DI - kapitola 39. - část I.

1. srpna 2018 v 18:25 | Elloii |  Desiderium Intimum
39. Něco je špatně - část I.

Ahoj!
Tentokrát to zase začíná být zajímavé, opět se rozjíždíme kupředu. :)
Děkuji za všechny milé komentáře! Nic nepotěší duši tak, jako pár milých slov.
Vaše Elloii

...

Something's wrong with you, The walls you build around you now,
Seem to fit you like a glove.
Am I too blind to see that there's something there behind your eyes
and it's bringing me to my knees?*
* "All because of you" by Saliva


V pátek během snídaně dostal Harry od Lupina dopis. Cítil by se nepohodlně, kdyby ho četl u učitelského stolu, u kterého jedli všichni studenti zůstávající v Bradavicích přes svátky, a tak ho schoval do kapsy a otevřel jej, až když se ocitl sám na koleji.

V první polovině dopisu mu Remus psal jen triviální věci, ptal se Harryho, jak mu jde učení, zda se mu líbí hodiny s Tonksovou, vyjádřil zájem o Famfrpálové zápasy a na půl slova se zmínil, že právě teď vykonává velmi důležitou věc pro Řád, ale že mu z bezpečnostních důvodů nemůže říct víc.

A co se týče Tvých otázek, Harry… Vím, že by ses chtěl cokoliv dovědět a dokonale Ti rozumím. Ale kdokoliv by ten dopis mohl zachytit. Proto Ti můžu říct jen tolik, že naše informace ukazují, že je čím dál nebezpečněji. V poslední době se zdá být v nezvykle dobré náladě, proto se obáváme, že může plánovat něco velkého a vážně hrozného. Ztratili jsme mnoho bystrozorů a myslíme, že se v blízké době toto číslo může ještě zvýšit. Proto Tě prosím, abys zůstával v Bradavicích a nesnažil se obejít zákaz ředitele. Je to pro Tvou bezpečnost, i když si myslíš, že to omezuje Tvou svobodu. Chápej, Harry, že jsi jeho hlavním cílem a musíme Tě chránit za každou cenu. Pamatuj - nevěř nikomu, ani svým přátelům. Musíš mít oči všude, a jestli uvidíš něco podezřelého, cokoliv - okamžitě o tom pověz Brumbálovi.
Omlouvám se za ten rozkazovačný tón, ale chci jen Tvé dobro. Teď, když už tu není Sirius, měl bych se o Tebe postarat já a je mi velmi líto, že nemohu být s Tebou, abych Tě podpořil, ale snažím se, co to jde. Doufám, že to chápeš.
Pozdravuj ode mě Rona a Hermionu.
Remus Lupin

Harry sklonil dopis a tisknul ho příliš pevně. Jeho dlaně se třásly. Bylo milé, že se o něj Remus bál, ale k čertu, nebyl už přece malé dítě. Nechtěl ochranu. Chtěl informace, cokoliv!

Vzpomínka na Siriuse mu převrátila žaludek. Celé měsíce se snažil, aby na svého kmotra nemyslel, ale někdy, když mu ho někdo připomněl, něco v něm se pohnulo a jeho mysl zaplavily obrazy z té noci.

Sevřel víčka, toužil vymazat z hlavy pohled, jak Sirius padl za závěs, svůj vlastní výkřik, znásobený hněvem, pocit viny se mu vrátit s ještě větší silou. Začal hluboce dýchat, jak se snažil zbavit palčivé bolesti u srdce. Byl to problém, který v sobě nosil už tak dlouho, a téměř nikdy ho necítil, až na chvíle, kdy mu ho někdo připomněl.

Ne, teď na to nebude myslet. Na to přijde čas. A pak, pak bude mířit hůlkou na Bellatrix Lastrangeovou ležící u jeho nohou. A tentokrát nezaváhá.

Ještě jednou se podíval na drobné Lupinovo písmo. Doopravdy ho museli všichni takhle diskriminovat? "Musíme Tě chránit, Harry", "Je to pro Tvé bezpečí, Harry" a tak dál… Slyšel to pořád a vyvolávalo to v něm akorát vzteklou frustraci. Každý ho chtěl chránit. A k čemu mu ta ochrana jednoho dne bude, až bude čelit Voldemortovi? Neporazí ho obyčejným Protegem. Bylo očividné, že by měl o mnoho větší šanci, kdyby něco věděl. Ale ne, všichni ho chtěli chránit, místo aby ho připravili. Dokonce Severus…

Počkat. Přece mu Severus slíbil, že popřemýšlí nad možností naučit ho nějaké kletby. Harry na ten rozhovor úplně zapomněl, a muž se o něm už nikdy nezmínil. Ale dnes se ho zeptá! Včerejší setkání skončilo trochu divně a nestačili se na dnešek domluvit, ale to neznamenalo, že k němu dnes nepůjde. Pravda, mohl by se ho zeptat přes kámen, ale co když Severus odmítne? Ne, Harry se to musel dozvědět už dnes! Půjde za ním večer a… dostane od Snapea odpověď!

***

Harry se zastavil před dveřmi do Severusova kabinetu a ještě jednou se podíval na Pobertův plánek. Ano, muž byl stále uvnitř.

Zhluboka se nadechl, schoval plánek do kapsy a dotkl se dveří, které se mu okamžitě otevřely. Přešel kabinet, stáhl ze sebe plášť a zaklepal na dřevěný povrch těžkých dveří do soukromých pokojů Mistra Lektvarů.

Chvíli bylo ticho a Harry čekal s hlasitě bijícím srdcem.

Klika se pohnula a dveře se mírně pootevřely.

"Pottere," zasyčel Severus a zamžoural, když mu zrak padl na Harryho. "Co chceš? Nepamatuji si, že bychom se na dnešek dohodli."

"Ne, ale…" začal Harry, leč nedokázal to dokončit, poněvadž ho Snape přerušil. Jeho hlas se zdál nervózní:

"Nemám na tebe čas. Byl bych ti nesmírně vděčný, kdybys mi zmizel z očí a vrátil se zítra." Vycedil. Harry pocítil okolo srdce zvláštní chvění. Něco nebylo v pořádku. Severus se choval jaksi… nervózně?

Ale tentokrát se nenechá tak lehko odbít, protože věc, kvůli které sem přišel, pro něho byla příliš důležitá.

"Musím se něco dozvědět," odpověděl rychle a sklouzl pohledem za Severusovo rameno. Mužovy komnaty byly v přítmí. "Mám jen jednu otázku a pak půjdu," řekl a rozhlížel se po místnosti za ním dřív, než mu Severus zavře před nosem. "Pamatuješ si na náš rozhovor o černé magii? Slíbil jsi…" zastavil se tak náhle, že málem spolkl vlastní jazyk. Jeho rozšířené oči se zaměřily na smrtijedskou masku, ležící na opěrce křesla. Byla jasná, skoro perleťová, odrážela světlo z ohně, které na ní dopadalo z krbu. Bylo na ní pár zaschnutých kapek krve. Vedle ní byl položený černý hábit, jehož rukávy byly zdobené tmavě zelenými obrazy lebky a hada.

Harry pocítil, jak mu žaludek spadl až na zem, a ledový stisk se obtočil kolem jeho srdce. Ale než se mohl dost vzpamatovat na to, aby ze sebe dostal jediné slovo, cítil, jak ho Severusova ruka brutálně chytila za paži a přitáhla ho ke dveřím.

"Říkal jsem ti, že jsem zaneprázdněný, Pottere," zasyčel muž a podle hněvu v jeho hlase se zdálo, že ho uštkne, "Ale zdá se, že jsi příliš arogantní a drzí, aby si to respektoval." Snape ho táhl ode dveří přes celý kabinet, a tiskl mu ruku tak silně, že si byl Harry jistý, že se mu udělají modřiny. "Teď vypadni. Jestli mi něco chceš, přijď zítra večer. A jestliže ještě jednou nevezmeš na zřetel má slova, skončí to pro tebe špatně," Mistr Lektvarů ho vytáhl na chodbu a zabouchl dveře, až se zvuk nesl daleko po opuštěných koridorech sklepení.

Harry se otočil a opřel se o zeď, protože nohy mu vypověděly poslušnost. Měl dojem, že jeho hlava najednou exploduje. Chvíli těžce dýchal, snažil se uklidnit své šílené srdce a cítil, jako by ho něco chtělo rozervat zevnitř.

Snape je Smrtijed!

Nebylo to tak, že by o tom nevěděl, ale teď… když to spatřil na vlastní oči, bylo to tak… děsivě skutečné.

Věděl, že je Severus špionem pro Řád, a jako špion musí být naprosto důvěryhodným jak Voldemortovi tak ostatním Smrtijedům. A to byl důvod, proč musel dělat všechno, co mu přikázal, ale… vždycky se o tom snažil nepřemýšlet, ignoroval to. Co oči nevidí, to srdce nebolí, říká se. A teď to viděl… viděl zakrvácenou masku, nenáviděný plášť a cítil, jako by se to, co se pokoušel popřít, nad ním otevřelo a spadlo to na něj obrovskou silou.

Zadržel dech, přehodil přes sebe neviditelný plášť a pomalu se vrátil zpátky na kolej.

Teprve teď mu začaly docházet některé skutečnosti, které předtím nechtěl vzít na vědomí. Nikdy předtím se nezastavil, nad Severusovým 'druhým' životem… Kdesi tam, daleko od tmavého sklepení, daleko od bezpečí Bradavic, daleko od dlouhých, školních chodeb a bezstarostných studentů, daleko od Harryho… Mezi nenávistí, bledého strachu, výkřiky bolesti, zoufalstvím a rozkrývající myslí, zbaven veškerých pocitů a potlačovaného smíchu…

Harry si vlastně ani nemyslel, že by kdokoliv vydržel takový způsob života. Předpokládal, že by se buď zbláznil, nebo se stal stejně bezohledným vrahem jako všichni ostatní. Člověk, bez ohledu na to, jak je silný a duševně odolný, po nějaké době začne 'přebírat' silné emoce z povětří, absorbovat je a vnímat je jako své vlastní, aniž by je odlišil od těch skutečných.

Ale Severus byl... Severusem Snapem. Byl přeci tím, kdo dokázal všechno. Přinejmenším to tvrdíval. Harry si ten rozhovor pamatoval.

Nevěřil tomu. Chtěl tomu věřit, opravdu chtěl, ale nedokázal. Jak si dokáže namluvit, že je bezohledný vrah? Nebo že ho někoho zbožňuje? Nikdo nedokázal až tak dobře předstírat. Ale protože Severus dokázal oklamat dokonce Voldemorta…

Harry se náhle zarazil.

A co když ho nemusí klamat? Co když to skutečně všechno dělá? Co když mu to dělá radost?

Chlapci přeběhl po zádech mráz.

Ne, takhle nesmí myslet. Je to Severus!

'Býval Smrtijedem…' řeklo mu podvědomí. 'Někým, kdo miloval bolest…'

Ne! Ne doopravdy! Vzpomněl si, jak se na něj díval, jak Harry ztratil dech, jak se ho dotýkal, tak jemně a něžně… Pamatoval si to, pamatoval si každý polibek, každý pohled, každé gesto. Někdo, kdo má v sobě temnotu, by nedokázal vzplát tak jasným plamenem. A přesto…

Harry přerušil myšlenky, lehce se usmál.

A přesto, i kdyby v něm bylo víc temnoty než světla… i tak by zůstal Severusem. Jeho Severusem. Severusem, kterému věřil. Kterému musí věřit. A ve kterého musí věřit. Musí věřit v to, že Severus je Brumbálův špion a nechce nosit ty šaty a dělat… všechny ty věci. Pokud by tomu nevěřil, pak… by mohl jít k Voldemortovi klidně teď.

Během vyřčení kletby jde o to, zda ji chceš použít a skutečně někomu ublížit…

Projel jím náhlý impulz, zastavil se a připomněl si zlomek toho rozhovoru. Snapeova slova mu zněla v hlavě, způsobovala, že se znovu otřásl. V jeho mysli se objevil pohled, v němž ta Severusova štíhlá ruka silně tiskne hůlku a bez váhání nechává na zemi svíjet oběť… a jak se s něhou a jemností dotýká jeho těla, putuje po kůži, snaží si zapamatovat každý kousek, tiskne jeho penis, hladí ho a dovede ho k neskutečnému orgasmu. Stejně jako rty, které pronášejí slova lží, jejichž úkolem je smrtelně zranit nebo mučit až ke ztrátě smyslů, ta samá ústa líbající celé jeho tělo, ochutnávají ho a šeptající mu do ucha taková slova, díky kterým je téměř na pokraji… Ty oči, které se bez stínu soucitu dokáží dívat na smrt a zničení, a v jejich černých duhovkách se odrážejí plameny hořících lidí a jejich domovů, stejné oči dívající se na něj tak, jako by ho chtěl pozřít, rozdrtit na střepy, označit, a způsobovat, že se svíjí a křičí… a on jim nedokáže odolat.

Měl v hlavě zmatek. Hrozný, nepříjemný zmatek a potřeboval velmi dlouhou chvíli na přemýšlení, aby se jich zbavil.

No, vypadá to, že dnes v noci nepůjde spát brzy…

***

Když Harry příští den obdržel Denního Věštce, tušil, co v něm spatří. Nervózní očekávání způsobilo, že se snídaně ani nedotkl. Severus nebyl u stolu, ale možná to bylo lepší, protože by pravděpodobně nedokázal odolat a věnoval by mu dvojsmyslný a zamyšlený pohled.

A nemýlil se. Bylo to tam. Na první straně.

Článek o útoku Smrtijedů na budovu Kouzelnického oddělení mezinárodních vztahů, čili místě, kde byl tvořen a udržován kontakt se všemi magickými centry na světě.

Harry pocítil tlak v žaludku. Nechtěl to číst. Jen přejel pohledem po textu a snažil se nalézt počet mrtvých nebo unesených.

Čtrnáct lidí.

Polkl, a cítil se, jako by dostal masivní ránu do břicha. Na chvíli zadržel dech.

Odložil Věštce, ignoroval rozhořčený rozruch, který se nesl u stolu, když několik lidí šířilo ty novinky.

Samozřejmě, že se toho Severus účastnil. Musel. Jinak by ho Voldemort považoval za zrádce.

Harry strávil půlku noci přemýšlením a snažil se poskládat své myšlenky a pocity. Nešlo o to, že by Severusovi nevěřil. Věděl, že to všechno Severus dělá, aby mohl špehovat pro Řád a o všem donášet Brumbálovi. Ale i přesto… se ho někdy bál. Samozřejmě, ne jako na začátku. Ale teď, když věděl o čem je černá magie, když viděl za jeho zády smrtijedské roucho, když si konečně uvědomil, co Severus musí dělat jako jeden ze stoupenců Voldemorta…. Cítil v sobě zárodek intenzivní úzkosti.

Něco nebylo v pořádku.

Nicméně nedokázal přesně říct, co přesně to bylo.

Věděl, že se tak dál nemůže chovat. Že schovávat hlavu do písku ničemu nepomůže. Severus byl pro něj tou nejdůležitější osobou na světě a cokoliv dělá s Voldemortem... neměl by zasahovat do jeho soukromých záležitostí. Nemůže dovolit, aby Voldemort zničil to, co se mu podařilo vytvořit. Aby zničil to křehké cosi, které mezi nimi bylo.

Musí k němu dnes jít. Musí mu ukázat, že není vystrašený. Že to ví a chápe to.

Musí to akceptovat.
...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Idris S. Idris S. | 2. srpna 2018 v 20:03 | Reagovat

Nemůžu se rozhodnout, jestli je ta Harryho naivita roztomilá nebo rozčilující... :D Celkově mi v této povídce trochu vadí, že je tu Harry takový neschopný blbeček. :D Každopádně děj začíná nabírat na obrátky! Severus začíná pociťovat onu lidskou emoci zvanou náklonnost (nechci psát lásku, protože to by mě umučil Cruciatem xD, ano, mám respekt z fiktivní postavy, nesuďte mě) a nemá tušení, co si s tím počít. Moc ti děkuji za překlad a pochvaly jsou více než zasloužené. 😉

2 Karin Karin | 25. srpna 2018 v 23:52 | Reagovat

Moc dík za kapitolku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama