DI - kapitola 37. - část III.

25. června 2018 v 20:02 | Elloii |  Desiderium Intimum
Kapitola 37.

část III. - poslední část kapitoly




...

Lehl si na postel, založil si ruce pod hlavou a vpíjel zrak do stropu nad svým lůžkem.

V hradě panovalo sametové ticho. Byl jediným nebelvírem, který zůstal na svátky v Bradavicích. A navzdory tomu, že byl sám, vůbec se necítil osamělý. Konečně mohl odpočívat, mohl dělat to, co chtěl. Mohl tu prostě jen ležet na posteli několik hodin a přemýšlet, nerušený nikým, nezatahován Ronem do řachavého Petra, nebo žádostí o pomoct s učením Nevillem. Nebo nucením do úkolů Hermionou.

Konečně měl čas, aby přemýšlel o všem, co se stalo včera večer a v noci.

Byl jen on. A vzpomínky.

Zavřel oči a vzpomínal, jaký to byl pocit Severusových teplých rtů na kůži. Vložil dlaň pod košili a položil ji na svou hladkou hruď. Pokusil se prsty najít místa, kterých se dotýkala Snapeova ústa, ale věděl, že to není možné.

Stále nedokázal uvěřit všemu, co se stalo. Ale bylo to tak skutečné… prsty a ústa a Severusovi dlaně všude na něm. A jeho jazyk… Oh ano, jazyk. Nedokázal zastavit náhlé bodnutí v bedrech, když si připomněl, jak se ten horký jazyk sunul níže a níže po jeho zádech, až nakonec dosáhl až k jeho vstupu a Harry pocítil explozi žáru na tom zvláštním místě.

Severus Snape. Lízal ho. TAM.

Pokaždé, když si na to vzpomněl, dostal závrať. Představil si temnou hlavu zanořenou mezi jeho hýždě, dlouhý jazyk, vysunující se mezi tenkými rty a mokrá špička dotýkající se jeho vchodu.

Zachvěl se a stiskl oči, cítíc šimrání v bedrech.

Jedním si byl jistý. Nikdy v životě necítil ještě něco tak… neuvěřitelného. Nepočítal samozřejmě každý orgasmus, ke kterému ho dovedl Snape.

Pamatoval si každý výdech, svůj i Severusův. Každý dotyk, každý příraz. Každý polibek. Protože Snape ho přece políbil. Možná ne na ústa, ale všude, kam dosáhl. A to bylo zvlášť nezvyklé. A příliš pěkné, aby to byla pravda. Ale byla! Ano, bylo to absolutně reálné!

Také, jak vypadaly jejich spletené dlaně. Jak teplá byla Snapeova ruka, rozehřátá Harryho stiskem, jak velká se zdála v porovnání s jeho dlaní a jak mu drtila prsty, když do něj Severus přirazil. A Harry to všechno mohl vidět. Snape mu to dovolil. Nechal ho vpíjet pohled do své tváře a vychutnat si to. A Harry ztratil veškerou svou vůli.

"Popros."

Hlas, který vyslovil to slovo, byl ostrý tak, že rozřízl jeho zamlženou mysl jako čepel. A stále v něm vyvolával bolestnou křeč ve všech místech a nervech v jeho těle.

Proč, když si na to vzpomněl, cítil se tak, jako by se všechno v něm zastavilo na zlomek vteřiny a snažilo se ho to rozervat zevnitř? Proč, navzdory skutečnosti, že se čím dál častěji odvažoval myslet na něžnosti v posteli, byl tento druh chování ze strany Severuse doprovázen téměř k okamžitému orgasmu?

Povzdechl si, převalil se na bok a pokrčil nohy.

A navíc, po tom všem, co mu Severus dal, po tom všem, co mu nabídl… zůstal s ním. To bylo to největší překvapení. Myslel, že Snape vstane a prostě odejde, a on se k němu přisunul a začal ho hladit.

Harry sevřel víčka ještě pevněji a přál si přivolat ten pocit absolutního uspokojení, který zažil, když Snapeova dlaň jemně hladila jeho vlasy. A přemýšlel, zda se to ještě někdy stane? Co když to bylo jednorázové gesto? Chtěl by, tak moc by chtěl, aby s ním Severus zůstával častěji, aby mohl cítit jeho blízkost, jeho uklidňující dotek. Aby mohl znovu cítit tu jednotnost.

Podařilo se mu udělat další obtížný krok a zbořit další stěnu, která byla postavená kolem Severuse. A možná dokonce i několik stěn jen jedním mávnutím?

Snažil se nemyslet na to chladné ráno, na to, že se k němu Snape nepřitulil, neoplatil mu žádné gesto. Protože i kdyby chtěl, nedokázal si to sám sobě vysvětlit.

Možná byl prostě naštvaný? Možná, že má po ránu špatnou náladu? Jak by to mohl Harry vědět, když to bylo poprvé, kdy ho tak brzy viděl?

Ano, určitě to tak bylo. No, co by mohla změnit jen jedna noc?

Vzpomínky z noci najednou přivolaly vzpomínky na sen a Harry rychle uzamkl svou mysl před náplavou strachu.

Byl to jen hloupý sen. Nebude si ho připomínat! Nebude!

Musí myslet na Severuse. Jen a výhradně na něj a na všechno, co od něho dostal. Severus ho objal. A políbil ho na spánek. A na dlaň.

Harry otevřel oči a podíval se na vnitřní stranu své ruky.

Když si uvědomil, že to všechno zašlo až tak daleko. Že se mu podařilo dojít až tak daleko. Když na začátku… Severus ho nedokázal ani obejmout. A teď dělal všechny ty věci a…

Harry náhle zadržel dech, když se jeho mysl vzpamatovala a začala na něj řvát.

Očividně. Přece Snape… učil se. Učil se od něho. Učil se každému nejdrobnějšímu gestu.

Když ho Harry začal objímat, po nějakém čase ho začal on sám objímat. Samozřejmě, vyžadovalo to určité úsilí, ale nakonec dosáhl svého. A teď už nemusel ani žádat, aby to dostal. Později ho Harry začal líbat na krk a ucho. Během jejich první akce v křesle. A Severus udělal totéž, když k němu Harry přišel, a přitiskl ho ke dveřím. Políbil ho na krk. A i na ucho, když je tenkrát nachytal s Ginny v umývárnách.

Napodoboval ho. Napodoboval ho od samého počátku.

Harry si vzpomněl, jak pohladil mužovu tvář, když k němu přišel deprimovaný a Snape ho utěšil. A několik dní později, kdy mu Harry dal narozeninový dárek, Severus udělal to samé. Také ho pohladil.

A teď…

Harry se podíval na otevřenou dlaň.

A teď ho políbil do ruky. Stejně jako to udělal Harry mnohokrát. Nemluvě o líbání těla, bradavek a všeho, na co ta hladová ústa dosáhla.

Ano, Severus se od něho učil. Učil se něžnosti a jemnosti. Proč si toho předtím nevšiml?

A navíc bylo možné… aby ho Harry mohl naučit i něco jiného? Něco, co si opravdu přál. Možná Snape… možná by mohl někdy také… vzít do úst jeho penis?

Ten nápad se mu v té chvíli zdál absurdně nepravděpodobný, ale po tom všem, co se v poslední době stalo, a co Harry pochopil, v něm začala kolovat naděje.

Napadlo ho, jaký by to asi byl pocit cítit ten horký jazyk na špičce a teplé rty na své délce… Nikdo mu nikdy nic takového nedělal. A soudíc ze Snapeovi reakce, když to Harry dělal jemu, muselo to být úžasné. Možná to Severus nedělá, protože neví, že by to Harry chtěl? Dosud, pokaždé když něco chtěl, nějakým způsobem mu to musel dát vědět. Samozřejmě, nebyl idiot a věděl, že existují určité věci, které by Severus nikdy nedělal, ale po poslední noci musel Harry ověřit některá ze svých přání a zjistit, zda by se nějaká dala splnit. A byl by skutečně idiot, kdyby se o to nepokusil.

Rozhodl se. Musel nějakým způsobem Severusovi ukázat, že by chtěl cítit jeho ústa a jazyk na svém penisu.

Merline, už sama ta myšlenka ho dováděla k šílenství.

Zatřásl hlavou a pokusil se představit si obraz černých vlasů laskající jeho stehna a ty tenké rty otevírající se, aby pohltila jeho lesknoucí se penis.

Sakra!

Teď už měl vážně problém s dýcháním a s prostorem v kalhotách.

Otočil se na záda, otevřel oči a zhluboka se nadechl.

Když nad tím tak přemýšlel, i on se přece od Severuse naučil mnoho věcí. Vzpomněl si na svoji počáteční stydlivost, když nedokázal před Severusem ze sebe dostat kloudnou větu. To, co zjistil po vypití lektvaru, zcela změnilo jeho postoj k tomu muži. Zmizela všechna jízlivost a arogance, se kterou s ním obvykle mluvil. Po každé, když Snapea uviděl, cítil se trapně a rozpačitě, a to moc nepomáhalo příjemné konverzaci. Ale za celou tu dobu se naučil ovládat. Dokázal se izolovat od jeho zlostných úvah a dokázal na ně i odpovídat. Stal se více sebejistým. Rostl, posunoval se dopředu, balancujíc na tenké hranici, a když z ní spadl… vždy se mu podařilo nějakým způsobem chytit.

V zásadě to bylo zvláštní. Teď, když si připomněl několik takových situací, které se staly v posledních měsících… všiml si pevného vzoru. Pokaždé, když se pokusil utéct nebo se vzdálit…. Severus ho zastavil. Vždycky. Nikdy ho nenechal vyklouznout, jako by se snažil ho za každou cenu udržet u sebe, jako by ho k sobě přivázal neviditelným lanem, které se časem utahovalo, a když se Harry příliš vzdálil, okamžitě ho k sobě přitáhl nazpět.

Neměl ani ponětí, proč se mu taková myšlenka vkradla na mysl. Ale byl s ní spokojený. Věděl, co to znamená, ale neodvážil se učinit jakékoliv závěry. Měl pocit, jako by ta myšlenka byla druhým lanem, díky kterému mohl vždy udržet rovnováhu. Protože teď už věděl… no, domníval se… že Severus ho zachytí. A to byl příjemný pocit. Stejně jako vědomí, že Severus se od něho učí všem těm gestům. Přestože Harry sám nebyl žádným specialistou na něžnosti.

Prvních jedenáct let svého života nedostal ani jeden polibek, ani jedno objetí, ani jedno milé slovo. Tehdy si myslel, že to tak má být. Že si to zaslouží. Mohl jen sledovat, jak teta Petúnie hladila, objímala a líbala svého 'milovaného Dudlánka' a přemýšlet, jaké by to bylo cítit to samé. Ale rychle od takových myšlenek upustil, věděl, že to nedostane, že si to nezaslouží. Dursleyovi mu to vždy říkali. Že je k ničemu, že na něm nezáleží. A Harry se ani nepokusil to získat, věděl, že to pro něj prostě není.

Ale pak se objevil v Bradavicích. Místě plném rozesmátých, přátelských lidí, kteří mu říkali, že si zaslouží všechno, to nejlepší. A pak potkal paní Weasleyovou, která mu ukázala, jaké je to cítit se milovaný, jaké je to cítit blízkost a teplo. A byla tu také Hermiona, která ho objímala při každé příležitosti. A každé nejdrobnější gesto, které získal, se pro něj stávalo nesmírně důležité. Stalo se pro něho synonymem přátelství, něhy a toho neuvěřitelného pocitu tepla v srdci, které rozechvívalo jeho nitro a zdálo se mu, že v něm vzplálo jasné světlo, které ho už nikdy nenechá znovu spadnout do osamění. A do temnoty.

Byl políbený, objímaný, pohlazený a bylo to hezké, ale nikdy netušil, že bude mít potřebu tyto gesta i dávat dál. Byla pro něho příliš důležitá a chtěl je darovat někomu speciálnímu. A teď potkal tu speciální osobu a nedokázal mu přestat dávat vše, co se naučil. A také chtěl i jeho něco naučit. Předat tu 'znalost'. Chtěl, aby Severus také pocítil to teplo a náklonost. A asi se mu to i podařilo. I když sám toho stále příliš nevěděl o… lásce.

Pamatoval si, jak někdy strýc Vernon a Dudley odcházeli, aby zamířili na jakýsi 'chlapský výlet', který pravděpodobně spočíval v sezení přes půl dne u řeky s klackem v ruce a čekáním, až nějaká hloupá ryba chytí cosi divného červeného plovoucího jí nad hlavou. Harry v té době zůstával s tetou Petúnií, která milovala sledování všeho, typu argentinských a brazilských seriálů. Někdy se z nudy schoval za dveřmi a snažil se je sledovat. Vždycky ho zajímalo, proč se ti lidé chovají tak idiotsky, jako kdyby jim mozky vypadly z hlavy, jak by to řekla Luna. Zírali na sebe přes půl hodiny, vzdychaly jeden na druhého a volali svá jména snad po stopadesáté, a teta Petúnie si utírala nos a oči kapesníkem.

Většinu jeho dětství vypadala láska právě takto. Vždycky ho tyto filmy nudily a po patnácti minutách se šel zaobírat něčím jiným, myslíc si, že by radši snědl velkou chobotnici, než aby se takhle choval.

Ale jednoho dne, když měl dvanácté narozeniny a Dursleyovi byli na dovolené, jeho názory se velice rychle změnily. Zůstal sám v domě přes noc a mohl sledovat v televizi, co chtěl. A když přepínal kanály, narazil na něco zvláštního. Spatřil muže a ženu, úplně nahé a dělali cosi. Oba hekali a divně se pohybovali. A navzdory skutečnosti, že ještě nevěděl, co to znamená, pocítil nezvyklé teplo v břiše a dolních partií těla a několik dalších dnů měl na tváři vzdálený výraz a před očima obraz těch lidí, a nemohl pochopit, co se s ním děje.

Líbilo se mu to o mnoho víc, než vzdychání kohosi a opakování jeho jména. Ve třetím ročníku o tom řekl Ronovi, ale ten zčervenal a požádal ho, aby o tom nemluvil před jeho mámou. A před Hermionou.

Ve čtvrtém ročníku se poprvé dostal do kontaktu s časopisy pro dospělé, které Seamus ukradl svým starším bratrům. Byl to kouzelnický magazín, takže se obrázky pohybovaly jako ve filmu, které Harry viděl. Všichni chlapci v koleji, kromě Nevilla, který seděl v rohu červený jako pivoňka, se dívali na obrázky s lesknoucíma se očima a vzdychali nad nahými ženami. Někdy dokonce i nad těmi, kde nebyl žádný muž. Ukazovali navzájem na svoje prsa a dvojznačně se usmívali. Harry se je pokoušel napodobit, ale nedokázal napodobit jejich vzrušení z těch párů. Tehdy ještě nevěděl proč.

Na konci roku se rozhodl udělat experiment. Půjčil si od Seamuse jeden časopis a uprostřed noci, když všichni spali, ho otevřel a začal se sebe dotýkat. A když poprvé pocítil tu vlnu nepředstavitelného potěšení, které zachvátilo celé jeho tělo, pomyslel si, že asi brzy umře štěstím. Po patnácti minutách se udělal znova. Byl tak nadšený, že mu stačilo jen pár tahů, aby se udělal. Brzy se naučil zakrýt stopy svého vzrušení. Strávil polovinu prázdnin obklopený časopisy, a když v pátém ročníku nastoupil do Bradavic, rozhodl se to samé zkusit naživo. Ale jeho stydlivost k děvčatům mu zkazila všechny plány. Nemohl si pomoct, nedokázal s nimi mluvit. Cho se mu opravdu líbila. Alespoň přinejmenším tehdy to tak bylo. I když ho obcující dvojice na obrázcích začali čím dál méně vzrušovat, snažil se pokračovat, zvlášť když poslouchal o všech těch prázdninových 'příhodách' Deana a Seamuse.

Jediné, čemu se mu podařilo dosáhnout, byl polibek od Cho. Který se ukázal jako úplný propadák. Vždycky si myslel, že ucítí ten samí žár, který ho zaléval, když se sám sebe dotýkal, představoval si vzdychající páry, a hlavně jak si muži užívali se svými partnerkami. A nevěděl proč, ale hlavně ti muži vždy upoutali jeho pozornost. Jejich hladká hruď, chloupky táhnoucí se od pupíku dolů, jejich masivní, stojící penisy a kulatá, měkká varlata…

Nakonec to došlo k tomu, že masturboval jedině nad obrazem muže před očima a jen tak se dokázal vzrušit. Byl více a více vyděšený, zvlášť když jeho přátele fascinovali kulaté hýždě a prsa žen. A měl podezření, že o tom radši neměl nikomu říkat.

Stále předstíral, že se mu líbila děvčata, a dokonce se i sám sebe pokusil přesvědčit, že je to pravda. Že to bylo jen chvilkové, že ho to brzy přejde. Ale po smrti Siriuse na všechno zapomněl. Jak na ženy, tak i na muže. Během prázdnin byl v tak těžkém psychickém stavu, že na ně nedokázal myslet ani vteřinu. A to mu vyhovovalo. Návrat do Bradavic mu trochu zvedl náladu. Začátek školního roku přešel nezvykle rychle a v Harryho mysli se ani jednou neobjevily myšlenky na nahé muže.

Dokud mu Snape nepřikázal vypít lektvar Desiderium Intimum.

A pak se všechno zhroutilo. Harry už věděl, že to, co cítil, bylo skutečné. A nedokázal s tím bojovat. Už ne.

A tak to vzdal.

A teď přespával ve Snapeově ložnici. A miloval se s ním. Cítil se šťastně. A chtěl, aby to tak zůstalo.

Přetočil se na bok a usmál se.

Hodiny ve společenské místnosti odbily k večeři.

***

Harry se opět převalil na posteli. Nemohl usnout. Obklopovala ho nezvyklá prázdnota a ticho. Neslyšel Ronovo pochrupkávání ani nespokojený Nevillův dech.

Byl úplně sám. A přesto, že ho celý den nikdo neobtěžoval, cítil se teď špatně.

A stýskalo se mu. Nedokázal se zbavit myšlenek na Severuse. Chyběla mu jeho vůně a dotyk. Stulil se do klubíčka a představoval si, že polštář, který objímá, je Severusova paže.

Ale to nepomáhalo. V temnotě se rodil strach, sápal se po něm svými úponky a on byl sám a nedokázal se jim bránit. Nechtěl, aby se mu zdálo to samé, jako minulou noc, a tak před spaním vypil dva lektvary Bezesného spánku.

Severus se objevil na večeři a Harry cítil nepopsatelnou radost, když se na něj mohl podívat, i když je dělilo několik metrů dřevěného stolu. A tak moc toužil po tom dělat to, co předešlou noc, chtěl k němu prostě jít po večeři. Ale muž se na něho ani jednou nepodíval, jako by takovou možnost ani nezvažoval a tak se Harry prostě vrátil na kolej a lehl si na studenou postel.

Ale teď toho rozhodnutí litoval.

Vytáhl zpod polštáře zelený kámen a chvíli se na něj díval.

Věděl, jakou odpověď by dostal, jestli by se Severuse zeptal, zda by k němu na noc mohl přijít.

"Samozřejmě, že ne, ty hloupý kluku!" by byla pravděpodobně nejvíce eufemistická odpověď.

Harry si povzdechl a schoval kámen pod polštář. Podíval se na temný strop a rozhodl se.

Možná by bylo lepší prostě k němu přímo jít? A když už tam bude, Snape ho možná nepošle pryč. Byla to velmi optimistická myšlenka, ale rozhodl se jí v sobě udržet, nebo by se nikdy neodvážil.

Vyklouzl z postele v pyžamu, obul si boty, vytáhl z kufru plášť a pobertův plánek, a po kontrole zda je Severus ve svých komnatách, se vydal na dlouhou cestu z věže do sklepení. Naštěstí během prázdnin Filch zredukoval svoje hlídání na minimum a Harry neměl žádný problém dostat se dolů.

Zastavil se před dubovými dveřmi a zhluboka se nadechnul, pak zvedl ruku, aby zaklepal, ale než to stačil udělat, dveře se otevřely a pustily ho dál.

Kdyby ho Snape nechtěl vidět, zrušil by přeci kouzlo, které dokázalo Harryho poznat a volně ho pustilo do kabinetu, ne?

Nebelvír pocítil v břiše teplo a usmál se, než se zastavil před dveřmi do komnat Mistra Lektvarů. Stáhl ze sebe plášť a několikrát se nadechl, aby si dodal sebedůvěru.

Ale koneckonců přišel až sem. Nemůže se teď vrátit.

Zvedl ruku a zaklepal.

V tichu, které nastalo, se zdálo jeho bijící srdce nezvykle hlasité.

A pak uslyšel skřípění otevíraných dveří a v dáli zvuk kroků. Zadržel dech, když uviděl pohybující se kliku. Bylo příliš pozdě na to, aby utekl. Jen doufal, že ho Snape nezabije.

Dveře se otevřely a Harry uviděl Severuse v dlouhém černém pyžamu. Mužovy oči se přimhouřily, když spatřil Harryho, který ze sebe, pod tím tvrdým, nepříjemným pohledem nedokázal vydat ani hlásku. Uhnul pohledem a zíral do černé zdi vedle mužovy siluety.

"Promiň, že jsem přišel uprostřed noci," vypálil nakonec, když se jeho jazyk konečně odlepil od patra. "ale nemohl jsem usnout a… a stýskalo se mi… a… mohl bych s tebou strávit ještě jednu noc? Nechci být sám. Prosím."

Chvíli bylo ticho, a Harry nevěděl, jestli je hlasitější jeho bijící srdce nebo jeho zrychlený dech. Severus nic neřekl. Vpaloval do něj svůj zamračený pohled, jakoby hluboce přemýšlel o odpovědi.

Ticho se prodlužovalo. A Harry pomalu ztrácel naději.

Věděl, že to bylo hloupé, že sem neměl chodit uprostřed noci. Měl by se otočit a odejít, a ne se mu zase vnutit do ložnice.

A ve chvíli, kdy se rozhodl, Severus se pohnul. Harry se na něj podíval a viděl, jak se Snape beze slova odsunul od dveří a otevřel je ve vítaném gestu.

Harryho srdce zpívalo. Na poslední chvíli zadržel hloupý výraz, který se mu snažil probojovat na ústa. Dovolil si jen lehký úsměv, když přešel práh, a cítil se, jako by se právě vrátil domů.

Odložil plášť na jedno křeslo a bez čekání na mužovo pozvání zamířil do ložnice. Chtěl prostě být v jeho posteli co nejdříve. V té černé posteli, vonící po Severusovi.

V místnosti panovala tma, jediným světlem bylo to, které padalo otevřenými dveřmi z obýváku. Harry si sundal brýle a odložil je na noční stolek, pak vklouzl pod peřinu a položil se na samý okraj lůžka a čekal na Snapea. Dokonce se ho nemusí ani dotýkat. Chtěl prostě jen cítit jeho přítomnost. To mu stačilo. Skutečnost, že tu mohl zůstat, ho naplňovala radostí.

Uslyšel kroky a tiché zavírání dveří. A po chvíli se matrace vedle něho prohnula. Když se Severus konečně uložil a přikryl, v místnosti padlo ticho.

Harry měl pocit, že v tom jednotném tichu každý šelest zní tak hlasitě jako výbuch petardy, proto se neodvážil ani pohnout. Ležel na boku, snažil se nedýchat a poslouchal Severusův klidný dech.

Ale nakonec to už nemohl vydržet. Co nejopatrněji, jak jen dokázal, se převalil na druhý bok a obrátil se k muži. Neviděl ho. V ložnici byla hustá temnota, která by se dala krájet na plátky.

Ale přál si něco říct. Posunul ruku do temnoty a nalezl Severusovu dlaň spočívající na posteli. Pohladil ji. Jemně, stěží se dotkl kůže.

"Děkuju," zašeptal, nedokázal pochopit, proč jeho hlas zněl tak ochraptěle.

Severus neodpověděl. Místo toho chytil jeho ruku a jemně ji stiskl.

Harry zadržel dech a cítil v hrudi rozpínající se teplo. Nesnažil se ruku odtáhnout. Věděl, že tohle byl druh objetí, který může trvat dlouho. Klidně i celou noc.
- Konec 37. kapitoly -
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Idris S. Idris S. | 25. června 2018 v 23:16 | Reagovat

V podobných kapitolách ani nemusí být, ehm, "ecchi" scény, aby byly úžasné 😍 Děkuju za překlad, budu se těšit příště. 😄

2 Sara Sara | 26. června 2018 v 9:27 | Reagovat

Suhlasim s Idris S. Uzasna kapitola. Tesim sa na pokracovanie :)

3 alca alca | 27. června 2018 v 21:25 | Reagovat

Moc děkuju za další skvělý překlad kapitolky. Už aby tu byla další :-)

4 zuzka25.3 zuzka25.3 | 28. června 2018 v 22:42 | Reagovat

Moc děkuji za překlad, nemůžu se dočkat dalšího! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama