DI - kapitola 38-2. - část I.

24. července 2018 v 18:17 | Elloii |  Desiderium Intimum
38-2. Znáš mě, znám tebe

Část 1.





Vztah se Severusem Snapem mu nepřipadal jako normální vztah. Pouze někdo, kdo nebyl obyčejný, v něm mohl setrvávat.

Harry Potter nebyl obyčejný.

Od svého narození projevoval nezdravé sklony k tomu, aby byl jednoho dne mimořádným. Nejprve, jako roční dítě, porazil nejmocnějšího a nejnebezpečnějšího čaroděje na světě, a později, jako by toho nebylo dost, se ukázalo, že dokáže mluvit s hady a je také čarodějem, kterého zná každý, kdo má nějaký kontakt s magií, i když třeba jen tahá králíky z klobouku, nebo řeže v bedně lidi na kusy.

Nedá se říct, že by se Harry Potter nesnažil být normálním chlapcem. Stálo ho to hodně, aby neustále přesvědčoval sám sebe, že je tak obyčejný, jako sněhové závěje na ulicích Londýna při každé zimě. Ale vypadalo to, že nějaký extrémně nebezpečný gen nebo nějaká výjimečně zákeřná síla se rozhodla, že takhle to nenechá. Takže Harry, aniž by chtěl, byl neustále zapojován do situací, které způsobovaly, že se čím dál více stával neobyčejným. Během prvního roku v Bradavicích bojoval se společníkem Toho, jehož jméno se neříká a podařilo se mu ho porazit neobyčejným způsobem. Později zjistil, že umí mluvit s hady, dokonce i s jedním bojoval, extrémně velkým a nebezpečným, který kromě toho, dokázal zabíjet své oběti jen pohledem a Harry z toho vyšel celý. Později se setkal se svým kmotrem, který byl nejčastěji v podobě psa, bojoval s démony, kteří dokázali vysát duši, zúčastnil se nejnebezpečnějšího kouzelnického turnaje světa, kde bojoval s drakem a celou řadou různých tvorů, jejichž jediným cílem bylo ho sežrat nebo roztrhat na kusy. Bojoval se samotným Temným Pánem a opětovně z toho vyšel celý a tak dál a tak dál. Později zjistil, že je gay, a ještě o něco později, že miluje nejhoršího, nejnechutnějšího a nejvíce nenáviděného učitele na celé škole. Po všem, čím prošel, by pro něj neměl být takový vztah problémem. A přesto.

Přesto, kdyby Harry Potter nebyl Harrym Potterem, nebyl by tento vztah pravděpodobně vůbec možný. A dokonce v něm dokázal zůstávat. Harry Potter by nemohl chodit se svou druhou polovičkou při svitu měsíce, držet se za ruce, chodit spolu na hodiny, vydávat se do Prasinek na rande, plánovat děti a sdílet sny o budoucnosti. Ernie McMilligan nebo Michael Corner - normální lidé, kteří neměli ten 'gen neobyčejnosti' to mohli dělat.

Ne, Harry Potter upřednostňoval neustálou nejistotu, strach, nervózní atmosféru, ztuhlé rozhovory, hádky, spory, boje o sebemenší gesto, oddanost, jedovatost, nebezpečí a nejlepší sex na světě. No, nutno říci, že to ostatní nepřevládalo, ale pravdou bylo, že by nedokázal vydržet v úplně normálním vztahu. To však neznamená, že by neprahl po citech, ne. To pro něho byla nezvykle důležitá věc, ale nebyl zvyklý je dostávat jen tak. Měly o mnoho lepší příchuť, když za ně mohl bojovat. A jak celá jeho minulost naznačuje, byl zvyklý bojovat stejnak jako ryba ve vodě, i kdyby se objevil na suchu, zase by našel rybník plný čerstvé vody.

Nicméně nelze říci, že by si nepřál klid, odpočinek a pocit bezpečí. Stejně jako námořník vracejí se z moře, aby pozdravil svou ženu a děti, a popil pár piv, začne hledět na moře s touhou, stejně tak Harry Potter prahnul, ano, prahnul po všem, ale s dlouhodobého hlediska, napříč tomu co by řekl, by nedokázal vytrvat v monotónním životě.

Takže našel někoho, kdo mu dal všechno, o čem snil. A skutečnost, že musel bojovat opravdu hodně, aby dostal to, po čem toužil a co nemohl dostat, bylo jen malým detailem. Nakonec, nejmenoval by se Harry Potter. Dokázal dělat nemožné věci.

Severus Snape byl tvrdohlavým člověkem. Uzavřeným v sobě, odříznutým od všech, věčně nešťastný, náročný, plný měnících se nálad stejně jako počasí, hrubý a celkově nepředvídatelný. A nezapomínejme na jeho sadistické sklony a jeho náklonnost k ponižování každého, kdo se mu nelíbil, což znamenalo devadesát procent společnosti. A společně s tím, jak mu neustále odkapával z úst jed a s posměšným pohledem na svět, vypadal jako člověk, který nemohl nalézt žádný vztah. Naneštěstí, v jeho cestě stál Harry Potter. Otravné, iritující dítě, které nevědělo, co znamená slovo 'porážka' a zůstal, dokud nedosáhl svého, a to i tehdy, když to znamenalo solidně si namlátit. A nechtěl odejít.

Byl to pravdu neobyčejný vztah. Ale už jen z principu si to Harry nepřipouštěl. A i kdyby jemu samému se zdál neobyčejný, jediným jeho způsobem jak ho změnit na normálnost by bylo opět udělat něco neobyčejného. A je třeba přiznat, že být obyčejným pro Harryho nikdy nebylo to nejlepší rozhodnutí.

***

"Odvolej to!" vykřikl Harry a třásl se vztekem. Stál před Severusem v jeho obývacím pokoji a zdálo se, že hněvem vybouchne.

"Odvolat něco, co je pravda, Pottere?" vysmíval se muž, zdánlivě nevzrušen chlapcovým vztekem. "Pak bych byl lhářem. Nemohu přece popřít, že jsi vyděšeným spratkem, jehož sláva mu stopla do hlavy natolik, že si myslí, že mu všichni začnou padat k nohám, že?"

"Ano? A ty jsi nechutný bastard, který rád využívá svou pozici k ponižování ostatních, jen aby si zvýšil sebevědomí!"

Severus udělal krok k němu. Jeho tvář vypadala jako bouřková oblaka.

"Já přinejmenším znám svou cenu, Pottere!" zasyčel jedovatě. "Tvá sebeúcta leží rázem na podlaze, když roztahuješ nohy a prosíš, abych tě ošukal."

Harry široce otevřel oči. Na chvíli zadržel dech. Jak…? Jak mohl…? Vyrazil dopředu, přál si ho zranit, udeřit, potrestat ho za všechno, co řekl.

Ale Snape byl rychlejší. Popadl ho za zápěstí a Harry mohl jedině zoufale bojovat a zuřivě křičet.

"Zmlkni! Nenávidím tě!" křičel a snažil se vytrhnout ruce ze stisku, ale muž jej držel pevně, až k hranici bolesti, která jedině podporovala jeho hněv. "Nenávidím tě, ty bastarde! Nechci se na tebe dívat! Nechci tě znát!"

"Pozor na jazyk, Pottere. Nebelvír právě ztratil dvacet bodů. A můžeš mě nenávidět jak je libo, ale nezmění to skutečnost, že…"

"Pusť mě! Jestli jsem podle tebe tak hrozný, proč si mi dovolil, abych jsem sem chodil? Vyhoď mě a oba budeme spokojení, místo aby ses ke mně choval jako k nějakému hovnu!"

"Rád bych to udělal, ale vím, že se po dvou dnech vrátíš jako odkopnuté štěně a na kolenou mě budeš prosit, abych tě vzal zpátky!"

"Zmlkni! Nechci… Pusť mě!" Adrenalin proudící Harrymu v krvi způsobil, že se mu konečně podařilo vyrvat ruce, ale místo toho aby utekl, vrhl se kupředu a z celé síly strčil do muže tak, že musel udělat pár kroků vzad, aby udržel rovnováhu. Na jeho tváři se na pár vteřin objevilo překvapení, které se rychle změnilo v zuřivost. "Nechci se na tebe dívat!" křičel Harry, otočil se a zamířil ke dveřím. Před očima viděl červené skvrny a měl pocit, že se všechna jeho krev už dávno žárem odpařila. "Už nikdy, nikdy tě nechci poslouchat, nechci tě vidět, nechci…" zastavil, když ucítil silný úder magie do zad a upadl na podlahu. Zavřel se na loktech a kolenou, a než stačil udělat jakýkoliv další pohyb, ucítil na sobě žár muže, a na svém krku silné sevření dlaně tisknoucí ho na podlahu.

"Možná tě to překvapí, Pottere, ale nezajímá mě, co chceš. Důležité je jen, co chci já, a v tuhle chvíli tě chci tak moc potrestat, že si ani nedokážeš představit jak." Zasyčel za ním muž a Harry ucítil kouzlo, chladné, téměř ledové, a v té samé chvíli se mu svaly na břiše bolestivě stáhly. Cítil, jako kdyby dostal silnou ránu, která ho zbavila vzduchu v plicích. Zaječel a jednou rukou si chytl břicho, zatímco lapal po dechu. A pak zaslechl u svého ucha šepot. "Jestli mě ještě jednou odstrčíš, síla toho kouzla bude příště desetkrát větší."

Než mohl Harry jakýmkoliv způsobem zareagovat, ucítil na sobě další magii, která ho zbavila dolní části oblečení.

"Nech mě! Nemůžeš…" začal, a pocítil závrať, když dostal do břicha křeče a bolestivě mu pulzovalo ve spáncích. Srdce zběsile bušilo v hrudníku a zdálo se mu, jako by se žár rozprostřel po celém jeho těle a dostal se i do částí, které by v takovéto situaci neměly reagovat tak nadšeně.

"Nemůžu?" Snape vydal zvuk, jako by se chtěl rozesmát. "Pottere, oba dokonale víme, že když jde o tebe, tak mohu všechno. Nezapomněl jsi, že patříš jen mě? Že jsi můj majetek? Vypadá to, že ti to budu muset připomenout."

Harry se kousl do tváře. Byl přece naštvaný. Proč tedy jeho penis na ta slova reagoval? A po chvíli už byl tak moc tvrdý? A když ucítil na svém vchodu mužův penis, a jak do něj vstupuje, všechen žár, který před tím cítil v hrudi, se nahromadil do jeho břicha.

Ale už o tom nedokázala přemýšlet, protože se jeho mysl začala zamlžovat. Slyšel jedině údery varlat o varlata a mrazivý šepot nad sebou:

"Jsi můj majetek, Pottere." Muž ho chytl za vlasy a přitáhl jeho hlavu k sobě blíž, takže jeho rty byly od Harryho ucha jen několik milimetrů. "Zopakuj to."

A Harry opakoval.

"Jsem tvůj majetek."

Opakoval a opakoval pokaždé, když Severus udeřil do jeho prostaty. Řekl také spoustu jiných věcí. A to i takové věci, které by neřekl v žádné jiné situaci, i kdyby mu za to byl slíben Světový Pohár ve Famfrpálu.

"Budeš mi ještě někdy odmlouvat, Pottere?"

"Samozřejmě, že budu, ty slizký bastarde!"

Ta odpověď zůstala 'odměněna' mimořádně dlouhým a silným přírazem, během kterého si Harry téměř vykřičel hlasivky z hrdla. Ano, rád Snapea provokoval. Miloval, když nad sebou muž zuřivě ztratil kontrolu. A miloval jeho majetnost. Tu sílu a hněv, které bičovaly jeho bedra a rozpalovaly každý nerv v jeho těle.

"Malý, bezcenný provokatére!" vydechl mu do ucha Severus, a šukal ho dlouhými, agresivními pohyby a Harry nedokázal zastavit chvění, které ten hlas způsoboval.

Nemohl s tím nic dělat. Věděl, že byl ztracený v den, kdy řekl ta památná slova, jejichž připomenutí mu způsobovalo sevření žaludku: 'Jsem malá, špinavá děvka…'

Protože byl. V takovýchto situacích, kdy se vztek a hněv měnily v nesnesitelnou touhu a všechny hráze byly otevřeny. To Snape ho k tomu vedl. A později se tomu jen zasmál, když se mu znovu podřídil. Byl to důvod, proč se Harry měnil v rotující cyklon sporných emocí. Co když ho to bavilo? Co když byl závislý na rozpalování a hašení toho ohně, který plál v Harryho zelených očích?

Zdálo se, že slovo 'závislý' bylo v tomto případě jen eufemismem.

Toto v posledních dnech nebyla jejich první hádka. Ale první natolik vážná a zakončená tak zvláštní a, lze říci, příjemnou cestou. Harry strávil se Severusem každou volnou chvíli, ale muž mu už nedovoloval zůstat u sebe přes noc. Ale během prvního večera, kdy zůstali spát odděleně, se před usnutím stalo něco mimořádného.

Harry dostal o Severuse zprávu. Zprávu, která zněla:

Dobrou noc, Pottere.
Ležel pak dlouho na posteli, úplně probuzený, vpaloval pohled na kámen rozšířenýma očima a nemohl se dostat z šoku. Teprve po několika neuvěřitelných teoriích a pokusech o vysvětlení tohoto fenoménu došel k závěru, že Snape to pravděpodobně poslal proto, aby se Harry v noci necítil osamělý a věděl, že on, Severus, žije a je v bezpečí. Cítil se trochu hloupě, že ho muž má za nervózní děcko, které se bojí v noci usnout, kvůli nějakým nočním můrám, ale na druhou stranu pocítil příjemné teplo na hrudi. Snape mu poprvé poslal zprávu, kterou mu vždycky posílal Harry. A i kdyby to udělal jenom jednou, bylo to z jeho strany nezvykle milé, jestli vůbec můžete použít takové slovo ve větě o Severusi Snapeovi.

Každý den vypadal podobně. Harry sešel ráno na snídani, trochu pomohl Hagridovi, potuloval se po hradě nebo seděl v knihovně, pak šel na oběd, a následně se vydal s kupou knih ke Snapeovi, kde obvykle studoval, zatím co se muž věnoval vlastním činnostem, nebo si povídali, nebo píchali.

Nejvíce se Harrymu líbila poslední činnost. I když jejich sex už nepřipomínal ten, který měli během Vánoc. Snape si ho bral rychle a tvrdě, tak jakoby chtěl tímto způsobem uvolnit napětí. Harry viděl jeho touhu, velmi výrazně jí cítil, když mu vrážel prsty do těla tak silně, jako kdyby ho chtěl roztrhat na kusy, a dýchal mu do ucha taková slova, která ho téměř okamžitě dovedla k orgasmu. Už nikdy s ním po sexu nezůstal, ale Harrymu to nevadilo. To, co od něj tehdy obdržel, mu stále zalévalo srdce teplem, dokonce i když na něho byl Severus ostrý a brutální. Harry si stále pamatoval jemný dotek a zcela se poddával chtíči.

Během těch několika dnů dokázal poznat všechny chutě Mistra Lektvarů. Dověděl se například, že Severus miloval, když mu Harry říkal během sexu jménem. Také miloval, když si Harry během sexu rozvíral vchod rukama tak, aby měl Severus lepší výhled, zatímco jeho obličej, zbaven tak podpory, byl úplně zatlačený do matrace. Miloval také, když ho Harry bral hluboko do úst, a zvlášť, když prostě jen otevřel ústa a zval jej, aby je Severus opíchal.

Jednoho dne, když Harry seděl ve svém křesle před krbem s knihou položenou na natažených nohách a snažil se pochopit, o co šlo v konfliktu mezi obry a kentaury v sedmém století, ho Snape zaskočil. Přišel k němu, a Harry, cítíc na sobě stín, zvedl hlavu a spatřil, že muž beze slova rozepíná poklopec a vytahuje svůj bledý, masivní a napůl tvrdý penis. Chlapec překvapeně zamrkal a mimo to, že měl velké potíže s odvrácením zraku od trčící erekce, pohlédl na Snapeovu tvář a čekal na jakákoliv slova. Ale ta nepřišla. Severus prostě přišel až k němu, odložil učebnici na stranu a přitáhl si jeho hlavu ke své erekci. Harry bez stížností přijal ten teplý, chutný kousek. Severus byl ten den skutečně nadržený, protože mu téměř prorazil hrdlo. Harry měl několikrát problémy s dechem a na samém konci, když tvrdý penis začal nebezpečně pulzovat, se mu muž udělal s hlasitým stenem na tvář.

A vypadalo to, že se mu to nezvykle líbilo, protože o dva dny později to udělal znovu. Vzal si ho zezadu a před samotným koncem ho otočil k sobě, aby nechal všechnu svou touhu vytrysknout v bílých pramenech na Harryho tvář a brýle.

Severus také miloval, když před ním Harry masturboval. Ukázal to jasně, když si Harry četl v křesle nejnovější číslo Famfrpálového časopisu a uslyšel mužův podivně napjatý hlas:

"Udělej si to."

Překvapeně se na něj podíval a přemýšlel, jestli dobře slyšel. Severus seděl ve svém křesle se sklenkou whisky v ruce a upřeně na něj zíral.

"Co?"

"Slyšel si. Udělej si to, Pottere."

"Tady?"

"Ne, ve Velké Síni. Očividně, že tady. Teď."

Jeho oči se lehce zablýskly a Harry pocítil to známé pnutí v podbřišku.

Cítil se trochu rozpačitě, ale Severus se na něj díval takovým způsobem, že všechny jeho pochybnosti zmizely během jednoho mrknutí. Odložil časopis na stranu a sáhl po zipu. Stáhl ho, pak rozepl knoflík a zasunul ruku pod boxerky.

"A teď ho pomalu vytáhni."

Harry se kousl do rtu a vykonal příkaz, díval se na zamlžené, černé tunely mužových očí sledující každý jeho pohyb.

"Roztáhni víc nohy."

Na tvářích se mu rozlil ruměnec rozpaků, nicméně vyhledal příjemnější pozici a roztáhl nohy tak široko, aby měl muž ten nejlepší výhled. A soudíc podle hladového vzplanutí v jeho očích, pozice byla ideální.

"Dokonalé," zašeptal Severus, usadil se pohodlněji do křesla a přiblížil si sklenku blíže ke rtům. "Můžeš začít."

A tak Harry onanoval a pozoroval muže zpod přivřených víček. Netrvalo to dlouho, protože pohled, který do něho vpíjel Severus, se ho téměř fyzicky dotýkal a Harry přišel příliš brzy, když si představoval teplo těch teplých, rozevřených rtů na své erekci. Když skončil a zapnul si zip, a v místnosti padlo ticho vyplněné jedině dvěma neklidnými, nerovnými dechy, došlo mu, že se na něj Snape stále dívá. Jeho zrak byl stále ještě zamlžený a obočí zamračené, a Harry sám nevěděl, jak se to stalo, ale uslyšel svůj vlastní, lámavý hlas říkat:

"Severusi… Chtěl bych cítit tvá ústa… tam." Zamumlal a ukázal na svůj rozkrok. Muž zvedl obočí s očividným překvapením. Otevřel ústa, aby cosi řekl, ale zjevně změnil názor, protože je po chvíli zavřel, a v jeho očích se objevilo cosi zlomyslného.

"Ano? Hmm… Musím přiznat, že je to velice nezvyklá prosba. Rád bych ji vyplnil, jestli mi ukážeš, jakým způsobem to mám udělat…"

A očividně to skončilo tím, že Harry vykouřil Snapeovi. Pak byl naštvaný jak na Snapea, tak i na sebe, za to, že se nechal tak snadno zmanipulovat, ale Severusova úžasná chuť na jazyku mu to vynahradila.

Byl tu však jedna věc, která Harryho trochu znepokojovala. Během těch všech dnů, všech rozhovorů, schůzek, hádek a bojů, se Snape zdál většinou divně vzdálený. Často měl nepřítomný, zamyšlený pohled a Harrymu se zdálo, že se vyhýbá jeho blízkosti. Ztuhl, když ho chtěl Harry obejmout, pohladit anebo políbit. Jako kdyby se od něj odtahoval nebo přinejmenším se snažil. A Harry neměl ponětí, proč se to děje. Udělal zase něco špatně? Snažil se vyhrabat v paměti všechny poslední dny, ale nedokázal nalézt nic, co by ospravedlňovalo takové chování. Protože to nemohlo být jen o té noční můře, že? Kromě toho se Snape nechoval, jako kdyby se na něj ještě zlobil za to, že ho tehdy vzbudil a udělal takový povyk. Někdo, kdo se na někoho zlobí, se na něj nemůže dívat s takovým hladem v očích. Ne? Tak o co mohlo jít?

Prozatím se Harry rozhodl počkat a uvidí, do čeho tahle situace povede. Nechtěl nic měnit. Bylo mu dobře, mohl trávit se Snapem čas, a i když se hádali, cítil, že by nechtěl být nikde jinde.

No, možná že během poslední hádky měl na chvíli takový pocit, ale Snape mu rychle ten nápad vyhnal z hlavy, nebo spíš… mu ho rozdrtil v dlaních a zahnal rychlým, hrubým šukáním.

A teď, když těžce dýchajíce oba leželi na podlaze a Harry stále na sobě cítil mužův žár, když byl celý ten vztek a agrese pryč a zbyly po nich jen senné výpary, Harry věděl, že všechno, co bylo předtím, všechna bolestná slova, gesta, starosti - to všechno se nepočítalo. Počítalo se to, že byl tady. Že tu může být. Vedle něj. A zdálo se, že i Severus ho tu chce. Nakonec ještě nikdy mu nepřikázal odejít, nikdy ho neopustil, vždy ho přitáhl zpět.

Není-li to připoutání, pomyslel si Harry, pak co?

***

Drahý Rone a Hermiono…
Co je u Vás nového? Doufám, že jste měli hezké svátky. U mě je všechno v pořádku. Trávím hodně času s Hagridem a s Lunou (nevím, jestli to víte, ale i ona zůstala na prázdniny ve škole). Trochu se bez Vás nudím, ale podařilo se mi celý ten volný čas rozprostřít. Hermiono, budeš ráda, rozhodl jsem se trochu učit, když mám skoro celé Bradavice pro sebe a nikdo mě neotravuje. Často sedím v knihovně, až začala mít madam Pinceová podezření, že semnou něco je, ale venku je příliš chladno, než abych dělal něco jiného. Snažil jsem se trochu létat, ale potom, co jsem měl zmrzlý nos, jsem si potvrdil, že to není nejlepší nápad.
Chybíte mi, vraťte se brzy,
Harry.

Což, jak si Harry myslel, byla stěží lež, nemohl jim přece napsat, že celou dobu šukají se Snapem jako králíci. Ale přinejmenším byla pravda to, že se učil. Sice to musel kolikrát přerušit, aby vykouřil Snapeovi a nebo s ním dělal jiné, nesmírně zajímavé věci, ale přece se mu podařilo nakonec i něco naučit. Například, jak dráždit prsty jeho varlata, aby začal sténat tak nesmírně stimulujícím způsobem. To byla také znalost. A velmi užitečná, musel dodat.

...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lucky24 lucky24 | 24. července 2018 v 22:44 | Reagovat

Krásné. Dokonalé. Děkuji.

2 Idris S. Idris S. | 24. července 2018 v 23:40 | Reagovat

Ahhhh 😍👌

3 Sara Sara | 26. července 2018 v 12:35 | Reagovat

Uzasneee ❤

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama