DI - kapitola 46. - část III.

23. září 2018 v 16:02 | Elloii |  Desiderium Intimum
46. kapitola

Část III. - poslední




"Ne," řekl tiše, téměř vzdorovitě. Rozvinul kravatu a přehodil si ji znovu přes hlavu.

Sotva měl čas podívat se Snapeovi do tváře, která v tu chvíli stala smrtelně bledou, když mu splynuly na rty slova kletby a dlaň držící hůlku se vysunula dopředu.

"Accio kravata!"

Léta trénování famfrpálu a unikání před Smrtijedy se vyplatily. Když viděl záblesk žlutého světla, Harry instinktivně vyskočil na podlahu a skácel se za křeslo. Přetočil se, přistál na kolenou a díval se na Severuse nevěřícím pohledem smíchaným s hrůzou.

"Incarcerous!"

K Harrymu zamířilo několik světel, a tak se chlapec rychle přetočil a schoval se za křeslo.

"Co to vyvádíš?!" Vykřikl ze svého dočasného úkrytu. " Chováš se nerozumně! Jak můžeš jenom kvůli tomu…"

Nicméně to nedokončil, neb byl přerušen další kletbou:

"Depulso!"

Křeslo odletělo do rohu, udeřilo do knihovny a knížky se rozsypaly na podlahu. Harry odskočil na stranu ke dveřím a snažil se vytáhnout z kapsy kalhot hůlku.

Otočil hlavu akorát ve chvíli, kdy se k němu natočil Snape, naklonil se, převrátil stůl a s ním i láhev, odsunul ho z cesty a křikl:

"Flagello!"

"Protego!" Křikl Harry na poslední chvíli a odrazil kouzlo, které trefilo další knihovnu a rozsekalo knihy v ní na malé kousky. Vzduch byl plný vznášejících se papírků.

"Ty zatracený spratku!" Zařval Snape. Vypadal, jako by nad sebou úplně ztratil kontrolu. Byl rudý vztekem, a jeho oči plály ledovým ohněm, který Harrymu spaloval vnitřnosti a vyvolal v něm ještě větší odpor. "Okamžitě mi ji dej! Flagello!"

Tentokrát byl záblesk značně silnější. Harry znovu vyčaroval štít, ale ve chvíli, kdy se do něj Snapeova kletba trefila, uviděl, že byl příliš slabý. Snažil se ho udržet, ale řezná kletba pronikala hlouběji a hlouběji, dokud…

Štít se prolomil. Harry se přikrčil a ucítil na tváři pálící ránu. Něco za ním explodovalo, ale on viděl před očima jen tančící jiskry. Chytil se za tvář a pocítil na prstech teplou krev.

Naprosto nevěřícně se podíval na těžce dýchajícího muže, který na něj zíral pohledem téměř stejně bolestivým jako kletba, která se ho dotkla.

"Máš poslední šanci, Pottere," řekl Snape hlasem tak chladným, že by tím mrazem zamrzla i ocel. Natáhl ruku. "Jinak to pro tebe neskončí dobře."

Harry ucouvnul a stále si držel tvář. Celý se třásl, a srdce mu tlouklo v hrudi takovou silou, jako by mu chtělo vylámat žebra.

Jak může? Jak se opovažuje? Jak jen…?

"Nekontroluješ se!" Vykřikl a vložil do toho celou nenávist, kterou v tu chvíli k tomu muži cítil. "Už tu nezůstanu ani chvíli! Odcházím!"

Otočil se ke dveřím, slyšíc za sebou Snapeova ostrá slova:

"Oh ne, to neuděláš."

Harry otočil hlavu a spatřil, jak se Severus pohnul směrem k němu. Harry se rozběhl ke dveřím, když na něj muž namířil svou hůlku a křikl:

"Colloportus! Pessulus!"

Odskočil a díval se na něj rozšířenýma očima.

Prásk!

Téměř nadskočil, když uslyšel, jako by někdo narazil do dveří pěstí.

Otočil se a podíval se do kabinetu, když se ozvala ohlušující rána a dveře vyletěly z pantů, odlétly několik metrů a udeřily do stolu, což způsobilo, že všechny lahvičky, váhy a knížky, které na něm byly, spadly na podlahu. Střepy se rozlétly. Harry se zakryl rukou, ale i tak se mu jich několik zarazilo do kůže. Vytáhl si z paže jeden dlouhý střep, odhodil ho na podlahu, a aniž by se vůbec zamyslel, rozběhl se. Těsně než dorazil ke dveřím, spatřil, že ho pokrývá červené světlo.

To ne!

Těsně předtím než chytil kliku, už věděl, že je to marné. Cítil, jak mu srdce vyskočilo do krku. A také adrenalin plynoucí mu v žilách, smíchaný s hněvem tak velkým, že kdyby jen mohl, rozmlátil by ty dveře před sebou klidně pěstmi. Otočil se a spatřil, jak k němu muž kráčí se strašným vztekem na tváři, až měl Harry pocit, že už jen tím pohledem mu vzplane kůže.

Zvedl hůlku, a horečně hledal v mysli nějaké obranné zaklínadlo.

"Expel…" Nedokázal to dokončit. Snape k němu skočil jako dravec, chytil ho za ruku s hůlkou, a udeřil s ní o dveře takovou silou, že Harry hlasitě vyjekl, cítíc palčivou bolest a pustil ji z dlaně.

"Za to zaplatíš, ty zatracený spratku," uslyšel hrdelní zasyčení a než se stačil vzpamatovat, Snape ho chytil za košili, odtrhl ho od dveří a táhnul ho zpět ke komnatě. Harry uklouzl po jedné z rozbitých lahví na podlaze a po celém jejím obsahu rozlitým po podlaze, a udeřil se o kamennou zem. Oslepující bolest zastínila třesk rozbitých brýlí. Viděl před očima jedině černé skvrny a motala se mu hlava. S velkými obtížemi se zvedl na kolena, a aniž by se snažil najít kdesi na podlaze brýle, vstal a otočil se k muži stojícímu u dveří. Třásl se tak silně, až měl pocit, že se rozsype na kousky.

Viděl tmavou, rozmazanou postavu. A rudou. Rudou, která mu zaplavila oči, rozdrásala mu vnitřnosti, a způsobila, že něco v jeho nitru začalo řvát, snažilo se dostat na povrch, dostat Snapea, udeřit ho, podrápat, kousnout, rozsápat na kousky, zranit…

Stejně jako vzteklé zvíře vyrazil dopředu, udeřil pěstmi a nehty, a narazil do muže. Slepě se bil, snažil se dosáhnout na obličej, krk, cokoliv, ale Snape ho chytil za ruce a zablokoval jeho útok, otočil se a přitiskl ho ke dveřím. Několikrát s ním praštil z celé síly o dřevěný povrch, během čehož Harry řval a natahoval krk, aby ho mohl kousnout, kopnout, udělat mu cokoliv, aby v sobě nakrmil tu touhu zabít. V té jedné chvíli ho chtěl skutečně zabít.

Snape se účinně vyhýbal kopancům, a Harry využil té příležitosti a s nadlidským úsilím vyrval jednu ruku a rozmáchl se. Muž se na poslední chvíli odtáhl, ale Harryho pěst ho trefila do brady.

Ano!

Zvíře uvnitř Harryho zavylo. Snape se zdál zaskočený náhlým obratem. Popadl Harryho ruku a zkroutil mu ji. Chlapec ucítil nepříjemnou bolest v rameni.

"Nenávidím tě!" Vykřikl a vložil do těch slov tolik jedu, až se sám divil, že mu netryská přímo z úst. Byl pevně přitisknutý ke dveřím s ochromenýma rukama, a neměl šanci se pohnout. Mohl jedině těžce dýchat a pohledem baziliška sledovat rozpálenou tvář muže, stojícího nad ním. Och, kdyby jen pohled mohl zabíjet…

"Tak se zdá, že já rovněž nenávidím tebe, Pottere," Hlas, kterým to Snape řekl, by dokázal rozpálit železo. Měl obnažené zuby a vypadal, jako by ho chtěl pozřít.

Harry cítil závrať a mravenčení ve všech částech těla, posouvající se níž… Adrenalin v něm hučel jako roj včel a v žilách mu protékal vztek jako oheň, rozpaloval mu kůži a stimuloval určité části těla, které by neměli být v takovéto situaci stimulované. Byl jako nabitý projektil, připravený k vystřelení.

"Ale já tě nenávidím víc, ty hajzle!" Zakřičel a škubl sebou dopředu připravený kousat.

"Jak se opovažuješ…" Sykot, který se linul z mužových úst, vibroval pronikavou zuřivostí, až Harrymu běžel mráz po zádech. Severusova dlaň pustila jeho ruku a vystřelila nahoru, popadla červeno červenou kravatu a prudce ji utáhla kolem Harryho krku. Chlapec ucítil, že nemůže dýchat. Začal sípat, lapal po dechu, ale nemohl se nadechnout. Uvolněnou rukou se snažil rozevřít ty dlouhé prsty, ale neměl na to sílu. Bolely ho plíce a motala se mu hlava tak silně, až měl pocit, že omdlí. Obraz se mu rozmazal ještě víc, viděl už jedině temné skvrny, když k němu náhle dolehl ocelový hlas:

"Omluvíš se?"

Zoufale přikývl. Stisk se uvolnil. Zhluboka vehnal vzduch do plic a okamžitě se začal dusit. Měl slzy v očích. Naklonil se dopředu, těžce dýchal a kašlal. Když se zotavil natolik, že mohl mluvit, zvedl hlavu a ochraptělým hlasem zachrčel:

"Ty zasraný zkurvysyne…"

Silné zatáhnutí za vlasy způsobilo, že mu před očima znovu tančily tmavé skvrny. Jeho hlava byla zakloněna dozadu a na tváři ucítil horký dech. Podíval se přímo do dvou nekonečných tunelů a zadržel dech. V černých očích šílelo tornádo. Sám cítil jak je jeho sopka na pokraji erupce a věděl, že setkání tornáda se sopkou může končit jen jediným.

Apokalypsou.

"Hned uvidíš, co ti ten zkurvysyn udělá…"

A než mohl Harry popřemýšlet o tom, co slyšel, pevný stisk ve vlasech ho odhodil k psacímu stolu. Všechno se rozmazalo. Viděl jen blížící se nebezpečný černý okraj stolu. Naplnila ho bolest, když narazil přímo do desky. Vzduch se mu vyrazil z plic, když byl přišpendlen k tvrdému hladkému povrchu. Jeho kalhoty a slipy byly jedním rychlým pohybem staženy dolů. Na jeho ústech se objevila chladná dlaň a v té samé chvíli se tvrdý, kluzký penis zarazil do jeho nitra, tlačíc se přes nepřipravený prstenec svalů.

Snažil se křičet, ale dlaň silně tiskla jeho ústa a nedovolila mu vydat žádný zvuk, s výjimkou hlasitého sténání. Po chvíli se k ní přidala i druhá ruka, zvrátila jeho hlavu dozadu tak pevně, že se mu záda prohnula do luku.

Jeho zadek hořel, trhaný přírazy tak brutálními a vzteklými, až Harry necítil nic jiného než oheň. Měl pocit, že s každým úder se jeho vnitřnosti přemisťují. Snape ho píchal s takovou silou, jako by se mu chtěl probít až do hrdla. Jako by ho chtěl opravdu roztrhat na kousky.

Zaťal nehty do černé desky, slyšel vrzání stolu a šustění materiálu okolo svého nahého pozadí. Pod stisknutými víčky viděl jen plameny, celé jeho tělo se třáslo v rytmu přírazů, a z hrdla se mu dobývalo nekonečné sténání.

V jedné chvíli ho dlaně tisknoucí mu ústa pustily a chytily ho za vlasy, tahajíc jeho hlavu dozadu při každém přírazu. Z jeho volných úst začal plynout proud slov, nad kterými neměl kontrolu. Ztratil ji už dávno.

"Ano, ano, ano! Ukaž mi, jak moc mě nenávidíš! Píchej mě! Píchej! Rozervi mě na kusy! Na kousíčky! Sakra, to je tak ú-úžasné! O b-ooo-že…"

Och, cítil to tak výrazně. Lávu, protékající jeho vnitřnostmi, proudící mu žilami až do podbřišku. Vztek. Touhu. Všechno bylo tak výrazné. Všechno bylo v něm. V jeho hrdle, v žaludku, pronikalo to kůží a splývalo po něm v kapkách potu.

Jako by to nikdy nemělo skončit. Nikdy. Chtěl to cítit. Život. Emoce. Všechno. Tak silné. Tak… děsivé.

Na okamžik otevřel oči a spatřil to. Jiskry kroužící všude okolo. Záře, osvětlující vzduch. Magie tak silná, až lahvičky stojící na policích vibrovaly a vznášely se. Ty rozházené po podlaze vířily a vypadaly, jakoby kolem nich tančily.

Severus dýchal a sténal tak hlasitě, jako ještě nikdy. Harry slyšel každý jeho výdech, nesoucí se vzduchem a dopadajícímu na kůži. Každý svůj sten věnoval jemu.

A v tu chvíli ucítil stisk na krku. Snape chytil konec kravaty a utahoval mu ji kolem krku, držíc ji jako vodítko. Obraz před Harryho očima se začal rozmazávat, když Severus zatáhl za kravatu a zaklonil jeho hlavu ještě víc.

Černá a červená. Střídaly se. Rychleji. Barvy blikaly. Protkávaly se. Červená planula, pohlcovala čerň. Spálila ji svou září.

Přírazy drásající jeho nitro zrychlily. Severus se do něj vbíjel ještě větší silou, tahal Harryho hlavu čím dál blíž, utahoval čím dál víc smyčku kolem jeho krku, jako by nad sebou úplně ztratil kontrolu.

Všechno se točilo. Zářilo. Vzduch začal syčet a vypařovat se. Harry nemohl dýchat. Další zatáhnutí. Horký dech u jeho ucha a ten ochraptělý Snapeův šepot plný ohně:

"Šílím z tebe…"

Nastala erupce. Cítil se tak, jako by spadl na dno hluboké, studny plné vroucí lávy. Celý svět explodoval. Udělal se a stříkal tak dlouho, jako by nikdy neměl přestat. Slyšel svůj vlastní, vzdálený křik. Čím dál tišší a odlehlejší.

A pak ho obklopila temnota.

Ledový poryv na tváři způsobil, že prudce otevřel oči. Temnota ustoupila a jeho zasáhlo světlo svící. Několikrát zamrkal, cítíc nad sebou rozmazanou siluetu Severuse.

"Och, už si laskavě vzhůru?"

Pak pochopil. Musel ztratit vědomí. Ležel na zádech na stole a cítil cosi horkého proudící mu po stehnech a pořádnou bolest šíje. Zvedl ruku a dotkl se kravaty, jejíž konec byl stále v mužově sevření. Opravdu vypadala jako vodítko. Vodítko, ke kterému byl uvázaný.

To vědomí způsobilo, že se mu přetočil žaludek. V jeho podbřišku se znovu objevila láva.

A nenáviděl se za to.

Díval se na štíhlou dlaň sevřenou kolem krvavě červeného symbolu jeho zotročení a uvažoval, proč se cítí tak… volný.

Severus se pohnul a odsunul se, pouštíc kravatu z ruky. Šel pro něco ležící na podlaze a zvedl to. Harry natočil hlavu a přimhouřil oči. Byly to jeho brýle!

Muž se k němu vrátil, vytáhl hůlku, poklepal na rozbitá skla a zamumlal:

"Reparo."

Harry se nadzvedl na loktech a nechal, aby mu Severus položil brýle na nos. Teprve teď, když se pohnul, ucítil, že ho bolí všechny svaly. Svět nabral tvar. Spatřil mužovu tvář s divným, vzdorovitým leskem v očích.

"Kde jsme to skončili?" Zeptal se muž tiše a pomalu chytil kravatu, dívajíc se hluboko do Harryho rozšířených očí. Ale tentokrát mu ji neutáhl kolem krku, jen ji rozvázal a sundal. Harry neodporoval. Neměl sílu.

Severus zvedl látku, a aniž by přerušil oční kontakt, zvedl hůlku ke kravatě a zašeptal:

"Incendio."

Kravata se vzňala. Plameny se odrážely v sametově černých očích muže a Harry se nemohl zbavit dojmu, že v nich vidí něco jaké mrazivé uspokojení. Podíval se dolů na pálící se, syčivý materiál, který Severus položil na desku stolu a pocítil v srdci divné bodnutí.

Jako kdyby s ním vzplála i jeho… volnost.

Když z kravaty nic nezůstalo, mimo černé hromádky popela, Harry se pomalu podíval na Severuse.

Muž zkřivil rty do něčeho, jako byl úsměv a řekl zdvořilým hlasem:

"Jestli už jsme skončili, možná bychom si mohli dát čaj?"

Harry mu odpověděl úsměvem.

Ne. Oni oba byli nevyrovnaní.


Konec 46. kapitoly


I can't tell you what it really is
I can only tell you what it feels like
And right now there's a steel knife in my windpipe
I can't breathe but I still fight
While I can fight
As long as the wrong feels right
It's like I'm in flight
High of a love, drunk from the hate
It's like I'm huffing paint
And I love it the more that I suffer
I sufficate and right before I'm about to drown
He resuscitates me, he fucking hates me
And I love it
Wait, where you going
I'm leaving you
No you ain't, come back
We're running right back
Here we go again
It's so insane
Cause when it's going good it's going great
But when it's bad it's awful
I feel so ashamed
I snap: Who's that dude
I don't even know his name
I laid hands on him
I'll never stoop so low again
I guess I don't know my own strength

You ever love somebody so much
You can barely breathe
When you're with them
You meet and neither one of you
Even know what hit 'em
Got that warm fuzzy feeling
Yeah them chills
Used to get 'em
Now you're getting fucking sick
Of looking at 'em
You swore you've never hit 'em
Never do nothing to hurt 'em
Now you're in each other's face spewing venom
And these words when you spit 'em
You push, pull each other's hair
Scratch, claw, bit 'em
Throw 'em down, pin 'em
So lost in the moments when you're in 'em
It's the rage that took over it controls you both

Now I know we said things
Did things that we didn't mean
But your temper's just as bad as mine is
You're the same as me
But when it comes to love you're just as blinded
Maybe our relationship isn't as crazy as it seems
Maybe that's what happens
When a tornado meets a volcano
Next time I'm pissed I'll aim my fist at the dry wall
Next time
There will be no next time
I apologize even though I know it's lies
I'm tired of the games I just want him back
I know I'm a liar
If he ever tries to fucking leave again
I'mma tie him to the bed
And set the house on fire

Just gonna stand there and watch me burn
But that's alright because I like the way it hurts
Just gonna stand there and hear me cry
But that's alright because I love the way you lie
I love the way you lie*

* "Love the way you lie" by Eminem feat. Rihanna
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Idris S. Idris S. | 23. září 2018 v 19:17 | Reagovat

... Já mám pocit, že jestli se tenhle vztah někdy přehoupne ve společné soužití, tak to skončí demolicí jejich příbytku nebo smrtí. Jich obou, nejspíš. xD Magoři! Fakt hrozní magoři!! Severus by si měl pořídit nějaký antistresový míček nebo pohovořit s psychiatrem o přehnané žárlivosti, i když ji na něm žeru... xD xD xD xD
Fakt pecka, dokonalý!! Moc ti děkuju!! Další důvod, proč milovat víkendy. :D

2 Idris S. Idris S. | 23. září 2018 v 19:25 | Reagovat

Ten text písně je k této kapitole jak šitej na míru, báj d vej. :D Ostatně i ke vztahu našich dvou hrdinů. :D

3 Lucky Lucky | 23. září 2018 v 21:37 | Reagovat

A je to skutečně pouhá devastující žárlivost, nebo to celé má nějaký skrytý význam, který se nám odhalí v průběhu dalších více než třiceti kapitol? Tedy, doufám.
Co, Elloii? Nevzdáš to, že ne? Jinak bys měla na svědomí moc a moc lidských životů. Všechny tě za tohle milujeme.

4 Karin Karin | 23. září 2018 v 21:49 | Reagovat

Tak to byla síla.

5 Elloii Elloii | Web | 24. září 2018 v 18:32 | Reagovat

[1]: Už vidím Severuse, jak vztekle mačká nějaké gumové zvířátko, jemuž s každým zmáčknutím vylézají oči z důlků :D

[3]: Sama si překlad užívám, jen tak neskončí :)

6 alca alca | 25. září 2018 v 19:06 | Reagovat

Prostě nádhera,vůbec se neodvažuji hádat,jak bude příběh pokračovat.
Už aby byl zase pátek.
Moc děkuju za skvělý překlad

7 Sara Sara | 26. září 2018 v 23:46 | Reagovat

Fúú, cítim, že sa zrazu vzplanul oheň :) Ale úprimne, mám radšej škádlivého a len trošičku nebezpečného Severusa ako tento tu..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama