby nezvedl ani vánek. Když konečně vydal nějaký zvuk, bylo to už dávno potom, co se dveře za Harrym zavřely, ale to nevadí, protože by stejně nevěděl, jak Harryho zastavit. Málo kdy se tak proklínal.

* * *

Když vstal, dříve než obvykle, Harry nebyl k nalezení, ale dveře do jeho pracovny byly zavřené a Harryho tenisky skončily zpátky na dolní polici skříně. Ležel ve tmě, proklínal sám sebe a přemýšlel, co tím Harry mohl myslet, a co mohl říct, aby dosáhl co nejpříjemnějšího výsledku. A přestože se jeho mysl nakonec uvolila ke spánku, necítil se odpočatý.

Čekal se snídaní, dokud mu nezbyl čas jen na ukvapenou topinku a lehké namočení jazyka do ranního čaje, ale Harry se neukázal. Upřímně řečeno, byl překvapen, že se Harry uchýlil k takovému malému vyhýbání. Přemístil se do obchodu, odemkl dveře a pokladnu, a pak se posadil, aby čekal na první zákazníky. Když uplynula půl hodina a nikdo nepřišel a kolem jeho okna prošly jen dvě čarodějky a skupinka skřetů, očividně byli sami na cestě do práce, vytáhl si nejnovější vydání Praktického Lektvaristy a snažil se oprostit mysl od Harryho.

Všechny jeho pokusy byly roztrhány na kusy, když v centru časopisu objevil článek, kompletně lesklý a barevný, s pohyblými fotografiemi, o Sympoziu Mistrů Lektvarů. A měl v něm o svém projevu víc odstavců, než si pravděpodobně zasloužil. A byla tam taky Harryho přítomnost. Celostránková fotografie ukazující Harryho, obklopeného Severusovými kolegy, zářivý a usměvavý, zelené oči jiskřivé, když mával na někoho v pozadí. Na Severuse. Mračil se jako obvykle, zarputile a měl nažloutlou pleť, ale možná, že v jeho tváři bylo méně stínů a na chviličku uviděl jemné nadzvednutí koutku úst, když se setkal s Harryho pohledem, než se otočil zpět k probíhajícímu rozhovoru. Harry byl krásný.

Článek nečetl, ne doopravdy, chytal se slova tady nebo tam, ale nakonec se vždy vrátil k fotografii Harryho, a pak pomyslel na Harryho otázku, obvinění a sugesci. A na hromadu papírů ve své laboratoři, dosud nepřečtených a nevyplněných. Měl ho opustit?

* * *

Harry zmeškal večeři, a jestli se připojil k Severusovi v posteli, byl tak nenápadný, že si toho Severus nevšimnul. Vzbudil se sám, druhá strana postele žalostně studená, žádné ledové nohy se netiskly proti jeho, bylo to bolestivé, jako kdyby jeho tělo znovu pustošily dospívající hormony.


Harry nebyl na snídani.