DI - kapitola 40. - část I.

9. srpna 2018 v 17:26 | Elloii |  Desiderium Intimum
40. Temná strana

Část I.


Uff. Musím říct, že tohle byla náročná kapitola. Ne na překlad, ale tím obsahem!
Dámy a pánové, pevně se držte a za jízdy nevystrkujte nohy a ruce z vozíků...

Elloii



Deliver me into my Fate
I never claimed to be a Saint…
My heart is just too dark to care.
I can't destroy what isn't there.
Ooh, my smile was taken long ago,
If I can change I hope I never know.*

* "Snuff" by Slipknot




Potter se třásl a sténal pod ostrými přírazy. Jeho nahá záda se leskla potem, a jeho štíhlé paže křečovitě svíraly opěradlo křesla. Štíhlá bedra sebou cukala, jak do nich naráželo černě zahalené tělo. Každý následný příraz způsoboval tomu malému tělu nekontrolovatelné křeče. Lesklý penis se opakovaně zasouval do malého, zčervenalého otvoru, přirážel do něj a brutálně mučil chlapcovo nitro. Dlouhé prsty sevřely bledou kůži hýždí, drtily měkké tělo a nechávaly po sobě zrudlé značky. Potter zakňučel a prohnul se, jeho hrdelní křik způsobil, že přírazy se čím dál zrychlovaly.

Ale v této ohlušující kakofonii křiku potěšení a bolesti se rozlehl úplně jiný zvuk.

Smích.

Vysoký, ledový, ubíjející mysl a rozdírající každý nerv. Jakýkoliv vzdor by mohl skončit šílenstvím.

Smích se stával hlasitějším. Když dosáhl kritického bodu, zněl, jako miliony drobných, ostrých jehel, propichující každý nerv v těle a paralyzující mysl.

A v té chvíli začal slábnout. Vlny bolesti se pomalu rozplynuly, a nervy se znovu uklidnily.

Severus Snape otevřel oči. Jeho jedinou znatelnou reakcí na to, co před chvílí zažil, bylo několik mrknutí a pulzující žíla na spánku.

Lord Voldemort stál pár kroků před ním a široce se usmíval, což v tomto případě neznamenalo nic dobrého. Jeho úsměv připomínal žraloka, který číhá těsně pod vodní hladinou, připravený každou chvíli zaútočit a rozdrtit svoji oběť silnými čelistmi.

"Ssseverusi…" začal, pomalu přecházel podél stojících Smrtijedů kolem něj, jeho plášť byl ještě stále potřísněný krví zavražděných mudlů před dvěma hodinami na jedné z mnoha známých akcí. Na bílé masce, kterou muž třímal v dlani, byly červeno-černé šmouhy - teď už zaschlých - kapek krve. Jeho nehybná tvář připomínala tu samou masku. "Udělal jsi mi velkou radost. Zasloužíš si odměnu."

Severus pokorně přikývl.

"Radost, že jsem vám toto mohl ukázat, je pro mě dostačující odměnou, můj pane."

"Nemluvím do větru. Za odměnu půjdeš s Bellatrix do Grenualdy Thumb, abyste získali pár zajímavých informací a nalezli něco, co patří mě. Bella zná detaily, později tě do nich zasvětí."

Snape přikývl.

"Velmi děkuji, Pane. Bude to pro mne čest."

"Co si ten starý blázen nyní myslí?"

Ve Snapeových očích se blýsklo chladné uspokojení. Zavrtěl hlavou.

"Všechno jde podle plánu. Brumbál je tak pohroužen do taktizování, shromaždování síly a přípravy války, že ho ani nenapadne, že má v hnízdě kukačku. Tyto akce znamenitě odvádějí jeho pozornost od nejdůležitějších věcí, od chlapce."

"Znamenitě," Voldemort se ušklíbl a ukázal své nažloutlé, hadí zuby. "Ale stejně bychom měli utlumit jeho bdělost. Řekni mu, že připravujeme útok na sídlo Mezinárodního sdružení Famfrpálu."

"A připravujeme?"

"Připravujeme. Musíme mu podsunout nějaký špek. Pověřím tím Legerpholta a Adraughta. Stejnak mi už k ničemu nejsou. A to, co dostanu na oplátku, za jejich životy stojí." V jeho červených očích se zablýskly ledové jiskry. "Už jen necelý měsíc a půl, Severusi, a bude můj." Voldemortovy prsty s dlouhými ostrými drápy se sevřely do pěstí. "Potterova krev. Jeho moc. Jeho síla. A tehdy padne celý svět do mých rukou, a Albus Brumbál už pro mě nebude představovat žádnou hrozbu. Zlomím ho jen pouhým pohledem." Jeho hlas se vznášel ve vzduchu, jiskřil hněvem a mocí, když si Voldemort představoval své vize.

Snape trpělivě čekal s křivým úšklebkem, leč pozbaveným jeho typickým povýšením. Byl to spíše úšklebek někoho, kdo si užívá dobře vykonanou práci.

"Kdy 'provedeme' ten útok?" zeptal se po chvíli.

"Pozítří o půlnoci. Pošlu tam někoho, jehož ztráta nebude příliš citelná. Vejdeme hlavním vchodem. Určitě něco pro toho starého blázna vymyslíš. Už teď má v hlavě takový zmatek, že klidně uvěří, že přiletím na koštěti. Musíš ho přesvědčit a zúčastnit se boje na jeho straně. A ujisti se, že Legerpholt a Adraught zemřou. Nemůžeme si dovolit, aby je bystrozoři dostali do rukou a použili na ně Veritaserum, které je přinutí všechno vyklopit. Mohli by na ně uvalit Legilimens Evocis, a to by se nám nelíbilo."

"Nechte to na mě, Pane," odpověděl Snape.

"A co lektvar?"

"Chybí mi jedna ingredience. Odvar z tripojeda. Myslím, že ho určitě najdu v Obrtlé. Vydám se tam hned po našem setkání."

"Ssskvělé, ssskvělé. Jestli je to všechno, můžeš odejít a pošli za mnou Malfoye."

"Ano, Pane." Severus se poklonil a vycouval z komnaty. Když se objevil za dveřmi, narovnal se, rozhodným krokem přešel dlouhou, temnou chodbu, a vypadal jako by se ztratil v temnotě kolem něj.

***

Přemístil se přímo před obchod, do kterého mířil. Za špinavým výkladním oknem se nacházely všechny možné láhve a lahvičky plné neidentifikovatelných látek. Obrátil pohled do temné uličky a uviděl čaroděje zírajícího do zdi v oblečení zapáchající močí a jiných exkrementů. Už byla tma. Zůstat v Obrtlé za tmy byla sebevražda, kdyby se zde objevil někdo nepovolaný. Ale člověk stojící před obchodem s nejvíce zakázanými a smrtícími lektvary, oblečený ve Smrtijedském rouchu potřísněném krví, vypadal obeznámen s místem, v němž se nachází, jakoby věděl, že zde nepotká nikoho nebezpečnější než je on sám.

Chvíli ještě zkoumal zdánlivě opuštěnou, temnou a špinavou, výkaly páchnoucí uličku, jestli nespatří nějaké lidské stíny, a pak vešel dovnitř.

Človíček stojící u pultu s velmi dlouhými, řídkými šedými vousy vzhlédl a ve chvíli, kdy to udělal, jeho oči se rozšířily tak rychle, jako kdyby vstoupil Lord Voldemort osobně.

"Och, pan Snape," zaskřehotal chraplavě. "Jaká to čest. Coopere! Hned sem pojď!" křikl stranou na kancelář za sebou. V té samé chvíli se ve dveřích objevil nahrbený, holohlavý muž, který vypadal jako ještěr.

"Och, pan Snape." Tleskl s dlaněmi velkými jako lopaty, a uklonil se tak nízko, že se téměř dotkl nosem podlahy. "Co si pán přeje tentokrát?"

"Potřebuji odvar z tripojeda," odpověděl suše muž a rozhlížel se po pavučinami pokrytých policích naplněných sklenicemi až po strop. Oční bulvy, prsty, dokonce jazyky a byly v nich i další nepříjemně plovoucí předměty.

"Samozřejmě. Připravovali jsme ho sice pro jiného klienta, ale za těchto okolností…" Muž se sklonil pod Snapeovým ostrým pohledem. "Hned ho přinesu." Otočil se na podpatku a spěchal dozadu, vypadal jako pavouk s několika zlomenýma nohama.

"Potřebuje pán ještě něco?" zeptal se malý človíček, když přišel k Severusovi a hluboce se mu poklonil. "Máme novou kolekci…"

"Ne, přišel jsem jen pro odvar," odpověděl Severus bezvýznamným tónem, a shůry se díval na krčícího se starce před sebou.

"Samozřejmě, jak pán poroučí," zaskřehotal muž, aniž by zvedl hlavu či pohled, jenž upíral do černých bot muže stojícím před ním ve Smrtijedském rouchu. Snape se podíval na dveře vedoucí dozadu, zarazil se, jako by nad něčím přemýšlel a pak rychle popadl človíčka za bradu, přitáhl si ho blíž a zašeptal mu do ucha:

"Přines mi kůži a srdce štětináče, pyrenejského, toho nejmladšího. V nenarušeném stavu. Pošleš mi je každé dva dny, v tu samou dobu. Víš, co se ti stane, jestli o tom někomu řekneš nebo napíšeš jediné slovo."

Stařec přikývl, a jeho oči byly tak rozšířené, jako by mu měly vypadnout z důlků a kutálet se po podlaze, jako ty, co se nacházely v některých sklenicích.

Severus ho pustil, odtáhl se, narovnal a znovu nasadil svou lhostejnou masku.

"Tady!" Copper se vynořil zezadu, držel v rukou malou černou sklenici. "Prosím, tady to je. Nejvyšší kvalita, speciální…"

Severus mu ho brutálně vzal a provrtal ho pohledem, což způsobilo, že si muž ukousl jazyk. Mistr Lektvarů beze slova vložil sklenici do jedné z kapes v hábitu a ještě jednou se podíval na vystrašené lidi klanící se mu s nosy u podlahy. A zdálo se, že se baví sledováním jejich hrůzy a respektu, který mu ukazovali jako jednomu z nejvěrnějších stoupenců Lorda Voldemorta. Mistr Lektvarů vypadal jako by se tím strachem opájel. Křivě se usmál, následně se otočil a se zavířením pláště vyšel z obchodu bez jediného slova.

Smrtijedi nikdy za nic neplatí.

***

"Temný Pán plánuje útok na sídlo Mezinárodního Sdružení Famfrpálu," řekl Severus s pohledem upřeným do bledých modrých očí starého čaroděje sedícího za stolem před ním. "Neznám hlavní účel ani důvod toho útoku, ale domnívám se, že to má co dočinění s jeho předsudky."

Brumbál přikývl.

"Tom nepotřebuje žádný důvod, aby bez viny zaútočil na cokoliv, co nám ještě zůstalo. Famfrpál je pro celý svět poslední společnou věží vůle bojovat a spojit se. Když do ní udeří, jako by udeřil do našeho srdce. Nemůžeme to dopustit, Severusi. Na kdy plánuje útok?"

"Pozítří o půlnoci. Navrhuji, abychom zvýšili počet bystrozorů hlídající budovu a okolí."

"To uděláme, Severusi. Ale abychom zachovali náš zdroj, zvýšíme jejich počet i v jiných institucích. Nemůžeme dovolit, aby si Voldemort domyslel, že nás někdo varoval."

Na tváři Mistra Lektvarů se nepohnul ani jeden sval.

"Pokud to považujete za nutné, řediteli. A než něco řeknete, chtěl bych vám sdělit, že tentokrát se chci účastnit bitvy. Vezmu si mnoholičný lektvar, díky čemuž mě žádný Smrtijed nepozná."

Brumbál se na něj podíval se zamyšlením. Na čele se mu objevily vrásky.

"Dobře," ozval se po chvíli. "Leč musíš být nezvykle ostražitý, Severusi. V této chvíli jsi naším nejdůležitějším zdrojem informací. Nemůžeme tě ztratit."

"Nebojte se, řediteli. Dokážu se o sebe postarat."

"Já vím," povzdychl si starý čaroděj, sklonil hlavu a sevřel nad stolem ruce. "Bojím se o tebe."

Na zlomek sekundy se v černých očích zablýsklo cosi ledového, ale ředitel si toho nemohl všimnout, protože se celou dobu díval na své vrásčité dlaně, vzdálen myšlenkami daleko.

"Nott a Avery zůstávají v této chvíli nepolapitelní. Snaží se získat podporu lidí, kteří žijí v severní Skandinávii," mluvil dál Severus, a díval se na šedou, skloněnou hlavu čaroděje. "Bellatrix vykonává boční úkoly, shromažďuje pro Temného Pána informace. Naneštěstí, neznám ani jedno jméno jejích nejbližších informátorů."

Brumbál zavrtěl hlavou.

"Klimming, Abigail, Longhort… Kdo další?" Vzhlédl a podíval se přímo do očí muže sedícího na druhé straně stolu, stále oblečeného v černém, zakrváceném Smrtijedském rouchu. "Musíš od ní ta jména získat. Nemůžeme si dovolit další ztráty, Severusi. Je nás čím dál méně. Navzdory nejsilnějším zabezpečením a všem bezpečnostním opatřením, Voldemort vždy ví, kde je hledat a dostat z nich to, co potřebuje vědět. Jestli se na toto téma cokoliv dozvíš… Musí to být někdo z Bradavic nebo z Řádu, raději bych, aby tohle… 'kukaččí vejce' byl někdo z Řádu. Nechci, aby poblíž Harryho byl někdo, kdo je na obou frontách, jestli víš, jak to myslím, Severusi…"

Mistr Lektvarů přikývl na srozuměnou a na tváři měl stále lhostejný výraz.

"Jestli se cokoliv dozvím, okamžitě vás informuji, řediteli. Bohužel, Temný Pán mi ještě nedůvěřuje natolik, aby mi prozradil svá největší tajemství. A zdá se, že mi věří ještě méně, než jsem si myslel, když přede mnou ukrývá svůj 'zdroj'…"

Brumbál přikývl.

"Musíš získat jeho důvěru, Severusi. Za každou cenu se k němu musíš přiblížit, i když to vyžaduje…" jeho modré oči spočinuly na mužově krvavém plášti. "…nějaké oběti z tvé strany."

Jediná znatelná rekce Mistra Lektvarů bylo silnější sevření úzkých rtů.

"Udělám vše, co je v mých silách, řediteli," odpověděl Snape tichým, mrazivým šeptem.

"A co chlapec?" zeptal se náhle Brumbál, měnící téma. "Zmínil o něm Voldemort něco, jakékoliv plány související s ním?"

Muž lehce potřásl hlavou a díval se přímo do očí starce.

"Ani slovem. Je příliš zaneprázdněný plánováním útoků a organizováním sil, aby se s ním teď zabýval."

Brumbál se mu nějakou chvíli díval do očí, pak se odvrátil a hluboce si povzdechl.

"Je dobré slyšet alespoň jednu příjemnou zprávu. Vím, že trávíš s Harrym hodně času. Dobře děláš, ač na sebe bereš zodpovědnost za nás všechny. Ať to tak zůstane. Chraň ho, Severusi. Víš, jak je pro nás důležitý."

Muž přikývl a znovu sevřel rty.

"Jestliže je to již vše, řediteli, chtěl bych jít k sobě a odpočinout si."

"Ano, je to vše. Dobrou noc, chlapče," odpověděl starý čaroděj, opřel se ve svém křesle připomínající trůn a snažil se na tvář přivolat úsměv, ale jeho pohled byl rozmazaný a obličej bledý. Bylo v něm příliš mnoho smutku než potěšení.

Severus se postavil a pokývl mu.

"Řediteli," řekl mu téměř vlídně, otočil se a odešel.

Procházel studenými, opuštěným chodbami Bradavic rovnými, vyrovnanými kroky, které se odrážely od stěn hradu. Černý plášť za ním povlával, a stín jeho hrdé, vzpřímené postavy klouzal po kamenech mezi pochodněmi na zdech.

V jedné chvíli se muž náhle zastavil. Kroky utichly a ve vzduchu bylo jedině husté ticho, ve kterém praskaly plameny pochodní jako jediný prvek reality.

Severus pomalu sáhl do kapsy a vytáhl z ní zelený kámen. Kámen, který v tu chvíli svítil zlatou září. Přisunul si ho blíže k tváři a přečetl si jasný nápis:

Dobrou noc, Severusi.

Ticho nabíralo na síle. Zdálo se, že pohltilo všechny zvuky.

Na mužových rtech se objevil sotva viditelný úsměv. Oči skryté ve tmě se zablýskly něčím nepopsatelným. Úzkost a úleva se v tu chvíli zdála tím samým. Stíny padající na tvrdou tvář, na ní kreslily vlastní příběhy. Jen muž, který v dlani třímal kámen, věděl, které z nich jsou pravdivé.

***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Idris S. Idris S. | 10. srpna 2018 v 13:34 | Reagovat

Konečně něco o tom, co vyvádí Severus!! Ale plyne mi z toho velmi nepříjemné tušení... 😕

2 Idris S. Idris S. | 11. srpna 2018 v 2:24 | Reagovat

O můj satane!!! Jakože jsem si těch Slipknotů všimla až teď??! A ještě k tomu Snuff ! 😍😻

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama