DI - kapitola 43. - část II.

1. září 2018 v 19:02 | Elloii |  Desiderium Intimum
43. kapitola

Část II.

poslední část 43. kapitoly




***

Severus Snape se za svých třicet sedm let života už holil hodně krát. Téměř každý den. Rád to dělal pomalu, důkladně plánoval každý pohyb zápěstí. Byl to takový jeho rituál, který nikdo a nic nemohlo narušit. A nikdy, nikdy se nepořezal.

Dnes se rovněž snažil vykonat tento rituál. Jediným problémem bylo, že jeho oči často nedobrovolně těkaly k průhledné sprchové kóji a k Potterovi v ní. Koupelna byla velká a prostorná a ze svého místa viděl odraz sprchy v zrcadle a postavu stojící v ní. K jeho uším doléhal zvuk tekoucí vody a pravidelných kapek.

Po chvíli přenesl zrak zpět na svůj odraz v zrcadlu. Nepříjemný a odpuzující jako vždy. Zamračené obočí a zkřivená ústa mu dávaly vzhled divokého zvířete, které se každou chvíli může zahryznout do nohy. Nyní však byla celá jeho tvář a brada pokrytá krémem. Zamračil se ještě víc a ponořil se do rituálu, přiložil čepel na tvář a pomalu, s citem, ji přesunul dolů.

V tu chvíli proud tekoucí vody utichl a dveře kabinky se otevřely. Zdálo se, že se v tu chvíli Severus ještě víc soustředil svůj pohled na svůj odraz, přesouval po kůži ostří, a nic jiného ho nezajímalo. Nakonec jeho pohyb ztuhl, když ostří oddálil a jeho oči se přesunuly na Potterovu postavu, stojící před kabinkou. Chlapec si utíral vlasy zeleným ručníkem s erbem zmijozelu, jeho tělo se lesklo vodou, kapky klouzaly dolů po měkké, jasné kůži, tak hladké a svěží, jako by se jí ještě nikdo nikdy nedotýkal. Zvadlý penis a dvě kulatá varlata se lehce pohupovala mezi nohama, zatím co si utíral vlasy energickými pohyby. Když skončil, zavěsil si ručník přes ramena a odhodil si vlasy dozadu. Mokrá jizva vypadala tmavší než obvykle. Skvěla se na bledém čele, tvoříc nezaměnitelný kontrast. Nicméně všechno, úplně všechno, se zdálo bledé a nijaké v porovnání s těma velkýma, zelenýma, lesklýma očima. Teď, bez brýlí, obklopené černými vlasy a bledou kůží, byly tak jasné, jako by byly ze skla. A v kombinaci s jemným, zasněným úsměvem, který setrvával na jeho tváři od chvíle, kdy vstal, vypadal díky tomu tak… naživu.

A v tu chvíli se to stalo. Severus se řízl.

"Sakra!" zaklel, a se zlostí se díval, jak mu po bradě teče červená kapka.

"Severusi?" Potterův hlas byl znepokojený. Popošel blíž a našlapoval po dlaždicích bosýma nohama. "Co se stalo?"

Severus opláchl zakrvácenou čepel a podíval se na kapku krve stékající mu po bradě.

"Nic," zamumlal pod nosem, i když vypadal, jako by nejraději někoho zabil. Nejspíše sám sebe.

Potter stál vedle něho a do mužova nosu udeřila chlapcova intenzivní vůně vanilky a čokolády. Zašklebil se na svůj odraz s odporem ze sebe samého, ale nedobrovolně natočil hlavu, zavřel oči a vdechl tu vůni hluboko do plic. Potterova vůně. Vždycky stejná, nechutně rozkošná vůně, která se kolem chlapce vznášela ve vlnách. Silnější než jeho magická aura. Cítil tu vůni vždy, když byl Potter poblíž, když mu nadával do tváře, když se sklonil nad jeho kotlíkem během vyučování, a někdy mohl i říct, že ji cítil na chodbě, kterou předtím Potter prošel, protože ve vzduchu zůstávala ta samá vůně, jemná a rozptýlená, ale stále očividná.

Na drsné tváři se objevilo horké potěšení, jako by se nemohl rozhodnout, co by měl říct. Nebo spíš co chtěl říct. Když zvedl pohled, potkal se se zaskočeným pohledem Pottera, který se na něj díval těma zatracenýma, zelenýma očima.

Narovnal se, odtrhl pohled od chlapcových mokrých vlasů, odkašlal si a vbil pohled do svého odrazu v zrcadle. Tentokrát vypadl jako někdo, kdo bude brzy potřebovat něco silnějšího. A to rychle.

------------

No, to bylo trochu divné… Severus se na něj díval, když Harry vycházel ze sprchy. Ne, že by se na něj nikdy nedíval, ale ne až tak… Bez brýlí na něj nedokázal dohlédnout, ale cítil, jak se ho jeho pohled téměř dotýká, jak ho lechtá ohnivými plameny. Bylo to příjemné, zatraceně příjemné, ale současně i trochu trapné.

Nicméně ho ten pohled nevyvedl z rovnováhy. Severus stál u umyvadla a… holil se. Ten pohled byl tak neskutečný, že měl tendenci si promnout oči, aby lépe viděl. Věděl, že je to hloupé, že Severus je přece člověk a musí dělat určité činnosti obyčejných lidí, ale jeho mysl to nedokázala strávit. A navzdory všemu to taky vypadalo… nesmírně sexy.

"Sakra!" zaklel náhle muž a odtáhl břit od tváře.

"Severusi?" zeptal se znepokojeně a přešel blíž. Viděl příliš rozmazaně, aby uviděl, co se děje. "Co se stalo?"

"Nic," zamumlal v odpovědi Snape, ač se zdál trochu nervózní. Možná, že byl naštvaný, že ho Harry nenechal v klidu oholit? Možná by měl prostě jít ven a nechat ho tu samotného? Možná nerad vykonával ranní potřeby v něčí přítomnosti? Ale to on přece přišel za ním. Harry vešel do koupelny jako první a byl zaskočený, když během sprchování uslyšel bouchnutí dveří a uviděl Severusovu siluetu stát u umyvadla. Tudíž ho jeho přítomnost neobtěžovala.

Zastavil se vedle muže a podíval se na jeho tvář. Zdálo se mu, že si všiml červené kapky na Snapeově bradě a okamžitě porozuměl jeho protivnému tónu. Ale než stihl udělat jakýkoliv pohyb, Severus najednou zavřel oči, naklonil se k němu, a hluboko vdechl vzduch, jako by, tak jako by… ho chtěl cítit. Harry se podíval nahoru, na nakloněnou tvář nad ním, na klidný, téměř spokojený obličej a ten dlouhý nos, který jako by se do jeho vlasů vnořil a cítil, jak se mu stáhl žaludek. Po chvíli se však víčka zvedla a Severus se rychle odsunul, a pohlédl zpět na svůj odraz v zrcadle. Harrymu se zdálo, že si muž tiše odkašlal, ale nebyl si jistý. Tahle situace se zdála být tak… neobvyklá.

Zhluboka se nadechl a podíval se na svůj vlastní odraz. Obraz před jeho očima byl rozmazaný a neviděl moc, s výjimkou zelených očí, lesklých černých vlasů přilepených k čelu, a ručníku přes jeho ramena. Nebyl v rozpacích z toho, že je nahý. Už ne. Severus viděl jeho celé tělo tolikrát, že už se mu zdála nahota v jeho přítomnosti přirozená. Natáhl se k poličce, na které ležel jeho kartáček, ale bohužel se mu to povedlo až na druhý pokus, když při tom prvním shodil do umyvadla štětku na holení a náhradní břitvu. Cítil na sobě mužův pohled, a tak zamumlal omluvu, po čemž vzal do ruky Severusovu bylinkovou pastu a začal si čistit zuby. Severus ho chvíli zaskočeně pozoroval, a pak se vrátil k holení.

Tak, jako by to, že si Harry vedle něj čistí zuby, bylo něco… normálního. Tak jako by to, že ten muž, pod jehož pohledem se mu podlamovala kolena, stál vedle něho a prostě se holil, bylo… normální. Tak jako by to, že tu byli společně, ve Snapeově koupelně a dělali vedle sebe všechny ty věci, bylo… normální.

Harry vyplivl pastu a rozesmál se. Když na sobě pocítil Severusův překvapený pohled, začal se smát ještě více.

"Mohl bys mi povědět, co tě tak pobavilo, Pottere?" zeptal se nakonec Snape, když Harry nepřestával. Chlapec ukázal rukou na ně oba, a snažil se ukázat to, co nedokázal vyjádřit slovy.

"Ty… já… to je... tak jiné," zavrtěl hlavou, opřel se rukama o umyvadlo a snažil se uklidnit. Vypláchl si ústa a zhluboka se nadechl. Usmál se na svůj odraz v zrcadle a všiml si, že Severus, který mezitím dokončil holení, se na něj znovu dívá divným pohledem. Teď, když viděl jejich společný odraz v zrcadle, viděl ten obrovský rozdíl v jejich výšce. Vždycky byl zakrslý, ale vedle Severuse se zdál ještě menší, a taky o dost mladší. Sotva mu dosáhl k ramenům. Jeho kůže byla jasná a lehce opálená. Dalo se říct, že broskvová, zatímco Snapeova vypadala příliš bledá a poněkud nezdravá, jako kdyby nikdy nebyla vystavená slunečnímu svitu po příliš dlouhou dobu a místo toho byla nasáklá výpary z lektvarů. Ale byla jedinečná. Nikdo jiný neměl takovou kůži, jako on. A nikdo jiný, vyjma Harryho, se jí nemohl dotýkat.

Severus na sobě měl ty samé černé kalhoty a rozepnutou košili, jako jindy. A navzdory tomu, že všechno, co Harry viděl, bylo rozmazané a zamlžené, viděl černý pruh chloupků vedoucí od pupíku dolů a mizející pod látkou volných kalhot. Polkl sliny a musel odtrhnout pohled od těch Severusových intimních míst. Podíval se na vlastní, perfektně hladkou hruď a pocítil nával studu. Neholil se, neměl na těle chlupy s výjimkou malého chomáče okolo jeho penisu, a stále vypadal chlapecky, kdežto Severus byl… no, byl prostě muž. Muž, který stál vedle něj a voněl pižmově kořeněnou vůní po holení, z čehož Harry málem šel do kolen.

Proto, aniž by víc přemýšlel, se postavil za něj a pevně jej objal, tulíc tvář do jeho černě oděných zad. Zavřel oči a jen si vychutnával chladný černý materiál pod prsty a drobné chloupky, když přesouval dlaně po jeho břiše.

"Budeš mi chybět," řekl tiše. Musel to udělat, musel to říct, prostě musel. Myšlenka, že tohle je konec jejich společných chvil, že se navzájem uvidí jen během trestů, že už nikdy nebude moct zůstat na noc, ho uvrhla do deprese. "Tyhle svátky, celý ten čas, to všechno, co jsme dělali… bylo to tak skvělé a… děkuju ti za každou chvíli."

"Pottere…" začal Snape a na chvíli se zarazil, jako kdyby promýšlel, co odpovědět. "Přeci se nerozdělujeme na vždy… chci říct, přece se navzájem uvidíme. A jestli budeš slušný, po rozmýšlím se nad tím, že ti dovolím mě navštěvovat častěji."

"Slušný?" zeptal se Harry a o krok ustoupil.

"Jestli nevíš, co to znamená, podívej se do slovníku. Pro tvou informaci: nebudeš blábolící, na nervy jdoucí Nebelvír, který…"

"…porušuje pravidla?" dokončil Harry a usmíval se na muže.

"Dokonale. Milé, že si konečně pochopil své…"

"…nedostatky?" pokračoval znovu Harry a zadržel dech.

"No prosím, jak jsi vtipný," zamumlal Severus.

"Vidíš, kolik věcí se od tebe naučím," ušklíbl se. Zdálo se mu to, nebo se Snapeova ramena na chvíli zatřásla? Povzdechl si a ještě pevněji se vtulil do černé látky vonící Severusem. Zastavil dlaně na mužovu břichu, hrál si s malými chloupky, a hladil je prsty. Udělal by cokoliv, aby tento okamžik zastavil, aby další chvíle nikdy nepřišla. A tušil, když pocítil větší, chladnější dlaň, překrývající jeho vlastní, že Severus měl stejný názor.

***

Temná, vysoká postava s bílou maskou v ruce přešla ke knihovně a vytáhla jednu z knih umístněnou v jedné z polic. Ticho potemnělého pokoje přerušilo kliknutí a měkké sunutí, když se stěna odsunula stranou. Severus vešel do své laboratoře a bez váhání nasměroval krok k myslánce stojící v rohu. V jejím nitru se tetelily zlaté prameny vzpomínek. Tlusté a těžké, jako kdyby jich v ní bylo příliš mnoho.

Muž vytáhl hůlku a přiložil si ji ke spánku. Po chvíli začal po černém dřevě splývat zlatý záblesk, ovíjel se okolo něho, jako kdyby opustit bezpečnou mysl bylo něco děsivého a bál se, že se rozpustí. Severus nasměroval hůlku dolů, opíral se o okraj mísy a s nečitelným výrazem ve tváři sledoval, jak jeho vzpomínky kloužou z hůlky a noří se do hlubokého moře ostatních. Na několik okamžiků na hladině zablikaly obrazy: Severus lízající z prstů sperma, tisknoucí k sobě drobnou postavu, přitahujíc ji k sobě v posteli, když drobným tělem otřásaly vzlyky. Obrazy se rozpustily a zmizely pod povrchem jiných, nápadně podobných, jejichž fragmenty se občas objevily na povrchu: Severus pokládající na stůl vánoční dárek pro Pottera, jemné polibky na hladkém těle, pohled na chlapce u dveří koupelny…

Odtrhl pohled od myslánky, otočil se k východu, a v jeho očích planulo cosi nebezpečného. Opustil laboratoř a z jedné police ve svém kabinetě vzal lahvičku s etiketou Mnoholičný lektvar. Schoval svou tvář za maskou a rázným krokem opustil kabinet. Jeho dlouhé kroky se ještě dlouhou dobu odrážely v temnotě chodeb sklepení.



If I could have just a breath of you
Would you, could you infect me?
If I could have just a view of you
Would you leave your door ajar?
If I could have just a part of you
Let me drink of your tides
I would pray to be the rain that runs over and in your skin
With no consequence
To be the liquid in your glass that falls around your lips and mouth
Swallow me
And after would the silence thicken, stiffen?
Would I run home in the dark with something stolen?
Would you be slinking in my conscience, laughing?
Would this hunger ever cease?*
* "Taste" by Lorna Vallings
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sara Sara | 1. září 2018 v 20:42 | Reagovat

Som zmätená. A viem, že to opakujem veľmi často, ale stále musím rozmýšľať nad Severusom.

Vlastne ma nenecháva spávať.

2 Karin Karin | 1. září 2018 v 20:48 | Reagovat

Krása krása moc dík za skvělí překlad.

3 Idris S. Idris S. | 1. září 2018 v 21:43 | Reagovat

Severus se asi hodně miluje, když se mu tak hnusí pohled sám na sebe... :D Ještě že toho Harryho má, protože i kdyby měl na hlavě hovno, pro Harryho to stejně bude bůh. xDD
To jak Severus čučel až se pořezal mě pobavilo. :D
Děkuji za zlepšení večera! :3

4 Idris S. Idris S. | 1. září 2018 v 22:24 | Reagovat

[1]: Same here, Čéče... První se zuby nehty drží, aby neprojevil žádný city a najednou... jakoby to vzdal. :D Jednou tu už bylo řečeno, že zde vládne taková sinusoida, takže je pravidlem, že když je to teď tak skvělý, bude to brzo děsně špatný. :C

5 alca alca | 2. září 2018 v 9:15 | Reagovat

Moc děkuju za perfektní překlad.Koukla jsem na originál,kolik nás ještě čeká kapitol a jsme tak v půlce. To jsem zvědavá,jak to bude pokračovat. Řekla bych,že se to určitě ted nějak pokazí.
Už aby byla další kapitolka :-)

6 Lucky Lucky | 2. září 2018 v 10:59 | Reagovat

Desiderium Intimum vyniká nad všechny ostatní Snarry povídky především tím, že Severus je zde přesně takovým, jakým by měl být. Tvrdým, nelítostným, chladným, sarkastickým a na první pohled bezcitným. Žádné růže pro Harryho, žádná sáhodlouhá vyznání lásky, rudé květy v klopě svatebního obleku, žádná nepřirozená romantika v jeho podání. Přiznávám se upřímně, že všechny kapitoly, které opouštějí tento předpokládaný stereotyp mě tak trochu děsí. Okamžiky, kdy Severusovi sem tam "ujede" nějaký ten vřelejší citový projev jsou vítaným zpěstřením a jsou přirozené, neboť onen černý "přerostlý netopýr" je přece také jenom člověk. Ale Severus připravující večeři, Severus holící se, Severus umožňující Harrymu, aby si vedle něj čistil zuby, jsou na mě trochu moc. Jistě, v tomto příběhu je zcela naplno rozehrána silná citová linie, ale v prvé řadě ta Harryho. Proto musím přiznat, že až teprve samotný závěr 43. kapitoly mě uklidnil, že brzy bude zase vše při starém.
Eloii, opět, stále a pořád děkuji za to, že nám všem umožňuješ dál a dál pronikat do tohoto naprosto výjimečného díla.

7 Martina Martina | E-mail | 4. září 2018 v 9:26 | Reagovat

Díky moc za překlad a taky za to, že přidáváš kapitoly celkem rychle. Skvělé, fakt. Jen jsem chtěla, abys věděla, že je tu další vděčný čtenář :-), i když nekomentující.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama