DI - kapitola 32. - část II.

9. března 2018 v 20:41 | Elloii |  Desiderium Intimum
Kapitola 32. - část II.




Pondělní hodiny se zdály nemožně dlouhé. Dějiny kouzel trvaly asi dvakrát déle než obvykle. Alespoň tak to Harrymu připadalo. Když konečně nadešla hodina lektvarů, cítil současně úlevu i obrovské napjetí, které ke konci hodiny již narostlo do kritického stavu, protože se mu Severus celou dobu vyhýbal pohledem. Za to se často díval k lavici, u které seděl Nott. A chlapec na jeho pohledy odpovídal mhouřením očí a kousáním do rtu.

Harry sevřel zuby a skoro zlomil lžíci, se kterou míchal svůj lektvar. Měl dojem, že ještě chvíli a vybouchne tak, jako minule jeho kotlík. A síla té exploze smete Notta z povrchu zemského.

"Harry, všechno v pořádku?" zeptala se znepokojeně Hermiona, když viděla, že Harry už příliš dlouho míchá lektvar, jako by vůbec nevnímal. "Lektvar by měl být zamíchaný jen pětkrát po směru hodinových ručiček a ty už…"

"Je mi to u zadku!" zavrčel Harry a díval se na Notta zúženýma očima a snil o tom, jakými způsoby by ho mohl mučit. Pro začátek Crucio. A pak vymyslí něco…

Dívka sledovala, kam míří jeho pohled, ale viděla jen Zmijozeli zabrané do práce, tak jen pokrčila rameny a pokračovala ve svém lektvaru.

Harry se zamračil, když viděl, že se Snape konečně rozhodl projít se po třídě a ohodnotit práce studentů. A když se profesor zastavil u Nottova kotlíku, podíval se do něho a... usmál se! To musel být úsměv! Nic jiného! Harry věděl, jak se Severus usmívá, přece to sám několikrát viděl. A teď to dělal! Usmál se, kurva, na toho podělaného Notta!

Och, pokud si chce hrát, tak prosím! Až hodina skončí… Vymyslí nějaký způsob, aby mohl zůstat, a pořádně si s ním promluví!

A nejhorší bylo, že když se Snape přiblížil k jeho kotlíku a podíval se do něj, (tak, aby Harry dokonale věděl, že to úplně zkazil, ale jak měl v takovýchto podmínkách pracovat?), ušklíbl se a popošel dál. Nepodíval se na něj a hlavně se na něj neusmál! Tak proč se k čertu usmál na Notta?! Snape se mohl usmívat jenom na Harryho! Jenom! Jen on si to zasloužil! Jen on kvůli tomu prošel peklem! Tak proč…?

Stiskl oči, cítíc nepříjemné pálení a knedlík v krku. Všechno bylo špatně!

Jakmile zazvonil zvonek, Harry vysvětlil přátelům, že se musí zeptat Snapea, zda jim vypomůže s ochrannou bariérou na jejich večírku (na nic jiného nemohl přijít). Poprosil je, aby šli napřed a slíbil, že se k nim brzy připojí. Ale jakmile se třída vyprázdnila a Harry se otočil ke katedře, téměř spadl na vlastní lavici.

Nott stál vedle Snapea a mluvil s ním! A vypadalo to, že nebylo jeho záměrem brzy skončit, poněvadž si tašku položil na zem, nonšalantně se opřel o stůl, překřížil ruce na hrudi a choval se tak uvolněně, jako by nemluvil s učitelem, ale s…

Harryho pohled vzplanul rudou ohnivou zuřivostí. Severusovi černé oči se na chvíli oddělily od Zmijozela a spočinuly na Harrym. Chlapec cítil výbuch takového vzteku, že si sotva dokázal připomenout, že nemá udělat nic hloupého. Jediné, co v této chvíli chtěl, bylo vrhnout se na toho nechutného Zmijozela a odtáhnout ho od Severuse! Od jeho Severuse!

Klouby na rukou mu téměř zbělely a tak se otočil na místě a vyrazil z učebny, aniž by za sebou zapomenul třísknout dveřmi. Udělal to trochu silněji, než chtěl, protože studenti před třídou uskakovali před padající omítkou.

Ron a Hermiona se překvapeně otočili. Harry je doběhl a zavrčel: "Rozmyslel jsem si to. Nebudu toho slizkého bastarda o nic žádat!"

Pak prošel kolem nich a šel tak rychle, že jeho přátelé s ním sotva drželi krok.

Och, jen počkej, až přijde večer…

***

Harry nešel na večeři. Seděl v ložnici a pátral v plánku. Nott a Snape šli po hodině k němu do kabinetu a seděli tam celou dobu. Celou tu zatracenou dobu! A ani nešli na večeři. To nebylo normální!

Ne, už to nevydrží! Půjde tam! Hned teď! A zjistí, o co jde!

Jeho trest začínal v sedm, těsně po večeři, ale přece se mohl objevit o trochu dřív.

Rychle vtěsnal plánek do kapsy, nazul si boty a rázným krokem se vydal do sklepení.

Než se tam dostal, v hlavě se mu zrodilo několik plánů. Od vpadnutí tam a prokletí obou (pokud teda nebudou dveře zamčené, to by jasně značilo, co tam ti dva dělají…), přes normální vstup, poslání Snapeovi zprávu, že o všem ví, až po… odposlouchávání za dveřmi, v naději, že by tak mohl něco zjistit. Nakonec si vybral to poslední. Prozatím.

Položil ucho na dřevěný povrch, ale neslyšel nic jiného než absolutní ticho. A to znamenalo, že Severus použil tišící kouzlo.

A už toho má dost!

Harry kopl do dveří. Jednou a podruhé. Jak předvídal, nic se nestalo. Odstoupil a sáhl po hůlce, aby je rozrazil, když... se náhle otevřely.

Harry ztuhl. Před ním stál Nott. Když uviděl Harryho, překvapeně se zamračil. Ale velmi rychle se mu na rtech objevil křivý úšklebek.

"Pottere… Jaké překvapení?"

Harry téměř vybouchl vzteky, ale přesto rychle hledal ve své vířící mysli nějakou adekvátní přezdívku, jež by mohl Zmijozela obdařit, ale byl v takovém stavu, že v něm nezbyla žádná představivost, tak vyštěkl:

"Ty slizký, parch…" začal, ale zastavil se, když se za ním objevil Severus. Jeho oči se přimhouřily, když padly na Harryho.

"To je pro dnešek vše, pane Notte. Můžete odejít. Budeme pokračovat po svátcích." Řekl a pak se otočil k Harrymu. "Prosím pojďte, pane Pottere. Nepochybuji, že vám jistě chybí vaše tresty, když jste přišel o tolik dříve."

'Ha! Tos nečekal, co?' pomyslel si Harry. 'Zaskočil jsem tě! Přerušil jsem to, co jste tu dělali a teď jsi naštvaný… Ha!'

"Přišel jsem dříve, protože mám domluvené rande!" zavrčel Harry a pocítil zlomyslnou satisfakci, když viděl, jak Snape překvapeně pozvedl obočí.

"Dobrou noc, profesore." Nott se lehce uklonil, jako by si nebyl vědom napětí ve vzduchu, a když míjel Harryho, věnoval mu pohrdlivý úšklebek. Ruka Nebelvíra mimovolně sjela k hůlce, ale zastavila se pod vlivem Snapeova hlasu:

"Pottere. Dovnitř. Hned."

Harry byl nucen stáhnout ruku, navzdory tomu, že měl mysl plnou nádherných vizí, v nichž se mu Nott v bolestných křečích svíjel u nohou, pak si odfrkl a prošel kolem muže, aniž by se na něj podíval byť koutkem oka. Cítil v sobě tak naléhavý, kousavý, zběsilý vztek a rozčílení, že věděl, že mu bude stačit už jen chvilka a určitě něco vyhodí do vzduchu. A s největší pravděpodobností to budou záda vzdalujícího se Notta.

Jakmile se dveře zavřely, Severus je zamkl a použil tišící kouzlo, pak přešel přes kabinet a sedl si ke stolu.

Všechno uvnitř Harryho se třáslo hněvem. Věděl, že bude stačit jen jedno silnější pošťouchnutí, aby se dostal až na hranu ovládání a vypustil bouři zuřivosti.

"Posaď se. Ještě jsem neskončil. Pokud se příště rozhodneš přijít dříve bez ohlášení, a budeš se chovat jako vzteklý pes, kterého náhodou pustili z vodítka, zůstaneš venku. Teď si sedni, dokud nevychladneš, a pak mi vysvětlíš své chování. A doufám, že pro to budeš mít dobré vysvětlení, protože vypadáš, jako bys chtěl proklít jednoho z mých studentů, a já nemám v úmyslu…"

Ta slova už byla moc. Přišel sem, aby se dozvěděl pravdu, protože Snape ho pravděpodobně podváděl už od samého začátku, a on se choval tak, jako by nevěděl, o co jde, a ještě ho za to obviňoval?!

"TY ZASRANÝ BASTARDE!" zařval a cítil, jak všechen hněv a frustrace, které v sobě dusil, se konečně převalila přes jeho ústa. "JAK MŮŽEŠ?! JAK TOHLE MŮŽEŠ DĚLAT?!"

Severus zmlkl a zaskočeně se na něj podíval. Nakonec se zamračil a počastoval chlapce přísným pohledem.

"Nemluv semnou takovým tónem, Pottere."

"To víš, že budu!" Harry udělal pár kroků ke stolu. Opřel si dlaně o desku a vryl se planoucíma očima do Snapea. "Vím, co s ním děláš! Mě neoklameš! Vím o všem! Viděl jsem, kolik času spolu trávíte! Viděl jsem, jak ses na něho usmál! Proč to s ním děláš? Už ti snad nestačím?" Jeho hlas se zlomil a Harry musel přestat, aby se nadechl.

Severus na něj chvíli ohromeně zíral, ale pak se jeho pohled rychle změnil na… pobavený. Zaklonil se v křesle, složil si ruce na hruď a zamračil se.

"A je to tak, Pottere. Domyslil sis, že tě s tímto Zmijozelem 'podvádím', a proto jsi sem přišel a předvedl mi toto žalostné představení? Odpusť mi, že ti netleskám, ale mám trochu lepkavé prsty. Nedokázal jsem ho přestat kouřit, když ses nám rozhodl přerušit naši schůzku," řekl Severus a zlověstně se usmál.

Harry pocítil výbuch nenávisti.

"PŘESTAŇ SI ZE MĚ DĚLAT SRANDU!" vykřikl a vztekle smetl vše, co bylo na stole. Pergameny, inkoust, několik lahviček a knížek přistálo na podlaze. Harry uslyšel, jak se rozbíjí sklo, ale ani to s ním nehnulo. Jeho oči byly plné ohnivé rudé, připomínající lávu. Viděl, jak se tvář muže změnila. Jak polevila a najednou se v ní objevil… šok. Ale Harry už propadl ohnivé zuřivosti a nic už ho nemohlo zastavit. Udeřil dlaněmi do stolu a sklonil se ještě víc, z jeho úst vyšel jen sykot: "Pícháš ho, že jo? Pícháš ho na tomhle stole! Vím to! Ty zasraný bastarde! Kde ses ho dotýkal? Ne, nechci to vědět, je mi to jedno!" Harry zavřel oči a přitiskl si dlaně na uši. "Nechci to slyšet!"

Jakmile pomyslel na Notta nahého, jak leží na Severusově stole a ten je nad ním nakloněný, pocítil v žaludku bolestivé sevření, jako by ho něco propalovalo a jeho srdce bilo tak rychle, že mu zvonilo v uších. Připadalo mu, jako když každou chvíli vzplane.

Zaslechl zvuk posouvaného křesla a několik kroků. Ostré zatřesení jeho ramen ho donutilo otevřít oči.

"Okamžitě se uklidni!" přikázal Severus a ostře na něj shlížel. Jeho prsty se pevně zaťaly do Harryho jako ve svěráku, ale jemu se podařilo uvolnit, odskočit a zakřičet: "Nešahej na mě!"

Muž se zamračil a natáhl ruku. Chytl Harryho za košili a přitáhl ho k sobě prudkým tahem. Pak zuřivě zasyčel:

"Říkal jsem ti, aby ses uklidnil, Pottere! Jestli tomu nerozumíš, velmi rychle tě můžu zklidnit sám, ale nebude to příjemné!"

Harry s ním začal bojovat. Nechtěl být tak blízko něho. Ne po tom, co před očima viděl, jak ty chladné prsty hladily kůži někoho jiného. Když ten černý plášť dopadal na úplně jiné tělo. Tělo, které nepatřilo Harrymu.

"Nedotýkej se mě!" Zakřičel, vzpíral se a snažil se osvobodit.

"Nedotýkat se tě?" Muž si odfrkl. "Nechtěj mě rozesmát, Pottere. Žiješ jen pro můj dotek a ty to dobře víš."

Harry ztuhl, těžce dýchal a zíral na toho muže, jako by ho chtěl očima spálit na uhel.

Harryho mysl pracovala na plné obrátky. Snažil se něco vyčíst z mužových černých očí, ale nic nenašel. Před jeho očima se vynořovaly další představy. Co když Nott nebyl jediný? Co když jich bylo víc?

"Koho ještě pícháš, ty parchante?" zařval muži do tváře.

"Všechny, Pottere. Každého studenta, který ke mně chodí na tresty. Pořádáme zde malé orgie." Řekl Snape. Řekl to takovým tónem, jako by mluvil o odpoledním čaji mezi přáteli, ne o…

Cosi se v Harrym zlomilo, když mu jeho představivost poslala další obrázek Severuse a… Rychle natáhl do plic vzduch, protože měl pocit, jako by mu je někdo vysál a nic v nich nezbylo, a on nemohl dýchat. Začal se dusit, neschopen se vypořádat s hrůzou, jež trhala jeho srdce na kusy.

Severusovi oči se rozšířily, když uviděl, do jakého stavu jeho slova Harryho přivedla. Přitáhl si ho ještě blíž a zíral do vytřeštěných zelených očí.

"Kruci, Pottere! Nepíchám každého studenta, kterého vpustím k sobě do kabinetu."

Ty slova s Harrym nic neudělala. Bojoval o každý nádech, cítil se stejně jako během druhého úkolu Turnaje, když ho ty potvory vtáhly do hlubin a on nedokázal nic dělat. Připadalo mu, jako by jeho plíce měly explodovat.

"Nemůžu… dýchat…" podařilo se mu zasípat a zoufale se snažil nabrat vzduch.

A teprve pak se Snapeův hlas dostal až k jeho vědomí.

"Podívej se na mě, Pottere!" Harrymu se podařilo zvednout víčka. Uviděl, jak na něj zírají černé oči, v kterých plálo něco jako… strach. "Uklidni se a zhluboka dýchej. Nemám nikoho jiného, tak se přestaň týrat. Přestaň!" V Severusově hlasu znělo zoufalství.

Do Harryho plic se dostal vzduch. Zhluboka se nadechnul, cítíc, jak panika pomalu ustupuje. Ale vzplanul ještě větším hněvem, když si uvědomil, že Snape se mu celou dobu jen vysmíval, jako by si za vše mohl sám. Ale to on byl vinen! To on…

"Nevěřím ti!" zavrčel. "Nesmíš ho… Nikdy víc už ho sem nepouštěj!"

Snapeův pohled se stal znovu chladným, když už byl Harry v pořádku a znovu dokázal zuřit. A zdálo se, že i on začínal být vzteklý, protože byl nucený říkat něco, co evidentně nechtěl.

"Ty mi nebudeš rozkazovat, štěně! Můžu si sem pouštět, koho chci, a ty mi tu nebudeš dělat žárlivé scény! Vypadni a vrať se, až vychladneš!" řekl Severus, pustil ho ze sevření a odstrčil ho. Harry se zakymácel a udělal pár kroků dozadu, než se mu podařilo chytit rovnováhu.

"Fajn! Mám toho dost! Měl bych dostat medaili za to, že sem to s tebou tak dlouho vydržel! Ale je konec! Už sem nikdy znova nevkročím!"

Mužovi oči se zableskly ledovým vztekem a jeho rty se stáhly natolik, že téměř zbělely.

"Vrať se ke svým ubohým přátelům a nelez mi na oči!"

"Fajn!" Odsekl Harry. "To vlastně hodlám udělat! Nebudu tím druhým! Můžeš si dál píchat se svým oblíbeným Zmijozelem jak chceš! Je mi to jedno!"

Otočil se tak prudce, že se téměř zapotácel a pak vyrazil k východu. Popadl kliku, ale dveře byly zamčené. Zatáhl jednou, dvakrát, měl pocit, že je brzo vyrazí, jestli se hned nedostane pryč. Kéž by z něj to protivné pálení a žhnoucí plameny konečně zmizely!

Ale dveře byly stále zavřené. A Harry byl teď v takovém stavu, že by je pravděpodobně spíš odstřelil, než by je dokázal odblokovat kouzlem.

"Otevři, ty zkurvysyne! Otevři, hned!" vykřikl, a mlátil do dřevěné plochy. Koutkem oka zaregistroval za zády pohyb. Prudce se otočil. Severus stál za ním a vypadalo to, že se ho chystá znovu popadnout. Harry zvedl ruku, aby tomu zabránil, udeřil ho, cokoliv! Ale muž ho stejně chytil a bolestivě stiskl. Harry zakřičel, když mu Snape ruku protočil, přitiskl jej tváří ke dveřím a pevně jen tlačil k dřevěné ploše.

Snažil se osvobodit, ale muž byl silnější. Neměl proti němu šanci.

Severus na něj natlačil své tělo, a Harry zaječel, když ucítil v přetočené ruce bolest, jak ji Snape držel tak pevně, jako by mu ji chtěl zlomit.

"Mně se nerozkazuje!" Zaslechl jedovaté zasyčení přímo u svého ucha. "Zapamatuj si to. Protože příště až se to pokusíš udělat znova, možná nebudu tak velkorysý, a vykopnu tě a tuhle frašku ukončím." Když ta slova slyšel, žaludek se mu bolestivě stáhl a srdce se mu sevřelo ještě větší bolestí, než cítil v ruce. "A teď, Pottere… Si vyjasníme pár věcí. Za prvé: Jestli ještě jednou budeš ignorovat moje příkazy a přijdeš sem, abys mi dělal scény, opírajíc se o jednu ze svých nesmyslných emocionálních představ, bez toho, aniž bys měl jakýkoliv důkaz, nebudu se příště obtěžovat si to všechno přetlumočit a prostě tě kopnu do zadku. Za druhé: Ještě stále jsem zde profesorem a studenti ke mně občas chodí na tresty, anebo na doučování, Pottere. A pokud to nechápeš, nechám ti příště otevřené dveře, abys lépe slyšel. Je toto řešení v pořádku?" bez čekání na Harryho odpověď pokračoval. "A za třetí: nikoho, mimo tebe, nepíchám. Nikoho. Mé ujištění by ti mělo stačit, a jestli ne, hned ti to názorně předvedu."

Harry ucítil, jak muž povolil stisk. Měl problémy s dýcháním a vypadalo to, že Severus rovněž. Neměl ale čas o tom přemýšlet, protože ho Snape popadl za hábit a trhl s ním tak prudce, že se rozplácl na stole. Harry překvapeně vykřikl, když se udeřil zády o desku. Na okamžik ztratil orientaci. Hned ji ale získal, když se před ním objevil Severus, propalující ho pohledem, otočil ho čelem od sebe a namáčkl ho na stůl.

Ale Harry mu to nechtěl dovolit. Chytil ho za ruce a odhodlaně se na Snapea podíval.

"Chci tě vidět," vydechl a cítil, jak se chvěje. Z hněvu, frustrace a ještě něčeho… něčeho, co rozkvétalo v jeho bedrech, a co se právě teď stalo jeho jedinou prioritou. Jediné, co chtěl, bylo dostat toho muže stojícího před sebou.

Severus splnil jeho prosbu. Zatlačil ho na stůl a vytáhl hůlku. Jedním pohybem zbavil Harryho oblečení a rozepnul si své kalhoty. Harryho oči se zableskly, když uviděl mužův zarudlý tvrdý penis a tmavé chloupky kolem něj. Snape obtočil kolem své erekce dlaň a přejel po něm. Po několika tazích byl jeho penis pokrytý známou substancí. Ten pohled stačil, aby se Harryho oči rozšířily a srdce mu téměř vyskočilo z hrudi. Ale nic víc neviděl, protože ho Severus zatlačil na stůl, a roztáhl mu nohy. Opřel se rukama po obou stranách Harryho hlavy, a naklonil se tak nízko, že Harry viděl jen jeho černé oči. Na okamžik se Severus díval do jeho zelených očí, jako by se chtěl dostat až do jeho mysli, a pak do něj pronikl jediným hladkým tahem. Nebelvírovo tělo se pro něj otevíralo s každým přírazem víc a víc, jako pokaždé, ale tentokrát v tom nebylo nic jiného než jen odhodlanost, tvrdohlavost a touha něco dokázat.

A Harry ucítil, jak se Severus stáhl a znovu se do něj vnořil, zvyšujíc tempo.

Chlapec zvrátil oči, když pocítil vlny rozkoše, co se mu při každém přírazu rozlévaly tělem.

"Podívej se na mě!" zavrčel muž a pokáral Harryho obzvlášť tvrdým přírazem.

Chlapec hlasitě zasténal, zvedl víčka a zadržel dech, když se do něj Severusovi oči znovu vpily, jako by se mu snažil říct něco důležitého.

Harry v sobě cítil oheň. Oheň potěšení. Oheň hněvu. Chtěl od sebe Snapea odtrhnout a roztrhat ho. Chtěl by mu způsobit bolest, jakou dnes cítil on sám, chtěl mu ublížit. Pořádně. Protože patřili jen sobě. Protože on náležel Severusovi a Severus patřil jemu. Jen jemu.

Chytil ho za hábit a přitáhl ho blíž. Jejich tváře byly od sebe vzdálené jen na milimetry. Cítil na kůži mužův horký dech. Neviděl nic než černě ebenové oči pronikající do jeho mysli.

"Jsi můj," vyhrkl přerývavým hlasem. "Jen můj! Patříš jen mě! To já tě nalezl. Já tě dobyl. Jestli se tě někdo jen dotkne… ublížím mu!"

Severus se na okamžik zastavil. V jeho očích něco zablikalo. Na tváři se objevil stín spokojenosti, po kterém začal Harryho šukat ještě větší rychlostí, ještě větší silou a ještě větší zuřivostí. Tak, jako by ho chtěl současně odměnit i potrestat.

Harryho víčka se nedobrovolně zavřela, a pak uslyšel zuřivé zavrčení:

"Dívej se na mě, zatraceně!"

Harry otevřel oči, a narazil na drtivý, agresivní pohled, jenž mu vstoupil až do duše. Musel udržovat oční kontakt za každou cenu. Ale bylo to tak těžké, když každý příraz do prostaty ho zbavoval schopnosti myslet a jeho smysly to vynášelo až ke stropu.

V nose cítil ostrý, hořkosladký pot muže, slyšel jeho těžký dech, skoro cítil hrubost jeho šatů a teplo jeho dechu, ale jeho oči neviděli nic, než jen temnotu. Snape byl nad ním, byl v něm, byl všude. Vyplňoval ho tak, že měl dojem, že už v něm nezbylo nic jiného. Pro Voldemorta, pro válku, pro školu, pro přátele, pro minulost ani budoucnost. To všechno přestalo existovat. Tak dlouho, dokud byl Severus tady, byl v něm, byl s ním… nic nebylo důležitější.

Usmál se a ještě pevněji sevřel mužovi šaty. Severus, vidíc jeho úsměv, se trochu odtáhl, aby si prohlédl celou jeho tvář. Olízl si rty, zpomalil, a přirážel v ostrých pomalých, hlubokých přírazech, jimiž vyplňoval mezery mezi jednotlivými slovy:

"Nemám. Nikoho. Jiného."

Harryho žaludek se stáhl, a oči se rozšířily. Jeho penis se díky těm slovům zachvěl a napětí jeho nitra se dostalo do kritického stavu. Věděl, že ještě trochu, ještě chvíli a…

Cítil, jak se za jeho krk přesunula Severusova ruka. Muž mu nadzvedl hlavu a přitáhl ji ke své tváři. Naklonil se ještě níž a zastavil se milimetry od jeho ucha. Štíhlé prsty se zabořily do jeho vlasů a pevně je chytily. Harryho ruce se zvedly a ovinuly se okolo mužova krku v objetí tak silném, že by jej nikdo nedokázal odtrhnout. Harryho tělo se začalo nekontrolovatelně třást, když zaslechl ten neuvěřitelně horký dech a šeptání:

"Jsi…

Hluboký, dlouhý příraz.

"…jenom…"

Teplý dech na jeho uchu.

"…ty…"

Prsty zarývající se do jeho těla.

"Pottere."

Šeptání přešlo do chraptivého zasténání, když se Severus dostal na vrchol, jeho tělo se napjalo a přitisklo se na Harryho tak tvrdě, že ho málem rozdrtil o stůl. Pulzování v jeho zadku ho skoro trhalo na kousky.

Ale Harry to téměř necítil, protože sám padal do propasti potěšení ze svého vlastního orgasmu. Všechno v něm hořelo, a pod víčky viděl miliony hořících jisker, které mu procházely kůži a dráždily každý nerv. Vtiskl tvář k Severusově šíji, zadusil chraplavý výkřik a stiskl ho tak pevně, že ani jeden z nich nemohl dýchat.

Přál si, se v něm utopil. Být tak blízko, aby cítil, jak jeho srdce bije těsně vedle něj. A nikdy, absolutně nikdy ho neopustit.

Nevěděl, kolik času uplynulo. Měl pocit, jakoby plul někde daleko. Viděl jen temnotu a slyšel jen hlasitější a hlasitější dechy, jež ho v tichém horku obklopovaly. Své a Severusovi.

Muž na něm ležel a dýchal. A Harry cítil jeho váhu, cítil zvedající se a klesající hruď, slyšel hluboký dech u svého ucha. Usmál se pro sebe.

Uklidnil se. Severus se posunul a napřímil, opírajíc se na loktech. Harry zadržel dech, když viděl ten zamlžený pohled. Severusova tvář byla tak blízko… Cítil na tváři jeho dech, pomalu se vracející k normálu.

A poprvé… nechtěl nic víc. Jen když by to bylo vždy tak, jako nyní. Jen když s ním Severus zůstane. Že to nikdy neskončí. Nikdy.

Zvedl dlaň a dotkl se hrubé tváře, díval se do těch zamlžených, hlubokých očí a tiše zašeptal:

"Jsem jen já. A vždycky budu."

Na chvíli se v černých očích objevil temný stín a vráska mezi obočím se prohloubila. Harry cítil úzkost, kterou nedokázal ospravedlnit. Ten stín se mu nelíbil. Něco nebylo v pořádku. Už Severuse znal. Znal jeho reakce.

Zamračil se.

"Severusi?"

Muž sevřel rty a odtáhl se. Harry ho nejprve nechtěl pustit, ale nakonec to vzdal. Beze slova sledoval, jak si Snape natáhl kalhoty. Nepodíval se na něj. Jako by Harry řekl něco špatného.

"Co se stalo?" zeptal se nejistě a podepřel se na loktech. Chtěl vstát, ale jeho svaly odmítly po tak intenzivním orgasmu spolupracovat a nechtěly ho poslouchat.

"Oblékni se a přijď za mnou." řekl nakonec Severus. Jeho hlas byl znovu pevný.

Harry naklonil hlavu a díval se na muže, jenž si zapínal kalhoty. Snažil se vypadat vyrovnaně.

Vyburcoval své tělo, aby se posadilo na stůl a podezřívavě Snapea sledoval.

"Přestaň na mě zírat, Pottere." řekl muž, zjevně otrávený. "Možná bych ti měl dát svoji fotku? Možná by ses pak mohl dívat na ni a ne mě sledovat s tím hloupým výrazem ve tváři."

Harry zkřivil rty. Snape byl opět Snape.

"To je dobrý nápad," potvrdil a usmál se. "Pověsím si ji nad postel a budu u ní masturbovat."

Muž mu věnoval napůl otrávený, napůl pobavený pohled.

"Jako bys to už nedělal…" ušklíbl se.

"Jak můžeš vědět, co dělám po nocích?" zeptal se vzdorovitě.

Severus přimhouřil oči. Na jeho rtech se objevil tajemný, křivý úsměv.

"Domnívám se, že to samé, co já."

Harry cítil, jak mu čelist klesá k zemi, ale nestačil odpovědět, protože si Severus odfrkl a zmizel za dveřmi svých komnat.

Chlapec seskočil ze stolu, aby ho následoval a rozhodl se, že všechno podrobně zjistí, ale pak si uvědomil, že vlastně nemá ponětí o tom, kde je jeho spodní část oblečení.

"Co si udělal s mými kalhotami?" křikl směrem k otevřeným dveřím, a rozhlédl se okolo, ale Snape mu neodpověděl. S povzdechem vešel do obýváku, cítíc teplý plamínek radosti, s neurčitým stínem úzkosti, kterého se nedokázal zbavit.

Anebo to byla jen jeho bujará fantazie?


* "Tainted love" by Marilyn Manson
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Radka Radka | E-mail | 13. března 2018 v 10:10 | Reagovat

Báječný překlad, kvalitní.
Moc díky, že se tomu věnuješ a pokračuješ.Povídka je úžasná.

2 Sara Sara | 14. března 2018 v 0:58 | Reagovat

Uzaasnaa si!!! Netrpezlivo cakam na pokracovanie :-)

3 Lenushka Lenushka | 15. března 2018 v 11:33 | Reagovat

Harry a jeho žárlivost.. To prostě Severus nemohl nechat jen tak bez odezvy. Famózní. Těším se na pokračování.

4 belldandy belldandy | E-mail | Web | 16. března 2018 v 13:59 | Reagovat

Děkuji,že si se ujala překladu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama