DI - kapitola 39. - část III.

4. srpna 2018 v 15:34 | Elloii |  Desiderium Intimum
39. kapitola - část III.

Poslední část 39. kapitoly




***

Když se Harry následujícího rána probudil, měl pocit, jako by ho někdo v noci přetáhl něčím těžkým po hlavě. Všechno ho bolelo, ale nejvíce ho bolela poraněná dlaň. Když se včera dovlekl do společenské místnosti, padl na postel a ihned usnul.

Vyvlekl se z postele, vzal do ruky potlučené brýle, rychle je opravil, položil na nos a šel do koupelny. Podíval se do zrcadla a zasténal, když spatřil obrovskou modřinu pod levým okem a na tvářích několik škrábnutí. No, nevypadal moc dobře… Možná by měl raději zajít za madam Pomfreyovou. Udělá to po snídani.

Odvinul z dlaně obvaz a prozkoumal hluboký řez v kůži. Zaschlá krev byla už téměř černá. Opatrně vložil ruku pod proud studené vody a omyl ji, pak ji zabalil zakrváceným obvazem. Bohužel neměl čistý, ale nechtělo se mu plýtvat energií na čištění tohohle.

Znovu se podíval na svůj odraz v zrcadle. Měl pod očima tmavé kruhy a bledou pleť. Důkaz nedostatku spánku nebo stresu? Možná, že obojí.

Slíbil si, že nebude myslet na to, co se stalo včera. Musí si to vymazat z paměti. Úplně. Protože i jen jedna jediná myšlenka by mohla být příliš velkou ránou.

A teď byl příliš unavený, aby se pro nim dokázal bránit.

Rychle se vysprchoval, převlékl se a šel na snídani. U stolu seděli už téměř všichni. Snape také. Harry dokonce už zdálky slyšel živé hlasy, smích a rozmluvy. Beze slova a bez pohledu na kohokoliv, přešel ke stolu a posadil se vedle Luny a naproti profesorce McGonagallové.

A pak hluk náhle utichl a okolo něho padlo tlumené ticho.

Harry zvedl hlavu a rozhlédl se, zaskočen tou náhlou změnou. Všichni se na něj dívali se zájmem a strachem současně.

A lítostí, přece nevypadal až tak strašně, ne?

"Co se stalo, Harry?" zeptala se Luna šeptem, a přerušila nepříjemné ticho. Harry na sobě cítil pohled všech učitelů i studentů. Dokonce i Brumbál, sedící vedle McGonagallové, se na něj díval se znepokojením. Nicméně, žádný z těch pohledů nebyl tak intenzivní, jako pohled, o dvě místa od McGonagallové, sedícího Severuse. Byl téměř spalující a Harry si mohl jasně představit, jak mu putuje po kůži, vypalujíc do ní stopy. Nicméně nedokázal určit, jaké stopy to byly.

Harry spustil zrak, cítíc nepříjemný stisk v žaludku. Všichni se na něho dívali jako by byl nějaká zrůda. Zase.

"Drahé dítě…" ozvala se profesorka Vectorová. "Kdo ti to udělal…"

"Je mi líto, Spatimo, ale je to příčinou pouze chování pana Pottera," přerušila ji McGonagallová, rozhlédla se kolem stolu a všechny požádala: "Pan Potter měl včera malou nehodu a prosím, aby se ho nikdo nevyptával na to, co se stalo, protože to není nikoho věc." řekla a pak se otočila na zdravotní sestru: "Poppy, chtěla bych, aby ses na pana Pottera po snídani podívala." paní Pomfreyová přikývla.

"Děkuji, paní profesorko," zamumlal tiše Harry. Vedoucí koleje mu poslala chápavý pohled, a pak se naklonila k Brumbálovi a cosi mu zašeptala do ucha. Ředitel pokýval hlavou na srozuměnou a podíval se na Harryho soucitnýma světle modrýma očima. Nebelvírův žaludek se přetočil a musel rychle odvrátit hlavu. Nechtěl soucit, nepotřeboval ho.

Bohužel jeho zrak padl na Severuse. Muž na něj zíral téměř zoufale a Harry náhle pocítil v srdci bolestivé sevření. Snape vypadal, jako by úplně zapomněl, kde se nachází, jako by zapomněl, že je ve Velké Síni, obklopený všemi učiteli a studenty. Jeho zornice byly neobvykle rozšířené, přestože víčka měl přivřená a obočí zamračené. Otevřel ústa, jako by se chtěl Harryho na něco zeptat, ale v tu chvíli si uvědomil, kde je a rychle je zavřel. Jeho vidlička spadla na talíř, vydala při tom ostrý hlasitý zvuk, potom se odrazila a spadla na podlahu. Její cinknutí bylo ještě chvíli slyšet, jak rezonovalo od kamenné podlahy. Muž se však zdál naprosto nezúčastněný, i když se všechny pohledy přetočily od Harryho k němu.

"Severusi, pro Merlina, buď opatrný," zamumlal chraplavě profesor Kratiknot, sedící vedle něj. "Příště mi vypíchneš oko."

Mistr Lektvarů neodpověděl. Vypadalo to, že vůbec nic neslyší. S obtížemi odtrhl svůj spalující pohled od Harryho, který se ztrácel v jeho temných duhovkách, a v náhlém ostrém záblesku hněvu, když muž odvrátil hlavu a zahleděl se na odlehlou stěnu, a sesunul ze stolu své dlaně pevně zaťaté do třesoucích se pěstí.

Harry zamrkal, pozastavil se a přemýšlel, co to mohlo znamenat? Snape byl na něj ještě naštvaný? Ale to přece on by měl být ten naštvaný! Mezitím to vypadalo, že ten nafoukaný, umaštěný idiot… nedokáže sedět ani pět minut u jednoho stolu s Harrym Potterem!

Nech toho…

Harry sevřel čelist, a snažil se ovládnout náhlý pocit vzteku a lítosti.

Ne, nebude mu věnovat pozornost. Nemůže dovolit, aby mu Severus Snape sebral všechnu chuť k jídlu. Luna sedící vedle něj se na něj přátelsky usmála, ale cítil, že za jejím úsměvem bylo znepokojení. Snažil se s ní vést milý, typický rozhovor, ale nedokázal to. Ne v téhle chvíli. Ne, když sedí tak strnule, jako by spolkl koště, a zvláště když Snape, sedící dvě místa od něho, zřejmě neměl v úmyslu dokončit své jídlo.

Harry se opravdu snažil si ho nevšímat, ale nemohl si pomoct, a jeho oči každou chvíli zabloudily k temné siluetě, i když měl pokaždé pocit nepříjemného škubání v žaludku.

Krájení jak skála tvrdé slaniny nebylo tak snadné, zvláště když jste měli k dispozici je jednu ruku. Harry chytil nůž do pravé, zkrvaveným obvazem ovázané ruky, ale s každým soustem se mračil bolestí. Vidlička byla příliš tupá, aby mu pomohla. Po dalším neúspěšném pokusu, frustrovaně vydechl a odsunul talíř stranou, smířený s tím, že pravděpodobně nic nesní, když se jídlo na jeho talíři náhle rozdělilo na sousta. Zamrkal, zcela zaskočený a rozhlédl se kolem stolu po svém tichém pomocníkovi, ale všichni se dál bavili nebo jedli, úplně zabraní.

Kromě jedné osoby.

Severus rychle odvrátil zrak a vykonal pohyb, jako by cosi schovával do hábitu, pak dál zíral do stěny.

Harry se kousl do tváře a podíval se do svého talíře. Sám nevěděl, co si o tom má myslet.
Pomohl mu Severus, protože mu opravdu chtěl pomoct, nebo proto, aby mu znovu ukázal své pohrdání a vysmál se jeho omezené manuální zručnosti?

No, obě možnosti byly stejně pravděpodobné, aby je mohl brát v úvahu.

Harry si povzdechl. Jedno jaké byly záměry, v tu chvíli se neobtěžoval nad nimi přemýšlet, protože byl opravdu hladový.

Po snídani ho odchytila McGonagallová a řekla mu:

"Prosím, přijďte ke mně po obědě, Pottere, dám vám klíč od třídy pro Starověké Runy."

Harry přikývl a okamžitě na sobě ucítil Snapeův intenzivní pohled, když odtrhl pohled od stěny a podíval se na něj. Ale stěna to pravděpodobně lépe snášela, protože pochyboval, že přes ni pobíhá stejný mráz jako po jeho zádech.

Harry polkl, když mu náhle vyschlo v ústech. Ale slíbil si, že mu nebude věnovat pozornost a tak také udělal. Nepodíval se na jeho stranu ani jednou do konce snídaně, a teď když vstal a vydal se s madam Pomfreyovou na ošetřovnu, cítil v zádech pohled ebenových očí. Sestra vyléčila jeho modřiny a rozřízlou dlaň. Soudíc podle vůně, byla to ta samá mast, kterou Severus ošetřil tehdy jeho nohy. Ta vzpomínka byla nezvykle příjemná, ale za současných okolností přinesla jedině bolest.

Ne, nebude na to myslet!

Když vyšel z nemocničního křídla, stalo se něco, co z části očekával a čeho se současně obával. Pocítil v kapse teplo.

Zpráva od Severuse.

Chvíli se sebou bojoval. Nechtěl ji přijmout. Ve skutečnosti předtím vymýšlel, jak si nechá kámen v ložnici, ale nějak… to nedokázal udělat. A co kdyby se stalo něco důležitého?

Zvědavost však zvítězila. Sáhl do kapsy a přečetl si zprávu:

Pottere, chci, abys přišel do mých komnat. Čekám na tebe. Přijď, ano?

Harry vyvalil oči. Na Severuse to byla téměř prosba.

Pocítil, jak se v jeho srdci rozlévá příjemné teplo satisfakce. Takže Snape litoval toho, co udělal… To je dobře, ať pocítí, jaké to je…

Stiskl kámen v dlani a odeslal:

Nepamatuji si, že bych od Vás dostal nějaký trest, tudíž nevím, proč bych měl za Vámi chodit, profesore.

Nedokázal zastavit úšklebek uspokojení, který se mu objevil na rtech. Dokonce, i když uvnitř sebe cítil úplnou prázdnotu.

Snape ho zranil příliš. Mine trochu času, než všechno, co bylo rozerváno, se znovu spojí.

***

Snape nebyl na obědě, což Harry přijal s úlevou. Po jídle mu McGonagallová dala klíč a pověděla mu, že jeho trest musí bohužel trvat nejméně dvě hodiny, takže pokud všechno udělá dříve, tak ať si prostě sedne a počká, až doba uplyne.

Harry přikývl a pomalu se přesunul do druhého patra. Ve skutečnosti v této místnosti ještě nikdy nebyl. Všechny stěny pokrývaly výkresy a plány s jakýmisi divnými značkami. Když procházel vedle nich, vzpomněl si na knížku, kterou spatřil v Severusově tajné laboratoři. Možná, kdyby si vzpomněl, jak vypadaly ty znaky v ní, mohl by tu nalézt něco, co by mu pomohlo porozumět těm symbolům. Přešel do zadní části třídy, ke skříním, ve kterých byly uložené svitky. Na každém z nich byly jakési písmena a čísla, ale z toho, co viděl, všechno bylo pomíchané. Vzal první svitek a po chvíli se mu podařilo najít příslušnou polici a vložil ho do ní. Hluboce si povzdechl. Čekalo ho hodně práce. Možná by bylo lepší je všechny vyndat a pak je uložit? V opačném případě by se ty uložené smíchaly se zbytkem, a pak by měl problém je roztřídit.

A tak to udělal. Několik minut přenášel svitky ze skříně na nejbližší lavice, a dával pozor, aby žádný neupustil. Nevěděl, jak mohly být staré. Když skončil, začal brát svitky po jednom a snažil se určit umístnění podle čísel a písmen, které se nacházely na policích. Po mimořádně složitém pergamenu, jehož místo hledal přes tři minuty, se otočil, aby vzal další a… upustil ho zpátky na lavici, odskakujíc dozadu jako opařený.

Vedle lavice stál Severus a sledoval ho s nečitelným, spalujícím pohledem. Vypadal jako socha, pyšný a vzpřímený, vytesaný z černého mramoru nebo ebenu.

Jak bylo možné, že jej neslyšel vejít? Muž musel zjevně vrhnout na dveře nějaké kouzlo.

Harry rychle odvrátil zrak a vpil ho do hromady pergamenů na stole. Jeho srdce se zrychlilo. Bál se tohoto setkání. Nechtěl Severuse vidět, ještě ne, teď když bylo všechno ještě tak čerstvé… Proč sem musel přijít? Proč ho nemohl nechat nějakou dobu o samotě? Proč ho všude pronásledoval...?

"Pottere…" Snapeův hlas byl trochu chraplavý, ačkoliv v něm Harry slyšel ostrý podtón. Ano, jako by slova, které muž nezamýšlel říct, mu chtěla vyskočit z hrdla. "Moje včerejší chování bylo nezodpovědné a unáhlené. Trochu jsem toho vypil a… řekl jsem věci, které tě mohli urazit."

Nezodpovědné? Urazit? Jak eufemistické zkreslení…

"Nepředstírej, že tě to mrzí," zamumlal tiše Harry, aniž by zvedl zrak. "Nevěřím ani jednomu tvému slovu. Jsem si jistý, že by si to rád udělal znovu, jen abys mi ublížil tam, kde to nejvíc bolí, a pak si užíval uspokojení z toho, že se ti znovu podařilo zadupat mě do země!" Na konec skoro křičel. Zvedl hlavu a podíval se na muže rozzlobeným pohledem. Nezdálo se, že by jeho výbuch Severusem nějak pohnul. Díval se na něj pasivně, jako by ho zkoumal a vyhodnocoval.

"Jak dramatické," pověděl nakonec a pohnul se směrem k Harrymu. Chlapec odstoupil, vyděšený. Nechtěl, aby se ho Snape dotýkal. Ne teď, když měl pocit, že exploduje. "Jaké představení... Miluješ ze sebe dělat mučedníka, Pottere," pokračoval nízkým, vibrujícím hlasem a pohyboval se stále blíže k Harrymu. "Líbí se ti hrát roli zlobivého, hloupého chlapce. Vybičováváš vše až do takové míry, že už to pak dál nedokážeš ovládat. Rád se utápíš v žalu a hořkosti, opakuješ to znovu a znovu, a pokaždé zažíváš ještě větší bolest."

"To není pravda!" vykřikl Harry, protože měl pocit, jako by ho každé Snapeovo slovo zasáhlo přímo do jeho duše. Musel se zastavit, když ucítil za zády zeď místnosti.

"Něco ti povím, Pottere…" Severus nepřestával mluvit, ani se nezastavil. "Neodkážeš bez téhle bolesti žít. Bez toho ochromujícího žalu, který tě následuje jako stín. Vždycky ho vyhledáváš, a když ho najdeš, obalíš a uzavřeš se s ním, prožíváš ho každým nervem svého těla, vdechuješ každým nádechem, každým nevysloveným slovem," Severus byl už u něj. Tak blízko, že se téměř dotýkali. "Chtěl bych, abys teď, v této chvíli, zapomněl na žal." Naklonil se nad něj, obklopil ho svou vůní a skryl ho ve svém stínu. "Chci, abychom tu byli jen sami, bez něj. Jen ty a já."

Harry se podíval na mužovu skloněnou, zamračenou tvář tak blízko své vlastní. Viděl jiskry v černých očích. A zatřásl se, když pocítil, jak Severus chytil jeho dlaň a zavedl ji ke svým šatům. Jeho prsty se dotkly horkého, hladkého tepla a Harry se zhluboka nadechl, když pochopil, co to je. Stiskl ruku kolem napůl tvrdé erekce a ucítil, jak mu zahořelo hrdlo.

"Víc," uslyšel vibrující šepot u svého ucha. Polkl žal a začal pomalu pohybovat dlaní. Snapeův penis pod jeho dotykem tvrdnul, Harry cítil žár a krev, šumící v žilách. Pulzoval a narůstal mu v malé dlani. Stejně jako hořkost v jeho srdci.

Jeho zelené oči se zachvěly, když se podíval nahoru na několik centimetrů vzdálenou Snapeovu tvář, nyní zamračenou potěšením a uspokojením. Zjistil, že se dívá do mužových černých očí, ve kterých se zračila spokojenost.

"Proč to děláš?" zeptal se náhle, a tón jeho hlasu zaskočil i jeho samého. Nebyl v něm smutek, jen prázdnota a rezignace. "Proč se ke mně takhle chováš? Já… udělám pro tebe všechno a ty to víš. Tak proč mi způsobuješ jen… krvácející rány?" Severus zasténal a opřel se předloktím po obou stranách Harryho hlavy, zatlačil proti němu a vyrazil boky, jako by mu tím gestem chtěl ukázat, aby stisk zesílil. "Nikdo nikdy po tobě nebude tak toužit. Nikdo se na tebe nikdy nepodívá stejným způsobem. Nerozumíš tomu?" pokračoval Harry, hlas ztěžklý hořkostí. Nevěděl, proč to říká, ale nedokázal přestat. Jako kdyby slova sama plynula přes jeho rty. "Když ses ke mně včera choval jako k prvňákovi… víš, co jsem cítil? Mám ti o tom říct?"

"Rychleji," zašeptal Severus, a vpil se do Harryho ještě palčivějším, ještě intenzivnějším pohledem. Jako by chlapcova slova podněcovala jeho vzrušení.

Předkožka mužova penisu se mu posouvala pod prsty. Harry polkl hořko a sucho v ústech, a začal pohybovat rukou rychleji. Na okamžik si skousl rty, jak se snažil ovládnout oslabující třes, který přeběh přes jeho tělo. Snapeův penis byl už tak tvrdý, tak naplněný krví, že ho Harry těžko udržel v dlani.

Co, asi řekne na tohle…

Stiskl zuby a vsunul svou druhou, ovázanou dlaň pod Snapeovi šaty, a položil ji na lesknoucí se zrudlou špičku.

Severus se kousl do rtů, a z jeho úst vyšel tlumený sten, když Harry, který sebou škubnul bolestí, začal hladit poraněnou dlaní vlhkou hlavičku stále větší a větší erekce.

Soudě podle reakce, Snapeovi se to líbilo. Harry se na něj ale nepodíval. Nechtěl si dokazovat, že muž mohl cítit potěšení z něčího utrpení. Ale byl to Severus. Vypadalo to, že ho to vůbec neznepokojovalo, spíše naopak. Vypadal, že se mu to líbí. Zdálo se, že z toho čerpá téměř sadistické potěšení.

Harry si zkousl tvář, jen stěží zadržoval vlnu hořkosti, která se mu plížila jícnem.

"Nebo možná chceš slyšet něco jiného?" zeptal se tichým, chraplivým hlasem, polykajíc suchý vzlyk, který mu škrábal hrdlo. "Chceš slyšet, jak jsem rozbil sochu a její úlomky mi poranily celou tvář, ale já jsem to necítil, protože žal byl tak silný, že zcela přehlušil fyzické utrpení? Tohle chceš slyšet?" Stiskl mužovu mocně pulzující, rozpálenou erekci. Z mužových úst unikl mučivý sten:

"Pottere…"

"Nebo mi můžeš říct ty, jak se cítíš, když se ke mně takhle chováš?" pokračoval Harry, pohyboval se rychleji a lehce rozmazaným zrakem pozoroval grimasu nepopsatelné rozkoše na Severusově tváři. "Jak tě baví, když mě udeříš a díváš se, jak se bolestí svíjím? Jak spokojeně se cítíš, když mě ponižuješ a sleduješ můj pád? Možná mi řekneš o tom, jak mi rád ubližuješ?"

Po těch slovech přes Snapeovy rty unikl zoufalý sten. Jeho penis v Harryho dlani sebou škubl a vystřelil proud lepkavé, bílé tekutiny, která postříkala chlapcovy šaty. Harry sledoval, jak muž zavřel víčka, obočí se vyrovnalo a tvář vyhladila díky vlně potěšení polévající celé jeho tělo. Severus zaťal zuby, a téměř vtlačil Harryho do stěny, tlačíc svoji erekci vůči Harryho ruce ještě víc, jako by chtěl ten pocit cítit ještě mocněji, ještě intenzivněji. Chvíli tak zůstal, poddávajíc se orgasmu, pak otevřel oči a sklonil svůj rozpálený pohled k Harrymu. Zvedl ruku a jemně se dotkl jeho tváře.

Harry ztuhl. Chtěl odvrátit hlavu, ale nemohl, protože byl úplně natisknutý na zeď. I když byl obklopený Severusovou vůní, navzdory chladu vysoké postavy a horkému, pulzujícímu penisu, který stále držel v ruce… cítil se prázdný. Ledově prázdný.

"Pottere…" Severusův hlas k němu dolehl jakoby vzdáleně. Harry slyšel jedině šum v uších, měl závrať. Všechno bylo špatně. Úplně špatně.

"Můžu teď už zůstat sám?" zašeptal tiše a odvrátil hlavu na stranu. "Mám práci. Musím…"

Nemohl to dokončit, protože mužovi silné ruce ho uchopily za zápěstí a přitiskly mu je nad hlavou, černě oděná kolena mu roztáhla nohy a přitiskla se na jeho rozkrok. Harry se roztřásl a zasténal. Snažil se uvolnit ruce, ale neměl šanci. Severus byl příliš silný. Jeho obličej byl bledý, s bolestnou touhou ve tváři, když začal třít kolenem jeho varlata a uvězněný penis.

"Přestaň," zasténal Harry, stál na špičkách a snažil se uniknout tomu mocnému, příliš silnému stisku. "Nechci."

"Nevzpírej se tomu. Nevzpírej se mě…" zašeptal Snape tiše, ještě pevněji mu natlačil koleno na rozkrok. "Uvolni se a poddej se tomu." Naklonil se k němu víc a přitiskl rty k jeho uchu. Vysunul jazyk a jemně olízl lalůček. Chvění, které přeběhlo přes Harryho tělo, mu téměř rozpustilo svaly. Stejně jako hlas, který po chvíli uslyšel: "Chci cítit tvůj orgasmus."

Harry zasténal a přivřel oči, když se mu v podbřišku rozlilo bolestné horko. Jeho svaly se uvolnily a penis okamžitě ztvrdl. Nedokázal to zastavit.

Jak je možné, že reagoval na ten hlas takovým způsobem?

"Dokonalé," řekl tiše Severus. Už se o něj neotíral jen kolenem, ale celým svým štíhlým, vysokým, chladným tělem. Harry cítil jeho tvrdé svaly, zbytky bylinkové vůně jeho šatů a přeskakujíc jiskry mezi nimi.

Snape se pevně opřel o špičku jeho penisu, tisknul ji a třel, a Harry se mohl jedině kroutit a sténat, když se mu po těle rozběhlo několik slastných vln.

"Severusi, prosím, pusť…" Jeho slova se změnila ve sténání, když se mu mužovo koleno pevněji přitisklo k jeho rozkroku, drtilo jeho varlata a vymačkával orgasmus z jeho bolestně pulzující erekce.

"Zasténej moje jméno. Ještě jednou."

Harry zavřel oči a opřel hlavu o tvrdý kámen za sebou. Nechtěl tohle dělat. Jeho tělo už ho dávno přestalo poslouchat, ale stále měl ještě kontrolu nad svými ústy.

Chvatně je otevřel a zalapal po dechu, když jedna ze Snapeových rukou pustila jeho zápěstí a z celé síly ho stiskla v rozkroku, brutálně mu drtila prsty varlata a tiskla erekci.

"Aaaa, Severusi…" zakvílel ochraptělým hlasem, zapřel se a opřel se o zeď. Muž mu však rychle chytil volné zápěstí, přitiskl ho ke stěně a udržel ho vzpřímeně.

"Přesně tak," zamumlal s temným uspokojením. Byl tak, tak blízko něho… Harry cítil každou kost vystupující z těla, každý záhyb hábitu zahalující kůži, drtící dotyk štíhlého kolena a byl už tak zatraceně… už skoro…

"Udělej se pro mě. Dej mi svůj orgasmus," uslyšel rozkazující hlas, zhrublý potřebou, u svého ucha, který zasáhl přímo jeho bedra a podpálil arzenál ohňostrojů explodující v potěšení. Harry se napjal, hlasitě zasténal a jeho tělo se třáslo tak, až se bál, že ještě trochu a rozpadne se na kousky.

Po nějaké chvíli zahlcené pocity, které rozpustily jeho svaly a smysly změnily v mlhavou euforii, Snapeovo koleno se pomalu odsunulo od jeho údu, a on sám spadl dopředu na muže, těžce dýchajíc a snažíc se získat kontrolu nad svým tělem. Severus pustil ze sevření jeho zápěstí, a Harry zvedl hlavu a stěží otevřel oči. Ve chvíli, kdy uviděl tu zářivou spokojenost jen pár centimetrů od jeho obličeje, mohl udělat jen jednu, jedinou věc.

A v tu chvíli mu už bylo všechno jedno.

Naklonil se dopředu, ovinul ruce okolo Snapeova krku a zoufale přitiskl ústa k jeho úzkým, sevřeným rtům. Přitiskl se k němu celým tělem takovou silou, jako by toužil tím stiskem prolomit všechny bariéry, které muž kolem sebe rozestavil. Nemyslel na to, co dělá, chtěl ho jen ochutnat. Sál a kousal rty, i když ústa zůstávala sevřená. Kousal je a tisknul svými. Hltal je, mumlajíc si a tiše sténajíc. A když se Severus pokusil odvrátit hlavu, zatlačil na něj ještě pevněji a dusil ho ve svém objetí.

Nakonec, když mu šumící krev zmizela z hlavy, a srdce přestalo vytrvale splašeně bít a přes jeho zmatenou mysl se začaly plížit první paprsky vědomí… odtáhl své oteklé rty od mužových a zhluboka se nadechl. Pomalu otevřel oči a setkal se s plameny, na milimetry od jeho vlastních očí. Nedokázal pořádně zachytit mužův výraz, ale viděl v nich bezednou hloubku. Vzdálenou, odlehlou záři, která se s každou vteřinou přibližovala, rozrůstala a stávala se jasnější.

Nastalo sametové ticho. Dva nerovné dechy šeptaly mezi sebou. Harryho tvář ovál teplý vánek. A cosi se změnilo. Jedna ze Severusových dlaní se mu vpletla do vlasů a přetočila jeho tvář na stranu. Když mu srdce téměř vyskočilo do hrdla, pocítil na koutku úst jemný polibek. Severusovy rty byly teplé, pulzovaly. A byly tak hladké.

Po chvíli se odtáhly, přesunuly se lehce nahoru a složily jemný polibek pod pravé oko. Harrymu spadla víčka a z úst mu unikl tichý povzdech.

Další polibek dostal na pravý spánek. Zůstal tam delší dobu, jako by v tom místě ochutnával horkou, tepající kůži.

Severus odtáhl rty a přesunul je ještě výš, aby mohl políbit… jizvu. Jemně a téměř váhavě, ale zážitek to byl tak neuvěřitelný, že Harry sám nevěděl, zda to nebyla jen jeho představivost, protože v té samé chvíli ucítil, jak se od ní šíří teplo. Jeho tělo se začalo nekontrolovatelně třást, měl pocit, jako by přes něj šel elektrický proud. A na jeden, malý zlomek vteřiny pocítil bolestné bodnutí a uviděl řadu mihotavých obrazů. Nebyl schopen je zachytit nebo si je zapamatovat, ale zdálo se mu, že viděl tmavě zelenou tekutinu, Voldemortovu tvář, Brumbála, Snapea a sebe.

Všechno zmizelo stejně tak rychle, jako se objevilo a už po chvíli Harry nevěděl, zda skutečně něco viděl. Pořád cítil horko Severusových rtů přitisknutých k jeho jizvě a měl pocit, že se pod tím dotykem rozpustí.

Tiše si povzdechl, když muž nakonec odtáhl své rty od jeho kůže, ovál ho jemným, teplým dechem. Silněji stiskl víčka a nechal Severusovu dlaň, aby natočila jeho tvář k černým šatům. Ucítil, jak muž obtočil druhou ruku okolo jeho krku a uzamkl ho v teplém objetí, tisknouc svou tvář do jeho vlasů.

Stáli tak velmi dlouho, beze slova, přituleni k sobě v teple a obaleni okolním tichem.

A vypadalo to, že přinejmenším v té chvíli… všechno bylo v pořádku.

Konec 39. kapitoly
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sara Sara | 4. srpna 2018 v 18:06 | Reagovat

Ak mam byt uprimna.. neviem co citim.. biju sa vo mne sentimenty stastia a velkeho smutku, ba az tragedie.

2 Idris S. Idris S. | 4. srpna 2018 v 23:07 | Reagovat

Harryho vidina těch obrazců je hodně weird... Spousta věcí v těchto částech povídky zůstává weird... A mám podezření, že těch mindfucků bude přibývat do samého závěru. xD Prý bude odhalena Severusova nejsilnější touha, tak jsem zvědavá. :D Děkuji za zlepšení dne. 😊

3 Idris S. Idris S. | 4. srpna 2018 v 23:10 | Reagovat

Joo a jsem moc ráda za Harryho intuici, když už ne moc velkou inteligenci... xD

4 alca alca | 5. srpna 2018 v 15:46 | Reagovat

Moc děkuju za tvůj další překlad a netrpělivě budu vyhlížet další kapitolku :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama