DI - kapitola 46. - část II.

22. září 2018 v 18:04 | Elloii |  Desiderium Intimum
46. Kapitola

Část II.




***

Sakra!

Neměl by se na něho dívat. Cítil, že je tvrdý a to už za deset minut začínaly Lektvary!

Povzdychl si a znovu se podíval na Severuse sedícího u učitelského stolu.

Ještě nikdy to nedělali před Lektvary… Vlastně sám nevěděl proč. Domníval se, že určitě existuje nějaký důvod, ale v téhle chvíli neměl zájem o tom přemýšlet. Měl zájem jen o jedno.

O to! Do háje se vším!

"Něco jsem zapomněl," zabručel na Rona a Hermionu, a vstal od stolu. "Jděte beze mě. Doženu vás."

Nečekaje na odpověď vyskočil ze svého místa ve Velkém Sálu a cítil na sobě pohled temných očí. Jakmile prošel dveřmi, vsunul ruku do kapsy, stiskl kámen a poslal:

Přístěnek. Teď!

Přehodil si tašku přes rameno a běžel do druhého patra. Vklouzl do přístěnku a zapálil svíčku stojící na polici.

Odhodil tašku do rohu a opřel se o stěnu, přemýšlejíc, zda se Severus objeví. Zíral na dveře jako jestřáb, slyšel tlukot vlastního srdce, a krev proudící jeho tělem a kumulující se v podbřišku, jak si představoval, co budou dělat.

Cítil, jak se jeho ruce třesou netrpělivostí. Musel se na chvíli zabavit. Pečlivě stáhl kalhoty na boky a dotkl se vlastního teplého penisu, cítíc okamžité mrazení v bedrech.

Och, radši by to neměl dělat! Ne, bylo lepší počkat na ty dlouhé prsty, které se zanedlouho ovinou okolo něho a…

Klika se pohnula a Harry cítil, jak jeho srdce vyskočilo do hrdla. Dveře se otevřely a dovnitř vešel Severus.

"Pottere. Uvědomuješ si, že musíme být oba za chvíli na hodině?" Zeptal se šeptem, stál přímo u dveří, nepřibližujíc se ke chlapci, ačkoliv jeho přimhouřené oči putovaly po Harryho těle, a nejdéle se zastavily na čím dál větší a výraznější erekci. "Možná po Lektvarech…"

"Máme ještě celých sedm minut," zašeptal ostře Harry, přiblížil se k Severusovi a podíval se nahoru na jeho tenkou linii úst. Muž se trochu zachvěl a olízl si rty. Jeho oči se leskly ještě něčím jiným, než světlem svíce. "Když si pospíšíme…" mluvil dál Harry s tím samým odvážným úsměvem na rtech. "…budeme tam dřív než ostatní."

Nečekajíc na odpověď, se kterou se zřejmě Severus potýkal, sáhl po jeho zipu a rozepnul ho. Vsunul dlaň do kalhot, stiskl prsty okolo teplého penisu a vytáhl ho. Byl tak pevný a těžký. Dokonalý.
Pomalu, téměř lenivě, přejel dlaní po jeho délce, napjal předkožku a užíval si pohled na hluboké zamračení blaha, které se objevilo na Severusově tváři. Muž přivřel oči a povzdychl si. Harry přejel rukou zpět a cítil pod prsty tvrdé, pulzující žíly. Zaťal prsty, přesunul tvář k Severusově uchu a zašeptal:

"Chci tě cítit v sobě…"

Stalo se to během vteřiny. Muž ze sebe vydal hlasité, téměř zvířecí zavrčení, otočil ho a přitiskl na stěnu. Harry za sebou slyšel zvuk trhané látky a po chvíli zjistil, že to byla jeho košile. V té samé chvíli ucítil horké, divoké polibky na svém krku a ramenou a pak kluzkou erekci, která se do něj zarazila tak prudce, až na chvíli ztratil dech. Než stačil ty dva pocity zpracovat, přidal se k nim další. Chladná dlaň se obalila kolem jeho horkého penisu. Pohybovala se po něm v rytmu přírazů. Tiskla ho a masírovala mu varlata. A orgasmus z něj vytáhla téměř silou.

Udělali se téměř ve stejné chvíli. Harry první, škrábal kamennou stěnu a tisknul k ní horké rty. Snape o chvíli později, těžce dýchajíc a tisknul zuby do Harryho ramena.

Chvíli byly jedinými zvuky v místnosti dva nerovné, mělké dechy. A po chvíli se ozval ochraptělý šepot Mistra Lektvarů:

"Jdeme pozdě."

Harry odtáhl tvář od stěny a narovnal si křivé brýle.

"He?"

"Seber se, Pottere." Mužův hlas byl už úplně vyrovnaný. Jak se mohl taky rychle uklidnit? A po něčem takovém? Harry měl nepříjemný pocit, že se na místě rozplyne. "Reparo," zamumlal Severus a Harry ucítil, že jeho košile byla opět v jednom kuse. "Jdu první. A ty se objev za pět minut."

A byl pryč.

Harry se odtáhl od stěny a opřel se o ni zády, zrychleně dýchal a snažil se uklidnit. Stehna se mu třásla a byl zpocený. Věděl, že jeho tvář musí vypadat jako malinový džem.

Natáhl si kalhoty, zastrčil do nich košili, pevněji uvázal kravatu a pokusil se uhladit si vlasy. Cítil se tak neuvěřitelně uvolněně a šťastně, že mu vlastně bylo všechno jedno, bylo mu jedno, jestli se zpozdí o patnáct minut nebo půl hodiny.

Přeci mu za to Snape nic neudělá…

Jeho myšlenka však byla zničena, jakmile překročil práh třídy. Podíval se na hodiny visící na stěně a uvědomil si, že se zpozdil o dvacet minut, když k němu dolehl kousavý hlas Mistra Lektvarů:

"Ach, pan Potter. Jaké překvapení… Pokud máte důležitější práci než objevení se na mé hodině včas, můžete se k ní vrátit."

Harry cítil, jak mu spadla čelist.

"J-já…" Vydutal a cítil na sobě pohledy všech studentů nacházejících se ve třídě. Zmijozelové byli jasně pobavení a Nebelvíři rovněž. Jen Ron, Hermiona a Neville se na Harryho dívali se zamračením.

"Možná začneme odebíráním Nebelvíru," učitel se podíval na hodiny a chvíli čekal. "No, nyní je to už dvacet jedna bodů za zpoždění. Mimo to, dalších deset bodů za neupravený vzhled a kus nezastrčené košile." Harry se bleskově podíval dolů a upravil si košili, cítíc ve svém srdci rozpaky a hlavně hněv. "Možná vás to naučí chodit na mé hodiny včas, Pottere. Byli bychom vám nesmírně vděční, kdybyste nám pověděl, co tak vážného vás zdrželo." Mužova tvář měla nyní výraz satisfakce a Harry cítil, že se začíná třást vztekem.

Jak se opovažuje? Ten hnusný, hrubý, pomstychtivý…

Musí něco vymyslet. A to rychle!

"Ee… No já… já… no…"

Severus lehce naklonil hlavu a zeptal se, rozhlížejíc se po třídě:

"Zná někdo tento jazyk? Myslím, že potřebujeme tlumočníka."

Zmijozelové vybuchli smíchem. Seamus a Dean také. Dokonce i Parvati a Levandule se kousaly do rtů.

Na Harryho tvářích se objevil ruměnec ponížení. Ještě před chvílí ho ten zkurvysyn píchal, přirážel do něj svým penisem, jako by to byla ta nejlepší zábava pod sluncem, a teď se mu posmíval před celou třídou. Harry vibroval vztekem a sotva se držel, aby po něm nehodil kletbu.

"Sednout, Pottere. A příště už se nezpozděte."

"Nebojte se, profesore. Už se nezpozdím na žádnou hodinu," vyplivl ze sebe Harry hlasem plným hořkosti a hořícího hněvu.

Severus se zamračil.

"A dalších deset bodů za tón, pane Pottere." zavrčel. "A teď klid." zasyčel stranou k smějícím se Zmijozelům, kteří se ihned utišili.

Harry šel k lavici a sedl si vedle Rona. Jeho dlaně byly tak pevně zaťaté v pěsti, že měl problém s jejich narovnáním.

Věděl, že ho Snape nemohl nechat jen tak být, ne před celou třídou, ale nemusel být tak hnusný! Vypadal, jako by byl na Harryho naštvaný, že se zpozdil na vlastní hodinu.

Takový bastard! Ať se mu jen pokusí poslat zprávu o setkání! Jen ať si to zkusí…

***

Severus to zkusil. O dva dny později.

Když Harry šel do přístěnku, celou dobu si říkal, že tam jde jen proto, aby mu pověděl, co si o něm myslí!

Tiše za sebou zavřel dveře a podíval se na postavu zahalenou stínem v rohu místnůstky. Sledoval ho jako dravec.

"Mám teď Dějiny. Nemůžu se zpozdit," řekl chladně a ignoroval své hlasité bušení srdce. "Jen jsem ti to chtěl říct."

Otočil se a sáhl po klice, ale v tu samou chvíli se kolem něj něco mihlo a dveře červeně zazářily. Věděl, co to znamená.

"Pusť mě ven," zavrčel a zatáhl za kliku, i když věděl, že je to zbytečné. "Mám hodinu. Opravdu se nemůžu zpozdit." Snažil se, aby to znělo přesvědčivě, ač si nemyslel, že to tak skutečně znělo. Každý věděl, že Binns by si ničeho nevšimnul, i kdyby se na hodině neobjevil ani jeden student.

V odpověď uslyšel z rohu jen pohrdlivé odfrknutí.

To v něm protrhlo přehradu.

Otočil se na patě a vyplivl ze sebe jedním dechem:

"Jak semnou můžeš takhle zacházet? Bylo to tak odporné, že to nemůžu dostat z hlavy! Jsi špinavý, ničemný, sprostý, odporný, hnusný, podlý bastard!"

Severus k němu udělal krok a vyšel ze stínu. Usmál se takovým způsobem, až se Harrymu zamotala hlava a podlamovaly se mu kolena, a srdce a žaludek si vyměnily místa. Černé oči se leskly ve tmě.

"Celý já," zašeptal ochraptěle Snape a než Harry stačil nabrat dech, jeho košile už byla rozervaná a on sám byl pohlcen chamtivými ústy a dlaněmi.

Penis do něj vklouzl až po varlata. Třesk rozbíjejících se brýlí o kamennou podlahu. Steny míchající se v kakofonii dechu, mručení a vzdychání. Ústa šeptající mu do ucha takové věci…

Ano, opravdu byli závislí.

Na sobě.

***

Ležel v temnotě na posteli a snažil se najít takovou pozici, aby ho bolest v zadku tolik netrápila. Nebýt té zatracené kravaty!

Když se zorientoval, měl ještě čas ji stáhnout a utéct. Proč to neudělal?

Stále byl trochu roztřesený a srdce, k jeho podráždění, se nechtělo uklidnit. Ozvěna hurikánu, který mu přetočil všechny vnitřnosti, o sobě dávala znát pulzováním v jeho spáncích, třesoucíma se rukama a vzpomínkami vířícími mu v hlavě.

Znovu se přetočil na bok a zasténal bolestí. Nejen kvůli pulzujícímu zadku. Měl pocit, že každé místo na jeho těle bylo napjaté a rozbolavělé. Ani nevěděl, kolik má modřin. Díky těm šrámům vypadal a cítil se, jako by utekl z bitvy.

A vlastně nebyl daleko od pravdy.

A všechno jen kvůli té zatracené kravatě!

***O pár hodin dříve***

Harry si přivázal kravatu kolem krku a podíval se do zrcadla. Ano, černo-červené pruhy dokonale pasovaly k červené košili a černým kalhotám. Dokonce ani nevěděl, že má kravatu v takových barvách. Ale byla v jeho kufru, to znamenalo, že patřila jemu.

Někdy, když šel za Severusem do sklepení, například o víkendu, musel vykládat svým přátelům, že se chystá na rande se svou 'záhadnou vyvolenou'. A nemohl jít na rande jako vagus, ať už chtěl nebo ne, musel si vzít něco jiného než normální džíny a košili.

Když vyšel ze společenské místnosti a sešel o několik pater níž, přehodil přes sebe neviditelný plášť a namířil do sklepení. Vklouzl do kabinetu Mistra Lektvarů, sundal ze sebe plášť a zaklepal.

Dveře se samy otevřely. Harry vešel do komnaty a spatřil Severuse, sedícího ve svém oblíbeném křesle jak naléval do sklenice jantarovou tekutinu.

No, ano. Harry si už před nějakým časem všiml, že Snape měl nejraději tento nápoj. A alkohol obecně. Pil téměř každé setkání. Ale Harry se tomu nedivil. Domníval se, že kdyby měl takovou práci jako Severus, který musel riskovat svůj život a dělat všechny ty hrozné věci, také by na to chtěl zapomenout, a jaký je lepší způsob než si vymazat paměť alkoholem? Kromě kouzla Obliviate, samozřejmě. Každopádně, kdyby potřeboval, měl po ruce lektvary na vystřízlivění.

Harry za sebou zavřel dveře a široce se usmál, když na něj Severus pohlédl zpoza sklenice.

"Dobrý večer, Sever…" prudce se zastavil, když jeho pozornost přitáhla jakási záře vyzařující z jeho hrudi. A nejen jeho pozornost. Severus přimhouřil oči a zíral na tu krvavě červenou kravatu. Harry se podíval dolů a zasténal. Oh, kurva.

No, úžasné. Teď už si vzpomínal, odkud měl tu kravatu.

Od Ginny.

Červená z radosti a vzrušení a černá od hněvu a strachu.

Rozšířenýma očima sledoval, jak kravata začala blikat a objevily se na ní černé pruhy.

Klid. Snape přeci neví, co je to za kravatu. A bude nejlepší, když to tak zůstane.

Šel ke křeslu a sedl si, a stále na sobě cítil mužův zvědavý pohled. Poměr mezi barvami byl znovu takový jako na začátku.

"Co to je, Pottere? Opět nějaká zaonačená metafora?"

"Ne, je to jen kravata, která ukazuje náladu," řekl Harry a snažil se co nejrychleji odbočit od tématu.

Snape zvedl jedno obočí.

"Chceš mi tím něco naznačit? Přeci dobře víš, že nepotřebuji něco takového, abych věděl, v jaké jsi náladě. Tvá tvář to ukazuje až příliš jasně."

Harry se kousl do rtu.

"Nechtěl jsem ti tím nic naznačit. Prostě jsem si jí vzal, náhodou. Dostal jsem jí jako dárek a úplně jsem na to zapomněl. A mimochodem, ten včerejší test z protijedů byl opravdu zákeřný…"

Ale Snape ho neposlouchal. Stále se díval na kravatu přimhouřenýma očima, a ta se stávala tmavší a tmavší. Harry cítil, jak jeho srdce zrychlilo.

Přeci není až tak chytrý, aby si vše domyslel!

"Dárek, říkáš?" Řekl to takovým způsobem, až sebou Harry neúmyslně trhnul. Ten tón neznamenal nic dobrého. Znamenalo to jediné, že Snape něco tuší…

"Příště bys mě mohl varovat, než nám dáš neohlášený test," pokračoval Harry tím samým tvrdohlavým hlasem, ač koutkem oka viděl, že jeho kravata úplně zčernala.

"Hmmm," zamumlal Severus, a naklonil hlavu. "Kravata, která ukazuje tvůj strach… Jaký bezcenný, kýčovitý dárek. Opravdu, Pottere… jaký přítel by ti dal takový dárek?"

Harry znal ten pocit. Bující hněv na dně žaludku. Vzdouval se a rostl. Oslepoval ho.

"Není to bezcenný dárek! Ani kýčovitý! Ginny by nikdy…" Harry se ušklíbl a kousl se do jazyku, ale už bylo pozdě.

Teplota prudce klesla a Harry měl pocit, jako by někdo otevřel okno a vpustil dovnitř mrazivý, ledový vítr.

Snapeovi rysy se zostřily a v očích mu zaplálo cosi ledového. A velmi nebezpečného.

"Okamžitě to sundej," vycedil nezvykle tichým a hrozivým hlasem, a pevněji stisknul prsty kolem sklenky. Vypadal kontrolovaný, ale bylo to jen zdání. Harry ještě neviděl tak mrazivý pohled. Zdálo se, že muži pod kůži plane oheň. Klouby jeho zaťaté dlaně okolo sklenky zbělaly.

Harry samovolně zapadl hlouběji do křesla.

"Ale je to jen…"

"Bez diskuzí!" Snapeovo naštvané zasyčení bylo ještě horší než hlasitý křik.

Harry si povzdechl, sáhl po kravatě, uvolnil ji a přetáhl přes hlavu. Pokud mu tak vadí, prostě ji schová. Nechtěl začít večer hádkou.

Ve chvíli, kdy začal kravatu skládat se záměrem schování ji do kapsy, spatřil, že muž sáhl po hůlce a natáhl k němu ruku.

Pochopení zasáhlo Harryho tak náhle, až se jeho oči prudce rozšířily.

Snape ji chtěl zničit! Jeho dárek! Dárek, který dostal od Ginny!

"Přeci je to jen hloupá kravata," zamumlal, stiskl zuby a cítil, že se mu začíná v žaludku hromadit hněv a pomalu nad ním přejímá kontrolu.

"Zmlkni a dej mi to," zasyčel Severus, nastavil v očekávání ruku a stále zíral na ten pruh červeno černé látky.

Harry se podíval na kravatu v dlani.

Tohle bylo divné. Snape se choval jak posedlý. Nebude poslouchat někoho takového.

"Ne," řekl tiše, téměř vzdorovitě. Rozvinul kravatu a přehodil si ji znovu přes hlavu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucky Lucky | 22. září 2018 v 21:17 | Reagovat

Hups! Co z toho asi vyleze? Jsem napjatá jak malé kšandy.

2 Sara Sara | 23. září 2018 v 9:05 | Reagovat

O moj Boze!!! Dufam, ze dalsiu kapitolku pridas uz dnes, lebo asi zomriem od nervozity. Sa scvoknem a vazne dufam, ze ma nechces mat na svedomi :)

3 Karin Karin | 23. září 2018 v 21:38 | Reagovat

Jejku tohle nedopadne dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama