DI - kapitola 53. - část I.

Pátek v 15:32 | Elloii |  Desiderium Intimum
53. Polož mi své srdce k nohám

Část I. (Celkem 3)


I'm still trying to figure out
how to tell you I was wrong
I can't fill the emptiness imide
since you've been gone
I know I said things that I didn't mean
But you should've known me by now
If you believed
When I said
I'd be better off without you
Then you never really knew me at all
You're all that I need
Just tell me that you still believe*



So hard to choose between the pleasure and the pain
And even if I tried to win the fight
My heart would overrule my mind
And you bring my heart to its knees
I'm not strong enough to stay away
What can I do
I would die without you
There's nothing I can do
My heart is chained to you
And I can't get free
Look what this love has done to me**





Valentýn.

Harry nikdy neměl rád tenhle svátek, ale letos mu byly srdíčka, všudy přítomné a zpívající milostné písničky, extrémně nepříjemné. Stejně jako muckající se páry na každém rohu. Hodiny se mu ještě podařilo jakž takž přežít, přestože se profesoři chovali, jako by vypili velkou dávku elixíru Felix Felicis. Dostal pár Valentýnek, ale hodil je do koše, a ani je neotevřel. Během oběda byl pravděpodobně jediným člověkem ve Velké Síni, který se neusmíval a nerozhlížel se po svých tajemných ctitelích. A ani ho nepřekvapilo, že Snape nebyl na snídani ani na obědě. On by se také nejraději na celý den zašil ve své ložnici, aby se nemusel dívat na ty rozesmáté tváře, zamilované pohledy a přeslazenou výzdobu hradu.

A taky to udělal. Okamžitě po vyučování běžel do ložnice, skočil na postel, přikryl se pokrývkou a schoval se v temnotě a tichu.

Tento den měl vypadat úplně jinak. Pamatoval si, jak to plánoval. Pamatoval si, jak si představoval Severuse, když mu dá dárek, který pro něj připravil už před dvěma týdny, ještě než se všechno…

Zavřel oči.

Dárek.

Odhodil přikrývku, vstal a přešel ke kufru. Otevřel ho a chvíli se v něm přehraboval. Našel! Sáhl do kufru a vytáhl malou, červenou krabičku. Zabouchl víko, posadil se na postel a držel krabičku v dlani, přičemž se na ni díval zastřeným pohledem. Pamatoval si, jak tento den plánoval se všemi detaily. Jak dlouho vymýšlel důvěryhodnou výmluvu pro Rona a Hermionu, proč bude muset zrovna na Valentýna na celé odpoledne zmizet. S jakým vzrušením přemýšlel o chvíli, kdy Severus otevře dárek a spatří, co je uvnitř - Harry zvedl víčko - vyjme to, zamyšleně se zamračí a bude přemýšlet o tom, co našel vevnitř - Harry otevřel malou, černou kartičku a četl slova napsaná červeným inkoustem a přes jeho obličej přešla náhlá bolest - a přečte to, a pak se podívá na Harryho a… - zavřel kartičku a těžce si povzdechl, jakoby se jeho srdce změnilo v kámen s ostrými hranami, který ho zraňuje, tlačí ho do prsou a nedovoluje mu volně dýchat.

Ale všechny ty plány byly zničeny. Mohl by tu kartičku roztrhat a hodit do koše, ale neudělal to. A nechtěl to dělat. Byla to něco jako… kotva. Poslední lano zbořeného mostu, který visel nad propastí. Malé, otevřené okénko v podkroví, když byly všechny dveře a okna zavřené a přibité. Ten dárek byl zapomenutý, ležel skrytý pod postelí, zatímco všechno ostatní shořelo.

Vstal a roztřeseně přešel ke své tašce. Vzal z ní neviditelný plášť, obalil ho kolem sebe, položil se na postel do klubíčka a stiskl kartičku. Zavřel oči.

O několik hodin později vešel do ložnice Ron, a volal ho na speciální Valentýnskou večeři, ale když viděl, že je Harry pryč, pokrčil rameny a vrátil se k čekající Hermioně. Všichni byli dnes příliš zahleděni sami sebou, než aby se zabývali jeho nepřítomností. To bylo dobře.

Otevřel oči a zadíval se tmy v místnosti. Musí začít něco dělat. Už měl dost ležení a… a… K ničemu to nevedlo. Musí… musí vstát a jít do knihovny. Teď, zatímco jsou všichni na Valentýnské zábavě, zorganizované Tonksovou. Slezl z postele, pečlivě vložil kartičku do krabičky a umístil ji na samé dno kufru, a následně rozložil Pobertův plánek, aby zjistil, jestli teď někdo není v knihovně.

Měl pravdu, všichni byli ve Velkém Sálu, včetně madam Pinceové, koneckonců nikdo nebude pracovat ve Valentýnský večer. Jeho pohled mimovolně přešel ke komnatám ve sklepení. Snape byl u sebe. Asi se jen oni dva neúčastnili té zábavy. Dokonce i Filch a paní Norrisová stáli společně v rohu Velkého Sálu. Měl volnou cestu.

Vyklouzl z ložnice a bez problémů se dostal do knihovny. Nezáleželo mu na tom, že se Brumbál dozví, že Harry znovu navštívil Zakázanou sekci. Ředitel s tím zřejmě neměl v úmyslu něco dělat, a to znamenalo svolení. Každopádně… nevadí.

Otevřel kouzlem dveře, vklouzl do prázdné knihovny a zamířil přímo do Zakázané sekce, ale jaké bylo jeho překvapení, když najednou, jakmile překročil její práh, narazil na jakousi neviditelnou bariéru, která ho odhodila zpátky, a Harry se zarazil o stěnu za sebou. Otřásl se, trochu omámený a zuřivě se podíval mezi regály na červeně blikající prostor. V třpytivé bariéře uviděl nápis:

UPOZORNĚNÍ ODESLÁNO
NARUŠITEL: HARRY POTTER
NEBELVÍR
ŠESTÝ ROČNÍK

Oh, sakra! Odkud se…? Přece ještě nikdy předtím…? Kdo tohle…?

Bleskově sáhl po Pobertově Plánku. Madam Pinceová a Brumbál byli stále ve Velké Síni. Filch také. Takže kdo?

Jeho pohled přitáhla přesouvající se černá tečka v rohu mapy, která směřovala ke knihovně a to velmi rychle.

Severus Snape.

Oh, kurva!

Harry vyběhl na chodbu, aniž by se namáhal zamknout dveře, a na poslední chvíli se schoval za nejbližší roh. Na druhé straně chodby se vynořil Snape. Plášť za ním vlál, když se hnal ke knihovně. Na jeho hrubé tváři byla rozzuřená podrážděnost. Když zmizel za dveřmi do knihovny, Harry se rychle vydal do Nebelvírské věže.

Takže to byl Snape. Ten nemožný bastard mu zablokoval přístup do Zakázané sekce! A to řekl Brumbálovi, že s tím nehodlá nic dělat, že ho to vůbec nezajímá! Tak proč…?

Harry se zarazil. Teď už to pochopil. Snape ho nikdy nechtěl, ani nezamýšlel učit Černou Magii. Nikdy. Proto Harryho vždycky odbil, když ho prosil. Proto začal ihned nadávat před Brumbál, když zjistil, že chodí do Zakázané Sekce. Ale proč ho nechtěl učit? Proč tedy učil Notta?

Odpověď byla velmi jednoduchá, ale Harry na ni v současném stavu nedokázal přijít. Stále rozrušený se vrátil do ložnice, proklínal Snape a jeho bariéru.

***

Následující den proběhl poměrně klidně, i když se Harry nemohl zbavit hněvu a rozčarování ze zablokování přístupu do Oddělení s omezeným přístupem. Jak se měl cokoliv naučit? Opravdu užitečné věci byly pouze v Zakázané sekci. Byl hloupý, že odtamtud nevynesl několik knih a neschoval je v Komnatě nejvyšší potřeby, když měl ještě šanci!

Dnes ho opět čekal předstíraný trest. Po večeři šel do knihovny a snažil se vybrat něco, co ještě nečetl, a co by mu mohlo být užitečné, ale nic takového nenašel. S prázdnýma rukama se vydal do sedmého patra, přešel třikrát kolem zdi a počkal, až se objeví dveře. Otevřel je, vešel do komnaty a zastavil se uprostřed pokoje, přemýšlejíc, co bude dělat nebližší tři hodiny. Dveře se za ním s nepříjemným zaskřípěním zavřely. Harry se podíval do hořícího krbu. Bylo ticho. Ale něco se v atmosféře tohoto místa změnilo. Pocítil to teprve teď. Nějaká… přítomnost. Chladná aura, která tu neměl být. Ztuhl a poslouchal, a trochu naklonil hlavu na stranu.

A v tu chvíli za sebou koutkem oka uviděl něco tmavého. A uslyšel tichý šelest hrubého pláště.

Bleskově se otočil a… zhluboka se nadechl, když ucítil, jak se mu krev nahrnula do hlavy, kolena se pod ním podlomila a oči mu zastřela rudá mlha.

Protože před ním stál… Snape. Díval se na něj svýma černýma, přimhouřenýma očima, jako by se mu snažil pohlédnout až do duše.

Harry mimovolně o krok ustoupil, a jeho mysl zavalila vlna paniky a vzteku současně.

"Odejdi," hlesl po chvíli, když se mu podařilo překonat sevřené hrdlo. "Nechci tě vidět! Vypadni odsud! Okamžitě!"

"Ne." Snapeův hlas byl podivně přidušený, ale zároveň nezvykle odhodlaný. "Ani jeden z nás neodejde, dokud si nevyslechneš to, co ti musím říct."

Harryho oči se rozšířily. To bylo… to bylo… to byl přesně jeho styl! Opět podmínky! Opět rozkazoval!

"Pokud nehodláš odejít, tak to udělám já!" odhodlaně zamířil ke dveřím a snažil se vyhnout temné postavě co největším obloukem, ale když natáhl ruku, aby chytil kliku, dveře se náhle zablýskly kovovou září a… zmizely. Na jejich místě zůstala jedině prázdná, holá zeď. Harry se prudce otočil, a vztekle namířil na Snapea hůlkou. "Co si udělal s dveřmi? Okamžitě mě odsud pusť! Nebudu tě poslouchat! Nezajímá mě, co mi chceš říct! Chci, abys vypadnul! Chci, abys mě nechal na pokoji!"

Muž sklonil hůlku a naklonil hlavu. Jeho oči se zúžily ještě víc.

"A já myslím, že mě vyslechneš…"

"Ne!" Harry zavřel oči a přitiskl si dlaně k uším.

Ne, ne, ne! Nedovolí to! Nenechá ho znovu proniknout do jeho světa! Nedovolí mu zbořit tu zeď, kterou celé dva týdny proti Snapeovi tvořil, aby ji nakonec prolomil.

V tu chvíli se stalo něco, co nečekal. Jeho tvář ovál jemný vánek a v tu samou chvíli se ty dlouhé, štíhlé paže ovinuly okolo Harryho a stiskly ho tak silně, až měl Harry pocit, že se ho Severus snaží vstřebat. Muž ho u sebe držel a zabraňoval mu se pohnout. Do nosu ho udeřila intenzivní vůně a ta sama stačila, aby se mu podlomila kolena, ale hněv a žal byl silnější. To mu otevřelo oči a z celé síly od sebe Snapea odstrčil. Muž udělal několik kroků dozadu, ale nezdál se zaskočený. Spíš ještě více odhodlaný.

"Nedotýkej se mě!" Vykřikl harry a couvnul ke stěně. Motala se mu hlava. Neměl tušení, co dělat. Utéct? Vytáhnout hůlku? Třásl se tak moc, až měl pocit, že se každou chvíli rozpadne na kousky. "Nepřibližuj se ke mně!" Vykřikl, když se Severus pohnul jeho směrem. Ale tentokrát mu to Harry nedovolil. Rozmáchl se a začal ho mlátit pěstmi do ramen a hrudi. "Nemáš právo! Ty bastarde!" Křičel v amoku, a mlátil do muže. "Jsem pro tebe nikým! Nic pro tebe neznamenám! Sám jsi to řekl! Jsem jen… bezvýznamná nula!"

"Dobře víš, že to není pravda!"

"Ano, ale je! Podlý, ulhaný hajzle!" Začal ho mlátit ještě silněji. "Nech mě! Už na mě nikdy nešahej!"

"Ano, zasloužím si to," řekl náhle Snape a změnil linii. "Jsem hajzl. Podlý bastard."

"Sklapni!"

Snape využil Harryho chvilkového překvapení a chytil ho za pravé zápěstí. Ale Harry neměl v úmyslu ustoupit. Zaryl mu nehty do šatů na hrudi, a snažil se uvolnit ruku.

"Pusť mě! Nemůžeš…" Křičel a levou ruku odstrkoval Snapea a současně se snažil pravou uvolnit z pevného stisku.

"Uklidni se," odpověděl Severus, a chytil ho za druhé zápěstí, aby ho zastavil. "Chci si jen promluvit."

"Promluvit? Taky jsem si chtěl promluvit! Chtěl jsem, abys mě vyslechnul, ale byl jsi příliš velkej, egoistickej kretén, než abys to udělal! Puuuuusť!" Snape měl moc síly. Ale skoro ho pustil, když se Harry rozhodl využít situace a celým svým tělem zatlačil na druhou stranu, proti mužovým nohám. Ale Snape se na poslední chvíli zapřel, chytil rovnováhu a vyhnul se kontaktu s podlahou. Jeho tvář byla stažená a oči divoce planuly.

"To stačí. Nedáváš mi na výběr."

Harry pocítil náhlé škubnutí. Snape ho od sebe odtáhl a bleskově sáhl po hůlce. Harry narazil zády o stěnu a náhle zjistil, že se nemůže hýbat. Jeho ruce, nohy a celé tělo, včetně hlavy, se nalepily na povrch za ním. Začal sebou škubat, ale nemohl pohnout ani prstem. Sevřel zuby a z celé síly se snažil vytrhnout dlaň, hlavu, cokoliv, ale nemohl.

"Uvolni mě!"

"Už jsem ti to řekl. Nikdo z nás neodejde, dokud mě nevyslechneš," odpověděl Snape. Přešel k Harrymu, zastavil se před ním a zkřížil ruce na prsou. Výraz v jeho obličeji byl nezvykle vážný a oči se zdály, že v tlumeném světle svítí.

Harry těžce dýchal. Srdce ho bolelo, a krev mu pulzovala na spáncích. To, že byl tak bezbranný, ho přivádělo k zuřivosti. Ale věděl, že se Snape nevzdá. Že by tu takhle zůstal několik hodin, dokud se Harry nepoddá. Ať si Snape řekne, co chce, a později odejde. A nic to nezmění. Nic.

Harry na chvíli zavřel oči a zhluboka se nadechl. Adrenalin a hněv pomalu opadal.

"Fajn," vycedil se zlostí.

Severus mu věnoval zkoumavý pohled a olízl si rty, po čemž se ozval tichým, mírným hlasem:

"Dokonale chápu, že jsi stále ještě rozrušený, vzteklý, a že mě nenávidíš. Vím, jak se cítíš zraněný. Vím, že jsem ti ublížil. Moje chování bylo naprosto neodpustitelné. Zcela jsem nad sebou ztratil kontrolu. Bylo to neomluvitelné. Ale nechtěl jsem… ti ublížit." Snape se na okamžik odmlčel a olízl si rty.

Harry zavřel oči. Nedovolí těm slovům… do něj proniknout. Do jeho nitra.

"Ale udělal jsi to…" Pověděl, a polkl. "Proč?" Zeptal se. Nepoznával vlastní hlas. Byl změněný, jako by přicházel z velké vzdálenosti. "Proč jsi mě tehdy nevyslechl? Proč jsi mě mučil? Uvědomuješ si, jakou jsi mi způsobil bolest?" Nedokázal zastavit hořkost ve svém hlase.

"Máš pravdu," řekl muž a přišel k němu ještě blíže, až se téměř dotýkaly, a Harry se mu mohl podívat přímo do tváře. "Máš pravdu, jednal jsem krutě. Byl jsem zaslepený. Byl jsem tak zaslepený, že jsem tě chtěl zničit, že jsem ti chtěl jen ublížit, chtěl jsem tě potrestat za to, k čemu jsi mě tehdy dovedl. A v konsekvenci jsem ze sebe vypustil tu nejtemnější stránku mé osobnosti. Nejsem na to hrdý. A to, že jsem tě tehdy nevyslyšel… byla to chyba, za kterou do dnes velmi platím." Něco v Severusově hlasu na chvíli zmizelo, ale mluvil dál. "Máš pravdu, že jsem hnusný bastard. Souhlasím s tím. Můžeš mě nazývat nejhorším z nejhorších. Plně si to zasloužím. Udělal jsem špatné rozhodnutí, nepopírám. Ale jsem to stále já, Pottere…"

Harry se zachvěl, když na bradě pocítil jemný dotyk černých pramenů. Snape se nad ním naklonil, téměř se dotýkal jeho čela. Harry cítil jeho dech na tváři. Díval se přímo do těch dvou mrazivých tunelů a měl pocit, že ho pohlcují.

"I když se snažíš smazat ty dobré vzpomínky, stále si je pamatuješ… stále si pamatuješ mě." Snapeova ruka se zvedla a spočinula na Harryho srdci, které v té samé chvíli začalo bít ještě rychleji. "Cítíš mě? Vím, že ano." Severus přesunul tvář a zašeptal mu přímo do ucha. "To já jsem ten muž, který zná každý záhyb tvé kůže, který dokáže přečíst každou změnu ve tvé tváři… který tě poznal celého."

Harry znovu zavřel oči. Ta slova… Snape věděl, jak to dělat. Věděl, jak svádět slovy. Jak udělat, aby i ty nejchladnější bariéry… začaly tát.

"Můžeš mě nenávidět, ale v hloubi srdce víš, že to není nenávist. Ne opravdu," pokračoval muž tím stejným jemným hlasem. "Chyběl jsi mi. Chybíš mi…"

Harry chtěl zakroutit hlavou, ale nemohl. Už nemohl dál… bylo to skoro jako mučení.

"Už tě nechci poslouchat," řekl bezvýrazně.

"Nemusíš se za to stydět. Za to, že mě potřebuješ, i když jsem ti způsobil bolest. Nemusíš se stydět…" Dlouhé prsty pohladily Harryho tvář a chlapec vzadu na krku pocítil, jak se mu naježily chloupky. "… že se stále třeseš pod mým dotekem. Nemusíš to popírat. Dokonce, i když se snažíš, nedokážeš ovládat tlukot svého srdce. Slyším ho." Rty se mu přiblížily k uchu a Harry měl pocit, že ten hluboký hlas se ozývá přímo v jeho hlavě. "Slyším, jak hlasitě bije. Čím dál hlasitěji. Čím dál rychleji. Stačí, když udělám tohle…" Horký jazyk vklouzl do nitra Harryho ucha a chlapec měl dojem, že jeho tělem prošel náhlý elektrický výboj. Cítil ho dokonce u prstů na nohou.

"Přestaň," zašeptal a snažil se chytit dech, který mu náhle zmizel z plic.

"Vidíš? Myslíš, že někoho oklameš? Myslíš, že oklameš sebe? Pozoroval jsem tě přes dva týdny. Viděl jsem, jak jsi byl mimo. Jak jsi byl ztracený. Zbitý. Osamělý. Myslíš, že se ti to povedlo skrýt? Ani jednou jsem na tvé tváři neviděl úsměv. Připomínal jsi mi vyschlou květinu, která potřebuje vodu, aby mohla žít. A já… toužím znovu vidět ten úsměv. Tak… hlasitý, iritující a hloupý. Někdy i divoký a drzý," zamumlal Severus a přesouval rty po Harryho šíji. "A někdy, dá se říct i… přitažlivý."

Harry pocítil bolestivé píchnutí, když se ta slova prolomila přes ledovou bariéru kolem jeho srdce, roztavily ji a cosi v něm zlomily. Ale to nebyl konec. Byla tam ještě zeď. Zeď, která se pomalu rozpadala.

Nechtěl mu věřit. Ale měl na výběr? Mohl by se pokoušet dál odolávat a namlouvat si, že všechny ty pohledy, každý dotyk, každý polibek… že to nic neznamenalo? Že to vnitřní pnutí, které cítil při každém setkání se Snapem, byla jen jeho představivost?

Ne.

Protože tohle byl jeho Severus. Severus, který se nikdy nezachoval iracionálně, který jediným gestem a slovem dokázal zlomit složitou strukturu důvěry, a později se ji zoufale snažil znovu poskládat, nemajíc žádné předispozice za ty roky, co prudce útočil. Jestliže nemůžete cosi napravit, mlaťte do toho tak dlouho, dokud to nezačne fungovat. Ale Severus se nesnažil probít. Nebil, neútočil. Každý den se posouval o několik centimetrů, precizně pokládal kameny a čekal na šanci, aby mohl položit ten nejvyšší.

Severusovi rty se dostávaly stále dál. Bleskově mu rozepnul límeček a několik z horních knoflíčků Harryho košile a začal ho líbat na rameno. Z Harryho úst uniklo tiché zasténání.

Nenáviděl Snapea za to. Nenáviděl ho za to, že z něj dokázal dostat ten sten!

Severus mu zabručel do ramene a součastně sáhl po hůlce. Aniž by odtrhly rty od Harryho kůže, použil neverbální zaklínadlo. Chlapec najednou zjistil, že je volný a může se hýbat, ale i když mohl dělat cokoliv, štíhlé prsty se sevřely na vrchu jeho dlaně. Severus se narovnal a podíval se mu přímo do očí, a následně zvedl jeho ruku a jemně ji přiložil ke své tváři. Harry cítil pod prsty chladnou kůži a drobné vousy začínajícího strniště.

Severus nic nedělal. Prostě jen držel ruku na své tváři, a díval se na něj s něčím nepopsatelným v očích. Nakonec pomalu sundal svou ruku a nechal tu Harryho na své tváři. Harry se mu podíval do obličeje a zamračil se. Severus se na něj díval… nejistě. Jako by každou chvíli očekával ránu.

Zasloužil by si to. Jak by si to zatraceně zasloužil! Harry by mu to konečně mohl vrátit! Mohl by ho zranit, tak jako muž zranil jeho, mohl ho udeřit, mohl s ním z celé síly třást, mlátit tu chladnou tvář se zuřivostí, až by necítil ruku a bylo by to spravedlivé a konečně by se cítil… hrozně.

Neudělal to. Nabral vzduch a jemně přejel prsty po světlé kůži, opatrně ji hladil s určitou mírou plachosti. Severusovi oči se zatřpytily. Harry zavřel víčka, a zaměřil se na strukturu pokožky, které se dotýkal… které se tak dlouho nedotkl… po které tak dlouho toužil…

Zvedl pohled a podíval se přímo do těch dvou temných, lesklých tunelů a zašeptal:

"Stále jsi bastard."

"Já vím."

Pokračování zítra
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martina Martina | Pátek v 20:09 | Reagovat

Tak se konečně něco děje! Takhle jsem si to představovala, že by to mohlo být. No, a nebo samozřejmě i jinak 😀. Ale jsem s tím spokojená.

2 Karin Karin | Pátek v 21:05 | Reagovat

Doufám že se Severus poučil i když o to tom pochybují a Harrymu opět ublíží.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama