DI - kapitola 44. - část II.

8. září 2018 v 18:40 | Elloii |  Desiderium Intimum
Kapitola 44. - Část II.

Poslední část 44. kapitoly




***

"Pošta!" Hermiona byla také odbíratelem předplatného Denního Věštce. Harry chytil ten svůj a rychle ho odložil bokem, aniž by se podíval na titulní stranu. Nicméně to nepomohlo. Vypadalo to, že ať říkal, co chtěl, stále mu některé věci způsobovaly, že se díky nim cítil opravdu… špatně.

"Och," povzdechla Hermiona, rozložila noviny a podívala se na titulní stranu.

"Co se stalo tentokrát?" Zeptal se Ron, a nacpal si do úst toust s voňavou, uzenou šunkou.

"Další útok," zašeptala Hermiona, přičemž četla článek.

"Zase? Slyšel jsem, že před dvěma dny došlo k dost ošklivému útoku na Hampstone. Zřejmě bylo zabito několik mudlů."

"Dvanáct," zašeptal Harry a díval se do svého talíře.

"Co?"

"Dvanáct mudlů. Tolik jich zemřelo," dodal, aniž by zvedl zrak. "Četl jsem o tom."

"Vážně?" Ron vyvalil oči. "Co za smrti….!"

"Rone, mohl bys zmlknout? Snažím se číst."

Nebelvír snížil hlas k šepotu a naklonil se k Harrymu.

"Opravdu Smrtijedi zabili dvanáct lidí? To je prostě neuvěřitelné! A nikoho nechytili? Nevysledovali je?"

Harry zavrtěl hlavou. Ten článek nečetl, ale domníval se, že pokud by bystrozoři chytili i jen jednoho smrtijeda, ten 'úspěch' by byl všude rozhlášen a tak, a určitě by se objevil na první stránce, a zobrazoval by informace důležitější než ty o samotném útoku.

"Proč? Pokud je Snape špehem, tak proč bystrozoři nevěděli nic o útoku Ty víš koho? Přeci, logicky, by měl ten starý netopýr dát Brumbálovi takovou informaci, a nedovolit, aby nevinní lidé umírali. Něco tu smrdí. A to hodně."

"Rone," přerušila ho Hermiona a dívala se na ně přes noviny. "Kdyby se bystrozoři náhle objevili na místě plánovaného útoku, tak by byl profesor Snape ihned odhalen. Každopádně se podívej na tohle." Otočila noviny k nim a ukázala na první stranu.

NEZDAŘENÝ ÚTOK NA HLAVNÍM ÚŘADU
MEZINÁRODNÍ FEDERACE FAMFRPÁLU!
TŘI SMRTIJEDI NA MÍSTĚ ZADRŽENI!

"No konečně!" vykřikl Ron. "Nakonec se nechali nachytat! Chytili jen tři? No, aspoň to! Slyšíš, Harry?"

Chlapec přikývl a náhle pocítil podivný záchvěv myšlenky na Severuse.

"Pravděpodobně ten, kdo je dopadl, dostane medaili," zažertoval Ron. "Napsali, kdo je chytil?"

"Ano." Hermiona obrátila Věštce zpět k sobě. "Nějaký málo známý bystrozor, který se doslova rozplynul do vzduchu. Nikde ho nemůžou najít a to je nejdivnější."

"Možná ho vystrašila publicita a utekl?"

"Pochybuji. Spíš zákony. Měl je chytit živé. Chci říct, ty dva. Třetí byl nalezený ve vedlejší uličce několik metrů od budovy."

Harry se zamračil.

"To je divné."

"Domnívají se, že se nad ním někdo musel slitovat. Už znají jeho identitu. Byl to vzdálený příbuzný Bellatrix Lestrangeové, majitel několika nočních klubů pro čaroděje v Obrtlé ulici, nějaký Deamus Blackwood," četla Hermiona.

"Blackwood? To slyším prvně," řekl Ron a podíval se na Harryho.

"Já taky."

Hermiona si povzdechla a vrátila se ke čtení novin.

"Přinejmenším je o tři méně. Však je jedno, jak zemřeli. Že jo, Harry?"

"Co? Jo, správně," řekl chlapec.

"Jen je škoda, že se jim nepodařilo je chytit naživu. Možná by řekli něco zajímavého," Ron si kousl do svého toustu a vrátil se ke snídani.

Harry už ale neměl hlad. Kradmo pohlédl na Severuse sedící u profesorského stolu. V hlavě mu vytanula otázka, zda se muž také účastnil téhle akce. A jestli ano, děkoval všem svatým za to, že ho nechytili anebo, což by bylo horší, nebyl jedním ze zabitých některým z bystrozorů.

Jen o to šlo. Jen o něj.

"Harry!" Nebelvír se trochu omámeně rozhlédl a hledal osobu, která ho volala. "Ahoj!" U jeho stolu náhle stála široce se usmívající Anastasie. "Jaké jsi měl prázdniny?"

"Ee…" Harry neměl ponětí, co odpovědět. "Dobré."

"Slyšela jsem, že jsi zůstal v Bradavicích. Chtěla jsem taky zůstat a dělat ti společnost, ale máma mi to nedovolila." Dívka se trochu usmála, ale nepřestala na něho zírat se záchvěvem potěšení v jejích velkých, kulatých očí. "Prosím, tohle je pro tebe." Vytáhla před sebe balíček zabalený do papíru se srdíčky. Harry se na něj díval, jako by ho měl dárek každou chvíli kousnout. "Chtěla jsem ti to dát před odjezdem, ale nepotkala jsem tě, a chtěla jsem ti to dát osobně." Usmála se ještě víc, pak mu vtiskla dárek do ruky a ustoupila, trpělivě čekajíc, až ho otevře.

Harry polkl a rozhlédl se po tvářích nejblíže sedících nebelvírů. Levandule a Parvati se začaly chichotat.

"Ale… musím ještě něco udělat a… musím už jít. Jo, musím jít. Okamžitě." Vložil si balíček pod paži, vyskočil z místa a spěšně opustil Velkou síň, doprovázený zaskočeným a trochu zklamaným pohledem Anastasie a mnohem nebezpečnějším, planoucím pohledem Mistra Lektvarů.

Nic by ho nedonutilo otevřít dárek od jakési zamilované školačky před očima celé školy a 'jemu' na očích. Může v něm být přeci cokoliv. Od tančících, prozpěvujících plyšáků, pomyslel si, pečlivě trhal papír, za prvním skrytým rohem hradu, který potkal - až po… ó bože…

Nevěřícně zíral na růžové, chlupaté chrániče na uši ve tvaru srdcí.

… jo, až po tohle. A navíc byl k dárku přiložen malý lístek s jakýmsi banálním rýmem pro zamilované.

Proč, když už se někomu zalíbí, musí to být někdo, kdo se chová jako malý?

Těžce si povzdechl a už se chystal dárek schovat do své tašky, aby ho mohl při první příležitosti vyhodit, když na něj dopadl stín.

Zvedl hlavu a podíval se přímo do obsidiánových, černých očí.

"Ale, ale, ale… jaký rozkošný dárek. Vaši obdivovatelé Vás nejspíš příliš rozmazlují, nemyslíte, Pottere?" Pověděl tiše Snape a znechuceně se díval na růžovou chlupatinu. "Och a co tu ještě máme?" Mistr Lektvarů se rychle naklonil dopředu a vyrval Harrymu z dlaně lístek napsaný na růžovém, voňavém papírku. "No, prosím. Jaká vzrušující věta: …po ničem jiném netoužím, jen abys byl můj." Vycedil svým nejhlubším upřímným hlasem, zmačkal list v dlani a podíval se na Harryho s plameny v očích.

Harry se rozhlédl po chodbě. Byla prázdná. Pro teď. K velkému sálu to byly jen tři chodby.

"Já… nechtěl jsem to," odpověděl Harry a snížil hlas k šepotu. "Není moje vina, že za mnou ta malá ustavičně chodí."

Severus zvedl obočí.

"Skutečně? Nevšiml jsem si, že bys na ní byl nepříjemný. Musíš se jí zbavit, Pottere!"

Harry otevřel ústa, aby zaprotestoval, ale rychle je zavřel. Ten člověk byl nemožný! Zavrtěl hlavou s neuvěřením, zatím co na jeho rtech se vznášel pobavený úsměv.

"Severusi, nežárlíš náhodou na čtrnáctiletou dívku?"

Snapeovi oči se hrozivě zableskly.

"Jen si hlídám svůj majetek," zasyčel tiše.

Harry se nonšalantně opřel o zeď.

Snape opravdu žárlil. No páni! Ta myšlenka byla… příjemná. A to mimořádně příjemná, soudě podle rozlévajícího se tepla v jeho podbřišku.

"Tvůj 'majetek'?" Zeptal se tiše a přivřel oči.

To byla ta chvíle. Prudký pohyb a Harry byl přitisknut na stěnu, cítil dlouhé chladné prsty sevřené kolem krku a horký mužův dech, který jeho ucho obdařil žárlivým šepotem:

"Nehraj si semnou, Pottere. Patříš mi. Každý kousek tvé kůže, každý chloupek na tvém těle, každá kapka potu - to všechno je moje a ty si to musíš pamatovat!" Šeptal mu do ucha a Harry cítil, jak mu vlasy vstávají na zátylku a krev v žilách mu začala cirkulovat neuvěřitelnou rychlostí. "Určitě nezapomeneš na moje varování."

Harry těžce dýchal a nedokázal udělat žádný pohyb. Žárlivost, s jakou mu Severus šeptal do ucha všechny ty věci, byla tak stimulující, že aniž by přemýšlel, co dělá, popadl ruku druhého muže a přitiskl si ji do svého rozkroku.

"Dotkni se mě. Prosím," zasténal tiše, sevřel víčka a vyrazil boky k té silné dlani.

Och, byl tak tvrdý a Severusův dech byl tak horký, až si myslel, že se mu kůže pod jeho vlivem rozpustí.

"S potěšením bych to udělal," zašeptal Snape. "Ale chtěl bych ti připomenout, že se nacházíme na chodbě."

"To je mi jedno…" zamumlal Harry a třel se proti muži. Slyšel jeho přerušovaný dech. Cítil, jak se pod černým pláštěm chvěje. Věděl, že je stejně vzrušený jako Harry. Věděl, že po něm touží. Právě teď, na tomhle místě, by ho mohl udělat. Rychle, ve spěchu sundat kalhoty, jen tak, jak by bylo potřeba, a pak do sebe vrazit ten tvrdý jak skála, horký penis. Nechat se ojet u zdi, jen několikrát zasunout, jen párkrát, to by stačilo, a pak…

"Nemůžeme," vydechl nakonec Snape, odsunul se a uvolnil stisk ruky z chlapcova krku. Harry ze sebe vydal bolestný šepot ztráty, když dlaně a mužova vůně zmizely. Otevřel oči a trochu zamlženým zrakem se podíval do stejně mlhavých ebenových očí. "Později na to budeme mít čas," pověděl ochraptělým hlasem Severus, upravil si svůj hábit, aby zakryl očividnou erekci, která se klenula v jeho černých kalhotách. Harry se pro sebe usmál, když viděl, že on je na tom podobně. "Tohle není vhodné místo. Nebelvír ztrácí pět bodů."

Harry se téměř okamžitě navrátil do reality.

"Co? Za co?"

"Za svádění svého učitele na nejméně vhodném místě."

Harry našpulil rty.

"Já jsem si nezačal!" Bránil se a v odpověď se na Severusových rtech objevil ten nádherný, křivý úsměv. Muž vrhl ostrý pohled na Harryho rozcuchané vlasy, lesknoucí se oči za kulatými brýlemi, mírně rozevřené rty a zrudlé tváře. Zastavil se pohledem až na erekci, jasně viditelné pod materiálem kalhot.

"A dalších pět bodů…" dodal a podíval se na jeho tvář. "…za tak nesmírně vyzývavý vzhled."

Po prvním zaskočení se Harryho rty roztáhly v úsměv.

"To jako vážně? Jenom pět?"

"Rád bych tě zbavil všech, kdyby nebylo otázek, které by to mohlo přinést…" Odpověděl tiše Severus a díval se přímo do Harryho zamlžených očí, jehož úsměv se ještě víc rozšířil. "A kdyby nebylo toho hloupého úsměvu," dodal po chvíli.

"Mám rád tvůj úsměv." Severus se kousl do rtu.

"Mě se ten tvůj líbí víc," řekl přiškrceným hlasem, pak se naklonil k Harrymu a horké rty přitiskl k jeho uchu. "Pěkný den, pane Pottere." Po těchto slovech se nečekajíc na odpověď, otočil a zmizel za rohem.

Harry stál jako praštěný bleskem, cítil na kůži jiskření a ve vnitřnostech žár.

To právě Severus… to přiznal, že něco na Harrym se mu líbí?

Och, dnešek vypadal, že bude velmi příjemný…

***

Harryho předpověď ovšem vzala za své hned během první hodiny. McGonagallová se na ně obrátila s tím, jestli si stále pamatují, jak změnit ropuchu v čajovou konvici, a vzpomněla si jen Hermiona. Ronova konvice byla zelená a snažila se skákat, což nakonec skončilo tím, že po ní zbyly jen střepy. A Harryho konvice vydávala iritující zvuky pískání a nafukovala se. Což skončilo podobným způsobem jako u Rona.

Když nechala profesorka zmizet střepy, zavrtěla hlavou a odebrala jim po pěti bodech, oba vyprskli smíchem - Hermiona se nakláněla k Nevillovi, aby mu pomohla, poněvadž jediné, co se mu podařilo vyčarovat, byla žába ve tvaru konvice. Konvice, která kuňkala.

Dějiny Magie Harry v podstatě prospal, a na Jasnovidectví jim Firenze udělal 'hodinu relaxace', protože tvrdil, že po prázdninách jsou příliš rozrušení, než aby si dokázali cokoliv zapamatovat. Takže se Harry mohl znovu vrátit k podřimování.

Po obědě jim zbývaly jedině Lektvary a Harry už teď cítil příjemný stisk v žaludku, když na ně myslel. Zvlášť, když cítil pohled Mistra Lektvarů, bloudící po jeho zádech, během jídla ve Velké Síni.

Zimní prázdniny byly úžasné, ale vlastně byl rád, že škola znovu začala. Životem pulzující zdi Bradavic jako jediné dokázaly odvrátit temné myšlenky od probíhající války a obětí, které sebou nesla. Alespoň pro teď.

***

Během prvních hodin po prázdninách, byli studenti poněkud zlenivělí a znechucení učením. Ale Severus Snape měl způsob, jak přinutit jejich malé mozky k tvrdé práci už od první hodiny.

Test.

Harry se v duchu usmál, když před něj dopadl list s otázkami.

Věděl to! Věděl, že to ten nemožný bastard udělá! Ha! Jak bylo dobře, že se během prázdnin učil. Sice ne moc a ne úplně všechno, co měl naplánováno se naučit (možná jedině lekce Sexuální Výchovy, pokud by se něco takového v Bradavicích učilo), ale alespoň se naučil něco. Nebyl přinejmenším tak zaskočený, jako zbytek třídy, a tak vystrašený jako Ron.

Zatímco jeho přítel za jeho zády házel do větru nadávky typu "ten mastný, nechutný kretén", Harry se naklonil nad list a začal psát.

No, ukázalo se, že jeho vědomosti byly skromnější, než očekával. Podařilo se mu odpovědět jen na polovinu otázek. Sakra!

Kradmo se rozhlédl po třídě. Hermiona byla připláclá na pergamen s urputným výrazem na tváři, a Ron se mračil na pergamen, a vypadal, jakoby se chtěl rozbrečet.

Harry si povzdechl a podíval se ke katedře, za kterou seděl Mistr Lektvarů, nakloněný nad nějakou knihou. Snažil se ovládat, ale pokaždé, když se na něj podíval, cítil, jak se mu v žilách rozlévá teplo. Po tak dlouhé době, co byl sám a po tom všem, co dělali, nedokázal oddělit obraz toho polonahého muže, kterého ještě včera viděl, jak se holí v koupelně, od obrazu hrdého, přísného učitele, na kterého by se rozhodně neměl dívat takovým toužebným, zasněným pohledem.

Krucinál! - zaklel v mysli a podíval se na svůj z půli vyplněný test. Snape ho sestavoval vedle něj. Pamatoval si to. A protože hranice mezi žákem a učitelem zůstala vážně narušená, mohl by se teď pokusit o úplné narušení.

Přinejmenším to bude zábavné - pomyslel si, sáhl do kapsy a stiskl v dlani kámen.

Severusi… Hlavní složka antidepresivního lektvaru je oko milníka nebo zub utopence?

Aniž by zvedl hlavu, podíval se na Snapea, který se neznatelně pohnul, sáhl do hábitu a sklonil zrak, jako by něco četl. A po chvíli ho propíchl nevěřícím pohledem, až Harry stěží ovládl třesoucí se úsměv v koutcích svých úst.

Ve chvíli, kdy ucítil, že se kámen rozehřívá, jeho srdce náhle poskočilo. Podíval se dolů a snažil se přečíst svítící slova.

Děláš si legraci, Pottere?

Harry se zamračil.

Ne, řekni mi to. Nebuď takový...

Och, měl by dostat nějakou medaili za to, že se nesmál, když uviděl, jak se muž zatvářil, když si přečetl ten vzkaz. Krajní nedůvěra, která panovala na drsné tváři, byla poslední stádiem. Snape byl pravděpodobně příliš šokován, než aby odpověděl, a proto se Harry rozhodl pokračovat ve škádlení.

Jestli mi to povíš, dovolím ti ošukat mi pusu.

Och, evidentně rozdráždil býka, soudil podle toho zablýsknutí, a náhlého vzplanutí ohně v těch černých očích, které na něm spočinuly. Ale odpověď, kterou dostal, poněkud potlačila jeho vítězství.

Pottere, oba dokonale víme, že k tomu nepotřebuji tvůj souhlas.

To je fakt.

No dobrá… Tak… si před tebou kleknu, úplně nahý, jen v kravatě a budu tě kouřit a oslovovat tě 'pane profesore'. A budu před tebou masturbovat… Je to odpovídající cena za jednu malou nápovědu?

Harrymu už dlouho nebilo srdce tak rychle, jako když čekal na zprávu od Snapea naprosto zaskočeného tou nabídkou.

Chceš se mi prodat za lepší známku? - četl o několik okamžiků později a cítil, jak jeho žaludek poskakuje radostí a od podbřišku se mu rozlévá vlna žáru.

Oh, kruci!

To, co dělali, bylo tak... tak…

Jestli to tak chcete nazývat, profesore… Já tomu říkám… výměna.

Usmál se pro sebe a naklonil se nad pergamen v očekávání odpovědi. Raději se nedíval na temnou siluetu Mistra Lektvarů sedící u katedry. Vzrušení mohlo být na jeho tvářích jasně viditelné. Když obdržel zprávu, téměř rozdrtil kámen v dlani.

Jsi sprostá, bezostyšná děvka, Pottere. Víš o tom?

Merline, je možné vzplanout zevnitř něčím horším než ohněm?

Vím. Ale jen tvá.

To doufám. Ale zaplatíš mi za to. Slibuji, že jakmile překročíš práh mých komnat, nebudeš moct říct ani slovo, protože vtrhnu do tvých úst a zarazím se tak hluboko do tvého hrdla, že mě budeš prosit, abych zvolnil a dovolil ti nadechnout se.

Harryho krev se v jeho žilách začala vařit a pěnit. Anoanoanoano! Kurva! Anoanoano!

Teprve, když si uvědomil, že stále drží v dlani kámen a posílá ty výkřiky Severusovi, pustil ho ze své ruky, a veškerou silou se snažil utlumit vzrušení ve svém nitru.

Na vteřinu zíral směrem k Severusovi a spatřil, jak se ty koutky tenkých rtů mírně zvedly, když četl litanii, kterou nevědomky Harry poslal. Chvíli hluboce dýchal, snažil se uklidnit a pak znovu pocítil teplo v kapse.

Oko milníka. A mínus pět bodů z Nebelvíru za jazyk, pane Pottere.

Harry se nedokázal neusmát. Pro tentokrát.

Jak mi můžete odebírat body za jazyk? Jsem si jistý, že Vás ten jazyk dnes večer potěší tak, že mi ty body vrátíte zpět. A to značně velkoryse.

To se určitě nestane. Ale buďte si jistý, že Vám odeberu každý jeden bod za každou kapku, která vyteče z vašich úst.

Parchant!

A bude to dalších pět bodů dolů. A radím Vám, abyste se vrátil k testu, pokud nechcete ztratit další kolejní body.

Harry sevřel zuby a schoval kámen do kapsy, v myšlenkách proklínal Snapea a jeho body, a cítil v sobě nezvyklé vzrušení. Kradmo se rozhlédl, ale všichni byli příliš zaneprázdněni testem, než aby mu někdo věnoval pozornost. Naklonil se nad pergamenem a po chvíli váhání začal psát přísady… ne, rozhodně ne oko milníka, ale zub utopence.

No, už trochu Snapea znal a věděl, že v jistých věcech… se mu nedá věřit.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Idris S. Idris S. | 9. září 2018 v 19:45 | Reagovat

Ó, Merline, jak já miluju žárlivého Severuse!! 😄 Vsadím se, že kdyby mohl, vytetoval by Harrymu na čelo "Majetek Severuse Snapea, nesahat!" xD <3
A Harryho laškování je perfektní, ačkoliv trochu zneužívá Severusovi rostoucí slabosti vůči němu. :D Ale Severus se jen tak nenechá, ještě to bude sranda. xD
Děkuji moc za další skvělou kapitolu! Opět se usmívám jak blbec a nemám daleko do slintání. xD xD

2 Idris S. Idris S. | 9. září 2018 v 19:49 | Reagovat

Joooo, a nevím, jestli sis toho už nevšimla, ale dovolím si upozornit, že kapitoly čtyřicet-čverky a občas i druhá část čtyřicet-trojky jaksi mizí a zase se objevují. :D Pokud tedy chyba není na mojí straně, nějak mi tu technologii hlava nebere. 😅

3 Weras Weras | 10. září 2018 v 1:57 | Reagovat

Kapitola opet super. S tim mizenim ma Idris pravdu, taky se mi to deje.

4 Elloii Elloii | Web | 10. září 2018 v 13:02 | Reagovat

O mizení článků vím, předpokládám, že je to nějaká chyba blog.cz. Děje se to už od pátku, ale snad to brzy opraví. Další kapitolka bude opět v pátek :)

5 Karin Karin | 12. září 2018 v 22:59 | Reagovat

Ten konec kapitolky byl hustý smějí se ještě teď.

6 Karin Karin | 12. září 2018 v 23:00 | Reagovat

Mně to také mizí a ne jen na tvém blogu.

7 Sara Sara | 13. září 2018 v 21:25 | Reagovat

Pridavam sa do skupiny. Aj mne sa to stava, ze mi to mizne.
Kapitola uzasna. Majetnicky Severus, nic lepsie snad uz neexistuje ;) a Harry je pekna mala manipuluja mrska ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama