V Červené - kapitola 19. - Epilog

17. února 2017 v 21:31 | Elloii |  V Červené
Kapitola 19.

"A man who pays his bills on time is soon forgotten."
"Muž, který zaplatí své účty včas, je brzy zapomenut."

-Oscar Wilde-


"Harry, co tady děláš?" Byla to sice jeho otázka, ale ne jeho hlas, když s morbidní fascinací sledoval, jak povědomý muž objal jeho manžela. "Wow, vypadáš skvěle."

"To je od tebe milé," řekl Harry hlasem, o kterém Severus věděl, že je jeho veřejnostní hlas. Nízký, protože nepotřeboval, aby jejich konverzaci slyšel někdo další, zdvořilý, protože vždy byli všude číhající takzvaní novináři, každý čekající na nějaký ten zajímavý komentář nebo šťavnatý drb, kterým by nakopli svou kariéru, a vzdálený, protože Harry byl otevřený jen pár vyvoleným lidem. Severus byl jedním z nich. Tento druhý muž zřejmě nebyl. "Nevěděl jsem, že jsi zpátky v Londýně. Nemáš v téhle době normálně výcvikové soustředění v Cornwallu?"

"Oh, jo, ne, měli jsme těžkou sezónu. Polovina našich hráčů je buď zraněná, nebo má po posledním utkání chřipku - sedm a půl hodinové utkání v dešti - tak se Hugh rozhodl dát nám další týden na zotavení, než začneme trénovat. Můžeme si dát kafe a všechno ti o tom povím." Oliver Wood, Severus si teď vzpomněl, Harryho famfrpálový ex-přítel, který se pomocí Harry snažil podpořit svou kariéru. Nadějně se usmíval na černovlasého čaroděje, bílé zuby na opáleném obličeji.

Severus nebyl nakloněn tomuto šťastnému shledání s jeho manželem a tak obešel pult a po dvou dlouhých krocích natáhl ruku po Harryho boku. "Zmeškal jsem naši obědovou schůzku?"

Věděl, že ne, protože jeho oběd se objevil asi před třiceti minutami v oranžově zářivé krabičce s Harryho poznámkou na vrchu, která objasňovala obsah - krůtí sendvič. Jako kdyby na to nepřišel sám. Harry si prostě jen oblíbil lepit ty své lístečky ve tvaru srdce kdekoliv v Severusově zorném poli.

Harry se k němu otočil čelem, jednu ruku na Severusově rameni pro stabilitu a zvedl se, aby políbil koutek jeho úst. Jejich výškový rozdíl ve skutečnosti nebyl dostatečně velký, aby vyžadoval Harryho na špičkách, ale oba to rádi využili jako výmluvu pro svou blízkost. Tiše se dotkl Harryho štíhlého pasu, palcem přejel kyčelní kost a pak ho pustil, protože nehodlal rozbít svou nadvládu veřejnými projevy náklonnosti.

"Hej," Harryho hlas byl teplý a intimní i bez projevené náklonnosti, jejíž použití Severus radikálně vetoval. Nebyl 'miláček' nebo 'zlato' nebo 'láska', chtěl být sám sebou a díky Harrymu to bylo konečně možné. "Vlastně, sem se zastavil na cestě ke Colinovi a od té doby jsem tady…"

"Myslel sis, že mě odvedeš od práce a mých potenciálních platících zákazníků, kteří by si skutečně mohli něco koupit?" došel k závěru Severus a obrátil oči v sloup, když se Harry rozzářil, jako kdyby mu právě věnoval kompliment. "Samozřejmě, že ano… Pane Woode, je tu něco, s čím vám mohu pomoci?"

Jeho tón byl o něco ostřejší než aby byl zdvořilý, ale Wood zíral na Harryho jako dítě v cukrárně a byly zde limity Severusovi dobré vůle. Wood se polekal, a přesunul pohled na Severuse.

"Já, eh, hledám lektvar?" Severus zvedl obočí. "Myslím, ehm, lektvar na chřipku?"

"Nevypadáte nemocně, pane Woode," poznamenal Severus, mračil se na mladšího muže a mírně naklonil hlavu, aby udržel zrak na Panu Havershamovi a jeho kleptomaniatických tendencích.

Zatím co Wood prskal svou odpověď, kterou když si Severus přeložil, znamenala, že chce lektvar k posílení imunitního systému, tak aby neonemocněl, Harry se jemně dotkl jeho paže a kývl směrem k zadní místnosti. Severus sklonil hlavu a Harry se po pouhém úsměvu a měkkém 'Bylo pěkné tě vidět,' směrem k Woodovi, vytratil.

"Harry, počkej," zavolal za ním Wood, ale Harry za sebou již zavřel dveře.

"Navrhuji Životabudič," řekl Severus a dovolil si malý úšklebek zadostiučinění. "Právě dnes ráno jsem udělal čerstvou dávku."

Odolal nutkání proklepnout prsty Woodovu tvář, když mu famfrpálový hráč neodpovídal a dělal psí oči na dveře, za nimiž Harry zmizel. "Pane Woode, pokud potřebujete čas na zvážení, mám i jiné zákazníky."

"Já… Ne, to je v pohodě. Vezmu si Životabudič." Wood stále truchlivě hleděl na dveře do zadní místnosti a Severusovi udělalo velkou radost, když mu je svým tělem zablokoval, když donesl označenou lahvičku a podal ji Woodovi. "Pět srpců, pokud budete tak laskav."

"Jasně." Wood se začal přehrabovat v kapsách, a příliš často vrhal pohledy na dveře. "Mohl byste říct Harrymu -"

"Pokud by s vámi Harry chtěl vést konverzaci, nepochybuji o tom, že by zůstal. A můžete si být jist, že pokud by vás chtěl v budoucnu kontaktovat, nebude mít žádný problém tak učinit." Přerušil ho Severus a přijal jeho peníze. "Pěkný den, pane Woode."

Odvrátil se a vklouzl do skladiště, několikrát mrknul, aby se přizpůsobil pološeru. Harry seděl na stoličce v zadní části místnosti, kouli modrého světla nečině v dlani, nebyl naštvaný ani lítostivý a Severus věděl, že jakékoliv myšlenky na Wooda už byly z jeho mysli pryč. Nebyl žádný důvod k tomu žárlit, protože pokud Harry někomu patřil, byl to Severus. Samozřejmě, víc než k čemukoliv jinému Harry patřil ke své práci.

"Promiň mi, jestli se mýlím, ale nevypadáš, že máš rád sociální výzvy," poznamenal Severus, a katalogizoval, jako vždy, každý Harryho pohyb, gesto a všímal si Harryho úsměvu.

"Ne, v první řadě, ne," připustil Harry a zvedl se ze židle, aby přešel k Severusovi. "Ale pořád čekám na polibek na přivítanou."

"Už jsem ti někdy řekl, jak máš vysoké nároky?" zeptal se Severus lehce, přitáhl si Harryho blíž a přivlastnil si jeho ústa pořádným polibkem.

"Říkáš ty nejkrásnější věci," zamumlal Harry, když byla jeho ústa propuštěna. "To musí být ten důvod, proč jsem si tě vzal."

Severus protočil oči. "Úmyslná dezinformace? Myslel jsem, že je to pod tvou úroveň."

"Myslím, že to budu brát jako lichotku," Usmál se Harry. "A jen proto, že tohle nebyl původní důvod, neznamená, že bych si tě znovu nevzal."

"Dobře, že ti ještě stále dlužím jeden životní dluh," odpověděl Severus a ačkoliv to měl být vtip, Harry zvážněl.

"Vadí ti to?" zeptal se. "Protože jej můžu vybrat. Opravdu nechci, aby si trávil celý víkend zase ve své laboratoři."

Severus to překvapivě zvážil jen krátce, než odpověděl. "Nech si ho na horší časy. Plánoval jsem strávit víkend se svým manželem… pravděpodobně v ložnici."

"Jsem si jistý, že to tvůj manžel ocení," odpověděl Harry. "Za předpokladu, že předtím stihne všechnu svou práci."

"Dobře." Přikývl Severus. "Co pro tebe mohu udělat?"

"Potřebuji někoho, kdo by mi uvařil tento lektvar," řekl Harry a podal mu recept. "Spící dryák?" zeptal se Severus podezřele po jednom krátkém pohledu na seznam složek. "Mám ho už připravený."

"Potřebuji někoho, kdo by uvařil tento lektvar," zopakoval Harry. "Během příštích čtyřiadvaceti hodin. V případě, že bys měl problém s některými ingrediencemi, můžu je získat."

"Vlastním lékárnu," upozornil ho Severus, a cítil známý záchvěv zlosti, protože mu Harry jasně neříkal všechno a Severus si ani nebyl jistý, zda ta prázdná místa chce vyplnit. Prošel si svůj stále rostoucí seznam věcí, které mohly být narážkami, ale Harry mu neřekl, aby si přečetl noviny nebo vyluštil křížovku, nezmínil konečné skóre regionální ligy famfrpálu, nekoupil Severusovi nový šampon ani nevysázel neužitečné květiny v jeho bylinkové zahradě.

"To je ten důvod, proč jsem si myslel, že bys věděl o někom, kdo by byl ochoten pomoci," odpověděl Harry klidně.

"Mělo by to být jednorázovou nebo dlouhodobou spoluprácí?" zeptal se Severus a koutky úst se mu zvedly.

"Možná vím o projektu, který by využil pomoci zkušeného lektvaristy," Harry pokrčil rameny, jako by chtěl zpochybnit své tvrzení, ale Severus zachytil záblesk zelených veselých očí a věděl, že říká pravdu. "Samozřejmě, možná sis všimnul, že moje pracovní doba je intenzivní, takže ten, co bude vařit ten lektvar, by měl pečlivě zvážit, jestli může investovat podobný čas po dobu nejméně několika týdnů."

"Zvažoval jsem najmout asistenta na částečný úvazek," poukázal Severus. "Abych měl čas na další podnětnou práci."

"Znám pár lidí, kteří by o tu práci mohli mít zájem," nabídl Harry, ale Severus se ušklíbl.

"Raději bych, kdyby se můj obchod nezměnil v další tajnou operaci," odpověděl Severus a všiml si mírného ztmavnutí Harryho očí, když jím nebyla jeho poznámka dobře přijata, ale nebylo ochotný v tomto bodu ustoupit. Harryho nabídka nemusela souviset s jeho prací, ale stále to byl Severusův obchod, jeho sen, a byl rozhodnutý udržet ho co nejdál od Harryho skrytých agend, jak jen to bude možné. "Ne všichni z mých studentů byli tak beznadějně netalentovaní jako určití Nebelvíři a slečna Padma Patilová a slečna Claire Abbottová vyjádřily zájem o pomoc."

Harryho oči změkly. "Padma nedávno opustila manžela. Myslím, že by ji udělalo dobře, dostat se z domu."

"V tom případě, zašlu slečně Patilové sovu," odpověděl Severus a jemně se dotkl Harryho tváře špičkou prstu. "A já sám jí předám potřebné informace."

"Skvělé." Harryho tvář se rozzářila úsměvem, jak očekával. "Nějaká šance, že bych mohl dostat polibek na rozloučenou?"

"Jeden, abys už vypadl," odpověděl Severus, obtočil své paže kolem Harryho pasu, lehce se k němu sklonil, přitiskl rty k těm lákavým ústům a vnikl svým jazykem do teplé jeskyně. "Jeden, protože tě miluji."

Zaslechl malý zásek Harryho dechu a cítil, jak mu o něco víc zaryl prsty do zad, bude tam mít modřiny, ale co. Nikdy ty slova doopravdy nevyslovil, možná je naznačil a nechal, ať jeho činy mluví sami za sebe, ale nikdy nedal Harrymu slovní potvrzení toho, co jistě věděl.

Ne, že by mu to sám Harry někdy řekl a stalo se to mezi nimi takovým jejich tajemstvím, nevysloveným a nepovšimnutým. Severus se bál, že tím vytáhne tu zátku jejich štěstí a Harry byl prostě příliš dobrý v nic neříkání.

"Taky tě miluju," odpověděl Harry, když se od sebe odtrhli.

"Já vím," odpověděl Severus sebevědomě. "To je důvod, proč jsme stále svoji."

"Pšt, neprozrazuj moje tajemství," zašeptal mu Harry do ucha, oči mu pobaveně svítily, když se odtáhl. "Uvidíme se doma, Severusi."

Přemístil se s tichým 'pop', a nechal Severuse s jemnou stopou svého teplého těla proti jeho, s pocitem euforie v hrudi a poskládaným receptem v ruce. Tohle byl jeho způsob jak odpovědět na všechny otázky, a tak nechal po krátkém rozhovoru pana Havershama odejít, zavřel svůj obchod, poslal sovu slečně Patilové a odešel do své laboratoře, aby připravil základní Spací dryák.


KONEC
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ester Ester | 1. března 2018 v 16:16 | Reagovat

Vdaka za peknú poviedku, užila som si ju:-)

2 Karin Karin | 26. srpna 2018 v 22:13 | Reagovat

Moc dík za pěknou povídku.

3 Jana Jana | 23. září 2018 v 17:36 | Reagovat

Veľmi pekná poviedka a dobrý preklad. Ďakujem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama