DI - kapitola 33. - část III.

27. března 2018 v 19:30 | Elloii |  Desiderium Intimum
Kapitola 33. - část III.





Později večer se k nim připojil Hagrid. Vstoupil trochu nestabilně a chvíli stál ve dveřích, rozhlížíc se s výrazem bezduchého úžasu na tváři.

"Tady, Hagride!" mávla na něj Tonksová a pozvala ho ke stolu. "Co si dáš?" zeptala se, když se poloobr usadil mezi ní a Harrym.

"Och, jako vždycky," mávl Hagrid velkou dlaní. "Starý Aberfoth bude vědět."

Po několika okamžicích před něj hospodský postavil obrovský džbán něčeho, co sálalo alkoholovou vůní tak, že Tonksová i Harry byli nuceni se odklonit, poněvadž měli pocit, že jim to vyleptá dírky v nose.

"Co se s touhle hospodou stalo?" zeptal se, když si zavdal pořádný lok a spokojeně se usmál. "U Merlina, vypadá to tu, jako kdyby sem někdo pustil kandovcový skřítky."

"Co jsou to kandovcový skřítci?" zeptal se Ron zamračeně.

"Taková malá stvoření, co se snaží všechno ozdobit mašlemi, kytkama a různým smetím. Vypadá to, jako by jich tu někdo vypustil celý stádo."

Hermiona si odkašlala, Neville sklonil hlavu a Tonksová zčervenala tak, že i její vlasy se zbarvily do červena.

Hagrid se na ně překvapeně podíval a po chvilce se mu oči rozšířily překvapením. Zrudnul a začal mumlat:

"Oj, já jen myslel…"

"Ne, to je dobrý." Mávla Tonksová rukou. "Jen jsem chtěla, aby to bylo hezké. Ale myslím, že jsem to trochu přehnala." Rozhlédla se po místnosti s očividně deprimovaným výrazem na tváři.

"No, možná že…" začal Ron, ale zastavil se bolestným vyjeknutím. Vyčítavě se podíval na Hermionu a masíroval si bok.

"Všechno je to moc pěkně nazdobené. Moc se nám to líbí. Že, Rone?" zeptala se nebelvírka, vpíjíc do chlapce intenzivní pohled.

"Jo, moc pěkný…" zamumlal, dál si masírujíc bok.

"Opravdu pěkné," řekl Neville a povzbudivě se usmál.

"Ano, moc," řekla Anastasia.

Harry na sobě cítil pohledy plné očekávání. Upil lok piva a zamračil se.

"Co?" zeptal se. Právě si ukládal do hlavy vysvětlení 'incidentu s Ginny' pro Snapea a ani nevěděl, o čem jeho přátelé mluvili. A teď na něj všichni hleděli, jako by na něco čekali. "O co jde?" zopakoval, mírně otrávený. Zachránil ho tichý, lehce zasněný Lunin hlas:

"Pěkné…" Všechny oči se otočily na ní. Dívka si podpírala hlavu dlaněmi a dívala se na Tonksovou. "Všechno, na co se dívám, je tak pěkné…" zašeptala. Vypadala jako zhypnotizovaná.

Tonksová se začervenala a sklonila hlavu.

Harry postřehl zamračené zamyšlení Hermiony a rozhodl se, že je na čase zakročit do akce.

"Tak… ee… Jak to jde, Hagride? Co škvorejši?"

"Och, strašně vyrostly. Kdybys viděl, jaké mají teď zuby… ostré jak břitvy. Mohly by vás propíchnout jak sejra, pokud by vás chytily." Hagrid se ušklíbl a zrudl pýchou. "Chtěli byste je vidět?"

"Ne."

"To není třeba."

"Nemusíš se obtěžovat."

Sbor nesouhlasného mumlání způsobil, že Hagrid posmutněl a spustil ramena.

"Co s nimi budeš dělat, Hagride?" zeptala se Hermiona, vidíc zklamání na přítelově tváři. "Ředitel asi… nedovolí, aby sis je nechal, ne?"

"Och, profesor Brumbál by to dovolil, ale… jiní profesoři nejsou nadšení. Prfesorka McGonagallová tvrdí, že jsou příliš nebezpečný, aby se ukazovaly děckám."

Hermiona a Ron si vyměnili pohledy. Hagrid žádné zvíře nepovažoval za nebezpečné, dokud někoho nějaké nehryzlo. A dokonce i tehdy se ho zastával, vysvětlujíc že 'je to jen zvíře, mělo hlad… když ho podrbete, bude spokojený, jenom někdy, když se naštve, tak může kousnout, ale to je protože si chce hrát, a všichni se ho bojí, a on tomu nerozumí, a taky se bojí, ale když se to stane, je to jen nehoda… no, ale je to jen mazlíček, a to je přece v pořádku, že jo…"

"Ale podařilo se mi přesvědčit prfesora Brumbála, aby je vypustil do lesa, aby tam mohly volně žít a hlídat ho," poloobrův pohled spočíval na Harrym a chlapec potřeboval chvilku, aby pochopil o jakém 'hlídáním' to mluvil.

No, další stádo krvežíznivých potvor se zuby ostrými jako břitvy by se mohlo zbavit případných nežádoucích, vraždící zvířata. Ale mohl by vsadit hrst galleonů na to, že místo, aby se stal les bezpečnější, bude připomínat, jako byste vložili ruku do rybníka plného hladových piraní.

Usmál se.

"To… je skvělé," zamumlal. "Zakázaný les se nakonec stane ještě nebezp… teda, bezpečnější."

Soudě podle výrazu ostatních, sedících u stolu, mysleli všichni na to samé.

"A co u vás?" zahuhlal Hagrid a široce se usmíval.

***

'Něco extra' od Tonksové mělo na každého nezvykle zajímavý efekt. Ron a Hermiona se na sebe začali dívat a byli na sebe velmi milí. Ryšavec po nějaké době úplně zapomněl na Ginny, která se muckala v rohu se svým přítelem, a nemohl odtrhnout oči od Hermioniných zčervenalých tváří a explodujího opileckého chichotání. Anastasii nakonec znudilo dělat na Harryho oči odkopnutého štěněte a šla si zatančit s Nevillem.

Harry si vydechl úlevou. Měl jí už skutečně dost. Cítil, že se mu stále víc točí hlava. Což bylo, popravdě, docela příjemné. Přinejmenším mu to dovolilo zapomenout na ten obrovský pocit ponížení a strachu, který cítil, když viděl Snapea stojícího ve dveřích. A na bolestné sevření v hrudi, když slyšel Luny slova: "To znamená, že ho miluješ."

Sevřel víčka a snažil se tyhle myšlenky vyhnat z hlavy, pak otevřel oči a podíval se na Rona, který se už nějakou dobu snažil zoufale dívat na taneční parket. A na Hermionu. A na parket. A na Hermionu.

No, vypadalo to, že jeho přítel potřeboval malou pomoc. A Harry byl rád, že mu jí může dát. Hlavně aby mohl zapomenout slova, jež se ozvěnou odrážely v jeho mysli a na pohled černých očí.

Hermiona vášnivě hovořila s Tonksovou, Lunou a Hagridem, který vypil už dva džbány a začal třetí. Harry se mírně posunul ke straně a kopl. A zdálo se, že dokonce trefil Ronovu nohu, poněvadž se jeho přítel zašklebil a mrzutě se na něho podíval.

Ukázal hlavou k parketu, a pak na Hermionu. Ron se začervenal a zavrtěl hlavou. Harry ho kopl znovu. Ron se na něj rozzlobeně podíval a protočil oči. Nervózně se podíval na Hermionu a hlasitě polkl. Chvíli seděl, jako by se přemlouval, a po chvíli se znovu podíval na Harryho, jako by hledal podporu a další kopnutí. Ale Harry jen zvedl palce a usmál se.

Ron se zhluboka nadechl a střídavě zrudl a zbledl, naklonil se k Hermionině uchu a cosi jí zašeptal. Dívka zčervenala a odklonila se od rozhovoru. Podívala se na Rona, nesměle se usmála a přikývla.

Oba vstali a zamířili k tanečnímu parketu. Ron se na okamžik otočil, aby Harrymu poslal radostný úsměv, a chlapec zadusil smích lokem piva.

Och, mezi nimi popravdě zela propast... Ohromná, nesmírná propast…

Zavrtěl hlavou a pohlédl na ostatní u stolu, Tonksovou, Lunu a … A kam se poděl Hagrid?

Harry se rozhlédl a spatřil, že poloobr sedí u baru a vyprazdňuje další džbán, a vede živý rozhovor s hospodským.

Luna odložila čtvrtou prázdnou sklenici máslového ležáku, a nejistě se usmála.

"Nevěděla jsem, že je to tak dobré, Harry. Ráda bych… dala bych si ještě jedno," řekla a rozhlédla se zářivýma, blyštivýma očima. "Všechno je tak… rozzářené. Je to opravdu úžasné." Harry, který sám už měl se zrakem potíže, se rozhlédl po místnosti, naplněné převážně muchlujícími se páry. "Všichni vypadají, že... se dobře baví," dodala havraspárka, a dívala se na pár, jenž se líbal u vedlejšího stolu. Po chvíli sklonila zrak, zčervenala, a podívala se na ubrus. Bokem se dívala na Tonksovou a nesměle se na ni usmála. Zdálo se však, že si toho Nymfadora nevšimla, a byla příliš zaneprázdněná sledováním lidí v místnosti a potěšeně se usmívala.

"Och," zasmála se a nenápadně ukazovala na Rona, který se právě neúspěšně pokoušel políbit Hermionu. "No není to rozkošné? Kdo by si pomyslel, že ta drobotina…"

"Máš krásné vlasy," vystřelila náhle Luna, která od ní celou dobu neodtrhla oči. Harry se zadusil pivem, které právě usrkl, a rychle se podíval na Tonksovou. Její vlasy, ještě před chvílí jasně růžové, nabraly barvu karmínové červeni. Tak jako její tvář. "A teď jsou ještě hezčí," dodala havraspárka, nepřítomně se usmívající a natáhla dlaň k Tonksovým tmavnoucím vlasům. Nymfadora se rychle odtáhla a Luninu ruku odstrčila.

"Přestaň," sykla tiše, a věnovala jí temný, nepříjemný pohled. Nervózně se podívala na Harryho, který sledoval Luniny skelné oči a neodvažoval se promluvit. "Tvoje kamarádka asi příliš pila, Harry," zasmála se nervózně Tonksová, ale její vlasy se nezměnily.

"Nemluv o mně, jako bych tu nebyla," zašeptala Luna a zničeně se na ni dívala. "Víš, že tu jsem."

Harry si lokl svého piva a podíval se na Tonksovou, očekávajíc její reakci. Poprvé uviděl nepřeberné množství pocitů na Lunině věčně zasněné tváři. Byl si téměř jistý, že všechna její podezření jsou pravdivá. Ale nechtěl se vměšovat a tak čekal na další vývoj rozhovoru.

"Možná byste mohli jít tancovat? Bavte se." Vypadalo to, že se Nymfadora snaží znovu získat kontrolu nad situací. "Konec konců, je to vaše párty. Nemusíte tu sedět se svojí učitelkou…"

Harry viděl, jak Lunina tvář zrudla a dívka otevřela ústa, aby něco řekla, ale v té chvíli se u nich objevila velká Hagridova postava.

"Musel jsem si popovídat se starým přítelem," zahřměl. "Co mi ušlo?"

Nevědomky přetrhl napětí, jež viselo ve vzduchu, usadil se mezi Harryho s Tonksovou a Lunu, rozdělujíc je. Harry si odkašlal a rozhodl se, si s Hagridem povídat, aby si Luna a Tonksová mohli vysvětlit své chování. Anebo se prostě bude dívat na ubrus nebo na stěnu, jestli to bude potřeba.

"Jsem rád, že jsi přišel," zadrmolil.

"Přece bych se nevyhnul takové oslavě," zaduněl Hagrid. "Každopádně mi chyběli Ron a Hermiona. Navštěvují mě ještě méně než ty." Podíval se do svého džbánu a povzdechl si. "Nikdo si už nevzpomene na starého hajného."

"Přestaň, Hagride. Samozřejmě, že si vzpomeneme. Navštívím tě na Vánoce, slibuju. Přece zůstávám v Bradavicích. Víš o tom, ne?"

"Joo. Je mi to líto, Harry."

"Proč líto?" Harry se zamračil a podíval se na depresivní postavu poloobra.

"Vím, že bys radši trávil Vánoce s Ronem a Hermionou, místo abys tu hnil se starýma profesorama," zamumlal Hagrid a zíral do svého džbánu tak úporně, jako by to byla jediná věc, která ho ještě udržovala ve vzpřímené poloze. "Myslíš, že sem se to za tebe nepokusil domluvit? Jakmile sem zjistil, že tě tu zamýšlí nechat na Vánoce, spěchal sem za ředitelem a pověděl sem mu… Řekl sem mu… že si ještě mladej a že Artur a Molly jsou velký kouzelníci a že jim bude líto, že tu budeš muset zůstat… a Ronovi to bude líto, i Hermioně… A mě taky, to bude líto, Harry, mě taky…" Harry se snažil zakrýt rozpaky a opět si zavdal velký doušek piva. "Ale ředitel mě nechtěl poslouchat. Říkal, že důvěřuje Snapeovi a jestli Snape tvrdí, že musíš zůstat, tak…"

Harry vyprskl pivo na celý stůl. Chvíli se dusil, nemohl chytit dech. Nadechl se, až když mu přistála velká Hagridova dlaň na zádech. Udeřil se čelem o stůl, čímž se mu ještě víc zamotala hlava.

"Promiň, Harry. Si v pořádku?"

Harry přikývl, lapal po dechu a cítil v očích slzy.

"P-profesor Snape řekl řediteli, že bych měl zůstat na svátky v Bradavicích?" zeptal se. Musel to slyšet znovu. Bál se, že se přeslechl.

"Jo," řekl Hagrid poněkud zmateně. "Promiň, Harry. Nevěděl sem, že tě to tak vytočí. Vím, že prfesora Snapea nemáte moc rádi, ale podle mě je jen…"

Ale Harry už neposlouchal. Díval se na stůl poprskaný pivem s rozšířenýma očima a nemohl uvěřit svým vlastním uším.

Snape! Ten lstivý, záludný Snape! Jak mohl? Harry ho prosil a to téměř na kolenou, aby mu dovolil strávit společně Vánoce a on byl tím, který mu zařídil, aby zůstal v Bradavicích! Udělal to schválně! Udělal to všechno, aby ho Harry prosil a žadonil! A jako obvykle ho přechytračil! Proč o tom předtím nepřemýšlel? Pouze úplný idiot by se domníval, že se Snape tak snadno podvolí a nepřijde na ten, och, tak jakože chytrý plán. To on tahal za všechny nitky od samého začátku. Mohl si to domyslet. Snape se moc nebránil. A vzpomínal si, teď, teď si už vzpomínal. A pochopil. Pochopil, proč když se zmínil o tom, že pojede k Weasleyovým… proč se na něj Snape podíval tak zaskočeně. A viděl v jeho očích hněv. Byl naštvaný, protože si myslel, že jeho plán nevyšel. Že Harrymu tak moc na strávení Vánoc s ním nezáleželo. Ale když ho začal Harry 'vydírat' svým velice důmyslným plánem, mohl nakonec laskavě svolit a souhlasit.

To je… Snape!

Harry udeřil čelem o stůl.

Znovu se nechal pobláznit. Zatraceně! Zatrace…

Počkat!

Zamračil se a nechal ze sebe všechen hněv zmizet.

Přece… Přece když Snape řekl Brumbálovi, aby Harry zůstal v Bradavicích, znamená to, že… že… s ním chce strávit Vánoce! Že s ním chce strávit Vánoce. Vánoce. S ním. Strávit. Chce.

Harry cítil v břiše teplo. Usmál se pro sebe.

Celý Snape. Nemohl dovolit, aby se Harry dozvěděl, že s ním chce také strávit Vánoce, a tak vymyslel celý ten plán. To bylo… to bylo…

Oh, k čertu! Měl chuť se tu prostě rozloučit, a běžet za ním. Běžet a říct mu, že tu zůstane, že mu to prostě měl říct, že i on s ním chce strávit Vánoce, že jestli by chtěl, stráví s ním Harry celý život… že pro něj udělá všechno, že by bez něj už nemohl existovat, že ho… miluje…

Ucítil, jak se nedobrovolně začervenal.

Miluje… To slovo znělo tak divně… tak nepatřičně.

Harry ho často slyšel. Zamilované páry, které viděl neustále na chodbách, tímto slovem nešetřily, jako by to bylo… normální. Něco tak obyčejného a triviálního, že to nestálo ani za to, se tím zabývat.

Ale Severus… mohl tohle slovo použít v souvislosti s tím, co k němu cítil? Zdálo se to tak velké, příliš… vážné. Možná proto mu to nikdo neřekl? Celý svůj život to slovo neslyšel ani jednou. A ani jednou ho nepoužil. A přece se zdálo být pěkné… vědět, že… že je někdo, kdo ho miluje. Hermiona a Ron, Sirius, a možná že… možná, že trochu i Brumbál a Hagrid. A paní Weasleyová.

Ale… ale to bylo něco úplně jiného. Nikdo z těch lidí mu nezpůsobil, že se cítil tak… tak… jako kdyby jeho srdce chtělo explodovat, když se na ně podíval. Měl chuť vytrhnout si ho z prsou, aby nereagoval tak přílišně na každý pohled, každé slovo, každý dotyk… Aby neumíralo a neradovalo se z důvodů, kterým sám nedokázal rozumět.

Co to… co to vlastně znamenalo 'milovat'?

Jestli ho opravdu… tak to byl ve vážných potížích.

"Vždycky je to tak! Máš vždy stejnou výmluvu!" Luny tichý výkřik protrhl Harryho myšlenky a přivedl ho zpět. Chlapec několikrát zamrkal a nepřítomně se rozhlédl okolo. Hagrid hlasitě chrápal, opírajíc se o stěnu za sebou, a Tonksová se šokovaně dívala na dveře, ve kterých před chvílí zmizela Luna.

Do místnosti vnikla chladná vůně sněhu a větru. Harry se podíval po tančících párech. Vypadalo to, že všichni byli tak zahledění do sebe, že si nikdo tohoto malého incidentu nevšiml. Dokonce ani Hermiona a Ron, kteří tančili na sobě namačkaní.

Harry se podíval na Tonksovou. Nymfadora zírala na stůl rozzlobeným pohledem. Její vlasy úplně pozbyly všechnu barvu. Pohledem cukala ke dveřím, za kterými zmizela Luna, a vypadala, jako by se sebou hádala.

A asi nakonec prohrála. Olízla si rty a pokusila se na Harryho usmát.

"Na dvoře je tma, neměla by se vzdalovat. Půjdu ji najít. Musím… musím vás hlídat. Nemůže si jen tak… Víš, odejít. Hned se vrátím," zašeptala, a vyskočila z místa. Šla ke dveřím, otevřela je a zmizela v temnotě.

Harry se rozhlédl po místnosti. Všichni tancovali nebo se objímali. Nikdo by si nevšiml, kdyby i on…

Podíval se k východu. Prohledal všechny své kapsy a nalezl kousek pergamenu. Poprosil hospodského o pero a napsal krátkou zprávu:

Šel jsem najít Tonksovou a Lunu. Nebojte, brzy se vrátíme. Harry

Nechal pergamen na stole, a položil na něj svoji sklenici. Zatřásl hlavou, protože všechno, co viděl, se divně vlnilo a pak se snažil přimět své nohy rozhýbat se a vykročil.

...

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sara Sara | 27. března 2018 v 19:56 | Reagovat

Uzasneee nemozem sa dockat pokracovania :D <3

2 Lenushka Lenushka | 28. března 2018 v 20:32 | Reagovat

No cítím potíže.... Snad se dobře vrátí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama