DI - kapitola 52. - část III.

11. listopadu 2018 v 14:03 | Elloii |  Desiderium Intimum
52. kapitola

Část III.

*poslední část*




***

Okamžitě se odvrátil zpět a to s takovým impulzem, že málem sklouzl ze židle. Měl pocit, jako by mu srdce vyskočilo do krku a chystalo se vybuchnout. V jeho hlavě se třáslo několik děsivých myšlenek:

"Sakra! Do prdele! To musí být nějaký vtip!"
Proč sem Snape šel? Je jasné, že přišel za ředitelem, ale… ale přece…

Cítil, jak se Snape zastavil ve dveřích, zjevně stejně zaskočen jeho přítomností.

"Vítej, Severusi," ozval se Brumbál. "Vidím, že jsi dorazil přesně. Jako obvykle."

"Řediteli," ozval se muž ode dveří. Harry si všiml, že jeho hlas byl trochu ochraptělý. "Jestli není vhodná doba..."

"Ne, ne, ne. Vlastně jsme skončili. Harry už odchází." Po těch slovech se podíval na Harryho připoutaného k místu. "Neboj se Harry. Nebudu profesora Snapea dlouho zdržovat. Jestli se nemýlím, máte společný trest za…" podíval se na komplikovaný mechanismus visící na stěně, který vypadal jako hodiny. "…patnáct minut. Pravda?"

Harry si nemohl pomoct. Obrátil se a podíval se na Snapea. Muž stál jako kůl v plotě, pevně tisknul ústa a měl přivřené oči, takže vypadaly jako dvě černé štěrbiny. Harry si nemohl být jistý, ale zdálo se mu, že Snapeův pohled na vteřinu spočinul na něm. Obrátil se na ředitele. Všechno se v něm chvělo.

"Pravda," řekl nakonec z hořkostí v hlase. "Tak já… už půjdu," zahuhlal a vyskočil z místa. Nicméně když se otočil ke dveřím, u kterých stál Snape, uslyšel ještě, jak ředitel tiše zašeptal:

"Doufám, že nebudeš mít nic proti tomu, když si s profesorem Snapem promluvím o tvém snu?"

Harryho oči se rozšířily. Snapeovi rovněž.

"O jakém snu?" Zeptal se rychle Mistr Lektvarů, a přenesl na Harryho palčivý pohled. Chlapec se otočil na ředitele, a pocítil rostoucí paniku.

"Ne! Teda chci říct…" Zaváhal, když viděl mužovo zvednuté, šedé obočí. "Všechno je v pořádku. Není třeba. Přeci jste říkal, že to byl jen obyčejný sen. Že nic neznamená. Proč…"

"Jen pro jistotu. Klid, Harry. Profesor Snape má rozsáhlé znalosti o tom, jak proniknout někomu do mysli, a jsem si jistý, že mě pouze přesvědčí o tom, že to, co se ti zdálo, byl obvyklý sen, ale je lepší se ujistit, nemyslíš?"

Harry se na Brumbála díval nevěřícným pohledem.

Kdyby věděl… kdyby věděl, že ředitel o všem řekne Snapeovi, nikdy by mu nic neřekl! Nikdy!

Sevřel ústa a přikývl. Přece nemohl řediteli Bradavic něco zakázat. Zatraceně!

Otočil se ke dveřím. Snape se na něj stále díval tím divným pohledem, a kdyby nebyl Harry tak rozrušený, mohl by z něho něco vyčíst, ale v té chvíli se chtěl prostě dostat pryč, aby už nemusel vidět jednoho ani druhého.

"Nashledanou, pane profesore," pověděl Brumbálovi, pak zamířil ke dveřím, ale zpomalil, když si všiml, že Snape neuhýbá. Zastavil se necelý metr od něj.

Co si ten pitomec o sobě myslí? Přece ho musí pustit. Nemůže tu tak stát a…

Harry se mu nepodíval do tváře. Zíral na dlouhou řadu knoflíků na černých šatech. Nechtěl se mu podívat do obličeje. Byl příliš blízko. Bál se, že když to udělá…

Ne! Ukáže mu! Ukáže mu, že se ho vůbec nebojí! A že… že…

Sevřel zuby a pomalu zvedl hlavu, a pevně se podíval do těch úzkých, temných tunelů. Zamračil se, a snažil se, aby jeho pohled byl ještě tvrdší, ještě nepříjemnější, a pak řekl:

"Rád bych odešel."

Mužův výraz se ani trochu nezměnil. Byl dokonale nečitelný, jako by měl Snape na tváři maku, která účinně skrývala všechny emoce. Odstoupil stranou, udělal tak Harrymu malé místo, aby mohl projít dveřmi, ale dál se na něj díval tím zatraceným pohledem.

Harry od něj s obtížemi odtrhl zrak, proklouzl kolem něj ke dveřím, a snažil se nedotknout černého materiálu, sahajícího až k zemi. Když byl venku a dveře se za ním zavřely, dovolil si nakonec hluboké oddechnutí. Měl pocit, jako by před chvíli svedl tichý boj, který ho psychicky úplně zničil. Opřel se o stěnu a zhluboka se nadechl.

Snape… vůbec ho to nenapadlo! Že by se Snape dozvěděl o tom, co mu zdálo! No paráda. Příště, až bude chtít Brumbálovi něco říct, vrhne na sebe tišící kouzlo. Ano, přesně to udě…

"O čem se zdálo Potterovi?" Uslyšel skrze dveře Snapeův tlumený hlas.

Harrymu poskočilo srdce. Museli čekat, než odejde, a teď… Nemohl tuhle příležitost propást!

Po špičkách přešel ke dveřím a přiložil k nim ucho.

"Uklidni se Severusi a posaď se."

"Nechci. Co se mu zdálo?"

"Harry mi vyprávěl o tom, co se mu zdálo před několika dny. Zjevně ho ve snu mučil Voldemort. Před očima všech Smrtijedů. Také mi řekl, že se bojí, že by to mohla být jakási… vize." Chvíli panovalo ticho. "Zbledl si, Severusi. Radši si sedni a vezmi si sušenku."

"Nechci vaše zatracené sušenky. Co ještě? Říkal ještě něco?"

"Ale proč to napětí, Severusi? Je pravda, že nechtěl víc prozradit, ale domnívám se… že mi neřekl všechno." Harryho srdce se rozbušilo ještě víc. On si to domyslel! "Ale něco v tom snu ho vyděsilo tak moc, že jsem skoro cítil, jak z něj proudí strach. Něco, co mi nechtěl povědět. Něco, co ho děsí víc než to nejhorší mučení, kterému byl vystaven. Nenapadá tě, co by to mohlo být, Severusi?"

"Řediteli… jestli dovolíte, přivedu sem Pottera. Vytáhnu z něj ten sen! Musí to být něco důležitého, a to hloupé dítě si to neuvědomuje!"

Harryho oči se rozšířily. Jak se opovažuje?! Jak se…

"Ne. Ne, Severusi. Nemůžeme ho donutit k něčemu, co on sám nechce. Kromě toho mi také řekl, že ho během toho snu nebolela jizva. Takže si nemyslím, že by se ten sen mohl týkat Voldemortova chování, ale chtěl jsem znát tvůj názor."

Chvíli bylo ticho. Harry měl pocit, že brzy exploduje netrpělivostí. Nakonec uslyšel Snapeův tichý, kontrolovaný hlas:

"Souhlasím s vámi, řediteli. Mohl to být jen obyčejný sen. Kdyby to měla být vize, jizva by ho na čele pálila. Nicméně, nevím nic o tom, že by Temný Pán měl jakési plány s chlapcem. Potter si libuje v zájmu o svou osobu. Věřím, že Bradavice jsou naprosto bezpečné a neměli bychom se tím znepokojovat."

"No, děkuji ti za tvá slova, Severusi, ale víš… bojím se o něj."

"Řediteli?"

"Všiml sis, že se Harry nedávno stal velmi tichým a odtažitým? Vím, že celé dny tráví v knihovně, učí se téměř od rána do večera, a nedávno dokonce… strávil dvě noci v Oddělení s omezeným přístupem."

Harrymu vyskočilo srdce do krku.

Oh, kurva! Jak o tom Brumbál mohl vědět? Co když byly v Zakázané sekci nějaká zabezpečení a Brumbál věděl, kdy a kdo v ní byl?

"Prosím? Myslím, že jsem se přeslechl."

"Z toho, co mi řekl o svém snu, jsem dospěl k závěru, že to byl ten sen, který ho přiměl k tak drastickému rozhodnutí a začal se učit Černou Magii."

"Nevím, jestli jsem správně rozuměl," vycedil po chvíli Snape. V jeho hlase bylo něco, co Harrymu zježilo chloupky na krku. "Věděl jste, že se Potter učí po nocích Černou Magii, a DOVOLIL JSTE MU TO?!" Křik byl tak hlasitý, že Harry musel odtrhnout ucho ode dveří.

"Uklidni se, Severusi…"

"Jak jste to mohl dovolit? Měl byste mu to zakázat! Copak v této škole všichni ztratili rozum? Černá Magie není… Víte, jak funguje! Víte, jaký zničující následky může nechat v mysli!"

"Severusi, jestli dovolíš…"

"Ne! Potter se nebude učit Černou Magii! Nedovolím to!"

"Poslouchej mě!" Ředitel zvedl hlas a bylo v něm něco, po čemž se i Harry přikrčil. "Nemohu mu to zakázat, protože kdyby opravdu chtěl, tak by si nalezl způsob, aby se ji naučil. A kromě toho si myslím, že by měl být schopen učinit vlastní volbu."

"Volbu? Jakou volbu, sakra? Potter teď ještě není schopen…" Snape se náhle zarazil. Chvíli panovalo ticho, které přerušil Brumbálův hlas.

"Každý člověk odpovídá za své činy, Severusi. Hrozbami nic nevyřešíme. Harry musí vidět, že mu Černá Magie v ničem nepomůže. I když to znamená, že to prohlédnutí bude velmi bolestivé. Jestli to sám nepochopí, tak to ukončíme."

"Pokud myslíte, řediteli," odpověděl Snape. Vypadalo to, jako by se už ovládal.

"Myslím, že mu malá pomoc neuškodí. Harry teď nejvíce potřebuje někoho, s kým může svobodně mluvit. Žádné zákazy, žádné odsuzování. Prostě někoho, kdo by mu pomohl pochopit některé věci…"

Harry se ještě těsněji přimknul uchem ke dveřím, ale měl pocit, že slyší jediné tlukot vlastního srdce. Po chvíli Snape odpověděl. Ale jeho hlas se úplně změnil. Ještě před chvílí byl pevný, teď byl úplně suchý a rezervovaný.

"Odpusťte mi, řediteli, ale v tuto chvíli nemám čas zaobírat se potřebami Pottera. Mám na práci příliš věcí, abych ještě dělal psychologa a terapeuta tomu namyšlenému dítěti, které si zřejmě myslí, že spolkl rozum světa. Jestli s tím nezamýšlíte něco dělat, tím pádem ani já."

Harry se pocítil tak, jako kdyby ho polil proud ledové vody a jeho srdce bylo rozdrceno neuvěřitelnou silou.

Už to dál nechtěl poslouchat. Nechtěl!

Odtrhl se ode dveří a díval se do temného dřeva s hořkým zklamáním.

Ano... tohle byl skutečný Snape. Ten Snape, kterého tak nenáviděl! Ten Snape, pro kterého byl… nikým.

Otočil se a seběhl ze schodů, a následně zamířil do sedmého patra.

Trest se Snapem za patnáct minut! Jistě! Určitě tam půjde! Raději by strávil tři hodiny v jednom pokoji se stádem kraváků!

Cítil v sobě rostoucí hořkou zlost a neměl tušení, jak se s ní vypořádat.

To byl celý Snape! Muže si hrát svoje hry, dělat, že mu na něm záleží, podlézat mu, ale stále je to stejný zkurvysyn, jakým vždy byl! To, že mu na to Harry poprvé skočil… Měl vědět, že to všechno bylo jen velké představení. Bylo přeci očividné, že Snape raději vypije Nevillův lektvar, než by si 'hrál na psychologa a terapeuta tomu zahleděnému Potterovi, který snědl rozum světa a jehož potřeby neměl v úmyslu řešit'. Celý on! Podlézavým vychytralý had!

Přešel třikrát podél stěny a vrazil do Komnaty nejvyšší potřeby, pak se svalil do zeleného křesla a díval se do plamenů.

Teď tady bude muset sedět přes tři hodiny a to všechno byla Snapeova vina!

Harry se podíval na hodiny.

*

Snape odtrhl pohled od hodin, přenesl je na dveře, a následně na poloprázdnou lahev, která před ním stála na stolku.

Bylo patnáct minut po osmé.

Sáhl po lahvi, naplnil sklenku a vypl ji jedním douškem. Na jeho tváři se objevilo stěží viditelné zamračení, když palčivý nápoj stekl jeho hrdlem. Zavřel oči a odstavil sklenku na stolek.

V dalších třiceti minutách vypil zbytek lahve a otevřel druhou. Každou chvíli se díval na hodiny a pokaždé vypil sklenici do dna. Jeho oči byly skelné. Seděl v křesle s široce roztaženýma nohama, černé šaty mu splývaly měkce na podlahu. V zorničkách se mu odráželo světlo z krbu. Nedíval se na nic konkrétního. Prostě se díval do prostoru před sebou. Těžko říct, zda přemýšlel, vzpomínal, nebo se snažil dělat to či ono.

Znovu pohlédl na hodiny. Za patnáct minut devět.

Naklonil se dopředu, a pokusil se sáhnout po lahvi, což se mu povedlo až při druhém pokusu, a nalil si další sklenku. Část nápoje přistála na stole. Sáhl po skleničce ve stejné chvíli, kdy se k jeho uším doneslo zaklepání.

Prudce zvedl hlavu a podíval se na dveře široce rozevřenýma očima. To byla ta chvíle. Vyskočil, odstavil sklenici a láhev, které se rozlily po stole, a zamířil ke dveřím. Vstoupil do kabinetu, přešel ho v několika krocích a otevřel dveře na chodbu.

Výraz jeho tváře se změnil. Přešel jí stín a ústa se zkřivila do nepříjemné grimasy.

"Co chceš?" Zavrčel na bokem stojící Zmijozelku.

"Uch… chtěla jsem se zeptat, zda byste nemohl na chvíli přijít? Chlapci ze čtvrtého ročníku se perou v ložnici a myslela jsem si…"

"Nemám čas! Jdi mi z očí!" Zasyčel a z celé síly třísknul dveřmi. Otočil se a lehce se chvějící se vrátil do pokoje. Z jeho tváře bylo těžké cokoliv vyčíst, ale výraz jeho očí byl teď jiný. Něco v nich plálo. A nebylo to odrazem plamenů z krbu.

Přešel k baru a vytáhl z něj další dvě lahve. Sesunul se do křesla, otevřel whisky, položil sklenici na mokrý stůl a nalil si do ní jantarovou tekutinu. Teprve až vypil celou sklenku, plameny v jeho očích na chvíli pohasly. Cosi, co v nich šílelo, se uklidnilo.

Vypil další sklenici. A další. Otevřel další láhev. Nakonec odbila desátá.

Podíval se na hodiny, ale zdálo se, že je nevidí. Lehce naklonil hlavu, jako by se snažil zaostřit. Podíval se zpět na sklenku, kterou držel v ruce. Zamíchal zbytek jantarové tekutiny a vypil ho jedním lokem. Pokusil se postavit sklenku na stůl, ale netrefil se, spadla na zem, a roztříštila se na kousky. Bylo mu to jedno. Rozechvěle se zvedl z křesla a zamířil ke kabinetu. Po několika krocích narazil do knihovny. Několik svazků spadlo na podlahu. Odtrhnul se od regálu a pokračoval dál. S velkými obtížemi se nakonec dostal ke dveřím. Otevřel je a vešel do kabinetu. Rozhlédl se po místnosti rozmazaným, zmateným pohledem, pak se pohnul vpřed a snažil se udržet na třesoucích se nohách. Vypadal trochu jako loutka, která se pohybuje po podlaze jen díky několika tenkým nitím.

Narazil do stolu a shodil z něho několik lahviček a kalamář. Odtrhl se od něho a spadl na regál s několika sklenicemi, které se táhly podél stěny. Podíval se na jednu sklenici stojící na polici a sáhl po ní, přičemž strčil do několika jiných, které spadly na zem, roztříštily se a rozlily, nebo z nich tekl jejich obsah. Severus si přiblížil lahvičku k očím a zadíval se na etiketu: Lektvar Bezesného spánku. Odkorkoval ho a vzal si několik loků. A pak, tisknouc lahvičku v ruce, se otočil, ale znovu zakolísal a shodil na podlahu ještě několik dalších sklenic. Snažil se, aby neuklouzl po skle na podlaze pokryté barevnými fleky, vydal se cestou zpátky a snažil se přidržovat regálů. Točil se, přešel obývák, tentokrát nic neshodil a zamířil do ložnice.

Dveře se zavřely s tupým bouchnutím a ve vzduchu zůstal jedině silný, ostrý zápach alkoholu a slabá vůně bylin.



The world was on fire and no one could save me but you
It's strange what desire will make foolish people do
I never dreamed that I'd meet somebody like you
And I never dreamed that I'd lose somebody like you
What a wicked game to play, to make me feel this way
What a wicked thing to do, to let me dream of you
What a wicked thing to say, you never felt this way
What a wicked thing to do, to make me dream of you
No, I don't want to fall in love
No, I don't want to fall in love
With you*
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Idris S. Idris S. | 11. listopadu 2018 v 16:54 | Reagovat

Achjo, tak teď se mi potvrdilo, že Severus je stejně v háji jako Harry, ale když ho tak vidím, moc velkou radost z toho nemám... On celou dobu čekal, až přijde Harry, že? A když to nebyl on, kdo klepe... Pěkný obraz čiré deprese, ještě že aspoň Harry nemá přístup k alkoholu. :/
Výborná práce, děláš nám všem čtenářům radost a postopadesáté (ne že bych s tím měla v plánu přestat!:3) ti za to moc děkuju.

2 Idris S. Idris S. | 11. listopadu 2018 v 16:57 | Reagovat

Ještě musím dodat, že je tu moc hezký song, ačkoliv mám radši originál než tenhle cover. 😅

3 alca alca | 13. listopadu 2018 v 12:19 | Reagovat

Moc děkuju za skvělý překlad a těším se na další kapitolku

4 Sara Sara | 13. listopadu 2018 v 21:26 | Reagovat

Fuuu, neviem ako sa mam vyjadit. Cize zatial len dakujem za preklad. Rozmaznavas nas :)

5 Karin Karin | 13. listopadu 2018 v 22:42 | Reagovat

Tak že už i Severus je psychicky na dně ne jen Harry.

6 martina martina | 14. listopadu 2018 v 14:53 | Reagovat

ach bože!!! kdyz jsem DI zacala cist, neuvedomila jsem si ze překlad neni dokončený! a ted jsem hledala na kterych strankach je pokracovani.... uz jsem zacinala zurit ze se konec nedozvim nez jsem si všimla čerstvých komentářů. bude peklo cekat na pokracovani... pravda tahle povidka mezi uchylnejsi, ale je skvele napsana a neni mozne ji prestat cist🤗 a myslim, ze nam bylo hezky naznaceno proc se to vsechno deje, takze jsrm zvědavá, jestli me konec nesokuje...😁😀👍

7 Jana Jana | 15. listopadu 2018 v 11:05 | Reagovat

Z celého srdca ďakujem za tvoju snahu a vytrvalosť pri preklade. Si veľmi šikovná.

8 zuzka25.3 zuzka25.3 | 15. listopadu 2018 v 22:35 | Reagovat

Opět přidává komentář plný vděku za to, že tak neúnavně pokračuješ v překladu. Už se nemůžu dočkat, až bude hotový a já si tak konečně budu moc přečíst tohle mistrovské dílo v pořádné češtině a ne pomocí googlu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama